Myslím, že je ten pravý čas věnovat místo v tomto blogu někomu speciálnímu. Už jsem analyzoval velikány jakými jsou Djokovič či Nadal, ale dovolím si tvrdit, že značka jménem Roger Federer je něco ještě výjimečnější.Přiznám se, že jsem nikdy nebyl fanouškem Federera, ale vždy jsem ho za to, co předvádí a co dokázal, nesmírně respektoval. Možná i proto, že mi už šlo na nervy to, jak každý druhý trenér či hráč po celém světě nosí oblečení s jeho iniciálami, hraje s toutéž raketou a snaží se za každou cenu opakovat jeho forhend a servis.Roger není jen nejbohatším tenistou, ale i najrozpoznávanejším sportovcem na světě. Vede možná až nudně uspořádaný rodinný život, má čtyři děti, luxusní nemovitosti po celém světě, jsou po něm pojmenovány ulice a jeho tvář je na poštovních známkách. Nikdy nebyl kontroverzní a všude se o něm píše a mluví jen v superlativech. Určitě ho ovlivnilo chování a herní projev jeho největších idolů, kterými byli Stefan Edberg, Boris Becker či Pete Sampras. Roger podle svých vlastních slov hraje jednoruční bekhend jen kvůli nim. Nesmím zapomenout ani na jeho bývalého trenéra Petra Cartera, který měl také výborný jednoruční bekhend.Dovolím si říci, že nikdo nebyl lepším ambasadorem sportu a tenisu. Nikdo to nedělal tak elegantně a džentlmenský. Vždy respektoval své protivníky. Nikdy dokonce neskrečoval ani jeden zápas.Roger vždy dokázal až nadpozemsky kontrolovat své emoce. S médii komunikuje rozvážně a na otázky reaguje promyšleně. Je dokonce i vtipný. Již delší dobu jsem věděl, že Rogera Federera nemohu jen tak obejít. Nyní nastal ten správný čas a to hned z několika důvodů. Nedávno mi bylo řečeno, že Roger prodal svou supermoderní skelnou vilu ve Wollerau s výhledem na Curyšské jezero a za cca 45 milionů franků koupil 16 000 m2 velký pozemek hned na druhé straně jezera v městečku Rapperswil-Jona.Švýcarsko je krásná horská krajina ideální na turistiku. Trénink v horách nepomáhá pouze po kondiční, ale i po mentální stránce. Posouvají se tam hranice a hráč zjišťuje, že jeho tělo toho dokáže mnohem víc než si myslel. Zde se můžete podívat na jedno z mnoha Rogerova sídel v nejmenovaném resortu nedaleko města Chur.Je to velký pozemek s nádhernými výhledy na alpské štíty. Roger prý velmi rád lyžuje, ale ze zdravotně-bezpečnostních důvodů se této zálibě zatím vyhýbá. V tomto prostředí propletených lyžařskými vleky si svůj tenisový důchod určitě dosyta užije.STYL HRYSvou agresivní celodvorcovou hrou, tvůrčím projevem, výborným podáním, citem a excelentní hrou na síti je Roger bohužel asi posledním dožívající hráčem prezentujícím tento styl hry. Federer byl tenisem posedlý už jako dítě. Hrával hodiny o zeď a kdekoli mohl do něčeho kopal. Byl prý velmi aktivní dítě. Od malička miloval, když mohl hrát a vyhrávat. Tenis je jeho životní láska, něco, co ho posedlo a drží až dodnes. Federer se nejednou rozplakal. Projevuje tím obrovské emoce, které v sobě dokáže během zápasů tak dobře skrývat. Když byl Roger junior, tak často házel raketou a navenek projevoval své emoce výkřiky.Láska ke sportu, bojovnost, nasazení, vrozená ambicióznost a velké emoce, to vše mi připomíná i mé mládí. Moment, když jsem se jako osmiletý zadíval v televizi na daviscupový zápas mezi Česko-Slovenskem a Rakouskem. Je to sice už 31 let, ale dodnes si pamatuji zápas mezi Karlem Nováčkem a Alexem Antonitschem. Tenis byl pro mě láskou na první pohled. Tak, tak Roger změnil život tisícům mladých hráčů po celém světě. Tak, jak Roger inspiroval i své dnešní rivaly. Byl jejich vzorem a dnes je jejich soupeřem. Dimitrov, Tsitsipas ... a mnoho dalších. Roger jim dal naději a vnesl do jejich života vášeň.Sám jsem si nasbíral po mincích v těch nejmenších haléřích 116 československých korun. V Prioru jsem to všechno vysypal prodavačce na pult a koupil si svou první dřevěnou raketu Lion. Svévolně jsem hodiny hrával o zeď, v úzké chodbě v panelákovém bytě jsem otravně celou dobu vyzýval na zápas rodiče s pěnovou míčkem v ruce. Každý den jsem po škole hrával s o pět let staršími klukama na štěrkových sídlištních kurtech, které jsou dnes již zarostlé trávou nebo se změnily na parkoviště. Alespoň to nás s Rogerem spojuje. PERFEKCIONALISTA, KTERÝ SE CHCE NEUSTÁLE ZLEPŠOVATRoger se vždy dokázal přizpůsobit době a jeho hra prošla proměnami. Je velmi adaptabilní a to dokonce i dnes ve věku skoro 38 let. Roger trpělivě pracoval na tom, jak přizpůsobit svou hru a vyhrávat i na antuce. V roce 2009 se mu podařilo vyhrát French Open. Na nějaký čas byl Roger ve stínu Novaka Djokoviče, ale neustále hledal cestu jak to prolomit a v roce 2017 se mu po pěti letech znovu podařilo vyhrát Wimbledon. Teprve nedávno Roger zaměstnal slavného Švéda Stefana Edberga, což vneslo do jeho hry další nové prvky. Federer je poměrně starý, dlouhé výměny mu možná už tak nevyhovují a proto začal ještě více zkracovat hru, měnit rytmus, chodit častěji a rychleji na síť."Jedna věc, kterou jsem se vždy snažil udělat, je ptát se sám sebe. Dokonce i v těch nejlepších dobách, kdy jsem sotva prohrál nějaké zápasy, a také když hrajete špatně nebo jsou věci špatné, vždy si kladete otázky. Jsem dost dobrý? Co musím zlepšit? Ale když vítězíme a věci jdou dobře, tak máme tendenci na to zapomínat. Právě tehdy je ten nejlepší čas ptát se, co bylo podstatou v mé kariéře, "říká Roger Federer.OBROVSKÝ VLIVÚspěšné příběhy, jako ten jeho, jsou sice krásné, ale nejsou pro každého. Roger Federer je vzorem pro desetitisíce lidí po celém světě. Ma velkou moc a je si toho vědom, protože vysílá opravdu pozitivní odkaz. Je džentlmen, je vtipný, má uspořádaný rodinný život a působí poměrně skromně. To mají lidé rádi. K tomu přidáme ještě jeho elegantní herní projev spojený s ladnými pohyby a téměř perfektní technikou. Tento člověk je prostě fenomén a ani trochu se nedivím jeho fanouškům, neboť člověk ho musí buď obdivovat nebo ze závisti nenávidět.Tato mince moci má ale dvě strany. Problém s úspěšnými lidmi, jako je Roger Federer, spočívá hlavně v tom, že všichni se jich za každou cenu snaží kopírovat a očekávají tytéž výsledky. Opakováním jeho techniky, stravovacích návyků, toho jak se obléká a s jakou raketou hraje, neudělá z nikoho světovou jedničku. Často to končí zklamáním, protože oblečení, raketa a stejný styl úderů nestačí. Federerově bojovnosti, ctižádostivosti, houževnatosti, lásce ke sportu, které provádí a v neposlední řadě jeho motorické a koordinační schopnosti nemá každý z nás. Asi tak, jak se ne každý z čtenářů autobiografie Steva Jobse stane slavným vynálezcem.NIKDO NENÍ DOKONALÝPlynulost, ladnost a elegance. Fantastický forhend, efektivní podání, krásný jednoruční bekhend, vynikající slajz, kvalitní voleje ... Bylo by nudné a otřepané, kdybych začal psát o tom, jaká úžasná a plynulá je hra Rogera Federera. Pár chybiček bych našel, ale ty opravdu nestojí za řeč. Raději zkusím být více užitečný a budu se soustředit na to, co bychom od něj kopírovat neměli. Než začneme kopírovat pohyb světových jedniček, tak bychom měli umět rozeznávat pozitivní od negativních prvků v jejich hře. Každý hráč má totiž za sebou svůj příběh a vývoj, kterým prošel.Ve hře skoro každého profesionálního hráče jsou detaily, kterým se chceme vyhnout, ale i pozitivní prvky, které má většina z nich. Například Rogerova východní držení při forhendu má své limitace a nebude vyhovovat každému hráči. Rogerův nápřah při forhendu je kratší, kompaktnější a založený na uvolněnosti pohybu. Učit tento pohyb osmileté olympioniky a doufat, že budou mít forhend Federera, je velkou chybou. Sledovat a kopírovat Rogerův pohyb a postavení během rozcvičky v tréninku a jeho postavení během zápasu je něco zcela jiného. V informacích a videích na internetu se dá velmi snadno "ztratit v překladu". V tomto bodě by ale měli usměrňovat své svěřence trenéři.YOUTUBOVÉ VIDEALidé se dnes učí všechno z videí. Vizualizace je velmi efektivní forma výuky, ale takový způsob vzdělávání bez schopnosti rozeznávat pozitivní od negativních prvků v pohybu a úderech může být často matoucí a zavádějící. Na internetu máme totiž k dispozici obrovské množství videomateriálu, ze kterého si laik jen těžko vybere to správné. Vzhledem ke snadnému přístupu a delší výměně, lidé nahrávají profesionální hráče hlavně při trénincích a rozcvičce. Problém ale spočívá v tom, že "profíci" hrají ve srovnání se zápasovým nasazením v rozcvičce často uvolněně na natažených nohách, používají línější otevřené postavení atd.ASI NEJPOKLÁDANĚJŠÍ OTÁZKA, KOLIK JEŠTĚ? Kolik ještě dokáže Federer setrvat na úplném vrcholu a kolik toho ještě vyhraje? To neví asi nikdo, ale co vím, je to, že Roger je velmi ambiciózní. Vyhrál už všechno, co se jen vyhrát dá. Vše kromě dvouhry na olympiádě. A právě to je podle mě jeho další metou. Pokud se mu to podaří, tak "maestro Fedex" lze k smutku desetitisíců svých obdivovatelů zavěsí raketu na hřebík.Jinak respekt k něcmu z mé strany ať už jako ke sportovci, tak stejně jako k člověku a všemu co dokázal. Má můj soukromý obdiv.
25.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel
