Výsledky vyhledávání v sekci: Články
  • Je tenis o hlavě?

    Tenis se vzhledem ke své technické, tělesné, ale i psychické náročností na jednotlivce řadí mezi ty nejnáročnější sporty. Během své kariéry s míčkem v ruce jsem si vyslechl už tolik komentářů na téma, jak moc je tenis "mentální hrou", "nejdůležitější je hlava", nebo že "technika není podstatná", atd. Detaily mi už nikdo nevěděl vysvětlit. Hraje se tenis opravdu jen "mezi ušima"?Je opravdu hlava tím nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím úspěch tenisty? Pokud, tak nakolik? A co tělesné schopnosti, technika a taktika? Nebylo by zajímavé to rozebrat detailnější, dokonce až na procenta? Asi nejznámější rakouský trenér Günter Bresnik se v našem nedávném, přes dvouhodinovém rozhovoru na toto téma vyjádřil následovně: "Technika je základ. Je to nejdůležitější, co může trenér hráči dát. Pokud nemá potřebné mentální a tělesné vlastnosti, tak v tomto sportu i tak nedosáhne úspěch. A taktiku mají i tak skoro všichni hráči na profesionální úrovni stejnou. "Musel jsem souhlasit. Tenisový šampion se šampiónem nejprve narodí a až poté vypracuje. Hráči bez ambicí, vášně, trpělivosti a bojovnosti nepomůže ani ta nejlepší technika a fyzička. Takový hráč nikdy nedosáhne ani jen poloviční úspěch kolegu se sice špatnými technickými návyky, který ale ve svém DNA má tu správnou směs nejdůležitějších mentálně-tělesných předpokladů. Z diamantu se jednoduše ubrousek udělat nedá. Například takový Rafael Nadal vyčníval v mládežnických kategoriích z davu hlavně díky vysoce nadprůměrným vrozeným mentálním a tělesným schopnostem. S největší pravděpodobností by porazil osm z deseti soupeřů pouze s lopatou v ruce. Proč? Neboť by pro vítězství udělal všechno. On? Ne, jeho tělo a jeho mysl by mu jinou možnost ani nedali. Úspěch jednoduše nosí v sobě. Je třeba si uvědomit a akceptovat fakt, že ne každý se narodí s nastavením a předpoklady Nadala, Federera, Samprase či Djokoviče. Výrok Novaka Djokoviče "chci tutéž věc, kterou jsem chtěl, když jsem měl sedm let. Chci být světovou jedničkou! "To jen potvrzuje. Roger Federer je na tom stejně: "Miluji tenis a vždy jsem to tak cítil .... Vždy jsem měl sen, že se jednou stanu světovou jedničkou ... ". Další tenisová legenda Pete Sampras se vyjádřil: "Nikdy jsem nechtěl být super kluk, barevný kluk nebo zajímavý kluk. Chtěl jsem být kluk, co sbírá tituly. "Bojovnost, cílevědomost, vytrvalost, houževnatost a láska k tomu, co děláme, odděluje průměr od nejlepších nejen v životě, v byznysu, ale i sportu. Jinak to není ani v tenise. Matts Willander, bývalá světová jednička a sedminásobný grandslamový šampion ze Švédska se zas vyjádřil takto: "Vyloučil a zakázal bych tleskání za údery pro vašeho soupeře. Tenis není o úderech, jde o mentální bitvu. Pro mě by to měl být boj bojovníka proti bojovníkovi. "Mats byl bojovník. Ne každý má vlastnosti bojovníka a Mats svými slovy jen potvrzuje slova Güntera Bresnika, že talent na tenis není jen o tělesných schopnostech, ale taky o těch mentálních. Bojovnost, vytrvalost a cílevědomost mezi ně jednoznačně patří. Mentální tenis je jedna z mnoha témat, při které se tenisová veřejnost často "ztrácí v překladu". Je to opravdu komplikovaná, komplexní, ale zato velmi zajímavá téma. Něco jako "slepice či vejce?" Myslím, že chápat, jak to do sebe zapadá, by měl každý trenér, rodič, i hráč, protože podle toho by měla být i upravená celková příprava tenisty. Co-to jsem si na toto téma už v životě přečetl a vyslechl, ale nikdo mi to zatím srozumitelně nedokázal vysvětlit. O chvilku zjistíme proč. Pokud chci někomu něco dokázat a být co nejvíce objektivní, tak musím v první řadě začít od faktů. Pojďme tedy pěkně od začátku. Pravidlo číslo jedna v tenise je přehodit míček nad síť. Pravidlo číslo dvě je trefit ji do kurtu. Zní to sice primitivní, ale toto jsou dva nejpodstatnější principy tenisové hry. Po kontrole, dále v pořadí následuje dva - umístění, tři - rychlost a čtyři - rotace našich úderů. V tomto bodě se už víme bavit io využití taktiky. Připomenu i další důležitý fakt, na který bohužel hráči velmi často zapomínají. To, že nejdůležitějším momentem v tenise je ten první a poslední úder výměny. Pro jednoho hráče se vždy začíná výměna podáním a pro toho druhého zas riternom. Tolik k základním principům. Nakolik procent je tedy úspěch v tenise závislý od hráčových mentálních schopností?VĚDA:VÁHA míčky, DÉLKA rakety, VÝŠKA nadhození, OBSAH vzniklá z rotace trupu a ohýbání nohou, jakož i RYCHLOST švihu, trajektorie (dráha) rakety, správné načasování celého procesu, RYCHLOST a ROTACE míčku, ÚHEL, pod kterým byla odehrána, jakož i finální umístění celého podání, jsou všechno fyzikálně-matematické jevy, veličiny, či jednotky. Tyto jevy jsou z největší části ovlivněny technickým provedením daného úderu, tělesnými schopnostmi, ale také emocemi v daném okamžiku. Z toho nám ale vyplývá, že tenis je na cca 70% technická a na 30% tělesně-mentální hra. Vyplývá z toho i to, že technika je úzce propojena s fyzikou a matematikou. Zákony vědy jen tak klamati. Vraťme se ale k podávajícímu hráči, protože zde začíná celý příběh. Každé podání začíná nadhozem. Signál k rozhodnutí provést tento pohyb přichází z mozku. Koncentraci potřebnou k přesnému nadhození můžeme rovněž považovat za mentální faktor. Nadhození míčku rukou je zase fyzickou aktivitou. Totéž platí o sníženi nohou, rotaci trupu, zvednutí rakety, jakož i následném výskoku a švihu. Toto všechno bych považoval za tělesnou aktivitu. Styl, jakým hráč celý úder provádí, a to od nadhození až po dokončení, zapadá do techniky. Z toho vyplývá, že tenis je na cca 40% tělesnou, 40% technickou a jen na 20% mentální aktivitou. Při dvou stejně zkušené a mentální silných hráčích, vyhraje s největší pravděpodobností ten, který je tělesně zdatnější a lépe kondičně připraven.KONDIČKA A EMOCE:Stav 5:5 ve třetím setu, 30:40 při svém podání, dlouhá výměna, úder v běhu do strany při kterém hráč díky únavě stehenních svalů neudrží rovnováhu, jemně ho odkloní a zahraje 30 centimetrů do autu. Jen drobná nedokonalost v kinetice úderu může způsobit malý aut. Fyzička ovlivňuje techniku. Chyba způsobená díky únavě je jedna věc. Druhá věc je chyba způsobena emocemi. Mozek posílá příkazy do svalů a stačí jen jeden spjat sval, který ovlivní určitá emoce, a hráč pochybí. Strach, hněv, smutek, přemotivovaný, přílišná uvolněnost jsou všechno emoce, které ovlivňují funkci svalů a tím i plynulost kinetické reakce pohybu. Z toho nám jasně vyplývá, že emoce mají silný vliv na kondičku a opačně.Z výše uvedeného nám vyplývá, že obojí, tělesná únava, jakož i emoce, ovlivňují i technické provedení. Technické provedení zas ovlivňuje kinetickou reakci, jakož i sebevědomí a další emoce. Čili svaly ovlivňují hlavu, hlava zas techniku. Hlava ovlivňuje svaly a ty zas techniku. Technika ovlivňuje hlavu i svaly. V stresové situaci, hráč s jednoduchým a plynulým provedením úderů používá a zatěžuje méně svalů, více věří v své údery a tím pádem má i mnohem menší šanci na pochybení. Dokazuje to i studia, kde měli hráči s jednoduchým a plynulým provedením svých úderů v kritických situacích až o 30 až 45% méně nevynucených chyb. Čím méně svalů používali, tím menší byla šance na pochybení. Podobné to bylo při vynucených chybách.PSYCHIKA A ZKUŠENOSTI:V souboji dvou super fit hráčů s optimálními tělesnými danostmi / schopnostmi a připraveností, by s největší pravděpodobností vyhrál ten zkušenější a mentálně odolnější hráč. Mentální tenis je velmi obecný pojem. Nabyté zkušenosti hráče, vrozené mentální vlastnosti, aktuální psychická připravenost, osobnost a charakter hráče ovlivněn okolními vlivy. Právě tyto čtyři různé faktory pravděpodobně nejvíce ovlivňují konečný výsledek zápasu. Všechny jsou velmi propojeny. Přesto je v tenise tak rádi zobecnit házením do jednoho pytle s nálepkou "mentální hra". Při chápání tohoto tématu se tenisová veřejnost včetně hráčů, trenérů, rodičů, jakož i fanoušky nechápajíc detaily "ztrácí v překladu". Inteligence nemá s úspěchem v tenise absolutně nic společného. Spíše naopak, čím více emocí a nápadů hráč má, tím spíše pochybí. Takový hráč by se měl více zaměřit například na čtyřhru, kde by měl mnohem více možností využít své schopnosti. V zápase jeden proti jednomu má hráč během výměn extrémně málo času na rozhodování. Různé taktické variace by měl mít hráč natrénováno a zautomatizované a během výměn se i tak většinou rozhoduje podvědomě. Emoce nahlodávají psychiku hlavně mezi výměnami, když má hráč více času přemýšlet. Méně zkušení hráči se stávají obětí svých emocí a naopak, ti ​​nejlepší hráči mají natrénováno metody, jak držet své emoce pod kontrolou. Právě tyto těžce nabyté zkušenosti by měly zvýrazňovat hranici a určovat rozdíl mezi prvním a desátým, desátým a stým, jakož i stým a pětistým profesionálním hráčem. Mnoho semiprofesionálov umístěných mezi místy 200. až 500. místem v žebříčku ATP je na tom výborně po fyzické stránce, hraje tenis hodný první stovky, jenže jim chybí potřebné zkušenosti a sebevědomí. V tomto případě ale samozřejmě mluvíme o hráčích, kteří již mají své mentální a tělesné schopnosti na výborné úrovni. Prošly velmi hustým sítkem a dokázali že "na to" mají. Na této úrovni rozhodují detaily. Nadal je velmi těžko porazitelný soupeř nejen díky tomu, že je silný po mentální a tělesné stránce, ale také díky svým obrovským zkušenostem. V jeho technice se sice najde pár věcí, které by se daly vylepšit, ale jako celek je jeho technika na velmi dobré úrovni a svým provedením úderů splňuje všechny podstatné pozitivní prvky.EVOLUCE:Váha, délka a rozměry rakety jsou již dlouhá léta skoro identické. Změnil se pouze materiál. Velikost a váha míčky jsou také skoro nezměněny. Rozměr kurtu je stejný. Rozdíly ve fyziologii a anatomii lidského těla jsou naprosto minimální a nemají skoro žádný vliv na potřebu zásadně měnit styl úderů. Ano, asi největší tělesná odchylka může nastat u výšky jedince, jenže výška nehraje žádnou roli co se týče biomechaniky a technického provedení úderů a pohybu. Oba, i vysoký i nízký hráč, mají stejný cíl, být efektivní a úsporní. Evoluce techniky by se podle uvedených faktů vlastně ani neměla řešit. Měla by mít už dávno jasně stanovené normy díky rozpoznání pozitivních a negativních prvků, které je ovlivňují. Vytváříme ji uměle jen my lidé a to neustálou analýzou a opakováním toho, co dělá aktuální světová jednička. Takovým způsobem vzdělávání jsme vždy o deset let pozadu. Čili tvrzení, že správných technických provedení je mnoho, je zavádějící. Pohybem se buď šetří nebo nadrába. Určité pohyby budou vždy limitovat a další zas usnadňovat. Ve zkratce řečeno, do tohoto bodu jsou nejdůležitější tělesné schopnosti a technika. Drtivá většina hry je zautomatizovaná a hráč při ní nemusí přemýšlet. Psychika a taktika přichází v momentě, kdy se hráč rozhoduje o tom, kde podání či úder umístí a jakou rotaci použije. Pokud hráč nemá dostatečné technické a tělesné schopnosti, tak mu hlava moc nepomůže.TECHNIKA:"Jeden z klíčů k úspěchu je sebedůvěra. Důležitým klíčem k sebevědomí je příprava, "Arthur Ashe "Pokud chceš patřit k nejlepším, tak potřebuješ dobrou techniku ​​a možná ještě důležitější je mít dobré oko. Pokud vidíš míček dříve, tak máš více času myslet nad tím jak a kde ji zahraješ, "Rafael Nadal. Tento Nadalův citát bych si ještě doplnit následovně: Pokud vidíš - čteš hru soupeře, tak máš více času na přípravu a tím pádem si efektivnější v provedení svých úderů. "Můj tenis je agresivní, ale netvrdil bych, že je více fyzický než technický. Spoléhám více na techniku ​​než fyzičnost, ale být fit mi samozřejmě vždy pomůže, "dodává. Z toho vyplývá, že dobrá technika plus kondiční připravenost se rovnají většímu sebevědomí / pozitivnějšímu nastavení. Vše je úzce propojeny. Technické limitace, jakož i aktuální psychický stav, mohou na druhé straně značně omezit hráčovu výkonnost, zpomalit jeho celkový vývoj, ale i limitovat jeho maximální potenciál. Desetitisíce tenistů po celém světě si neužívají tenis tak, jak by mohli, jen pro technické limitace. V nejhorších případech jsem byl svědkem, jak zranění způsobená špatnými technickými návyky a následnou frustrací z příliš velkého počtu chyb, odradily hráčů od hraní tenisu, čehož následkem mnozí z nich předčasně ukončili svou kariéru. Začněme znovu od faktů. Tenis je o chybách. Statistiky jsou proto odrazovým můstkem a odrážejí aktuální stav hráče. Závodní tenis se hraje hlavně kvůli vítězstvím, bodem do žebříčků a následnému postavení v žebříčcích. Podle toho se hodnotí i úspěšnost hráče. Matematika zde je velmi jednoduchá. Pokud hráč dělá chyby, tak přehrává. Pokud přehrává, tak nemá body. Pokud nemá body, tak mě slabé umístění v žebříčku. Jelikož technika úderů a pohybu má prsty někdy až v 100% nevynucených a značné části vynucených chyb, tak těžko argumentovat proti tvrzení, že technika je v tenise klíčová. Pokud zařadíme hráčovo špatné rozhodnutí v zápase do taktiky, tak by u závodního juniora byla taktika v průměru zodpovědná za 20 až 40%, technika až za 50 až 90%, fyzička za 10 až 40% a psychika za 20 až 50% všech chyb. U top profesionála by to bylo rozložené trochu jinak. V pořadí 40 až 60% psychika, 30 až 40% kondiční připravenost, 10 až 20% taktika a až potom 10 až 20% technika. Nikdy není pozdě na úpravy. I Nadal i Djokovič stále pracují na detailech. Dobrá technická připravenost (i kondiční) totiž automaticky napomáhá tenistovi zvětšit své sebevědomí, dává větší možnosti využít své údery po taktické stránce a navíc je díky ní hráč šetrnější a méně opotřebovává své tělo po tělesné stránce. Žádný geniální vědec by nevynalezl převratný lék bez finančních a technicko-materiálních prostředků potřebných k realizaci. Ty mu ale někdo musí nejprve dát. Bez nich by byl jeho potenciál limitován tak, jak potenciál tenistu se špatnou technikou. Větší sebavedôvera ve své schopnosti je jeden z nejdůležitějších faktorů, které rozhodují v důležitých momentech o tom, kdo strhne vítězství na svou stranu. Pokud se na výměny hráčů podívám okem experta, tak skoro každá míček v síti či autě má nejen své technické odůvodnění, ale i technické řešení. To znamená, že technika má prsty v skoro 100% výsledků všech zápasů. U profesionálů to je samozřejmě o něco méně. Samozřejmě. tyto chyby, jakož i technika, jsou ovlivněny kondičkou a psychikou hráče v momentě, kdy úder zahraje. Unavený hráč dříve selže v technickém provedení, jakož i hráč nervózní, hráč bez sebevědomí, zda hráč pod tlakem důležitosti situace. Z toho vyplývá, že tělo a technika jsou nejdůležitější. Psychika (mentální hra) je jen pozitivní nebo negativní ovlivňuje. Velká důležitost je její přikládána hlavně proto, že sebevědomí, emoce a mentální vlastnosti hráče mají v určitém smyslu prsty v skoro každém úderu. Jak se ale nyní z toho vysomáriť? Je logické, že kondiční trenér tvrdí, že kondiční připravenost je to nejdůležitější, sportovní psycholog zas tvrdí, že jsou to psychika a emoce a tenisový trenér zas klade důraz na taktiku a techniku. Musí uživit sebe a své rodiny.LIDSKÝ ORGANISMUS:Je nemožné určit, který orgán je ten nejdůležitější. Je to srdce pohánějící krevní oběh? Nebo plíce, bez kterých srdce nefunguje, či mozek, který řídí všechno? Žaludek, játra a ledviny? Shodných se na tom, že pro život potřebné jsou všechny. Jejich funkce je tak silně propojena a od sebe závislá. V tenise by mozek představoval psychiku hráče, srdce představovalo tělesné schopnosti hráče, plíce představovali techniku, žaludek představoval taktické vzdělání, finance představovali svaly, šlachy, klouby a kosti bez kterých bychom se nikde nepohnuli, sociálně okolní vlivy jakými jsou rodiče, partner, přátelé, trenér, zda tréninkové podmínky představovaly ledviny, játra a žaludek, které dokáží značně znepříjemnit člověku život. Dále vzpomenu životu potřebné činnosti jako dýchání, pití, jedení, vylučování a spánek. Bez každého ze životních varhan na 100% umřeme, jakož i bez každé ze zmíněných životupotrebných činností také na 100% umřeme. Všechny varhany jsou závisle jeden od druhého, nefungovaly by samostatně a tím pádem nemůžeme ohodnotit ani jeden jako důležitější než ten druhý. Tenis se možná vyhrává hlavou, ale bez těla a rakety bychom se nedostali přes první kolo ani na tom nejslabším turnaji, takže ukončím tento článek tím, že tenis není mentální, ale hlavně komplexní sport, kde se musí bratr ohled na tělo, techniku , ale i hlavu hráče.

    05.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Dokáží Federer a Nadal tenisu i ublížit?

    Termíny "ATP a WTA forhend" se v posledních letech stávají v trenérské komunitě více a více populární tématem. V poslední době se o ní po sociálních sítích rozepsali až příliš mnoho "internetových expertů".Tenisové blogy, sociální sítě, či YouTube. Jednoduše vznikl nový termín a tím i nová téma. Oslovilo mě už několik lidí s tím, jaký mám na to odborný názor. Faktem je, že něco jako ATP nebo WTA forhend vůbec neexistuje. Rozdíl ve velikosti, tvaru a stylu provedení nápřahu obecně pojmenovat ATP nebo WTA forhendů je minimálně neprofesionální a amatérské.Pokusím se to co nejjednodušší vysvětlit. Setkání rakety s míčkem (bod kontaktu) je pravděpodobně nejdůležitějším momentem v tenise. Rozhoduje totiž o všem. Jelikož ho ovlivňuje hlavně (ale ne výlučně) to, co se stane před ním, je extrémně důležité brát ohled na přípravnou fázi úderu neboli nápřah. Do stylu úderu samozřejmě zapadá i dokončení (to, co se stane po kontaktu s míčkem). Jenže, v dané situaci se rozebírá hlavně rozdíl nápřahové fáze. Nejčastější rozdíl mezi muži a ženami při úderech od základní čáry spočívá v tom, že ženy (většina z nich) svým nápřahem (špičkou rakety) v počáteční fázi nejen zajíždějí za svou hlavu, ale později i překračují linii svých ramen.Některé to se zacházením za hlavu a také linii ramen provádějí více. Například Sloane Stephensová, Julia Görgesová, Naomi Osaková, Karolína Plíšková či Belinda Benčičová. Některé hráčky zas svým nápřahem jen jemně protínají linii ramen. Například Simona Halepová, Petra Kvitová, Elina Svitolinová, Bianca Andreescuová, Garbine Muguruzová nebo Ashleigh Bartyová.Některé top profesionálky, například Karolína Muchová, Carla Suárezová Navarrová, Daria Kasatkinová, Angelique Kerberová, Serena Williamsová či Anastasija Sevastovová dokonce při forhendovém nápřahu provádějí špičkou rakety kratší dráhu než někteří ATP hráči. Zmínil bych jména jako Diego Schwartzman, Juan Martín del Potro, Borna Coric zda bývalý forhendový bombardér Fernando González. Jakkoliv, drtivá většina WTA hráček má díky ostrým úhlem (cca 90 °) v zápěstí (mezi raketou a předloktím) a v lokti (mezi předloktím a bicepsům) nápřah v průměru až o 120 - 170 cm delší než muži. Zanášet hlavu rakety za hlavu a linii ramen automaticky prodlužuje dráhu rakety k míčku.Ale, proč to tak je? Člověku by hned logicky napadlo, že díky fyziologickým rozdílům mezi oběma pohlavími potřebují ženy na vyvinutí stejné rychlosti jako muži o něco větší dráhu. Mužští hráči mají tendenci dělat o něco kratší nápřahy, protože jsou prostě fyzicky zdatnější. Ale, to je jen otázka fyziologie a ne stylu nápřahu. Škoda Fabia 1.4 litr s 59 kW potřebuje také větší dráhu na vyvinutí stejné rychlosti jako Audi S5 3 litr s 245 kW. Jenže, při forhendu, jakož i při podání, se po správnosti má maximálně využívat rychlost vyvinutá z uvolněného švihu. Ne energie vyvinutá silou. Čili o sílu "výkonu motoru" až tak nejde. Ženy, tak jako i muži, dokáží vyvinout použitím kratších a kompaktnějších nápřahů dostatečnou rychlost úderů. Proto bude důvod spíše někde jinde, než v tom, že ženy jsou fyzicky slabší. Pokud by totiž potřebovali větší nápřah, není důvod k tomu, aby s ním zacházeli za svoji hlavu a linii ramen. Stačilo by ho prodloužit, tak, jak to dělal Fernando González a využít více energie z nohou. Tím pádem nám teorie o rozdílech ve fyziologii obou pohlaví odpadá.Ve velikosti nápřahu osobně žádný problém nevidím. Forhend se má hrát více přes "páky" jako přes svaly. Spíše je to otázkou načasování, kvality a plynulosti jeho provedení. Po správnosti by měla akumulovaná energie vycházející z nohou a z rotace trupu přenést do míčku nejprve přes břišní a zádové svalstvo, dále přes ramenní kloub, loket, zápěstí, raketu až do míčku. Kinetická dráha ruce s raketou by během tohoto procesu měla být co nejplynulejší a bez zbytečných svalových křečí v oblasti ramene, lokte či zápěstí. Během náprahovej fáze existují negativní prvky, které mohou plynulost této reakce narušit nebo ji limitovat. Ženy sice drží loket dost vysoko a od těla, ale díky ostrým úhlem v lokti a zápěstí hrají i tak většinou při těle. Loket při těle zastaví energii a hráč ji musí produkovat v předloktí a pomocí zápěstí. V tomto případě hráč nepoužívá celu váhu svého těla, ale jen váhu svého předloktí plus rychlost švihu zápěstí. Profesionální hráči nám dokazují, že hrát se tak samozřejmě dá. Jen to má své nevýhody. Proč si tedy život komplikovat, když se to dá i jednodušší?!Dalším důvodem přetížení předloktí je i fakt, že ženy mají tendenci používat západní držení. To je nutí hledat bod kontaktu více při těle. Loket tím jakoby přilepily k tělu. Jelikož v tenise není podstatná "síla" úderu, ale jeho rychlost (km / h) a rotace (rpm / rps), tak z toho logicky vyplývá, že podobným narušením plynulého průběhu švihové fáze se naruší i rychlost rakety. Hráč musí pak zapojovat více svalů předloktí, prsou, ramen, či trupu. Tělo musí na každý z tisíců úderů vyprodukovat mnohem více energie a proto se i rychleji opotřebovává.Muži hrají s vystretejšou rukou, protože při úderu využívají více ramenní kloub.Američanka Sloane Stephensová je ideálním příkladem těchto limitací. Díky svému držení i ostrým úhlem v lokti a zápěstí má extrémně překroucený svaly a jejich úpony v oblasti lokte a zápěstí. Opakování všeho, co dělají profesionální hráči, není vždy nejšťastnějším řešením. Může z toho vzniknout "masovky". Právě tak, jak to dopadlo v ženském tenise s přehnaným využíváním otevřených postavení, západními pozicemi, svislého polohou rakety v počáteční fázi forhendové nápřahu atd. Jako příklad uvedu, že Serena Williamsová má přes 80 kg a při bekhend dokáže vyvinout dostatečnou sílu iz otevřeného postavení. Znamená to, že by to tak měli hrát juniorky, jen proto, že tato hráčka vyhrála tolik Grand Slam? Ne! Určitě jejich nevyhrála kvůli svému otevřenému postavení na bekhend. Vyhrála jejich kvůli své houževnatosti, bojovnosti a dalším vlastnostem, které dělají ze šampionů ... šampionů.Přesto, sestry Williamsovy spolu s několika trenéry vytvořili s otevřeným postavením obrovský boom. Ten trvá bohužel dodnes. Před tím to byl zase boom zavřených postavení. Já vím, lidé rádi opakují od nejlepších všechno. Jakoby měli klapky na očích. Davová psychóza je silná věc. Logika a věda jdou najednou stranou. Podobně a ve velkém to globální funguje s bekhendovým držením rakety při podání (Raonic) i vertikální pozicí rakety při forhendové nápřahu (Federer, Nadal, Wawrinka). Kolik profesionálů se inspirovalo dalšími profesionály a od nich to zas odkukali tisíce dalších trenérů a hráčů po celém světě. Pokud si dobře podíváme počáteční fázi úderů většiny top WTA hráček, tak spatříme, že se snaží imitovat počáteční fázi Federera a Nadala. Raketu mají vzpřímenou a levá - pomocná ruka zůstává při vytáčení poměrně vysoko. Jelikož jsem osobně viděl trenérů učit už osmi- či devítileté děti používat kopii tohoto pohybu, tak to zapadá. Pokud se dítě učí něco nového, tak má tendenci držet raketu pevně. Když budete držet pevně raketu s úhly a v pozici v jaké ji mají na začátku Federer a Nadal, tak automaticky zajdete i vy s raketou za svou hlavu, jakož i linii ramen. A máme tu WTA forhend! Jenže, "problém" spočívá v tom, že Roger a "Rafa" mají zápěstí velmi uvolněné. Po tomto svém počátečním rituálu začnou hned a plynule snižovat špičku rakety dolů vede tím od těla. A tady se mohli "ztratit v překladu" tisíce kopírujících rodičů, trenérů, jakož i hráčů.

    07.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Generační rozdíly jsou dnes extrémní

    Po úspěšné sérii analýz hráčů přinášíme další velmi zajímavý článek, tentokrát Vám přinášíme pohled na dnešní mládež.Po pozitivním ohlasu na stručné analýzy profesionálních hráčů, které Vám díky našemu webu přinášíme, jsem se rozhodl (když mi to čas povolí) v tom pokračovat i v roce 2020. Snažíme se vybírat zajímavých hráčů, být struční a oslovit každého. Cílem je popsat vybrané profesionální hráče z mého pohledu tak, aby to bylo nejen zajímavé pro tenisové nadšence a tipéry, ale i poučné pro trenéry, rodiče, či samotné hráče. Dnes jsem se pro změnu rozhodl rozepsat o něčem jiném.Mnoho z našich trenérů a hráčů už navštívilo juniorské turnaje Eddie Herr a Orange Bowl, který je považován za neoficiální mistrovství světa juniorů všech kategorií. Na rozdíl od Evropy je na Floridě koncem roku ideální počasí, co mnozí využívají například na předsezónní přípravu. Po tréninku v IMG akademii jsme se šli se svěřencemi najíst. K našemu stolu přišel starý opálený pán, kterého jsem já hned poznal. Nick Bollettieri. Je o něm známo, že se rád vyhřívá na slunci jako ještěrka a nebylo to jinak ani teď. Vedle toho jak si Nick pochutnával na hranolkách s kečupem, hamburgery a zapíjel to vše kolou, mi nedalo nevyužít situaci přísedícího a probrat s touto trenérskou ikonou několik zajímavých témat.Už 82-letý americký trenér v rukou několik světových jedničeka byl a je v branži považován za trenérskou legendu. Měl v rukou hvězdy jako Andre Agassi, Jimmy Courier, Monika Selešová, Mary Piercová, Maria Šarapovová, Daniela Hantuchová, Jelena Jankovičová, Nicole Vaidišová, Sabine Lisická, Sara Erraniová, Tommy Haas, Max Mirnyj, Xavier Malisse, Venus Williamsová, Serena Williamsová, Martina Hingisová, Anna Kurnikovová, Marcelo Ríos, Kei Nišikori a dva roky trénoval i Borise Beckera. Přesto je i dnes snadno dostupný a v IMG akademii, kterou původně sám založil, ho potkat není problém. Nick je stále dost aktivní a momentálně tam plní úlohu mentora. Cena hodinového tréninku s ním se pohybuje od 900 do 1500 USD. Pro zajímavost uvedu, že ty největší jména, také na Floridě působících "dožívajících trenérských dinosaurů", nejsou o nic levnější. Hodina s Rickem MACC, který měl v rukou mladého Andyho Roddicka či Sestry Williamsovy, vás vyjde na 400, nebo trénink s Nickem Savianem, který nedávno trénoval Kanaďanku Bouchardovou, stojí prý až 1000 dolarů. Také jsem slyšel několik různých recenzí na jejich práci. Jakékoliv hvězdy měli tito trenéři v rukou, za hodinu Vám neřeknou určitě víc než jiný zkušený trenér. Za jednu či dvě hodiny se toho hodně vyřešit s novou tváří ani nedá, hlavně když detailněji neznáte hráče a jeho pozadí. Kvality těchto trenérů však spočívají ve zkušenostech. Jsem zastáncem teorie, že trenér, který stojí 15 eur na hodinu, ale nevidí a neví vyřešit problémy, vyjde zákazníka ročně mnohem draže, než trenér který stojí sice 40 eur, ale umí problémy nejen hned najít, ale za několik tréninků i vyřešit. Sám si kupuji raději méně, ale kvalitně. Pohodlné věci, které výnosy a vydrží mi déle. Tak by to mělo být i v tenise, protože čas tenisty ve vývoji je vzácný.Mnoho lidí z Nickova okolí, jakož i on sám se netají tvrzením, že není žádný expert co se týče techniky, ale spíše výborný řečník a motivátor. Na podobné věci měl totiž lidí jako například Pata Doughertyho, který se dlouhá léta věnoval metodice a technické přípravě studentů akademie. Základ úspěchu celého jeho projektu na Floridě vidím v tom, že šikovně využil finance jiných na vybudování potřebných objektů, zakotvil na správné geografické poloze a následně se zaměřil na stěhování mladých talentů z celého světa.Jak jsem již zmínil, tak při rychlém "fastfood" obědě jsme prohodily pár vět. Zeptal jsem se ho, že kdyby mi měl poradit jen jednu jedinou věc, kterou považuje jako trenér tolika grandslamových vítězů za nejdůležitější, co by to bylo. Chytil mě za rameno, podíval se mi do očí a řekl. "Naslouchej svým svěřencům. Buď otevřený vůči svým svěřencům, můj příteli. Pokud budeš příliš mluvit a neposlouchat, tak ti unikne to nejdůležitější. Každý z nich je jiný. Agassi mi přišel na trénink a řekl:, Nicku, víš, že dnes musíme trénovat později, neboť mám dohodnutého kadeřníka ?! 'Becker byl zas úplný opak a sestry Williamsovy vyžadovaly jemný přístup, ale já jsem je jen správně vedl k cíli. Neměnil jsem jim nápřahy ani nic. "Jeho myšlenka má určitě něco do sebe. Jakkoliv, hned mi napadlo, že čím se on vlastně potom přičinil o to, aby se mohl chlubit jejich úspěchy, že jejich trénoval, či dokonce vychoval. "Takže Nicku, pokud tomu dobře rozumím, ty vlastně tvrdíš, že šampióni se šampiony už narodí a je třeba je jen dobře vést ?!" zeptal jsem se. "Absolutně," odpověděl Nick a hned potom na chvilku zmrzl. Moje poznámka totiž směřovala k tomu, že jeho akademie byla úspěšná hlavně kvůli tomu, že zaprvé byla lokalizována na Floridě, kde je většinu roku ideální počasí a podmínky na trénink. Zadruhé měl Nick za sebou sponzory, kteří mu vybudovali výborné podmínky pro hráče. Jako poslední, ale nejdůležitější je, že Nick skautoval a stahoval ty největší talenty z celého světa už jako 8-10-leté a dával jim stipendium. Kdo by odmítl kvalitní tréninkové podmínky, v pěkném prostředí, s teplotou 18 - 30 ° C celou zimu, nedaleko pláže a zdarma?Přirovnám to k fotbalovému mužstvu Manchester City, kde trenér dostane od arabského sponzora skoro neomezený rozpočet na vyskládání týmu s možností jejich trénovat v těch nejlepších podmínkách. Šance, že s těmi nejtalentovanějšími hráči přijde i úspěch je značně vyšší, jakoby musel "vymakať" průměrných hráčů, kteří mu přijdou do rukou na hrbolatém vesnickém trávníku. On však celou myšlenkou narážel pravděpodobně hlavně na to, že hráči mají jiné povahové a tělesné vlastnosti. Přicházejí z různých poměrů a proto mají i jiné společenské normy a návyky. Způsob komunikace a užívání tréninkových metod jim třeba právě proto přizpůsobovat. Získat si důvěru slyšením jejich názoru.Hlavně dnes je práce trenéra s mládeží náročnější než kdykoliv předtím. Kdysi totiž převládala u trenérů autoritativní metoda výuky, která byla i velmi efektivní. Teď se nad tím jen pousmejem. Ať to zní jako klišé, ale mládež opravdu měla k trenérům a učitelům větší respekt. Dnes je "materiál" mnohem horší. Mladí sportovci jsou méně koordinovaní, méně chápaví, mají slabší motorické schopnosti provádět a učit se nové pohyby a slabou prostorovou orientaci v 5D prostoru. Proč je to tak, vždyť mají k dispozici lepší tenisky, lepší rakety, míčky, jakož i kvalitnější rehabilitaci.VÝCHOVA A SPOLEČNOSTDnes jejich práva zastupují ve všem obětaví rodiče, kteří si po většině s nimi sami doma nevědí rady. Když bylo dítě kdysi vyhozené z tréninku za špatné chování nebo malou snahu, tak mělo doma co vysvětlovat. Dnes si to naopak všechno "vyžere" spíše trenér. Nejen přehnaná politická korektnost je problém. Další brzdou jsou moderní výdobytky techniky.TECHNOLOGIE A POHODLNOSTTechnologie dnes věci sice v mnoha směrech usnadňují, ale tím automaticky i komplikují. Je všeobecně známo, že lehčí život dělá z lidí lenivce. Člověk má dnes pocit, že může dělat milion věcí najednou, ale nakonec nedělá nic pořádně. Naši koncentraci, emoce, jakož i kvalitu práce ovlivňují nejen mobilní telefonáty a sms zprávy, ale hlavně množství aplikací v mobilu, díky kterým naše mysl zpracovává mnoho rozdílných informací v průběhu krátkého času. Děti mají problém s koncentrací hlavně proto, že celý den drží v rukou mobil. Kdyby se jím alespoň trochu vzdělávali, tak by to bylo ještě v pořádku, ale celý den tráví sledováním primitivních "Prank-nachytávek", "směšných videí", sledováním YouTube a poslechem hudby, takže jejich mozek nenasává a neřeší nic, co by nastartovalo jejich rozvoj mozkových buněk tím správným směrem. Na mobilu jsou sice i když procházejí přes přechod pro chodce, pokud jim ale zavoláte, tak paradoxně mobil nikdy nezvednou. Komunikaci zvládají dnes děti totiž lépe už jen prostřednictvím velmi neosobního stylu komunikace a to psaním. Problémy děti dnes neřeší, ale řešení a odpovědi jednoduše vygooglovat. Domácí úkoly píší na notebooku, kde mají nastavené automatické opravování chyb. Hledají snadněji cesty a zkratky k dosažení cíle a tím ztrácejí přirozenou schopnost se přizpůsobovat situacím, řešit problémy, čili v konečném důsledku se jim snižuje i intelekt. Právě díky těmto zkratkám, které v reálném životě dnes mladí lidé aplikují, jsou na tréninku velmi netrpěliví a těžší se s nimi pracuje. Dá se konstatovat, že nová generace bohužel kvůli technologiím spíše hloupne. V realitě a profesionálním sportu se zkratky k úspěchům dělat naštěstí ještě nedají.MÁLO POHYBUNejde jen o mysl, ale také o tělesné schopnosti, které u dětí viditelně upadají. V tenisových školách po světě se místo tenisu spíše učí, která je pravá a levá noha a jaké je boční postavení. Pokud děti i pochopí, co od nich chceme, tak jsou jejich motorické schopnosti tak slabě rozvinuté, že jejich reálné nedokáží převést. Je to tak skutečné a viditelné, že se toho, popravdě, bojím. Možná to má něco společného s tím, že na tréninky nejdou na kole nebo samovolně, ale pouze ve vyhřátém autíčku. Jejich koordinace je slabší možná i proto, že se ve volném čase nevyhýbají šípem z vlastně vyrobených luků a možná tím, že neskáčou a nelezou na prolézačky, ale hrají se doma na gauči PS4 (PS3, či PS5). Tělocvik byl mým nejoblíbenějším předmětem, dnes prý patří mezi ty nejméně oblíbené.NEZÁJEMBuďme upřímní a podívejme se na to, kolik času dnes hráči tráví sledováním tenisu v televizi nebo na internetu. Já jsem se na VHS kazetách sám analyzoval, dokola sledoval a následně v obýváku imitoval podání Samprase a Ivanisevic. Před tréninky a zápasy jsem se motivoval díváním nejlepších výměn svých oblíbených hráčů. Pak jsem skočil na kolo a měřil si čas, za který přijdu na dvorce, doufajíc, že udělám nový rekord. Od začátku tréninku jsem se díky této vizualizační metodě cítil zodpovědnější za to, co dělám. Dnes mnoho mladých tenistů nejmenuje ani pět hráčů z první světové dvacítky a na trénink chodí jen autem s rodiči-taxikáři.Jakkoli, právě proto, že společnost takový vývoj chce a vyhovuje jí to, Nickovu rady nelze brát doslovně. Jeho myšlenka byla cílená. Být efektivnějším a flexibilnějším trenérem. Samozřejmě, odpovědností trenéra zůstává vést své svěřence správným směrem, ale i vhodně jim upravovat, či rozvíjet techniku, strategii hry, taktické vzdělání a další důležité součásti hry. Jednoduše, maximalizovat jejich potenciál a minimalizovat možnost zranění. Jeho radu, více naslouchat a pozorovat své hráče beru jako velmi hodnotný tip nad kterým jsem se i já hlouběji zamyslel. A co dělat s tou mládeží? To už nechám na samotných rodičů, vždyť v konečném důsledku dítě je a bude z největší části vždy jen jejich zrcadlem. 

    10.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Talent: Filip Cristian Jianu - chlapec, ke kterému vzhlíží celé Rumunsko

    Rumunský tenis si vzpomíná na slavné časy Ilie Năstaseho. Zatímco v ženské kategorii září Simona Halepová, mezi muži trvá útlum. Na výsluní by mohl Rumunsko vrátit Filip Cristian Jianu.Dětství a juniorská kariéraFilip Cristian Jianu se narodil 18. září 2001 v Rumunské metropoli Bukurešťi. K tenisu se dostal jako sedmiletý a těžko byste hledali na jeho domácí půdě talent podobného kalibru v jeho věkové kategorii. Bylo to však těžké rozhodnutí, rodiče jsou v Rumunsku zaměstnání jako ekonomové a financovat začínajícího tenistu byl vždy problém. K mezinárodnímu juniorskému okruhu "přičichl" už v srpnu 2015.Z nejmenších akcí, na kterých se "oťukával", se postupně sápal nahoru. V červnu 2016 získal v Moldavském Kišiněvě první titul. Mezi absolutní špičku mezi 18-ročními se prodral v sezóně 2018. Na Wimbledonu, při grandslamovém debutu, skončil v 1. kole. Stejný výsledek zopakoval na US Open, ale na prestižní akcí Eddie Herr už uhrál solidní semifinále.  Loni to rozbalil naplno. Na Australian Open podlehl stejně v semifinále Američanovi Emiliovi Navovi. Na Roland Garros o kolo dříve při zdravotních problémech Holgerovi Vitusovi Nodskovovi Runemu z Dánska. Této kategorii dal sbohem na Wimbledonu, kde si na neoblíbené trávě zapsal 3. kolo.https://www.youtube.com/watch?v=tob6_pCta-Q&feature=emb_logo Žebříčkově byl Rumunský chlapec, který trénoval ve floridské IMG Academy Nicka Bollettieriho, nejvyšše na 5. místě. "Filipovi vrstevníci, alespoň ti z top 10, mají kolem sebe tým a rozpočet 100 až 200 tisíc dolarů ročně. On ani desetinu. Nemá trenéra, protože si to nemůže dovolit. Je však velmi odhodlaný a inteligentní, "řekla loni Diana Samungiová, bývalá tenistka a trenérka z klubu Club Sportiv Dinamo. Profesionální výsledky Mezi muži sbírá zkušenosti od léta 2016. Tehdy, jakož i v sezónách 2017, 2018, šlo jen o sporadické starty a o systematickém přechodu ještě nemohla být řeč. Odpovídaly tomu i výsledky. Za tento čas zúčtoval pouze čtyři čtvrtfinále na akcích okruhu ITF.Vloni se rozhodl, že to mezi muži "rozbalí" naplno. Prvním významným výsledkem byl z čista jasna získaný titul v květnu na 15-ce v tuniské Tabarce. Finále si ve stejné destinaci, znovu na 15-ce, připsal na přelomu července a srpna. Osmnáctého srpna se již těšil z titulu na domácí 25-ce v Pitesti. Logickým krokem byl přechod na challengery. Při debutu na hardu v Tureckém Istabulu uhrál 2. kolo, v září v Rumunském Sibiu třetí po skalpu Slováka Filipa Horanského - už tehdy tenisty z top 200. Očekávaný výraznější průlom však zatím na profesionální úrovni nepřišel a Rumunský teenager si na něj musí počkat.  V ATP hodnocení najdeme Bukurešťského rodáka na momentálním maximu v podobě 410. pozice.  Profil hráče: Filip Cristian Jianu je 180 cm vysoký a 70 kg vážící pravák využívající dnes preferovaný backhand. Za svůj oblíbený povrch označuje antuku. Úderově je sice poměrně vyrovnaný, ale nejsilnější je jednoznačně z forhendové strany. Jeho největším tenisovým vzorem je Švýcarský fenomén Roger Federer. Trenérsky ho často doprovázejí na zahraničních cestách jeho krajané Razvan Itu a Andrei Mlendea. Pokud však nejde sám, což je častá volba. "Filipovi třeba pomoci. Do tenisu nejde tolik peněz jako do gymnastiky či fotbalu, "apeluje máma Andrea.  Naše předpověd: Filip Cristian Jianu to nebude mít jednoduché. V jeho věkové kategorii nalezneme i komplexnější a talentovanejší chlapců. Když k tomu přidáme útrapy spojené s omezenými finančními možnostmi, bude potřebovat výborné výsledky v Evropě, kde je na Challengerech tradičně silná konkurence. V top 100 ho samozřejmě vidíme, ale na absolutní špičku to bude stačit těžko. Na tyto mety je příliš jiných aspirantů.  

    28.únor 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Sebekritický Kovalík: "Bylo to slabé na servisu"

    BRATISLAVA - Jozef Kovalík roli žolíka v reprezentačním výběru Dominika Hrbatého zatím nenaplňuje. V pozici dvojky podlehl v úvodním zápase daviscupového duelu s Českem Jiřímu Veselému.V zápase průměrné úrovně šlo od úvodu vše podle papírových předpokladů. Český bombardér, kterému radar naměřil rychlost prvního podání 227 km / h, se mohl dokonale opřít o svou největší zbraň, jejíž efektivita dosáhla 80 procentní úrovně."Veselý výborně podával, nedal mi téměř žádnou šanci. Paradoxně v prvním setu o něco lépe než v druhém. Hrál svou hru, která je velmi nepříjemná pro jakéhokoliv soupeře. Musím říci, že jeho výkon mě nepřekvapil. Známe se od malička. A dnes hrál přesně to, co nejlépe ovládá, "zhodnotil Kovalík.Dalo se Veselého podání vůbec "přečíst"?"Do určité míry i ano. Mělo však výbornou délku a především rychlost, kterou ukazatel měřil v průměru kolem 215 km / h. I když jsem vícekrát uhodl stranu, velmi těžko se to vracelo do kurtu tak, abych se neocitl okamžitě pod tlakem. Měl jsem pocit, že jsem někdy běhal až někde tam za plotem. " Ukazatel této herní činnosti na straně domácího tenisty vykazoval v prvním setu slaboučkých 35 procent, v součtu obou setů 47. To byl i hlavní důvod, proč se hrálo zejména v gemech při podání svěřence Matěje Liptáka, který ho v prvním dějství ztratil třikrát. "Podání jsem měl hluboko pod vlastním průměrem. V úvodu zápasu to bylo opravdu velmi slabé. Škoda, že jsem neyvkročil na dvorec s větším sebevědomím. V jeho průběhu jsem ho vylepšil, ale přesto to byla v mé hře největší slabina a zároveň rozdílový úder. V druhém setu jsem získal podáním i několik přímých bodů, ale v konečném součtu to nestačilo. "S jakými taktikami pokyny od Hrbatého jste šel do zápasu?"Jednoznačně ho co nejdéle udržet ve výměně. Především aby hrál údery v pohybu. "V hledišti jste měl v derby zápase i své blízké. Nepociťoval jste nadměrný tlak?"Tlak a mírnou nervozitu cítí sportovec při každém reprezentačním zápase. Výhodou domácího prostředí je přítomnost našeho širšího týmu, jakož i příbuzných. Právě díky jim jsem ho až tak nepociťoval. "Jak jste vnímal situaci v závěru úvodního setu po kontroverzním verdiktu rozhodčího?"Takové situace se v tenise vyskytují. Myslím, že to byla chyba rozhodčího. Aut byl vyhlášen pozdě po úderu, takže nemohl ovlivnit další vývoj. Bohužel, rozhodčí to neslyšel. V každém případě se výměna opakovala. Měl jsem šanci ji vyhrát. "Vývoj skóre byl ve druhém setu podstatně vyrovnanější. Co Vám na jeho začátku řekl nehrající kapitán? "Hrbatý mě ujistil, že jsem se ke konci prvního setu zlepšil na příjmu. Říkal mi, abych hrál svou hru a, rozhazoval ho '. " Troufl byste si nastoupit na případný rozhodující zápas proti Lukáši Rosolovi?"Jsem samozřejmě připraven nastoupit i na zítřejší zápas. Rozhodnutí zůstává na kapitánovi. Rosol nehraje takový pestrý tenis jako Veselý, který občas zapojí do hry i méně předvídatelné varianty. Dokáže však hrát rychlý tenis a výborně podávat. " 

    06.březen 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Organizátoři US Open uvažují o odložení turnaje

    NEW YORK - Vedení Americké tenisové asociace (USTA) uvažuje nad odložením grandslamového US Open pro pandemii koronavirusu. Turnaj se má v New Yorku hrát od 31. srpna do 13. září.Zástupci USTA potvrdili, že jednají s dalšími organizátory Grand slamu jakož i s vedením Mezinárodní tenisové federace (ITF) a vedením ATP, resp. WTA. "Uvědomujeme si, že rozhodnutí nemůžeme vynést pouze my. USTA pokračuje v přípravě US Open a momentálně neimplementuje žádné změny do programu turnaje. Jsme v těžkých časech a uvažujeme nad všemi možnostmi, včetně přesunu turnaje na pozdější termín, "citovala agentura AP z komuniké USTA.Už v úterý přeložili organizátoři grandslamový Roland Garros z původního termínu na přelom září a října. Jak informovala Francouzská tenisová federace, prestižní akci, která mělo odstartovat 24. května, se po novém odehraje ve dnech 20. září až 4. října.Vedení WTA v uplynulých dnech zrušilo akce v Miami, Charlestonu, Bogotě, Stuttgartu, Istanbulu a Praze a přerušilo sezónu zatím do 2. května. Ještě o něco dříve reagovala ATP, která 12. března zrušila všechny turnaje mužů na nejbližších šest týdnů do 26. dubna.Ve Spojených státech amerických evidují ke středě 7:00 SEČ 6496 případů onemocnění COVID-19, kterému v zemi podlehlo 114 lidí. Celosvětově je v 163 zemích / oblastech potvrzených více než 190 tisíc případů nákazy novým koronavirusem SARS-CoV-2, podlehlo mu přes 7900 osob.Zdroj: TASR

    18.březen 2020 - Napsal: Marián Kroužel


Výsledky vyhledávání v sekci: Hráči ATP
  • Analýzy hráčů: Nikoloz Basilašvili

    Při psaní těchto analýz se musím v mnohém a často opakovat. Je to logické, protože top hráči jsou si v mnoha věcech podobní. Jenže, jen nejlepší z nejlepších, jako například "velká trojka", ale i někteří z jejich mladších následovníků jako například Thiem, Tsitsipas, Medveděv, Rublev nebo Zverev mají společné ty nejdůležitější mentální vlastnosti jakými jsou láska k tenisu, houževnatost, cílevědomost, soutěživost, vytrvalost a sebekázeň, která přechází někdy až do perfekcionismu.Přestože mají většinu z těchto důležitých vlastností, je ale tato skupinka mladíků mnohem zranitelnější, snadno zlomiteľná, výsledkově neregulérní a na velkých akcích se neumí prosadit. Jejich psychickou nestabilitu a nevyrovnanost výkonů jsme mohli (s výjimkou Medveděva, který jede v 2019 jako pilka) sledovat během celé sezóny 2019. Procházejí krizemi různého typu. Na žádost čtenářů budu dnes psát o hráči, o kterém díky zmíněným vlastnostem, jakož i tomu, čím vším si musel v životě projít, podle mého názoru budeme ještě hodně slyšet. Je jím 27letý sympatický Gruzínec Nikoloz Basilašvili. Tento hráč možná nemá v rukou tolik fyzického talentu jako například Nick Kyrgios, ale jeho mentální vlastnosti to všechno dorovnávají.Těžké začátky"Byly momenty, kdy jsme s otcem na cestách po turnajích spávali v autě i několik týdnů. Zatím to celé byla velmi zajímavá cesta. Trénoval jsem ve špatných podmínkách a nemohl jsem si najít žádného sponzora, tak jsem si vybavil ruské občanství. Během juniorského okruhu jsme spali v autě i měsíc. Na turnajích jsme spali i ve stanech. Všechny tyto věci vás donutí uvědomit si, že těžké časy nebyly jen tak pro nic. Určitě mě udělali nejen silnějším, ale i víc hladovým soutěžit na té nejvyšší úrovni, "vyjádřil se gruzínský tenista.Důraz na detaily je u něj velký. Není divu, protože jeho otec byl profesionální tanečník (balet) a jeho matka doktorka. V obou profesích je důležitá odpovědnost, disciplína a důraz na detaily. Možná i proto se zdají hra a pohyb Nikoloze takové technicky čisté. "Rozdíly na této úrovni nejsou velmi velké. Jako největší rozdíl vnímám to, že musím být naplno připraven na každý zápas a to bez nejmenšího výpadku. Na tom přesně pracujeme, být schopen hrát stejně proti žebříčkově slabším hráčům se stejnou intenzitou jako proti těm nejlepším, "vysvětlil. Svou skromnost, cílevědomost a uvědomění vystihuje následujícím vyjádřením: "V tenise jsou velmi důležité zkušenosti a sebevědomí hráče, a proto mám před sebou ještě mnoho kroků, které musím projít."StrategieNikoloz používá velmi útočnou hru od základní čáry (pokud mu to soupeř dovolí). Jeho hra mi připomíná bývalou světovou jedničku Juana Carlose Ferrera, ale i Jevgenije Kafeľnikova. Pro svou pracovitost a houževnatost, díky které byl Ferrero pro své protivníky takový otravný, získal tento úspěšný Španěl přezdívku "komár" (komár). Rus Kafelnikov byl zas pro své "střely" a přesnost přezdívaný Kalašnikov. Nikoloz si útočnou hrou vytváří situace na ukončení, ale stále mu chybí kvalita na síti. Jeho statistiky při hře na síti jsou velmi slabé. Je vidět, že co se týče strategie a taktických prvků, je jeho hra teprve ve vývoji. Často dělá zbytečně mnoho nevynucených chyb a jeho údery jsou příliš přímé a neefektivní. Protože jeho ambice jsou nejvyšší, tak ho samozřejmě porovnávám s hráči z první světové desítky.Momentálně staví na trpělivost a poctivou práciTakto se Gruzínec vyjádřil k tématu plánování maximalizování svého potenciálu: "nehoní se za výsledky, ale spíše abych odevzdal 100% na kurtu i mimo něj. Chci maximalizovat to, co mám, hlavně proto, abych ukončil svou kariéru s vědomím, že jsem nenechal ani jednu skálu nepřrevrátěnou.Vše je na dobré cestěV stabilizaci jeho hry a výkonů má momentálně prsty zkušený nizozemský trenér Jan de Witt. "Co mě přesvědčilo, bylo to, jak reagoval v tréninku. Uvědomil jsem si, že tento kluk je velmi seriózní a ochotný dělat vše pro to, aby posunul svou hru na další úroveň, "řekl Holanďan. "Měli jsme jasný obraz o tom, kam chceme jít s jeho hrou," připouští de Witt. "Překvapilo mě, jak rychle se zlepšoval. Nikdy jsem neměl hráče, který se učil tak rychle jako on. Má velmi zvláštní talent učit se, pokud jde o biomechaniku a pohyb. Je to velmi neobvyklé a je to něco, co jsem, když jsem s ním začal poprvé pracovat, ještě nevěděl. Rychle se dokázal naučit opravdu komplexní věci. Má disciplínu na to, aby tvrdě pracoval a pokud ho přitlačíte, tak to udělá, "dodává. Pokud se podíváme na výsledky a statistiky Basilašviliho za poslední tři roky, tak vidíme každým rokem postupný progres. V roce 2019 je Gruzínec podle všeho, díky své tvrdé práci a vytrvalosti, na té nejlepší cestě pokračovat ve svém progresu.2017: žebříček ATP 94. - 51. (0 titulů)2018: žebříček ATP 89. - 21. (2 tituly)2019: žebříček ATP 22. - 16. (1 titul)Slabinyjakkoli agresivně se Nikoloz snaží hrát, od základní čáry mu chybí uvolněnost, švih a rotace, vinou čehož jsou jeho údery při rozhazování soupeře po odskoku pomalejší pro tento styl hry není až tak efektivníjeho hra je dost předvídatelná a málo mění rytmuschybí mu variabilita po taktické i úderové stránceněkdy až příliš riskuje a ma vysokou statistiku nevynucených chybpodle statistik vyhrál na síti jen 8% výměnskoro vůbec nepoužívá servis-volejslabší a méně efektivní podání jako jeho kolegové (o 30% méně es než je průměr top 100 / až 66. místo v žebříčku součtu bodů za podáníSilné stránkypracovitost, sebekázeň a nepoddajnostsolidní hra od základní čáryvýborná technika úderů a pohybu po kurtuvelmi solidní returny (70% více vyhraných bodů / 10% méně chyb než průměr top 100/33. místo v žebříčku součtu bodů za return)

    06.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Rafael Nadal

    Opět se Vám hlásíme o slovo s analýzou konkrétního hráče. Tentokárte speciálně na přání. Je jím španělský fenomén Rafael Nadal - podle mnohých nejlepší antukář všech dob.Mou prioritou v roce 2020 bude analyzovat především mladé hráče. Jakkoliv, tenis je sport, ve kterém dnes dominují zejména třicátníci. Jednoho z nich nechci a nesmím vynechat. Býk, buldok, mašina. Jde, jde a jde. Zakousne se do vás a nepustí jako hyena. Noční můra protihráčů ... Rafael Nadal.BIOO tom, co je veřejně známo, se mi psát nechce. Proto jen ve zkratce připomenu jeho nejvýznamnější úspěchy. "Rafa" vyhrál Davis Cup reprezentující Španělsko už 4krát, ve sbírce má neuvěřitelných 79 turnajových trofejí, z nichž je až 17 grandslamových. Vyhrál všechny čtyři grandslamové akce. Jednou dobyl Melbourne (Australian Open), 11-krát Paříž (Roland Garros), 2krát Londýn (Wimbledon) a 3-krát New York (US Open). Je majitelem zlaté medaile z olympijských her v Pekingu za dvouhru (2008) a v Riu za čtyřhru (2016).V roce 2003 se stal druhým nejmladším hráčem, který se probojoval do top 100 žebříčku ATP. Při svém debutu ve Wimbledonu ve svých 17 letech se po Borisi Beckerovi stal druhým nejmladším hráčem, který se dostal do třetího kola. V roce 2006 vyhrál všechny zápasy, které hrál na antuce.CHARAKTERByl vždy motivován stát se ještě lepším. Ve své profesionální kariéře prý vynechal díky zraněním více než 25 měsíců, ale nikdy se nevzdal, dokonce často zraněn v zápasech ještě pokračoval a vyhrál je. Představte si psa, který honí klobásku zavěšenou před nosem. Nepřestává, dokud ji nedostane nebo neodpadne od únavy. Nezamýšlí se and tím, co ho to bude stát. Má jen jeden cíl.Pozici světové jedničky okupoval nejprve Roger Federer a později Novak Djokovič. Stále byl někdo o malinko lepší než on, alespoň podle žebříčku ATP. Od srpna 2005 do srpna 2008 byl Rafa tři roky bez přestávky světovou dvojkou ve stínu Federera. Dá se říci, že zmínění hráči posouvaly jeden druhého a druhý třetího o něco dál, a tím byli všichni donuceni zdokonalovat svou hru.Být světovou jedničkou bylo něco, za co by dal "Rafa" všechno a ono to i tak vypadalo. Pro někoho jako Nadal to znamená jen motivaci trénovat tvrději. Tento hráč dává totiž ze sebe všechno do posledního míčku. Zejména díky tomu se stal vzorem pro desetitisíce hráčů a nadšenců tenisu.Někdo ho miluje a někdo zas nenávidí. Djokovič si získával fanoušky díky někdy až Silent humoru a Federer zas svojí plynulou hrou a nakažlivou elegantností. Rafael to vše musel přebít svými výkony a bojovností. Nepomohlo mu ani to, že neuměl dobře anglicky. Veřejná prezentace je totiž i v tomto sportu velmi důležitá.Rafa je také velký závislák na Playstationu, to jste netušily co?TECHNIKAForhend má své chybičky, ale je to jeho velká zbraň. K bekhendu nemám co říct. Voleje a podání Nadal stále zlepšuje. Hraje ještě často v záklonu, což bude tím, že používal mnohem defenzivnější styl hry a západní držení na forhend, ale i na tom pracuje a stále častěji prosazuje přechod na agresivní hru. Rafael Nadal je momentálně nejlepší returnujícím hráčem na profesionálním mužském okruhu, čehož důkazem jsou statistiky na www.atptour.com vyhotovené za posledních 52 týdnů. Je rovněž na 3. místě v historických tabulkách. Největšími konkurenty v této "disciplíně" mu byly Andy Murray a Novak Djokovič. V poslední době mu konkuruje Argentinec Diego Schwartzman.Return je stejně důležitým úderem jakým je podání. Na trénincích mu však věnuje jen málokdo dostatečnou pozornost. Top junioři často nevědí zahrát například forhendový slajz. Doplácejí na to později při returnování na rychlejších površích. Mnozí hráči při returnech zbytečně riskují, dělají přílišné nápřahy, nevytáčejí ramena, vyskakují atd. Spočítejte kolik "dárků" odevzdá Váš hráč protivníkem ve formě zbytečně zkaženého returnu. Řekněme si na rovinu, kdyby mu strýc Nadal "daroval" o trošku lepší techniku úderů, tak by "Rafa" nemusel vynaložit až tolik síly a energie na pohyb. Tělo se tak jednoduše opotřebuje rychleji. Dříve či později a bez rozdílu na tom jak se jmenujete. Nejlepším důkazem jsou Nadalova časté zranění. Mnozí spojují zranění s jeho vrozeným defektem na chodidlech, díky kterým musí nosit speciální výplně. Určitě, něco na tom bude. Tělo totiž kompenzuje a díky tomu se prý jeho kolena, kyčelní klouby a možná i páteř nerovnoměrně zatěžují. Styl hry, kterým se léta prezentoval, mu v tom určitě nepomohl. Nechápejte mě špatně, strýc Toni mu dal hodně a vedl ho k těm největším úspěchům, jenže nikdo nejsme perfektní a v této sféře bych určitě našel jednu, dvě, tři a možná i více nedostatků. Jelikož hvězdy jako Nadal jsou vzory pro tisíce mladých hráčů, neúmyslně tím strýc Toni způsobil mnoho škody po celém světě. V teorii i Rafael Nadal. Hráčů s mentálně-tělesnými předpoklady a vlastnostmi, jaké měl malý "Rafa", by chtěl trénovat každý trenér. Pohybuji se v tenise dost dlouho na to, abych si dovolil tvrdit, že podobné trenérské jména si sice rád poslechnu, ale jejich úspěchy beru s rezervou, protože vím, že hráči jako Nadal mají úspěch předurčen a orazítkovaný v rodném listě. Za výsledky s Nadalem si zaslouží respekt a vzdávám mu hold, napadá mě jen taková filozofická otázka: "Kolik hráčů v životě Toni trénoval a kolik kromě Nadala dovedl k vrcholu?" Nechtěl od Rafaela peníze, aby neztratil pozici, kde není od hráče závislý a sám přiznal, že kdyby mu nebyl strýcem, tak by ho možná několikrát vyhodil. Jeho přísný a autoritativní trenérský styl by s největší pravděpodobností nevydrželo tolerovat 90% juniorů či profíků. Paradoxně je podle statistik díky 16 získaným grandslamovým trofejím právě Toni nejúspěšnějším trenérem na světě. Kromě počáteční nápřahovéj fáze, která s sebou přináší spoustu negativ a nedoporučuji ji nikomu opakovat, je forhend Nadala jeden z nejlepších na okruhu. Forhendové dokončení je určitě optimálnější jako například u Djokoviče, ale pomocná ruka jim překáží oběma. STÁLE SE JE CO UČIT I hráč jako Nadal se stále rozvíjí. Za poslední roky udělal ve své hře již několik dost velkých změn. Změnil forhendové držení na semizápadní, vnesl do svého repertoáru úderů agresivnější dokončení při forhendu a bekhendu, začal častěji chodit do úderů, vylepšil hru na síti, pozměnil techniku podání a dnes ji upravuje znovu! Ano, i takový hráč věci vylepšuje. Často se mě lidé ptají, "a nejsem na to už starý?", "Není na technické úpravy v 30-ce už pozdě?" Ne! Nikdy není pozdě. Vše záleží v první řadě na tom, zda a jak bude hráč z plánované úpravy profitovat, jakož i na tom, zda ji chápe a je ochoten to zkusit. I v tomto případě platí, že nic není zadarmo a bez práce a snahy nejsou koláče. Pokud se mám zavrtat do psychologie, tak tenisté většinou po dosažení určitých úspěchů dost zpohodlní. Je jedno zda jsou v desítce na Slovensku, Česku, v juniorské stovce ITF nebo první desítce ATP. Stoupne jim přirozeně ego. Nedůvěřují komukoliv, jsou pověrčiví a změny doslova nesnášejí. Staví raději na jistotě. Takže odpověď zní, když má trenér dostatek zkušeností podobné změny uskutečnit, tak mu v cestě stoji jen hráčovo ego, důvěra a snaha vyzkoušet to. Nic více, nic méně. ukázka optimální přípravy na forhenddokončení úderu horizontálním topspinem při agresivnějších úderech je až na pravou ruku (která mu překáží a brzdí kinetickou reakci) skoro identické s Federerem.  Znám mnoho obhájců teorie, že to jaký styl úderů či držení hráč používá je asi nepodstatné, protože Nadal byl světovou jedničkou a dokázal tak získat tolik grandslamových trofejí. Odkaz pošlu jasný. Hráči jako Rafael Nadal by porazili mnoho svých mládežnických protivníků díky vrozené bojovnosti, atletickosti a ambicím i s dřevěnou raketou v ruce.  99,99999% hráčů nedokáže vyhrát Grand Slam ani s těmi nejlepšími trenéry, podmínkami, raketami a technikou. Jdeme jim to ještě komplikovat a limitovat jejich hru extrémními postaveními, nesprávným pohybem, nevhodnými styly úderů a extrémními pozicemi rakety?!BUDOUCNOSTJsem velmi zvědavý jak pro Rafaela Nadala dopadne tato sezóna. Vypadá to, že ani v ní se zraněním nevyhne, ale na to je on už zvyklý a určitě zabojuje o další možná i grandslamovou trofej. Díky své bojovnosti a pracovitosti určitě je a navždy zůstane tenisovou legendou a inspirací pro mnohé. 

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Dominic Thiem

    Úvodem zopakuji svá slova z analýzy Rogera Federera: "Jen málokdo si uvědomuje to, jak jsou si Nadal, Djokovič a Federer podobní."Každý z nich pochází z jiné země, mluví jinou řečí, má jiný temperament, vzhled a dokonce i jiný účes. Co ale spojuje tyto tří šampiony? Určitě nenaražím na počet grandslamových trofejí, které získali Nadal 19, Djokovič 17 a Federer 20. Býk Nadal, "vtipálek" Djokovič a džentlmen Federer se sice navenek prezentují odlišně, ale ty nejpodstatnější mentální vlastnosti šampiona je spojují.Všichni tři chtějí stát na vrcholu a nic jiného je neuspokojí. Společně mají extrémní ambicióznost, ctižádostivost a cílevědomost. Jsou to velmi důležité vlastnosti. To, že má dítě na stěně plakát Federera a tvrdí, že chce být světovou jedničkou, ale ještě nic neznamená. Jedna věc je po něčem toužit a ta druhá je pro to něco i udělat. Co je daný hráč ochoten za své sny obětovat? Kolik času tráví dobrovolně na kurtu, když už nemusí? Snít je sice hezké, ale ještě důležitější jsou úsilí, odhodlání a nasazení, které hráč odevzdá v přípravě. Pracovitost, sebekázeň a houževnatost se budují a jsou z největší části ovlivněny rodiči a okolím, ve kterém sportovec vyrůstá.Nadal, Djokovič ani Federer Vám neodpustí ani jeden fiftín. Mají v sobě ducha bojovníka. Právě bojovnost je žene za jediným cílem, kterým je vítězství. Jsou hladoví po vítězstvích a žádné semifinále je neuspokojí. Chtějí jen trofeje a každá překážka je pro ně jen výzvou pracovat na sobě ještě tvrději. Další vlastností šampiona, která tyto tří spojuje, je vytrvalost a neoblomnost. Tenis není o jednom míčku, jednom setu, zápase a ani turnaji. Vyrovnanost výkonů je na těch nejvyšších pozicích extrémně důležitá. Každý ze zmíněné trojky tenis miluje a nedá se jen tak zlomit nějakým neúspěchem. Mají to v DNA. Jak bylo řečeno ve filmu Rocky Balboa, podle kterého žila i další tenisová legenda Lleyton Hewitt a ještě před ním Rakušan Thomas Muster (oba bývalé světové jedničky): "Není to o tom, jak silně dokážeš udeřit. Je to o tom, jak silný úder dokážeš přijmout, postavit se a jít dál ... Takto se vyhrává! "Nejen svými mentálními vlastnostmi, ale i svou determinací a vyrovnaností výkonů na těch největších turnajích se z dnešních hráčů těmto legendám tenisu přibližuje nejvíce Dominic Thiem. Dospěl po taktické stránce a co je nejdůležitější, je to, že si proti Nadalovi, Djokovičem a Federerovi i reálně věří. Mladý Rakušan má všechny předpoklady k tomu, aby se stal jedním z nich. Teprve potom následuje v pořadí Zverev, kterému musí fungovat podání, Tsitsipas, který má nevyrovnanou výkonnost a ještě nedospěl, přibližují se také Rublev a další. Chybí jim ale ustálenost výkonů a sebevědomí v konečných fázích Grand slámu.Dominica znám ještě z dob, kdy s námi trénoval na menších turnajích. Jako junior byl sice úspěšný, ale jeho největší devizou pro úspěch v mužském tenise byla jeho vytrvalost a pracovitost. Nebyl velmi nápadný a můj svěřenec ho v trénincích porážel. Co bylo na něm jedinečné bylo zanícení a oddanost v jeho očích. Následně jsem už jen sledoval, jak lety pomalu, ale jistě, stoupal v žebříčku.Asi nejznámější rakouský trenér Günter Bresnik se v našem nedávném, přes dvouhodinovém rozhovoru na toto téma, vyjádřil následovně: "Technika je základ. Je to nejdůležitější, co může trenér hráči dát. Pokud nemá potřebné mentální a tělesné vlastnosti, tak v tomto sportu i tak nedosáhne úspěch. A taktiku mají i tak skoro všichni hráči na profesionální úrovni stejnou. "Jakkoliv, kdyby nebyl Dominik takový cílevědomý, pracovitý, trpělivý, zanícený, houževnatý bojovník s výbornou sebekázní, tak by mu nepomohla k dosažení dnešních úspěchů ani ta nejlepší technika. Bohužel, ne každý talentovaný sportovec s těmito vlastnostmi se rozhodne pro tenis, a pokud, tak s největší pravděpodobností rodiče nebudou mít možnost financovat jeho přípravu. Proto se trenérům v tomto sportu dostává do rukou jen extrémně málo "obdarovaných Dominiců, Rafaelů, Nováků, či Rogerů".Pokud se tedy přeneseme přes finanční stránku věci, tak ten talentík bude s největší pravděpodobností rozmazlený, dotklivý na kritiku a náročný student. Nejeden rodič by mi na toto asi zareagoval, že najít pracovitého, talentovaného hráče s finanční podporou rodičů, je asi takový zázrak, jak najít oddaného, zkušeného a finančně dostupného trenéra. Souhlasil bych. Nesportovní rodiče bohužel jen málokdy vědí rozpoznat kvalitu, jsou vymáhající, chtějí od trenéra stále více času, energie a za co nejméně peněz. Hledají stále něco lepšího a levnějšího. Mění trenéry a akademie jako včela květiny. Proto se zasměju, když se mě čas od času nějaký "expert" zeptá, že jestli jsem při této konstalaci vychoval i někoho od dítěte až po profesionálního tenistu.Toto může dokázat asi jen rodič, což jasně dokazují i úspěšné příběhy těch nejlepších. Jinak to nebylo ani u Dominica Thiem, kde se obětoval jeho otec Wolfgang. Potřebná kontrola nad přípravou a rozhodnutími lze částečně dosáhnout asi jen z role dohlížitele, šéftrenéra-poradce. Z té úlohy vede kariéru Dominica zase Günter Bresnik. Pro úspěch je proto podle mě důležité mít někoho zkušeného, kdo dohlíží na efektivitu celého týmu kolem hráče. Rodič jakož i trenér totiž mohou často odbočit tím nesprávným směrem.STATISTIKYDominic je velký bojovník, vyhrál až 87,5% rozhodujících setů (třetí nebo pátý set). Převyšuje ho těsně jen Rafael Nadal. Ve statistikách podání je na 15. a kvalitě returnu až na 21. místě a určitě má v těchto oblastech co zlepšovat.STYL HRYDominic je dost komplexní hráč. Jednou z jeho největších zbraní je jednoznačně smrtící bekhend inside-out. Raketu při něm otevírá jakoby hrál slajz. Při topspinovém úderu to je trochu anomálie, ale úder je velmi účinný. Druhou zbraní je jeho forehand, kterým díky své výbušnosti a práci zápěstím vytváří nepříjemný topspin. Momentálně zlepšil svůj přechod na síť a nestojí již tak daleko za základní čarou. Na síti je sebevědomější a po taktické stránce se stává na rychlých površích mnohem nebezpečnějším hráčem.TECHNIKANa jaře v roce 2019 ukončil Dominic Thiem dlouhodobou spolupráci se svým mentorem Günterem Bresnikem, která trvala od roku 2002.Günter se několikrát vyjádřil, že na profesionálním okruhu chybí experti na techniku a dá se jich spočítat na prstech jedné ruky. Určitě ví o čem mluví. Já mám ale pocit, že Dominic svou techniku úderů a pohybu od jara 2019 jen vylepšuje. Paradoxně ne s tím, kdo se pokládá za největšího experta na okruhu (Günter Bresnik), ale během spolupráce s novým trenérem Nicolasem Massúem. To, co dělají, se mi velmi líbí. Zjednodušil nápřah na forhend, zjednodušil podání, při úderech se už tak nezakláňí a hlavně hraje více agresivně. Jeho smeč je opravdu ukázková. Také vytáčení ramen a včasná příprava na údery by měla být trenéry dávána jako vzor pro začínající hvězdičky. V těchto fundamentálních bodech byl Günter opravdu důsledný a dnes z nich Dominic těží.Jako negativa vidím to, že se Dominic při úderech od základní čáry stále trochu odklání a hraje za sebou, jakož i to, že forhendy ze středu kurtu hraje jen z méně efektivního otevřeného postavení. To je s největší pravděpodobností způsobeno tím, že Novak Djokovič i Dominik Thiem používají při forhendu západní držení rakety. Právě jeho nevýhodou je to, že nutí hráče hrát o něco za sebou, tisknout loket k tělu a odklánět se. Dominic Thiem to dosud "uhrával" úžasnou výbušností, švihem zápěstí a citem pro míček.Dominic má v 26 letech za sebou již čtyři neúspěšné grandslamové finále a kolekci 16 trofejí z turnajů ATP. Hráči na okruhu ATP dosahují svůj výkonnostní vrchol mezi 28. až 30. rokem života. Dominic, jak ho znám, je hráč, který na své hře neustále pracuje a chce se zlepšovat. Nikde neskáče, ale jde pomaličku a systematicky každým rokem vpřed. Proto předpokládám a přeji tomuto sympatickému Rakušanovi, aby zvedl nad hlavu svou první grandslamovou trofej už tento rok. Šanci dokázat to má hlavně v Paříži a New Yorku.

    05.únor 2020 - Napsal: Marián Kroužel