Výsledky vyhledávání v sekci: Články
  • Je tenis o hlavě?

    Tenis se vzhledem ke své technické, tělesné, ale i psychické náročností na jednotlivce řadí mezi ty nejnáročnější sporty. Během své kariéry s míčkem v ruce jsem si vyslechl už tolik komentářů na téma, jak moc je tenis "mentální hrou", "nejdůležitější je hlava", nebo že "technika není podstatná", atd. Detaily mi už nikdo nevěděl vysvětlit. Hraje se tenis opravdu jen "mezi ušima"?Je opravdu hlava tím nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím úspěch tenisty? Pokud, tak nakolik? A co tělesné schopnosti, technika a taktika? Nebylo by zajímavé to rozebrat detailnější, dokonce až na procenta? Asi nejznámější rakouský trenér Günter Bresnik se v našem nedávném, přes dvouhodinovém rozhovoru na toto téma vyjádřil následovně: "Technika je základ. Je to nejdůležitější, co může trenér hráči dát. Pokud nemá potřebné mentální a tělesné vlastnosti, tak v tomto sportu i tak nedosáhne úspěch. A taktiku mají i tak skoro všichni hráči na profesionální úrovni stejnou. "Musel jsem souhlasit. Tenisový šampion se šampiónem nejprve narodí a až poté vypracuje. Hráči bez ambicí, vášně, trpělivosti a bojovnosti nepomůže ani ta nejlepší technika a fyzička. Takový hráč nikdy nedosáhne ani jen poloviční úspěch kolegu se sice špatnými technickými návyky, který ale ve svém DNA má tu správnou směs nejdůležitějších mentálně-tělesných předpokladů. Z diamantu se jednoduše ubrousek udělat nedá. Například takový Rafael Nadal vyčníval v mládežnických kategoriích z davu hlavně díky vysoce nadprůměrným vrozeným mentálním a tělesným schopnostem. S největší pravděpodobností by porazil osm z deseti soupeřů pouze s lopatou v ruce. Proč? Neboť by pro vítězství udělal všechno. On? Ne, jeho tělo a jeho mysl by mu jinou možnost ani nedali. Úspěch jednoduše nosí v sobě. Je třeba si uvědomit a akceptovat fakt, že ne každý se narodí s nastavením a předpoklady Nadala, Federera, Samprase či Djokoviče. Výrok Novaka Djokoviče "chci tutéž věc, kterou jsem chtěl, když jsem měl sedm let. Chci být světovou jedničkou! "To jen potvrzuje. Roger Federer je na tom stejně: "Miluji tenis a vždy jsem to tak cítil .... Vždy jsem měl sen, že se jednou stanu světovou jedničkou ... ". Další tenisová legenda Pete Sampras se vyjádřil: "Nikdy jsem nechtěl být super kluk, barevný kluk nebo zajímavý kluk. Chtěl jsem být kluk, co sbírá tituly. "Bojovnost, cílevědomost, vytrvalost, houževnatost a láska k tomu, co děláme, odděluje průměr od nejlepších nejen v životě, v byznysu, ale i sportu. Jinak to není ani v tenise. Matts Willander, bývalá světová jednička a sedminásobný grandslamový šampion ze Švédska se zas vyjádřil takto: "Vyloučil a zakázal bych tleskání za údery pro vašeho soupeře. Tenis není o úderech, jde o mentální bitvu. Pro mě by to měl být boj bojovníka proti bojovníkovi. "Mats byl bojovník. Ne každý má vlastnosti bojovníka a Mats svými slovy jen potvrzuje slova Güntera Bresnika, že talent na tenis není jen o tělesných schopnostech, ale taky o těch mentálních. Bojovnost, vytrvalost a cílevědomost mezi ně jednoznačně patří. Mentální tenis je jedna z mnoha témat, při které se tenisová veřejnost často "ztrácí v překladu". Je to opravdu komplikovaná, komplexní, ale zato velmi zajímavá téma. Něco jako "slepice či vejce?" Myslím, že chápat, jak to do sebe zapadá, by měl každý trenér, rodič, i hráč, protože podle toho by měla být i upravená celková příprava tenisty. Co-to jsem si na toto téma už v životě přečetl a vyslechl, ale nikdo mi to zatím srozumitelně nedokázal vysvětlit. O chvilku zjistíme proč. Pokud chci někomu něco dokázat a být co nejvíce objektivní, tak musím v první řadě začít od faktů. Pojďme tedy pěkně od začátku. Pravidlo číslo jedna v tenise je přehodit míček nad síť. Pravidlo číslo dvě je trefit ji do kurtu. Zní to sice primitivní, ale toto jsou dva nejpodstatnější principy tenisové hry. Po kontrole, dále v pořadí následuje dva - umístění, tři - rychlost a čtyři - rotace našich úderů. V tomto bodě se už víme bavit io využití taktiky. Připomenu i další důležitý fakt, na který bohužel hráči velmi často zapomínají. To, že nejdůležitějším momentem v tenise je ten první a poslední úder výměny. Pro jednoho hráče se vždy začíná výměna podáním a pro toho druhého zas riternom. Tolik k základním principům. Nakolik procent je tedy úspěch v tenise závislý od hráčových mentálních schopností?VĚDA:VÁHA míčky, DÉLKA rakety, VÝŠKA nadhození, OBSAH vzniklá z rotace trupu a ohýbání nohou, jakož i RYCHLOST švihu, trajektorie (dráha) rakety, správné načasování celého procesu, RYCHLOST a ROTACE míčku, ÚHEL, pod kterým byla odehrána, jakož i finální umístění celého podání, jsou všechno fyzikálně-matematické jevy, veličiny, či jednotky. Tyto jevy jsou z největší části ovlivněny technickým provedením daného úderu, tělesnými schopnostmi, ale také emocemi v daném okamžiku. Z toho nám ale vyplývá, že tenis je na cca 70% technická a na 30% tělesně-mentální hra. Vyplývá z toho i to, že technika je úzce propojena s fyzikou a matematikou. Zákony vědy jen tak klamati. Vraťme se ale k podávajícímu hráči, protože zde začíná celý příběh. Každé podání začíná nadhozem. Signál k rozhodnutí provést tento pohyb přichází z mozku. Koncentraci potřebnou k přesnému nadhození můžeme rovněž považovat za mentální faktor. Nadhození míčku rukou je zase fyzickou aktivitou. Totéž platí o sníženi nohou, rotaci trupu, zvednutí rakety, jakož i následném výskoku a švihu. Toto všechno bych považoval za tělesnou aktivitu. Styl, jakým hráč celý úder provádí, a to od nadhození až po dokončení, zapadá do techniky. Z toho vyplývá, že tenis je na cca 40% tělesnou, 40% technickou a jen na 20% mentální aktivitou. Při dvou stejně zkušené a mentální silných hráčích, vyhraje s největší pravděpodobností ten, který je tělesně zdatnější a lépe kondičně připraven.KONDIČKA A EMOCE:Stav 5:5 ve třetím setu, 30:40 při svém podání, dlouhá výměna, úder v běhu do strany při kterém hráč díky únavě stehenních svalů neudrží rovnováhu, jemně ho odkloní a zahraje 30 centimetrů do autu. Jen drobná nedokonalost v kinetice úderu může způsobit malý aut. Fyzička ovlivňuje techniku. Chyba způsobená díky únavě je jedna věc. Druhá věc je chyba způsobena emocemi. Mozek posílá příkazy do svalů a stačí jen jeden spjat sval, který ovlivní určitá emoce, a hráč pochybí. Strach, hněv, smutek, přemotivovaný, přílišná uvolněnost jsou všechno emoce, které ovlivňují funkci svalů a tím i plynulost kinetické reakce pohybu. Z toho nám jasně vyplývá, že emoce mají silný vliv na kondičku a opačně.Z výše uvedeného nám vyplývá, že obojí, tělesná únava, jakož i emoce, ovlivňují i technické provedení. Technické provedení zas ovlivňuje kinetickou reakci, jakož i sebevědomí a další emoce. Čili svaly ovlivňují hlavu, hlava zas techniku. Hlava ovlivňuje svaly a ty zas techniku. Technika ovlivňuje hlavu i svaly. V stresové situaci, hráč s jednoduchým a plynulým provedením úderů používá a zatěžuje méně svalů, více věří v své údery a tím pádem má i mnohem menší šanci na pochybení. Dokazuje to i studia, kde měli hráči s jednoduchým a plynulým provedením svých úderů v kritických situacích až o 30 až 45% méně nevynucených chyb. Čím méně svalů používali, tím menší byla šance na pochybení. Podobné to bylo při vynucených chybách.PSYCHIKA A ZKUŠENOSTI:V souboji dvou super fit hráčů s optimálními tělesnými danostmi / schopnostmi a připraveností, by s největší pravděpodobností vyhrál ten zkušenější a mentálně odolnější hráč. Mentální tenis je velmi obecný pojem. Nabyté zkušenosti hráče, vrozené mentální vlastnosti, aktuální psychická připravenost, osobnost a charakter hráče ovlivněn okolními vlivy. Právě tyto čtyři různé faktory pravděpodobně nejvíce ovlivňují konečný výsledek zápasu. Všechny jsou velmi propojeny. Přesto je v tenise tak rádi zobecnit házením do jednoho pytle s nálepkou "mentální hra". Při chápání tohoto tématu se tenisová veřejnost včetně hráčů, trenérů, rodičů, jakož i fanoušky nechápajíc detaily "ztrácí v překladu". Inteligence nemá s úspěchem v tenise absolutně nic společného. Spíše naopak, čím více emocí a nápadů hráč má, tím spíše pochybí. Takový hráč by se měl více zaměřit například na čtyřhru, kde by měl mnohem více možností využít své schopnosti. V zápase jeden proti jednomu má hráč během výměn extrémně málo času na rozhodování. Různé taktické variace by měl mít hráč natrénováno a zautomatizované a během výměn se i tak většinou rozhoduje podvědomě. Emoce nahlodávají psychiku hlavně mezi výměnami, když má hráč více času přemýšlet. Méně zkušení hráči se stávají obětí svých emocí a naopak, ti ​​nejlepší hráči mají natrénováno metody, jak držet své emoce pod kontrolou. Právě tyto těžce nabyté zkušenosti by měly zvýrazňovat hranici a určovat rozdíl mezi prvním a desátým, desátým a stým, jakož i stým a pětistým profesionálním hráčem. Mnoho semiprofesionálov umístěných mezi místy 200. až 500. místem v žebříčku ATP je na tom výborně po fyzické stránce, hraje tenis hodný první stovky, jenže jim chybí potřebné zkušenosti a sebevědomí. V tomto případě ale samozřejmě mluvíme o hráčích, kteří již mají své mentální a tělesné schopnosti na výborné úrovni. Prošly velmi hustým sítkem a dokázali že "na to" mají. Na této úrovni rozhodují detaily. Nadal je velmi těžko porazitelný soupeř nejen díky tomu, že je silný po mentální a tělesné stránce, ale také díky svým obrovským zkušenostem. V jeho technice se sice najde pár věcí, které by se daly vylepšit, ale jako celek je jeho technika na velmi dobré úrovni a svým provedením úderů splňuje všechny podstatné pozitivní prvky.EVOLUCE:Váha, délka a rozměry rakety jsou již dlouhá léta skoro identické. Změnil se pouze materiál. Velikost a váha míčky jsou také skoro nezměněny. Rozměr kurtu je stejný. Rozdíly ve fyziologii a anatomii lidského těla jsou naprosto minimální a nemají skoro žádný vliv na potřebu zásadně měnit styl úderů. Ano, asi největší tělesná odchylka může nastat u výšky jedince, jenže výška nehraje žádnou roli co se týče biomechaniky a technického provedení úderů a pohybu. Oba, i vysoký i nízký hráč, mají stejný cíl, být efektivní a úsporní. Evoluce techniky by se podle uvedených faktů vlastně ani neměla řešit. Měla by mít už dávno jasně stanovené normy díky rozpoznání pozitivních a negativních prvků, které je ovlivňují. Vytváříme ji uměle jen my lidé a to neustálou analýzou a opakováním toho, co dělá aktuální světová jednička. Takovým způsobem vzdělávání jsme vždy o deset let pozadu. Čili tvrzení, že správných technických provedení je mnoho, je zavádějící. Pohybem se buď šetří nebo nadrába. Určité pohyby budou vždy limitovat a další zas usnadňovat. Ve zkratce řečeno, do tohoto bodu jsou nejdůležitější tělesné schopnosti a technika. Drtivá většina hry je zautomatizovaná a hráč při ní nemusí přemýšlet. Psychika a taktika přichází v momentě, kdy se hráč rozhoduje o tom, kde podání či úder umístí a jakou rotaci použije. Pokud hráč nemá dostatečné technické a tělesné schopnosti, tak mu hlava moc nepomůže.TECHNIKA:"Jeden z klíčů k úspěchu je sebedůvěra. Důležitým klíčem k sebevědomí je příprava, "Arthur Ashe "Pokud chceš patřit k nejlepším, tak potřebuješ dobrou techniku ​​a možná ještě důležitější je mít dobré oko. Pokud vidíš míček dříve, tak máš více času myslet nad tím jak a kde ji zahraješ, "Rafael Nadal. Tento Nadalův citát bych si ještě doplnit následovně: Pokud vidíš - čteš hru soupeře, tak máš více času na přípravu a tím pádem si efektivnější v provedení svých úderů. "Můj tenis je agresivní, ale netvrdil bych, že je více fyzický než technický. Spoléhám více na techniku ​​než fyzičnost, ale být fit mi samozřejmě vždy pomůže, "dodává. Z toho vyplývá, že dobrá technika plus kondiční připravenost se rovnají většímu sebevědomí / pozitivnějšímu nastavení. Vše je úzce propojeny. Technické limitace, jakož i aktuální psychický stav, mohou na druhé straně značně omezit hráčovu výkonnost, zpomalit jeho celkový vývoj, ale i limitovat jeho maximální potenciál. Desetitisíce tenistů po celém světě si neužívají tenis tak, jak by mohli, jen pro technické limitace. V nejhorších případech jsem byl svědkem, jak zranění způsobená špatnými technickými návyky a následnou frustrací z příliš velkého počtu chyb, odradily hráčů od hraní tenisu, čehož následkem mnozí z nich předčasně ukončili svou kariéru. Začněme znovu od faktů. Tenis je o chybách. Statistiky jsou proto odrazovým můstkem a odrážejí aktuální stav hráče. Závodní tenis se hraje hlavně kvůli vítězstvím, bodem do žebříčků a následnému postavení v žebříčcích. Podle toho se hodnotí i úspěšnost hráče. Matematika zde je velmi jednoduchá. Pokud hráč dělá chyby, tak přehrává. Pokud přehrává, tak nemá body. Pokud nemá body, tak mě slabé umístění v žebříčku. Jelikož technika úderů a pohybu má prsty někdy až v 100% nevynucených a značné části vynucených chyb, tak těžko argumentovat proti tvrzení, že technika je v tenise klíčová. Pokud zařadíme hráčovo špatné rozhodnutí v zápase do taktiky, tak by u závodního juniora byla taktika v průměru zodpovědná za 20 až 40%, technika až za 50 až 90%, fyzička za 10 až 40% a psychika za 20 až 50% všech chyb. U top profesionála by to bylo rozložené trochu jinak. V pořadí 40 až 60% psychika, 30 až 40% kondiční připravenost, 10 až 20% taktika a až potom 10 až 20% technika. Nikdy není pozdě na úpravy. I Nadal i Djokovič stále pracují na detailech. Dobrá technická připravenost (i kondiční) totiž automaticky napomáhá tenistovi zvětšit své sebevědomí, dává větší možnosti využít své údery po taktické stránce a navíc je díky ní hráč šetrnější a méně opotřebovává své tělo po tělesné stránce. Žádný geniální vědec by nevynalezl převratný lék bez finančních a technicko-materiálních prostředků potřebných k realizaci. Ty mu ale někdo musí nejprve dát. Bez nich by byl jeho potenciál limitován tak, jak potenciál tenistu se špatnou technikou. Větší sebavedôvera ve své schopnosti je jeden z nejdůležitějších faktorů, které rozhodují v důležitých momentech o tom, kdo strhne vítězství na svou stranu. Pokud se na výměny hráčů podívám okem experta, tak skoro každá míček v síti či autě má nejen své technické odůvodnění, ale i technické řešení. To znamená, že technika má prsty v skoro 100% výsledků všech zápasů. U profesionálů to je samozřejmě o něco méně. Samozřejmě. tyto chyby, jakož i technika, jsou ovlivněny kondičkou a psychikou hráče v momentě, kdy úder zahraje. Unavený hráč dříve selže v technickém provedení, jakož i hráč nervózní, hráč bez sebevědomí, zda hráč pod tlakem důležitosti situace. Z toho vyplývá, že tělo a technika jsou nejdůležitější. Psychika (mentální hra) je jen pozitivní nebo negativní ovlivňuje. Velká důležitost je její přikládána hlavně proto, že sebevědomí, emoce a mentální vlastnosti hráče mají v určitém smyslu prsty v skoro každém úderu. Jak se ale nyní z toho vysomáriť? Je logické, že kondiční trenér tvrdí, že kondiční připravenost je to nejdůležitější, sportovní psycholog zas tvrdí, že jsou to psychika a emoce a tenisový trenér zas klade důraz na taktiku a techniku. Musí uživit sebe a své rodiny.LIDSKÝ ORGANISMUS:Je nemožné určit, který orgán je ten nejdůležitější. Je to srdce pohánějící krevní oběh? Nebo plíce, bez kterých srdce nefunguje, či mozek, který řídí všechno? Žaludek, játra a ledviny? Shodných se na tom, že pro život potřebné jsou všechny. Jejich funkce je tak silně propojena a od sebe závislá. V tenise by mozek představoval psychiku hráče, srdce představovalo tělesné schopnosti hráče, plíce představovali techniku, žaludek představoval taktické vzdělání, finance představovali svaly, šlachy, klouby a kosti bez kterých bychom se nikde nepohnuli, sociálně okolní vlivy jakými jsou rodiče, partner, přátelé, trenér, zda tréninkové podmínky představovaly ledviny, játra a žaludek, které dokáží značně znepříjemnit člověku život. Dále vzpomenu životu potřebné činnosti jako dýchání, pití, jedení, vylučování a spánek. Bez každého ze životních varhan na 100% umřeme, jakož i bez každé ze zmíněných životupotrebných činností také na 100% umřeme. Všechny varhany jsou závisle jeden od druhého, nefungovaly by samostatně a tím pádem nemůžeme ohodnotit ani jeden jako důležitější než ten druhý. Tenis se možná vyhrává hlavou, ale bez těla a rakety bychom se nedostali přes první kolo ani na tom nejslabším turnaji, takže ukončím tento článek tím, že tenis není mentální, ale hlavně komplexní sport, kde se musí bratr ohled na tělo, techniku , ale i hlavu hráče.

    05.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Generační rozdíly jsou dnes extrémní

    Po úspěšné sérii analýz hráčů přinášíme další velmi zajímavý článek, tentokrát Vám přinášíme pohled na dnešní mládež.Po pozitivním ohlasu na stručné analýzy profesionálních hráčů, které Vám díky našemu webu přinášíme, jsem se rozhodl (když mi to čas povolí) v tom pokračovat i v roce 2020. Snažíme se vybírat zajímavých hráčů, být struční a oslovit každého. Cílem je popsat vybrané profesionální hráče z mého pohledu tak, aby to bylo nejen zajímavé pro tenisové nadšence a tipéry, ale i poučné pro trenéry, rodiče, či samotné hráče. Dnes jsem se pro změnu rozhodl rozepsat o něčem jiném.Mnoho z našich trenérů a hráčů už navštívilo juniorské turnaje Eddie Herr a Orange Bowl, který je považován za neoficiální mistrovství světa juniorů všech kategorií. Na rozdíl od Evropy je na Floridě koncem roku ideální počasí, co mnozí využívají například na předsezónní přípravu. Po tréninku v IMG akademii jsme se šli se svěřencemi najíst. K našemu stolu přišel starý opálený pán, kterého jsem já hned poznal. Nick Bollettieri. Je o něm známo, že se rád vyhřívá na slunci jako ještěrka a nebylo to jinak ani teď. Vedle toho jak si Nick pochutnával na hranolkách s kečupem, hamburgery a zapíjel to vše kolou, mi nedalo nevyužít situaci přísedícího a probrat s touto trenérskou ikonou několik zajímavých témat.Už 82-letý americký trenér v rukou několik světových jedničeka byl a je v branži považován za trenérskou legendu. Měl v rukou hvězdy jako Andre Agassi, Jimmy Courier, Monika Selešová, Mary Piercová, Maria Šarapovová, Daniela Hantuchová, Jelena Jankovičová, Nicole Vaidišová, Sabine Lisická, Sara Erraniová, Tommy Haas, Max Mirnyj, Xavier Malisse, Venus Williamsová, Serena Williamsová, Martina Hingisová, Anna Kurnikovová, Marcelo Ríos, Kei Nišikori a dva roky trénoval i Borise Beckera. Přesto je i dnes snadno dostupný a v IMG akademii, kterou původně sám založil, ho potkat není problém. Nick je stále dost aktivní a momentálně tam plní úlohu mentora. Cena hodinového tréninku s ním se pohybuje od 900 do 1500 USD. Pro zajímavost uvedu, že ty největší jména, také na Floridě působících "dožívajících trenérských dinosaurů", nejsou o nic levnější. Hodina s Rickem MACC, který měl v rukou mladého Andyho Roddicka či Sestry Williamsovy, vás vyjde na 400, nebo trénink s Nickem Savianem, který nedávno trénoval Kanaďanku Bouchardovou, stojí prý až 1000 dolarů. Také jsem slyšel několik různých recenzí na jejich práci. Jakékoliv hvězdy měli tito trenéři v rukou, za hodinu Vám neřeknou určitě víc než jiný zkušený trenér. Za jednu či dvě hodiny se toho hodně vyřešit s novou tváří ani nedá, hlavně když detailněji neznáte hráče a jeho pozadí. Kvality těchto trenérů však spočívají ve zkušenostech. Jsem zastáncem teorie, že trenér, který stojí 15 eur na hodinu, ale nevidí a neví vyřešit problémy, vyjde zákazníka ročně mnohem draže, než trenér který stojí sice 40 eur, ale umí problémy nejen hned najít, ale za několik tréninků i vyřešit. Sám si kupuji raději méně, ale kvalitně. Pohodlné věci, které výnosy a vydrží mi déle. Tak by to mělo být i v tenise, protože čas tenisty ve vývoji je vzácný.Mnoho lidí z Nickova okolí, jakož i on sám se netají tvrzením, že není žádný expert co se týče techniky, ale spíše výborný řečník a motivátor. Na podobné věci měl totiž lidí jako například Pata Doughertyho, který se dlouhá léta věnoval metodice a technické přípravě studentů akademie. Základ úspěchu celého jeho projektu na Floridě vidím v tom, že šikovně využil finance jiných na vybudování potřebných objektů, zakotvil na správné geografické poloze a následně se zaměřil na stěhování mladých talentů z celého světa.Jak jsem již zmínil, tak při rychlém "fastfood" obědě jsme prohodily pár vět. Zeptal jsem se ho, že kdyby mi měl poradit jen jednu jedinou věc, kterou považuje jako trenér tolika grandslamových vítězů za nejdůležitější, co by to bylo. Chytil mě za rameno, podíval se mi do očí a řekl. "Naslouchej svým svěřencům. Buď otevřený vůči svým svěřencům, můj příteli. Pokud budeš příliš mluvit a neposlouchat, tak ti unikne to nejdůležitější. Každý z nich je jiný. Agassi mi přišel na trénink a řekl:, Nicku, víš, že dnes musíme trénovat později, neboť mám dohodnutého kadeřníka ?! 'Becker byl zas úplný opak a sestry Williamsovy vyžadovaly jemný přístup, ale já jsem je jen správně vedl k cíli. Neměnil jsem jim nápřahy ani nic. "Jeho myšlenka má určitě něco do sebe. Jakkoliv, hned mi napadlo, že čím se on vlastně potom přičinil o to, aby se mohl chlubit jejich úspěchy, že jejich trénoval, či dokonce vychoval. "Takže Nicku, pokud tomu dobře rozumím, ty vlastně tvrdíš, že šampióni se šampiony už narodí a je třeba je jen dobře vést ?!" zeptal jsem se. "Absolutně," odpověděl Nick a hned potom na chvilku zmrzl. Moje poznámka totiž směřovala k tomu, že jeho akademie byla úspěšná hlavně kvůli tomu, že zaprvé byla lokalizována na Floridě, kde je většinu roku ideální počasí a podmínky na trénink. Zadruhé měl Nick za sebou sponzory, kteří mu vybudovali výborné podmínky pro hráče. Jako poslední, ale nejdůležitější je, že Nick skautoval a stahoval ty největší talenty z celého světa už jako 8-10-leté a dával jim stipendium. Kdo by odmítl kvalitní tréninkové podmínky, v pěkném prostředí, s teplotou 18 - 30 ° C celou zimu, nedaleko pláže a zdarma?Přirovnám to k fotbalovému mužstvu Manchester City, kde trenér dostane od arabského sponzora skoro neomezený rozpočet na vyskládání týmu s možností jejich trénovat v těch nejlepších podmínkách. Šance, že s těmi nejtalentovanějšími hráči přijde i úspěch je značně vyšší, jakoby musel "vymakať" průměrných hráčů, kteří mu přijdou do rukou na hrbolatém vesnickém trávníku. On však celou myšlenkou narážel pravděpodobně hlavně na to, že hráči mají jiné povahové a tělesné vlastnosti. Přicházejí z různých poměrů a proto mají i jiné společenské normy a návyky. Způsob komunikace a užívání tréninkových metod jim třeba právě proto přizpůsobovat. Získat si důvěru slyšením jejich názoru.Hlavně dnes je práce trenéra s mládeží náročnější než kdykoliv předtím. Kdysi totiž převládala u trenérů autoritativní metoda výuky, která byla i velmi efektivní. Teď se nad tím jen pousmejem. Ať to zní jako klišé, ale mládež opravdu měla k trenérům a učitelům větší respekt. Dnes je "materiál" mnohem horší. Mladí sportovci jsou méně koordinovaní, méně chápaví, mají slabší motorické schopnosti provádět a učit se nové pohyby a slabou prostorovou orientaci v 5D prostoru. Proč je to tak, vždyť mají k dispozici lepší tenisky, lepší rakety, míčky, jakož i kvalitnější rehabilitaci.VÝCHOVA A SPOLEČNOSTDnes jejich práva zastupují ve všem obětaví rodiče, kteří si po většině s nimi sami doma nevědí rady. Když bylo dítě kdysi vyhozené z tréninku za špatné chování nebo malou snahu, tak mělo doma co vysvětlovat. Dnes si to naopak všechno "vyžere" spíše trenér. Nejen přehnaná politická korektnost je problém. Další brzdou jsou moderní výdobytky techniky.TECHNOLOGIE A POHODLNOSTTechnologie dnes věci sice v mnoha směrech usnadňují, ale tím automaticky i komplikují. Je všeobecně známo, že lehčí život dělá z lidí lenivce. Člověk má dnes pocit, že může dělat milion věcí najednou, ale nakonec nedělá nic pořádně. Naši koncentraci, emoce, jakož i kvalitu práce ovlivňují nejen mobilní telefonáty a sms zprávy, ale hlavně množství aplikací v mobilu, díky kterým naše mysl zpracovává mnoho rozdílných informací v průběhu krátkého času. Děti mají problém s koncentrací hlavně proto, že celý den drží v rukou mobil. Kdyby se jím alespoň trochu vzdělávali, tak by to bylo ještě v pořádku, ale celý den tráví sledováním primitivních "Prank-nachytávek", "směšných videí", sledováním YouTube a poslechem hudby, takže jejich mozek nenasává a neřeší nic, co by nastartovalo jejich rozvoj mozkových buněk tím správným směrem. Na mobilu jsou sice i když procházejí přes přechod pro chodce, pokud jim ale zavoláte, tak paradoxně mobil nikdy nezvednou. Komunikaci zvládají dnes děti totiž lépe už jen prostřednictvím velmi neosobního stylu komunikace a to psaním. Problémy děti dnes neřeší, ale řešení a odpovědi jednoduše vygooglovat. Domácí úkoly píší na notebooku, kde mají nastavené automatické opravování chyb. Hledají snadněji cesty a zkratky k dosažení cíle a tím ztrácejí přirozenou schopnost se přizpůsobovat situacím, řešit problémy, čili v konečném důsledku se jim snižuje i intelekt. Právě díky těmto zkratkám, které v reálném životě dnes mladí lidé aplikují, jsou na tréninku velmi netrpěliví a těžší se s nimi pracuje. Dá se konstatovat, že nová generace bohužel kvůli technologiím spíše hloupne. V realitě a profesionálním sportu se zkratky k úspěchům dělat naštěstí ještě nedají.MÁLO POHYBUNejde jen o mysl, ale také o tělesné schopnosti, které u dětí viditelně upadají. V tenisových školách po světě se místo tenisu spíše učí, která je pravá a levá noha a jaké je boční postavení. Pokud děti i pochopí, co od nich chceme, tak jsou jejich motorické schopnosti tak slabě rozvinuté, že jejich reálné nedokáží převést. Je to tak skutečné a viditelné, že se toho, popravdě, bojím. Možná to má něco společného s tím, že na tréninky nejdou na kole nebo samovolně, ale pouze ve vyhřátém autíčku. Jejich koordinace je slabší možná i proto, že se ve volném čase nevyhýbají šípem z vlastně vyrobených luků a možná tím, že neskáčou a nelezou na prolézačky, ale hrají se doma na gauči PS4 (PS3, či PS5). Tělocvik byl mým nejoblíbenějším předmětem, dnes prý patří mezi ty nejméně oblíbené.NEZÁJEMBuďme upřímní a podívejme se na to, kolik času dnes hráči tráví sledováním tenisu v televizi nebo na internetu. Já jsem se na VHS kazetách sám analyzoval, dokola sledoval a následně v obýváku imitoval podání Samprase a Ivanisevic. Před tréninky a zápasy jsem se motivoval díváním nejlepších výměn svých oblíbených hráčů. Pak jsem skočil na kolo a měřil si čas, za který přijdu na dvorce, doufajíc, že udělám nový rekord. Od začátku tréninku jsem se díky této vizualizační metodě cítil zodpovědnější za to, co dělám. Dnes mnoho mladých tenistů nejmenuje ani pět hráčů z první světové dvacítky a na trénink chodí jen autem s rodiči-taxikáři.Jakkoli, právě proto, že společnost takový vývoj chce a vyhovuje jí to, Nickovu rady nelze brát doslovně. Jeho myšlenka byla cílená. Být efektivnějším a flexibilnějším trenérem. Samozřejmě, odpovědností trenéra zůstává vést své svěřence správným směrem, ale i vhodně jim upravovat, či rozvíjet techniku, strategii hry, taktické vzdělání a další důležité součásti hry. Jednoduše, maximalizovat jejich potenciál a minimalizovat možnost zranění. Jeho radu, více naslouchat a pozorovat své hráče beru jako velmi hodnotný tip nad kterým jsem se i já hlouběji zamyslel. A co dělat s tou mládeží? To už nechám na samotných rodičů, vždyť v konečném důsledku dítě je a bude z největší části vždy jen jejich zrcadlem. 

    10.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel