Výsledky vyhledávání v sekci: Články
  • O zmrtvýchvstání, vzkříšení a závazku Mardyho Fishe

    Zase jedna tenisová kariéra, která si na to nejlepší musela pěkně dlouho počkat. A která musela během let dostat pár tvrdých direktů, aby se zvedla z popela a jako bájný Fénix vylétla ještě výše, než byla před pádem do hlubin. MARDY FISH, dnes devětadvacetiletý Američan, v této sezoně prožívá nejpovedenější období. Vyrovnal své grandslamové maximum, překonal to žebříčkové, stal se americkou jedničkou, na kurtech hraje nejlepší tenis svého života. Velký talent v něm dřímal vždy, ale určité faktory mu bránily naplno prodat schopnosti a tenisové umění. Stříbrný olympijský medailista z Atén dokázal sám najít cestu, jak se probít mezi špičku a vydržet v ní. Přece jen by to ale v jeho podání chtělo pořádný úspěch na těch nejsledovanějších jevištích. Pět titulů má z menších turnajů, na těch ze série Masters už třikrát ztroskotal ve finále. A na Grand Slamech došel nejdále mezi poslední osmičku. Nějaký velký titul by opravdu nebyl na škodu…   Více »Na nejvyšší stožár tenisového areálu v olympijských Aténách v srpnu 2004 stoupala červeno-bílo-modrá vlajka. Jenže ne ta s hvězdami a pruhy, hvězdu měla jedinou. A místo Star Spangled Banner zněla centrálním dvorcem Himno Nacional de Chile. Po tváři Mardyho Fishe stékaly slzy. Na jeho krku totiž visela „jen“ stříbrná medaile. Zlatou vybojoval Nicolas Massu, který sice ve finále prohrával 1:2 na sety, ale utkání dokázal otočit. Dvaadvacetiletý Američan, který teprve sezonu předtím prorazil do nejlepší světové stovky, byl blízko splnění svého velkého snu. Jenže tenisoví bohové mu připravili krutý žert. „Mardy byl hodně blízko vítězství,“ konstatoval smutně jeho otec Tom Fish. „Bolelo mě u srdce, když jsem musel sledovat konec zápasu. Ale pro mě předvedl fantastický výkon. Když odjížděl do Atén, prohlásil, že se vrátí s medailí. Takže já prohlašuju: Dobrá práce, synu!“ Bylo to asi odvážné tvrzení o návratu s medailí od tenisty, který v řecké metropoli nastupoval v pozici pětatřicátého hráče světového žebříčku. On se však postupně vypořádal s Jonasem Björkmanem, Juanem Carlosem Ferrerem, Maxem Mirným, Michailem Južným a v semifinále vyřadil Fernanda Gonzaleze. Kdyby se i finále hrálo na dva vítězné sety, měl by Mardy Fish zlato. Ke zlatu však bylo potřeba vyhrát tři sady! „Olympijské hry byly nakonec hodně bolestivé,“ vzpomíná dnes Mardy Fish. „V Aténách jsem vylétl hodně vysoko a současně spadl hodně dolů. Vzpomínky byly tak bolestivé, že o čtyři roky později jsem nebyl schopný odjet do Pekingu. Doufám, že už jsem v tomto směru dospěl a až se bude dělat nominace do Londýna 2012, budu mít takové postavení a takovou formu, že pojedu.“ Pokud by se nominace uzavírala teď, rok před Londýnem, byl by v ní Mardy Fish dokonce uveden jako americká jednička. A vzhledem k tomu, že pět kruhů se propojí nad Wimbledonem, patřil by do širšího okruhu favoritů. Ale kdo ví, jak to bude za rok. Kariéra amerického tenisty se totiž až příliš podobá horské dráze...

    16.prosinec 2019 - Napsal: Marián Kroužel

  • Je tenis o hlavě?

    Tenis se vzhledem ke své technické, tělesné, ale i psychické náročností na jednotlivce řadí mezi ty nejnáročnější sporty. Během své kariéry s míčkem v ruce jsem si vyslechl už tolik komentářů na téma, jak moc je tenis "mentální hrou", "nejdůležitější je hlava", nebo že "technika není podstatná", atd. Detaily mi už nikdo nevěděl vysvětlit. Hraje se tenis opravdu jen "mezi ušima"?Je opravdu hlava tím nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím úspěch tenisty? Pokud, tak nakolik? A co tělesné schopnosti, technika a taktika? Nebylo by zajímavé to rozebrat detailnější, dokonce až na procenta? Asi nejznámější rakouský trenér Günter Bresnik se v našem nedávném, přes dvouhodinovém rozhovoru na toto téma vyjádřil následovně: "Technika je základ. Je to nejdůležitější, co může trenér hráči dát. Pokud nemá potřebné mentální a tělesné vlastnosti, tak v tomto sportu i tak nedosáhne úspěch. A taktiku mají i tak skoro všichni hráči na profesionální úrovni stejnou. "Musel jsem souhlasit. Tenisový šampion se šampiónem nejprve narodí a až poté vypracuje. Hráči bez ambicí, vášně, trpělivosti a bojovnosti nepomůže ani ta nejlepší technika a fyzička. Takový hráč nikdy nedosáhne ani jen poloviční úspěch kolegu se sice špatnými technickými návyky, který ale ve svém DNA má tu správnou směs nejdůležitějších mentálně-tělesných předpokladů. Z diamantu se jednoduše ubrousek udělat nedá. Například takový Rafael Nadal vyčníval v mládežnických kategoriích z davu hlavně díky vysoce nadprůměrným vrozeným mentálním a tělesným schopnostem. S největší pravděpodobností by porazil osm z deseti soupeřů pouze s lopatou v ruce. Proč? Neboť by pro vítězství udělal všechno. On? Ne, jeho tělo a jeho mysl by mu jinou možnost ani nedali. Úspěch jednoduše nosí v sobě. Je třeba si uvědomit a akceptovat fakt, že ne každý se narodí s nastavením a předpoklady Nadala, Federera, Samprase či Djokoviče. Výrok Novaka Djokoviče "chci tutéž věc, kterou jsem chtěl, když jsem měl sedm let. Chci být světovou jedničkou! "To jen potvrzuje. Roger Federer je na tom stejně: "Miluji tenis a vždy jsem to tak cítil .... Vždy jsem měl sen, že se jednou stanu světovou jedničkou ... ". Další tenisová legenda Pete Sampras se vyjádřil: "Nikdy jsem nechtěl být super kluk, barevný kluk nebo zajímavý kluk. Chtěl jsem být kluk, co sbírá tituly. "Bojovnost, cílevědomost, vytrvalost, houževnatost a láska k tomu, co děláme, odděluje průměr od nejlepších nejen v životě, v byznysu, ale i sportu. Jinak to není ani v tenise. Matts Willander, bývalá světová jednička a sedminásobný grandslamový šampion ze Švédska se zas vyjádřil takto: "Vyloučil a zakázal bych tleskání za údery pro vašeho soupeře. Tenis není o úderech, jde o mentální bitvu. Pro mě by to měl být boj bojovníka proti bojovníkovi. "Mats byl bojovník. Ne každý má vlastnosti bojovníka a Mats svými slovy jen potvrzuje slova Güntera Bresnika, že talent na tenis není jen o tělesných schopnostech, ale taky o těch mentálních. Bojovnost, vytrvalost a cílevědomost mezi ně jednoznačně patří. Mentální tenis je jedna z mnoha témat, při které se tenisová veřejnost často "ztrácí v překladu". Je to opravdu komplikovaná, komplexní, ale zato velmi zajímavá téma. Něco jako "slepice či vejce?" Myslím, že chápat, jak to do sebe zapadá, by měl každý trenér, rodič, i hráč, protože podle toho by měla být i upravená celková příprava tenisty. Co-to jsem si na toto téma už v životě přečetl a vyslechl, ale nikdo mi to zatím srozumitelně nedokázal vysvětlit. O chvilku zjistíme proč. Pokud chci někomu něco dokázat a být co nejvíce objektivní, tak musím v první řadě začít od faktů. Pojďme tedy pěkně od začátku. Pravidlo číslo jedna v tenise je přehodit míček nad síť. Pravidlo číslo dvě je trefit ji do kurtu. Zní to sice primitivní, ale toto jsou dva nejpodstatnější principy tenisové hry. Po kontrole, dále v pořadí následuje dva - umístění, tři - rychlost a čtyři - rotace našich úderů. V tomto bodě se už víme bavit io využití taktiky. Připomenu i další důležitý fakt, na který bohužel hráči velmi často zapomínají. To, že nejdůležitějším momentem v tenise je ten první a poslední úder výměny. Pro jednoho hráče se vždy začíná výměna podáním a pro toho druhého zas riternom. Tolik k základním principům. Nakolik procent je tedy úspěch v tenise závislý od hráčových mentálních schopností?VĚDA:VÁHA míčky, DÉLKA rakety, VÝŠKA nadhození, OBSAH vzniklá z rotace trupu a ohýbání nohou, jakož i RYCHLOST švihu, trajektorie (dráha) rakety, správné načasování celého procesu, RYCHLOST a ROTACE míčku, ÚHEL, pod kterým byla odehrána, jakož i finální umístění celého podání, jsou všechno fyzikálně-matematické jevy, veličiny, či jednotky. Tyto jevy jsou z největší části ovlivněny technickým provedením daného úderu, tělesnými schopnostmi, ale také emocemi v daném okamžiku. Z toho nám ale vyplývá, že tenis je na cca 70% technická a na 30% tělesně-mentální hra. Vyplývá z toho i to, že technika je úzce propojena s fyzikou a matematikou. Zákony vědy jen tak klamati. Vraťme se ale k podávajícímu hráči, protože zde začíná celý příběh. Každé podání začíná nadhozem. Signál k rozhodnutí provést tento pohyb přichází z mozku. Koncentraci potřebnou k přesnému nadhození můžeme rovněž považovat za mentální faktor. Nadhození míčku rukou je zase fyzickou aktivitou. Totéž platí o sníženi nohou, rotaci trupu, zvednutí rakety, jakož i následném výskoku a švihu. Toto všechno bych považoval za tělesnou aktivitu. Styl, jakým hráč celý úder provádí, a to od nadhození až po dokončení, zapadá do techniky. Z toho vyplývá, že tenis je na cca 40% tělesnou, 40% technickou a jen na 20% mentální aktivitou. Při dvou stejně zkušené a mentální silných hráčích, vyhraje s největší pravděpodobností ten, který je tělesně zdatnější a lépe kondičně připraven.KONDIČKA A EMOCE:Stav 5:5 ve třetím setu, 30:40 při svém podání, dlouhá výměna, úder v běhu do strany při kterém hráč díky únavě stehenních svalů neudrží rovnováhu, jemně ho odkloní a zahraje 30 centimetrů do autu. Jen drobná nedokonalost v kinetice úderu může způsobit malý aut. Fyzička ovlivňuje techniku. Chyba způsobená díky únavě je jedna věc. Druhá věc je chyba způsobena emocemi. Mozek posílá příkazy do svalů a stačí jen jeden spjat sval, který ovlivní určitá emoce, a hráč pochybí. Strach, hněv, smutek, přemotivovaný, přílišná uvolněnost jsou všechno emoce, které ovlivňují funkci svalů a tím i plynulost kinetické reakce pohybu. Z toho nám jasně vyplývá, že emoce mají silný vliv na kondičku a opačně.Z výše uvedeného nám vyplývá, že obojí, tělesná únava, jakož i emoce, ovlivňují i technické provedení. Technické provedení zas ovlivňuje kinetickou reakci, jakož i sebevědomí a další emoce. Čili svaly ovlivňují hlavu, hlava zas techniku. Hlava ovlivňuje svaly a ty zas techniku. Technika ovlivňuje hlavu i svaly. V stresové situaci, hráč s jednoduchým a plynulým provedením úderů používá a zatěžuje méně svalů, více věří v své údery a tím pádem má i mnohem menší šanci na pochybení. Dokazuje to i studia, kde měli hráči s jednoduchým a plynulým provedením svých úderů v kritických situacích až o 30 až 45% méně nevynucených chyb. Čím méně svalů používali, tím menší byla šance na pochybení. Podobné to bylo při vynucených chybách.PSYCHIKA A ZKUŠENOSTI:V souboji dvou super fit hráčů s optimálními tělesnými danostmi / schopnostmi a připraveností, by s největší pravděpodobností vyhrál ten zkušenější a mentálně odolnější hráč. Mentální tenis je velmi obecný pojem. Nabyté zkušenosti hráče, vrozené mentální vlastnosti, aktuální psychická připravenost, osobnost a charakter hráče ovlivněn okolními vlivy. Právě tyto čtyři různé faktory pravděpodobně nejvíce ovlivňují konečný výsledek zápasu. Všechny jsou velmi propojeny. Přesto je v tenise tak rádi zobecnit házením do jednoho pytle s nálepkou "mentální hra". Při chápání tohoto tématu se tenisová veřejnost včetně hráčů, trenérů, rodičů, jakož i fanoušky nechápajíc detaily "ztrácí v překladu". Inteligence nemá s úspěchem v tenise absolutně nic společného. Spíše naopak, čím více emocí a nápadů hráč má, tím spíše pochybí. Takový hráč by se měl více zaměřit například na čtyřhru, kde by měl mnohem více možností využít své schopnosti. V zápase jeden proti jednomu má hráč během výměn extrémně málo času na rozhodování. Různé taktické variace by měl mít hráč natrénováno a zautomatizované a během výměn se i tak většinou rozhoduje podvědomě. Emoce nahlodávají psychiku hlavně mezi výměnami, když má hráč více času přemýšlet. Méně zkušení hráči se stávají obětí svých emocí a naopak, ti ​​nejlepší hráči mají natrénováno metody, jak držet své emoce pod kontrolou. Právě tyto těžce nabyté zkušenosti by měly zvýrazňovat hranici a určovat rozdíl mezi prvním a desátým, desátým a stým, jakož i stým a pětistým profesionálním hráčem. Mnoho semiprofesionálov umístěných mezi místy 200. až 500. místem v žebříčku ATP je na tom výborně po fyzické stránce, hraje tenis hodný první stovky, jenže jim chybí potřebné zkušenosti a sebevědomí. V tomto případě ale samozřejmě mluvíme o hráčích, kteří již mají své mentální a tělesné schopnosti na výborné úrovni. Prošly velmi hustým sítkem a dokázali že "na to" mají. Na této úrovni rozhodují detaily. Nadal je velmi těžko porazitelný soupeř nejen díky tomu, že je silný po mentální a tělesné stránce, ale také díky svým obrovským zkušenostem. V jeho technice se sice najde pár věcí, které by se daly vylepšit, ale jako celek je jeho technika na velmi dobré úrovni a svým provedením úderů splňuje všechny podstatné pozitivní prvky.EVOLUCE:Váha, délka a rozměry rakety jsou již dlouhá léta skoro identické. Změnil se pouze materiál. Velikost a váha míčky jsou také skoro nezměněny. Rozměr kurtu je stejný. Rozdíly ve fyziologii a anatomii lidského těla jsou naprosto minimální a nemají skoro žádný vliv na potřebu zásadně měnit styl úderů. Ano, asi největší tělesná odchylka může nastat u výšky jedince, jenže výška nehraje žádnou roli co se týče biomechaniky a technického provedení úderů a pohybu. Oba, i vysoký i nízký hráč, mají stejný cíl, být efektivní a úsporní. Evoluce techniky by se podle uvedených faktů vlastně ani neměla řešit. Měla by mít už dávno jasně stanovené normy díky rozpoznání pozitivních a negativních prvků, které je ovlivňují. Vytváříme ji uměle jen my lidé a to neustálou analýzou a opakováním toho, co dělá aktuální světová jednička. Takovým způsobem vzdělávání jsme vždy o deset let pozadu. Čili tvrzení, že správných technických provedení je mnoho, je zavádějící. Pohybem se buď šetří nebo nadrába. Určité pohyby budou vždy limitovat a další zas usnadňovat. Ve zkratce řečeno, do tohoto bodu jsou nejdůležitější tělesné schopnosti a technika. Drtivá většina hry je zautomatizovaná a hráč při ní nemusí přemýšlet. Psychika a taktika přichází v momentě, kdy se hráč rozhoduje o tom, kde podání či úder umístí a jakou rotaci použije. Pokud hráč nemá dostatečné technické a tělesné schopnosti, tak mu hlava moc nepomůže.TECHNIKA:"Jeden z klíčů k úspěchu je sebedůvěra. Důležitým klíčem k sebevědomí je příprava, "Arthur Ashe "Pokud chceš patřit k nejlepším, tak potřebuješ dobrou techniku ​​a možná ještě důležitější je mít dobré oko. Pokud vidíš míček dříve, tak máš více času myslet nad tím jak a kde ji zahraješ, "Rafael Nadal. Tento Nadalův citát bych si ještě doplnit následovně: Pokud vidíš - čteš hru soupeře, tak máš více času na přípravu a tím pádem si efektivnější v provedení svých úderů. "Můj tenis je agresivní, ale netvrdil bych, že je více fyzický než technický. Spoléhám více na techniku ​​než fyzičnost, ale být fit mi samozřejmě vždy pomůže, "dodává. Z toho vyplývá, že dobrá technika plus kondiční připravenost se rovnají většímu sebevědomí / pozitivnějšímu nastavení. Vše je úzce propojeny. Technické limitace, jakož i aktuální psychický stav, mohou na druhé straně značně omezit hráčovu výkonnost, zpomalit jeho celkový vývoj, ale i limitovat jeho maximální potenciál. Desetitisíce tenistů po celém světě si neužívají tenis tak, jak by mohli, jen pro technické limitace. V nejhorších případech jsem byl svědkem, jak zranění způsobená špatnými technickými návyky a následnou frustrací z příliš velkého počtu chyb, odradily hráčů od hraní tenisu, čehož následkem mnozí z nich předčasně ukončili svou kariéru. Začněme znovu od faktů. Tenis je o chybách. Statistiky jsou proto odrazovým můstkem a odrážejí aktuální stav hráče. Závodní tenis se hraje hlavně kvůli vítězstvím, bodem do žebříčků a následnému postavení v žebříčcích. Podle toho se hodnotí i úspěšnost hráče. Matematika zde je velmi jednoduchá. Pokud hráč dělá chyby, tak přehrává. Pokud přehrává, tak nemá body. Pokud nemá body, tak mě slabé umístění v žebříčku. Jelikož technika úderů a pohybu má prsty někdy až v 100% nevynucených a značné části vynucených chyb, tak těžko argumentovat proti tvrzení, že technika je v tenise klíčová. Pokud zařadíme hráčovo špatné rozhodnutí v zápase do taktiky, tak by u závodního juniora byla taktika v průměru zodpovědná za 20 až 40%, technika až za 50 až 90%, fyzička za 10 až 40% a psychika za 20 až 50% všech chyb. U top profesionála by to bylo rozložené trochu jinak. V pořadí 40 až 60% psychika, 30 až 40% kondiční připravenost, 10 až 20% taktika a až potom 10 až 20% technika. Nikdy není pozdě na úpravy. I Nadal i Djokovič stále pracují na detailech. Dobrá technická připravenost (i kondiční) totiž automaticky napomáhá tenistovi zvětšit své sebevědomí, dává větší možnosti využít své údery po taktické stránce a navíc je díky ní hráč šetrnější a méně opotřebovává své tělo po tělesné stránce. Žádný geniální vědec by nevynalezl převratný lék bez finančních a technicko-materiálních prostředků potřebných k realizaci. Ty mu ale někdo musí nejprve dát. Bez nich by byl jeho potenciál limitován tak, jak potenciál tenistu se špatnou technikou. Větší sebavedôvera ve své schopnosti je jeden z nejdůležitějších faktorů, které rozhodují v důležitých momentech o tom, kdo strhne vítězství na svou stranu. Pokud se na výměny hráčů podívám okem experta, tak skoro každá míček v síti či autě má nejen své technické odůvodnění, ale i technické řešení. To znamená, že technika má prsty v skoro 100% výsledků všech zápasů. U profesionálů to je samozřejmě o něco méně. Samozřejmě. tyto chyby, jakož i technika, jsou ovlivněny kondičkou a psychikou hráče v momentě, kdy úder zahraje. Unavený hráč dříve selže v technickém provedení, jakož i hráč nervózní, hráč bez sebevědomí, zda hráč pod tlakem důležitosti situace. Z toho vyplývá, že tělo a technika jsou nejdůležitější. Psychika (mentální hra) je jen pozitivní nebo negativní ovlivňuje. Velká důležitost je její přikládána hlavně proto, že sebevědomí, emoce a mentální vlastnosti hráče mají v určitém smyslu prsty v skoro každém úderu. Jak se ale nyní z toho vysomáriť? Je logické, že kondiční trenér tvrdí, že kondiční připravenost je to nejdůležitější, sportovní psycholog zas tvrdí, že jsou to psychika a emoce a tenisový trenér zas klade důraz na taktiku a techniku. Musí uživit sebe a své rodiny.LIDSKÝ ORGANISMUS:Je nemožné určit, který orgán je ten nejdůležitější. Je to srdce pohánějící krevní oběh? Nebo plíce, bez kterých srdce nefunguje, či mozek, který řídí všechno? Žaludek, játra a ledviny? Shodných se na tom, že pro život potřebné jsou všechny. Jejich funkce je tak silně propojena a od sebe závislá. V tenise by mozek představoval psychiku hráče, srdce představovalo tělesné schopnosti hráče, plíce představovali techniku, žaludek představoval taktické vzdělání, finance představovali svaly, šlachy, klouby a kosti bez kterých bychom se nikde nepohnuli, sociálně okolní vlivy jakými jsou rodiče, partner, přátelé, trenér, zda tréninkové podmínky představovaly ledviny, játra a žaludek, které dokáží značně znepříjemnit člověku život. Dále vzpomenu životu potřebné činnosti jako dýchání, pití, jedení, vylučování a spánek. Bez každého ze životních varhan na 100% umřeme, jakož i bez každé ze zmíněných životupotrebných činností také na 100% umřeme. Všechny varhany jsou závisle jeden od druhého, nefungovaly by samostatně a tím pádem nemůžeme ohodnotit ani jeden jako důležitější než ten druhý. Tenis se možná vyhrává hlavou, ale bez těla a rakety bychom se nedostali přes první kolo ani na tom nejslabším turnaji, takže ukončím tento článek tím, že tenis není mentální, ale hlavně komplexní sport, kde se musí bratr ohled na tělo, techniku , ale i hlavu hráče.

    05.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Generační rozdíly jsou dnes extrémní

    Po úspěšné sérii analýz hráčů přinášíme další velmi zajímavý článek, tentokrát Vám přinášíme pohled na dnešní mládež.Po pozitivním ohlasu na stručné analýzy profesionálních hráčů, které Vám díky našemu webu přinášíme, jsem se rozhodl (když mi to čas povolí) v tom pokračovat i v roce 2020. Snažíme se vybírat zajímavých hráčů, být struční a oslovit každého. Cílem je popsat vybrané profesionální hráče z mého pohledu tak, aby to bylo nejen zajímavé pro tenisové nadšence a tipéry, ale i poučné pro trenéry, rodiče, či samotné hráče. Dnes jsem se pro změnu rozhodl rozepsat o něčem jiném.Mnoho z našich trenérů a hráčů už navštívilo juniorské turnaje Eddie Herr a Orange Bowl, který je považován za neoficiální mistrovství světa juniorů všech kategorií. Na rozdíl od Evropy je na Floridě koncem roku ideální počasí, co mnozí využívají například na předsezónní přípravu. Po tréninku v IMG akademii jsme se šli se svěřencemi najíst. K našemu stolu přišel starý opálený pán, kterého jsem já hned poznal. Nick Bollettieri. Je o něm známo, že se rád vyhřívá na slunci jako ještěrka a nebylo to jinak ani teď. Vedle toho jak si Nick pochutnával na hranolkách s kečupem, hamburgery a zapíjel to vše kolou, mi nedalo nevyužít situaci přísedícího a probrat s touto trenérskou ikonou několik zajímavých témat.Už 82-letý americký trenér v rukou několik světových jedničeka byl a je v branži považován za trenérskou legendu. Měl v rukou hvězdy jako Andre Agassi, Jimmy Courier, Monika Selešová, Mary Piercová, Maria Šarapovová, Daniela Hantuchová, Jelena Jankovičová, Nicole Vaidišová, Sabine Lisická, Sara Erraniová, Tommy Haas, Max Mirnyj, Xavier Malisse, Venus Williamsová, Serena Williamsová, Martina Hingisová, Anna Kurnikovová, Marcelo Ríos, Kei Nišikori a dva roky trénoval i Borise Beckera. Přesto je i dnes snadno dostupný a v IMG akademii, kterou původně sám založil, ho potkat není problém. Nick je stále dost aktivní a momentálně tam plní úlohu mentora. Cena hodinového tréninku s ním se pohybuje od 900 do 1500 USD. Pro zajímavost uvedu, že ty největší jména, také na Floridě působících "dožívajících trenérských dinosaurů", nejsou o nic levnější. Hodina s Rickem MACC, který měl v rukou mladého Andyho Roddicka či Sestry Williamsovy, vás vyjde na 400, nebo trénink s Nickem Savianem, který nedávno trénoval Kanaďanku Bouchardovou, stojí prý až 1000 dolarů. Také jsem slyšel několik různých recenzí na jejich práci. Jakékoliv hvězdy měli tito trenéři v rukou, za hodinu Vám neřeknou určitě víc než jiný zkušený trenér. Za jednu či dvě hodiny se toho hodně vyřešit s novou tváří ani nedá, hlavně když detailněji neznáte hráče a jeho pozadí. Kvality těchto trenérů však spočívají ve zkušenostech. Jsem zastáncem teorie, že trenér, který stojí 15 eur na hodinu, ale nevidí a neví vyřešit problémy, vyjde zákazníka ročně mnohem draže, než trenér který stojí sice 40 eur, ale umí problémy nejen hned najít, ale za několik tréninků i vyřešit. Sám si kupuji raději méně, ale kvalitně. Pohodlné věci, které výnosy a vydrží mi déle. Tak by to mělo být i v tenise, protože čas tenisty ve vývoji je vzácný.Mnoho lidí z Nickova okolí, jakož i on sám se netají tvrzením, že není žádný expert co se týče techniky, ale spíše výborný řečník a motivátor. Na podobné věci měl totiž lidí jako například Pata Doughertyho, který se dlouhá léta věnoval metodice a technické přípravě studentů akademie. Základ úspěchu celého jeho projektu na Floridě vidím v tom, že šikovně využil finance jiných na vybudování potřebných objektů, zakotvil na správné geografické poloze a následně se zaměřil na stěhování mladých talentů z celého světa.Jak jsem již zmínil, tak při rychlém "fastfood" obědě jsme prohodily pár vět. Zeptal jsem se ho, že kdyby mi měl poradit jen jednu jedinou věc, kterou považuje jako trenér tolika grandslamových vítězů za nejdůležitější, co by to bylo. Chytil mě za rameno, podíval se mi do očí a řekl. "Naslouchej svým svěřencům. Buď otevřený vůči svým svěřencům, můj příteli. Pokud budeš příliš mluvit a neposlouchat, tak ti unikne to nejdůležitější. Každý z nich je jiný. Agassi mi přišel na trénink a řekl:, Nicku, víš, že dnes musíme trénovat později, neboť mám dohodnutého kadeřníka ?! 'Becker byl zas úplný opak a sestry Williamsovy vyžadovaly jemný přístup, ale já jsem je jen správně vedl k cíli. Neměnil jsem jim nápřahy ani nic. "Jeho myšlenka má určitě něco do sebe. Jakkoliv, hned mi napadlo, že čím se on vlastně potom přičinil o to, aby se mohl chlubit jejich úspěchy, že jejich trénoval, či dokonce vychoval. "Takže Nicku, pokud tomu dobře rozumím, ty vlastně tvrdíš, že šampióni se šampiony už narodí a je třeba je jen dobře vést ?!" zeptal jsem se. "Absolutně," odpověděl Nick a hned potom na chvilku zmrzl. Moje poznámka totiž směřovala k tomu, že jeho akademie byla úspěšná hlavně kvůli tomu, že zaprvé byla lokalizována na Floridě, kde je většinu roku ideální počasí a podmínky na trénink. Zadruhé měl Nick za sebou sponzory, kteří mu vybudovali výborné podmínky pro hráče. Jako poslední, ale nejdůležitější je, že Nick skautoval a stahoval ty největší talenty z celého světa už jako 8-10-leté a dával jim stipendium. Kdo by odmítl kvalitní tréninkové podmínky, v pěkném prostředí, s teplotou 18 - 30 ° C celou zimu, nedaleko pláže a zdarma?Přirovnám to k fotbalovému mužstvu Manchester City, kde trenér dostane od arabského sponzora skoro neomezený rozpočet na vyskládání týmu s možností jejich trénovat v těch nejlepších podmínkách. Šance, že s těmi nejtalentovanějšími hráči přijde i úspěch je značně vyšší, jakoby musel "vymakať" průměrných hráčů, kteří mu přijdou do rukou na hrbolatém vesnickém trávníku. On však celou myšlenkou narážel pravděpodobně hlavně na to, že hráči mají jiné povahové a tělesné vlastnosti. Přicházejí z různých poměrů a proto mají i jiné společenské normy a návyky. Způsob komunikace a užívání tréninkových metod jim třeba právě proto přizpůsobovat. Získat si důvěru slyšením jejich názoru.Hlavně dnes je práce trenéra s mládeží náročnější než kdykoliv předtím. Kdysi totiž převládala u trenérů autoritativní metoda výuky, která byla i velmi efektivní. Teď se nad tím jen pousmejem. Ať to zní jako klišé, ale mládež opravdu měla k trenérům a učitelům větší respekt. Dnes je "materiál" mnohem horší. Mladí sportovci jsou méně koordinovaní, méně chápaví, mají slabší motorické schopnosti provádět a učit se nové pohyby a slabou prostorovou orientaci v 5D prostoru. Proč je to tak, vždyť mají k dispozici lepší tenisky, lepší rakety, míčky, jakož i kvalitnější rehabilitaci.VÝCHOVA A SPOLEČNOSTDnes jejich práva zastupují ve všem obětaví rodiče, kteří si po většině s nimi sami doma nevědí rady. Když bylo dítě kdysi vyhozené z tréninku za špatné chování nebo malou snahu, tak mělo doma co vysvětlovat. Dnes si to naopak všechno "vyžere" spíše trenér. Nejen přehnaná politická korektnost je problém. Další brzdou jsou moderní výdobytky techniky.TECHNOLOGIE A POHODLNOSTTechnologie dnes věci sice v mnoha směrech usnadňují, ale tím automaticky i komplikují. Je všeobecně známo, že lehčí život dělá z lidí lenivce. Člověk má dnes pocit, že může dělat milion věcí najednou, ale nakonec nedělá nic pořádně. Naši koncentraci, emoce, jakož i kvalitu práce ovlivňují nejen mobilní telefonáty a sms zprávy, ale hlavně množství aplikací v mobilu, díky kterým naše mysl zpracovává mnoho rozdílných informací v průběhu krátkého času. Děti mají problém s koncentrací hlavně proto, že celý den drží v rukou mobil. Kdyby se jím alespoň trochu vzdělávali, tak by to bylo ještě v pořádku, ale celý den tráví sledováním primitivních "Prank-nachytávek", "směšných videí", sledováním YouTube a poslechem hudby, takže jejich mozek nenasává a neřeší nic, co by nastartovalo jejich rozvoj mozkových buněk tím správným směrem. Na mobilu jsou sice i když procházejí přes přechod pro chodce, pokud jim ale zavoláte, tak paradoxně mobil nikdy nezvednou. Komunikaci zvládají dnes děti totiž lépe už jen prostřednictvím velmi neosobního stylu komunikace a to psaním. Problémy děti dnes neřeší, ale řešení a odpovědi jednoduše vygooglovat. Domácí úkoly píší na notebooku, kde mají nastavené automatické opravování chyb. Hledají snadněji cesty a zkratky k dosažení cíle a tím ztrácejí přirozenou schopnost se přizpůsobovat situacím, řešit problémy, čili v konečném důsledku se jim snižuje i intelekt. Právě díky těmto zkratkám, které v reálném životě dnes mladí lidé aplikují, jsou na tréninku velmi netrpěliví a těžší se s nimi pracuje. Dá se konstatovat, že nová generace bohužel kvůli technologiím spíše hloupne. V realitě a profesionálním sportu se zkratky k úspěchům dělat naštěstí ještě nedají.MÁLO POHYBUNejde jen o mysl, ale také o tělesné schopnosti, které u dětí viditelně upadají. V tenisových školách po světě se místo tenisu spíše učí, která je pravá a levá noha a jaké je boční postavení. Pokud děti i pochopí, co od nich chceme, tak jsou jejich motorické schopnosti tak slabě rozvinuté, že jejich reálné nedokáží převést. Je to tak skutečné a viditelné, že se toho, popravdě, bojím. Možná to má něco společného s tím, že na tréninky nejdou na kole nebo samovolně, ale pouze ve vyhřátém autíčku. Jejich koordinace je slabší možná i proto, že se ve volném čase nevyhýbají šípem z vlastně vyrobených luků a možná tím, že neskáčou a nelezou na prolézačky, ale hrají se doma na gauči PS4 (PS3, či PS5). Tělocvik byl mým nejoblíbenějším předmětem, dnes prý patří mezi ty nejméně oblíbené.NEZÁJEMBuďme upřímní a podívejme se na to, kolik času dnes hráči tráví sledováním tenisu v televizi nebo na internetu. Já jsem se na VHS kazetách sám analyzoval, dokola sledoval a následně v obýváku imitoval podání Samprase a Ivanisevic. Před tréninky a zápasy jsem se motivoval díváním nejlepších výměn svých oblíbených hráčů. Pak jsem skočil na kolo a měřil si čas, za který přijdu na dvorce, doufajíc, že udělám nový rekord. Od začátku tréninku jsem se díky této vizualizační metodě cítil zodpovědnější za to, co dělám. Dnes mnoho mladých tenistů nejmenuje ani pět hráčů z první světové dvacítky a na trénink chodí jen autem s rodiči-taxikáři.Jakkoli, právě proto, že společnost takový vývoj chce a vyhovuje jí to, Nickovu rady nelze brát doslovně. Jeho myšlenka byla cílená. Být efektivnějším a flexibilnějším trenérem. Samozřejmě, odpovědností trenéra zůstává vést své svěřence správným směrem, ale i vhodně jim upravovat, či rozvíjet techniku, strategii hry, taktické vzdělání a další důležité součásti hry. Jednoduše, maximalizovat jejich potenciál a minimalizovat možnost zranění. Jeho radu, více naslouchat a pozorovat své hráče beru jako velmi hodnotný tip nad kterým jsem se i já hlouběji zamyslel. A co dělat s tou mládeží? To už nechám na samotných rodičů, vždyť v konečném důsledku dítě je a bude z největší části vždy jen jejich zrcadlem. 

    10.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Trčka o Privarovi: „Pubertu si na turnaje nebere“

    Peter Benjamín Privara a Daniel Trčka. Nejlepší hráč v Evropě do 16 let a renomovaný český trenér. Spolu tvoří momentálně zřejmě nejlépe fungující tandem v slovenském tenise. Pod vedením uznávaného odborníka zaznamenal slovenský junior loni šest turnajových titulů a v anketě STZ triumfoval s přehledem v kategorii Talent roku 2019.Už letmý pohled na pestrý pracovní životopis na Slovensku pevně etablovaného českého trenéra poukazuje na fakt, že je 15-letý Slovák v dobrých rukou. Pod dohledem rodáka z Rožnova pod Radhoštěm herně rostli i tenisté, kteří patřili svého času k top 10 světového pořadí. Ať už Tomáš Berdych, Radek Štěpánek nebo Jiří Novák. Spolu s Petrem Privarou začínají v trnavském TC Empire už třetí společnou sezónu. Zanedlouho 50-letého kouče jsme zastihli ještě před odletem na jihoamerický kontinent, kde čekají jeho svěřence dva antukové turnaje první kategorie v Paraguayi a v Ekvádoru. Tématem rozhovoru byl samozřejmě nadějný slovenský junior.Jak byste charakterizoval Petra Privaru?"Je to typ tenisty s variabilním herním projevem, odolným vůči stresu, který miluje výzvy a velké zápasy, ve kterých o něco jde. Na dvorec nikdy nenastupuje s jedním plánem, podle potřeby dokáže hrát obranný i útočný tenis. S oblibou hraje neočekávané údery. Aktuálně se nachází v etapě přerodu z defenzivního hráče na ofenzivní typ. Jeho pozice na dvorci se postupně mění směrem dopředu k síti. Výborně podává a dokáže zvládnout náročné zápasové situace. V momentech, kdy ostatní selhávají a nejsou tak psychicky odolní, Petra to motivuje a podává svůj nejlepší výkon. Má obrovskou touhu po vítězství, která je jeho největší zbraní.Slovenský nejtalentovanější junior je známý tím, že produkuje minimální množství nevynucených chyb, což je typické spíše pro defenzivnější hráče."Je to pravda, na tom má založenou svou hru. Je to systém postupného přechodu z defenzívy do útoku. Ale s tím, že hru bez chyb dokáže zrychlit, čímž se samozřejmě dostává více do ofenzivních situací. Zjednodušeně, zrychluje svou bezchybnou defenzivní hru. "Jaký herní progres zaznamenal pod vaším vedením?"Za dva roky naší spolupráce učinil významný posun. Přitom jde o komplexní pojetí osobnosti hráče. Snažím se poskytnout mu prostor na jeho osobní projev. Nechci z něj udělat hráče jakého já chci, ale nechávám ho, aby na dvorci projevil vlastní osobnost. Respektuji jeho cíle, touhy a charakter, a tomu podřizuji i trénink. Samozřejmě, že pracujeme na technických detailech tak, jako všichni ostatní hráči na různých úrovních. Hlavním cílem je zpevnit ho fyzicky. Přišel do kategorie, v níž se setkává s hráči o dva až tři roky staršími a fyzicky vyspělejšími. Pracujeme na silovém tréninku, aby mohl na dvorci aplikovat to, co umí hrát. Aby dokázal hrát turnaje celou sezónu a především, aby vydržel po zdravotní stránce. Dvakrát týdně navštěvuje fyzioterapeuta a musím zaklepat na dřevo, za ty dva roky neměl výrazněji zranění i když vyrostl o více než 20 centimetrů. "Jaké má rezervy a v čem by se ještě mohl ještě zlepšit?"I když je velmi rychlý a dokáže dotáhnout do úspěšného konce i dlouhé zápasy, stále se může zlepšovat po fyzické stránce, především v silové oblasti. Je to typický 15letý kluk se silným prožíváním emocí, které jsou na jedné straně zdrojem jeho energie. Musí však zapracovat na vnitřní kázni a na jejich kontrole. Je opravdu důležité, aby se věnoval pouze utkání na dvorci a nenechal se vyrušovat vlastními pocity. Musí je dostat pod kontrolu rychleji a méně se věnovat okolí. Někdy ví úplně o všem, co se děje za plotem. Hrává pravidelně i čtyřhru?"Petr není typický singlový specialista, snažíme se, aby ji hrával. Ve sbírce má už tři tituly ze čtyřhry v kategorii ITF do 18 let, přičemž nemá stálého partnera. Když však jdeme na turnaj, na kterém nám prioritně záleží a který chceme vyhrát, čtyřhru vynechá. "Mladého Prívaru jste převzali jako hráče s vyprofilovanou technikou jednoručního bekhendu. Předpokládám, že v jeho věku byste ho k obouručnímu držení rakety vrátit nechtěli."Ani to není nutné protože bekhend je v současnosti jeho velká zbraň."Máte pocit, že dokáže přetlačit hráče s obouručním bekhendem?"Peter to dokáže. A na velké překvapení umí z rakety vypustit vzápětí i rychlý úder po čáře, který soupeř obvykle neočekává. K tomu je nutná precizní technika. Má výborný bod zásahu, který je přitom u jednoručního úderu podstatně menší než u obouručního. Dalším důležitým faktorem je rychlost pohybu nohou, s jakou se hráč dokáže postavit správně k míči. Opomenout nemohu ani odhad na míček, na jeho rychlost a předpokládané místo dopadu, aby věděl úder správně načasovat. Pokud to nestihne, je z toho pouze defenzivní úder. Ale když to dobře trefí, je to často ještě větší bomba než z forhendu. Přitom musím přiznat, že za 30 let mé trenérské praxe je Prívara první hráč s jednoručním bekhendem, jehož trénuji.Navzdory výraznějšímu zastoupení hráčů s jednoručním bekhendem v aktuálním pořadí první dvacítky světového pořadí, v juniorských kategoriích jednoznačně převládá hra s obouručním držením."A převládat bude i nadále. Má to jednoduché vysvětlení. Ve všech přípravkách se učí bekhend obouruč. Dlouhá léta jsem neviděl ani v Česku, ani na Slovensku tenisovou školu, kde by to tak nebylo. Pro většinu malých dětí je náročné být konkurenceschopným s jednoručním bekhendem. Proto se ho prvoplánově ani neučí. Existují země, jako například Itálie, Francie nebo státy Jižní Ameriky, kde byste se s jeho trénováním setkali častěji. Obecně se však dá říci, že jednoručním bekhendem hrají dnes tenisté, kteří to z nějakého důvodu takto hrát i chtějí. Buď se jim to líbí, nebo mají svůj vzor. "Existuje optimální věková hranice na přechod od obouručního bekhendu k jednoručnímu?"Ideální by bylo, kdyby jednoruční úder trénovalo dítě od mala. I proto, že ten přechod nemusí být vždy jednoduchý. Po technické stránce jsou to velmi odlišné údery. "Nejsložitějším obdobím v kariéře tenisty bývá přechod k mužům. Co děláte proto, aby ho Prívara zvládl?"Petrovi se věnujeme, aby byl dobrým juniorem, ale souběžně s tím děláme i na tom, aby ten přechod zvládl. Stanovili jsme si krátkodobé ale i dlouhodobé cíle. Už na prvních turnajích dospělých musí být mladý tenista připraven fyzicky, herny, mentálně i takticky. Aby věděl, co má v této kategorii na dvorci dělat, aby se jednoduše, neztratil '. Pokud junior naskočí do mužského kolotoče turnajů brzy a je nepřipravený, problémy ho neobejdou. Na druhé straně je nezbytné na tom pracoval od začátku, aby si byl těchto problémů a rizik vědom. Větším problémem je stav, kdy se většina mladých tenistů začíná připravovat na tento přechod v 16, v 17 letech. To je už pozdě. "Kdy plánujete absolvovat první mužské turnaje?"Pravidlo o věku se vztahuje na datum narození, z čehož vyplývá, že 25 turnajů může absolvovat až od srpna. Do té doby si je musíme šetřit a zvažovat jejich výběr, což nám však zároveň umožňuje zařadit do kalendáře i mužské ITF-ka. Počítáme s volnými kartami pro turnaje v Trnavě. Jejich počet závisí i na Petrově úspěšnosti na akcích ITF a podle toho si v létě nastavíme program. Zatím máme vypracovaný plán pro příští tři měsíce. Naším cílem je, aby se dostal do kvalifikace na Roland Garros."Váš svěřenec prochází obdobím puberty, která se na chování většiny chlapců na dvorci i mimo něj projeví."Momenty puberty si vybere někde jinde, ale ne na turnaji. Je to normální 15letý kluk, se kterým řešíme na tréninku i tyto typické věci pro tento věk. Samozřejmě, že se občas vyskytnou i protesty proti všemu a všem. Když však jde do tuhého, umí se zpevnit a dělá to, co dělat má. "Spolupracovali jste s Berdychem, Štěpánkem i Novákem. Připomíná Vám něčím některého z těchto úspěšných hráčů?"Variabilitou a smýšlením mi připomíná Radka Štěpánka. Ten měl také své limity. Všichni si dobře pamatujeme jeho forhend. Ale zapracoval na tom, aby to nahradil. Pracoval na taktice, na nečekaných variantách hry. Pokud má hráč nějakou slabinu, obvykle má dvě možnosti. Buď se ji naučí nebo ji něčím nahradí. Právě touto schopností překvapit soupeře a nabourat jim systém hry mi Petr připomíná Štěpánka. Jinak bych ho nepřirovnal k nikomu. Petr je jedinečná osobnost, která ani nemusí být přirovnávána k nikomu proto, že on je prostě on. "

    20.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Kvitová, Tsitsipas a další reagují na Šarapovové ukončení kariéry

    PAŘÍŽ - Několik osobnosti ze světa tenisu reagují na dnešní zprávu, že Ruska Maria Šarapovová ukončila kariéru."Její vliv na tenis, a nejen ženský, byl obrovský a stále je," řekl Srb Novak Djokovič v Dubaji, kde ve středu postoupil do čtvrtfinále tamního turnaje. "Je to velmi moudrá dívka, znám ji velmi dlouho. Měla mysl šampiónky. Nikdy se nevzdávala, co ukázala zejména v uplynulých pěti letech. Může být hrdá na to, čeho dosáhla, "dodal podle AFP.Respekt vůči Rusce projevila i legenda Amerického tenisu Billie Jean Kingová. "Odkdy získala v 17 letech na Wimbledonu svůj první grandslamový titul, byla z ní velká šampionka. Navíc, její schopnosti pohybovat se v byznysu jsou téměř stejně obdivuhodné jako její tenisové úspěchy. Maria, to nejlepší tě jen čeká, "zveřejnila na sociální síti.Komentářem na sociální síti se přidala i její neméně ikonická krajanka Martina Navrátilová: "Maria, blahopřeji ti k nádherné kariéře, která zahrnuje zisk kariérního Grand Slámu (tituly ze všech čtyř grandslamových turnajů, pozn. Red.) A přísun nových fanoušků do sportu, který milujeme. Užívej si svůj život po tenise. Neodvážila bych se to nazvat důchodem. " Poklonu složila Šarapovová na sociální síti i její přemožitelka ve finále Wimbledonu 2011 Češka Petra Kvitová. "Bylo pro mě potěšením být spolu s tebou na kurtu. Vždy, když jsme proti sobě hráli, byly to skvělé bitvy. Mám velký respekt vůči tvé tvrdé práci a tomu, jak si vždy za všechno bojovala. Už nyní si dosáhla hodně ve svém životě a vím, že toto je teprve začátek, "směřovala slova obdivu směrem k Rusce Péťa. Velká kamarádka Ruské tenistky, portorická olympijská vítězka z Ria 2016 Mónica Puigová, se také vyznala na sociální síti: "Gratuluji ke hvězdné kariéře. Děkuji za vše, co si pro náš sport udělala, ale zejména za to, že jsi byla u mě v nejtěžších chvílích pro Portoriko (hurikán Maria v roce 2017, pozn. Red.). Ukázala si jednoduchost, upřímnost, pokoru. Děkuji, že jsi byla taková skvělá přítelkyně. Přeji ti jen to nejlepší. " Aktuální šestka mužského tenisu Řek Stefanos Tsitsipas připomněl i další aspekt Šarapovové kariéry. "Myslím, že mnoho lidí na ni žárlilo. Měla skvělou kariéru s množstvím velkých vítězství. Našemu sportu dala hodně. Pouze Serena Williamsová měla lepší kariéru, "řekl v Dubaji. S Ruskou se rozloučil i výkonný ředitel WTA Steve Simon: "Bude chybět milionům fanoušků po celém světě, ačkoli vím, že toto je pro Mariu pouze vzrušující nový začátek. Může se soustředit na charitativní aktivity a jiné věci. "  

    26.únor 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Onjektivní shrnutí po prohře s Českem: Alibismus a realita Slovenského tenisu

    Dvě večerní tiskové konference po skončení obou hracích dnů utkání Davisova Poháru s Českem nabídli dva diametrálně odlišné postoje nehrajícího kapitána Dominika Hrbatého k tomu, co mohla tenisová veřejnost vidět na vlastní oči v pátek a v sobotu v NTC.Na první z nich, po neúspěšném souboji Andrea Martina s Lukášem Rosolem panovala atmosféra jako na zádušní mši. Dusivé ticho a nepopsatelné zklamání v tvářích provázely strohé odpovědi obou jejích hlavních aktérů, Slovenské jedničky i nehrajícího kapitána. Po dramatické prohře Martina s Veselým se oba opět posadili před novináře. Tentokrát se však Hrbatý projevil v úplně jiném světle. A dokonale šokoval několika tvrzeními. Zřejmě nejvíce tím prvním, podle kterého "Slováky dělil od Madridu jediný fiftín." Druhým, že týmová trojka Norbert Gomboš by měl obrovskou šanci proti Lukas Rosolovi dotáhnout vítězný obrat: "Myslím, že Noro by toho Rosola zválcoval."A konečně, že oba nominovaní singlisté Kovalík a Martin "byly v mnohém lepší, než jejich soupeři, jen se jim to nepodařilo dotáhnout do úspěšného konce." Můžeme ponechat bokem úvahu o tom, proč "válcující" Gomboš nedostal možnost projevit své kvality již v úvodní dvouhře. Avšak zbývající dvě silné tvrzení opravdu stojí za podrobnější rozbor. Je koncipováno z více úhlů pohledu, ale v konečném verdiktu nabízí pouze jedno vysvětlení.Na právě skončené utkání našich tenistů s Českým výběrem je možno nahlížet, ale také hodnotit ho opravdu z mnoha úhlů pohledu. Při povrchnější analýze můžeme zohlednit nepopiratelně nejlepší výsledky Jiřího Veselého na turnajích těsně před vzájemným barážovým zápasem. Při hledání příčin prohry můžeme souhlasit s kritickým pohledem Hrbatého na nevyužité klíčové momenty lídra Slováků Andreje Martina v rozhodujícím souboji s Lukášem Rosolem. Můžeme dokonce akceptovat slova chvály našich tenistů na adresu obou Českých singlistů, kteří přijely do Bratislavy ve formě, jak za dob své největší slávy, kdy okupovali pozice ve čtyřicítce světového žebříčku.Nicméně, můžeme se zároveň pozastavit i nad tím, že na stejné tiskovce zaznělo téměř unisono z úst našich hráčů tvrzení, že, jak Veselý svým podáním, tak i Rosol svou agresivní hrou nedaly při vlastním podáních Slovákům téměř žádnou šanci. S výjimkou střední pasáže duelu Martina s Veselým, ve kterém Slovenský reprezentant měl navrch, většinu z celkového času odehráli aktéři všech dvouher při podáních domácích tenistů. Proč?Možná překvapíme tvrzením, ale jedna z odpovědí by zcela korespondovala s vysvětlením, proč mají momentálně Češi v elitní stovce až osm svých hráček, které mají na žebříčku lepší postavení jako jediná Slovenka. Přesně tak, jako v nedávné minulosti v mužském pořadí v případě Berdycha se Štěpánkem. A koneckonců i v případě Veselého s Rosolem, kteří to v kariéře dotáhli nesrovnatelně dále než Slováci, které jsme v NTC sledovali. Položme si tutéž otázku: Proč? Přejděme k věci. Napadlo někoho někdy řešit, proč naši západní sousedé dosahují lepších výsledků na hardových površích? A proč bylo jedinou naší šancí, jak je zastavit v rozletu, právě antuka? Odpověď je velmi jednoduchá. Slovensko disponuje na přelomu první a druhé stovky, ale i hluboko pod ní hráči, kteří na jiných než antukových turnajích nebodovali. Zkusme jít nato z jiného úhlu pohledu. Co mají společného Dominic Thiem, Stefanos Tsitsipas, Denis Šapovalov, Alexander Zverev nebo Karen Chačanov? Tedy kromě toho, že zanedlouho zaberou místo na absolutním výsluní? V čem je jejich tenis odlišný od toho, který produkují Slovenští hráči? Nabízí se jednoduché vysvětlení. V tom zásadním, v agresivitě. Schopností bodovat vlastním prvním servisem, tak jako Veselý, nebo možností "odstřelit" soupeře forhendů z kterékoli pozice na kurtu, nebo si alespoň vynutit drtivý tlak. Tak, jak to úspěšně předvedl Rosol. Stačil pohled na dvorec během zápasů a nemuseli jsme ani srovnávat statistické ukazatele Slovenských hráčů a Čechů při efektivitě prvního podání, nebo počtu vítězných úderů. Zjistili bychom výrazný rozdíl. Propast však není výsledkem aktuální formy, ale prostě je dána samotným stylem hry tenistů, který je určen technikou úderů. Výsledkem je rozdíl v rychlosti přímého forhendu Lukáše Rosola nebo méně liftováný první servis Jiřího Veselého. A důsledek? Slovenští antukáři s defenzivním stylem hry nemají jak konkurovat výsledkům metodiky tenisové školy, která právě tak, jako v případě Petry Kvitové, Karolíny Pliškové nebo Karolíny Muchové učí od mala své žáky k aktivitě na dvorci. Samozřejmě, najdou se i na Slovensku ojedinělé případy. Například v osobě třicetiletého Martina Kližana díky parametrům jeho podání, nebo stále ještě perspektivní Viktorie Kužmová s jejím podáním i útočným stylem hry. To je však velmi málo. Za nimi je prázdno. Tak, jako v případě Martina s Kovalíkem, by velmi podobně dopadly i Čepelová, Schmiedlová či Šramková, kdyby na opačné straně dvorce stáli Kvitová, Plíšková, Strýcová či Muchová. Je třeba si uvědomit, že Český tenis je někde úplně jinde, než ten Slovenský. A pokud se opět budeme vymlouvat, že jsou na příčině pouze finanční podmínky a úzká hráčská základna, budeme nadále pouze lhát sami sobě. A alibistické tvrzení o tom, že nás od postupu dělil jediný fiftín, tomu opravdu nepomohou. RESPEKT! 

    08.březen 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Toni Nadal o synovci: "Někdy jsem na něj byl příliš tvrdý"

    Manacor - Španělský kouč Toni Nadal si zavzpomínal na časy, kdy trénoval svého synovce Rafaela. Přiznal, že jeho metody byly občas tvrdé."Myslím, že to nejlepší, co jsem s, Rafou 'udělal, bylo, že jsem měl na něj vysoké nároky. Vždy jsem od něj žádal, aby odvedl vše, co je v jeho silách - ať na Mistrovství Evropy nebo v každodenním tréninku. Bylo pro něj těžší trénovat se mnou jak vyhrávat turnaje. Nakonec mu tyto nároky umožnily plně rozvinout svůj potenciál, "cituje dnes Toniho Nadala portál UBI Tennis."Je zřejmé, že se stal nejlepším díky svému talentu a úsilí, ale také díky schopnosti trénovat každý den s obrovským nasazením. Měl to při mně složité. Musím přiznat, že jsem byl někdy něj příliš tvrdý. Mou metodou bylo vždy od něj žádat více, donutit ho, aby cítil tlak a mít maximální nároky, "dodal dlouholetý trenér Rafaela Nadala. 

    17.březen 2020 - Napsal: Marián Kroužel


Výsledky vyhledávání v sekci: Hráči ATP
  • Rafael Nadal

    Rafael NadalPozice na žebříčku ATP: 1Narozen: 1986 ŠpanělskoVýdělek za Rok 2019: 802 070 607,00 KčSkvělý španělský tenis Rafael Nadal vyhrál 19 titulů Grand Slam, včetně rekordních 12 titulů French Open singlů, a je jedním ze dvou mužů, kteří vyhráli všechny čtyři velké a olympijské zlato.Kdo je Rafael Nadal?Rafael Nadal začal hrát tenis ve věku tří let a ve věku 15 let se stal profesionálem. Nadal, známý jako „Král hlíny“, pro své dovednosti hraní na antukových kurtech, stejně jako pro své špičkové střely a houževnatost, Nadal získal rekord 12 francouzských otevřených singlů tituly a řadí se na druhé místo v mužské hře s 19 tituly Grand Slam.Začátky:Rafael Nadal se narodil ve Španělsku na Mallorce 3. června 1986. Když mu byly tři roky, začal s ním spolupracovat jeho strýc Toni Nadal, bývalý profesionální tenista, a viděl v tomto Rafalovi nadšení pro sport. Ve věku osmi let Nadal vyhrál regionální tenisový šampionát do dvanácti let, což jeho strýci Tonimu podnítil k posílení jeho tréninku. Toni si v té době všiml, že Nadal hrál oběma rukama zepředu, a tak ho povzbudil, aby hrál levou rukou, protože si myslel, že by Nadal mohl být na hřišti. Když Nadalovi bylo pouhých 12 let, získal ve své věkové skupině španělské a evropské tenisové tituly. V 15 letech se stal profesionálem."Král Antuky"Ve věku 16 let se Nadal dostal do semifinále turnaje Boys 'Singles ve Wimbledonu. V 17 letech se stal nejmladším mužem, který dosáhl třetího kola ve Wimbledonu od Boris Becker. V roce 2005, když mu bylo pouhých 19 let, Nadal vyhrál French Open poprvé, když soutěžil v turnaji, a jeho světový žebříček se dostal na 3. místo. Nadal v tomto roce vyhrál 11 singlů, z toho osm na antuce, a on byl brzy přezdíván “King of Clay.”Tenisová kariéra: Grand Slams a další výhryNavzdory přetrvávajícím zraněním ramen a nohou získal Nadal svůj druhý rovný French Open a v roce 2006 přidal další čtyři tituly. Následující rok opět vyhrál v Roland Garros a vzal domů dalších pět titulů. Nadal to nalil v roce 2008 a opět vyhrál French Open, kromě vítězství ve Wimbledonu - kde porazil soupeře Rogera Federera v nejdelším finále v historii Wimbledonu - a také získal zlatou medaili na olympijských hrách v Pekingu. Po Wimbledonu stál Nadalův vítězný pruh na 32 nejlepších zápasech v kariéře. Nadal vládl se svými výkonnými výstřely, rychlostí a mentální tvrdostí jako jeden z „velkých čtyř“ pánského tenisu (spolu s Federerem, Novakem Djokovicem a Andym Murrayem) na několik příštích let. V roce 2008 se stal prvním světovým hráčem a v roce 2009 získal své první Australian Open. V roce 2010 triumfoval na French Open a Wimbledonu a jeho následné vítězství na US Open z něj udělal jen druhého hráče mužů dosáhnout kariéry Golden Slam - vítězství na všech čtyřech majorech, stejně jako olympijské zlato. Následující rok Nadal vedl španělský tým Davis Cup k vítězství počtvrté, ale po ztrátě Djokoviče ve finále Wimbledonu se vzdal svého prvního místa. Následující jaro porazil srbskou hvězdu v Rolandu Garrosovi a pomstil se rekordní sedmou korunou francouzských singlů Open Open. Nadal však následoval s překvapivou sekundovou ztrátou českého hráče Lukase Rosola ve Wimbledonu, což je zápas, který někteří komentátoři označili za jeden z největších rozrušení v historii tenisu. Poté Nadal oznámil, že se stáhl z letních olympijských her 2012 kvůli kolenní tendinitidě, zranění, které ho několik měsíců vyřadilo z akce. V červnu 2013 Nadal vyhrál svůj osmý titul French Open tím, že v přímých setech porazil kolegu Španěla Davida Ferrera. "Nikdy nerad porovnávám roky, ale je pravda, že tento rok pro mě znamená něco velmi zvláštního," řekl Nadal po zápase v rozhovoru s ESPN. „Před pěti měsíci nikdo z mého týmu snil o jednom takovém návratu, protože jsme si mysleli, že to [nebude] nemožné. Ale tady jsme dnes, a to je opravdu fantastické a neuvěřitelné.“ Později toho měsíce ve Wimbledonu prohrál Nadal v přímém souboji v prvním kole k belgickému Steve Darcisovi. Byl to šok pro fanoušky tenisu, kteří očekávali silný výkon od španělského hráče, což vedlo ke spekulacím o stavu jeho zdraví a celkové hře. Ale Nadal se vrátil k rozmachu na US Open, kde porazil Djokoviče, aby vyhrál své druhé mistrovství na turnaji. Vítězství pomohlo Nadalovi, že v říjnu toho roku přivedl zpět na nejvyšší místo na světě. V červnu 2014 Nadal vyhrál své deváté mistrovství French Open tím, že Djokovičovi překonal čtyři sady. Byl to jeho čtrnáctý titul Grand Slam, který ho spojoval s Pete Samprasem na druhé místo za 17 vítěznými Federerem. V srpnu 2014 však odstoupil z US Open v srpnu, citoval zranění zápěstí a na zbytek roku hrál omezený program. Nadal postupoval přes pole na Australian Open v roce 2015, ale jeho fyzické schopnosti vypadaly ohroženy, když ve čtvrtfinále klesl na tvrdě zasaženého Tomáše Berdycha. Poté na French Open utrpěl Djokoviče ohromující čtvrtfinálovou ztrátu, jeho první porážku na turnaji od roku 2009 a jen druhou celkovou kariéru. Poté, co vyhrál v roce 2015 Mercedes Cup v Německu, Nadal narazil ve druhém kole na Dustina Browna ve Wimbledonu. Poté ve třetím kole US Open padl na Fabio Fogniniho a vylomil svůj pruh 10 po sobě jdoucích let alespoň jedním titulem Grand Slam. Poté, co vyhrál v roce 2015 Mercedes Cup v Německu, Nadal narazil ve druhém kole na Dustina Browna ve Wimbledonu. Poté ve třetím kole US Open padl na Fabio Fogniniho a vylomil svůj pruh 10 po sobě jdoucích let alespoň jedním titulem Grand Slam.Pokračující neúspěchy a jeho návratSezóna 2016 přinesla smíšené výsledky pro těžce zasaženého Španěla. Poté, co v lednu na Australian Open utrpěl první kolo, odskočil a vyhrál tituly v Monte Carlu a Barceloně. Nicméně, Nadalovy pokusy hrát skrz otravné zranění zápěstí si vyžádaly svou daň a po dvou kolech byl nucen vytáhnout svůj oblíbený turnaj French Open. Na olympijských hrách v roce 2016 v Riu si Nadal vzal domů zlato s Marcem Lopezem v mužských čtyřhrach. V roce 2017 Nadal čelil Rogeru Federerovi ve finále na Australian Open, ale nakonec byl poražen v pěti setech. Po jeho vítězství Federer, který se vrátil ze série zranění, vzdal hold Nadalu: „Ráda bych také poblahopřála Rafovi k úžasnému návratu,“ řekl Federer. "Nemyslím si, že ani jeden z nás si myslel, že letos budeme ve finále na Australian Open." Jsem šťastná za vás. Byl bych rád, kdybych vám dnes večer prohrál. “ Rafael Nadal kousl mistrovskou trofej během slavnostního trofeje po finále mužů ve dvouhře na finále 2017 US Open 10. září. Ve třetím setu porazil Kevina Andersona se skóre 6-3, 6-3, 6-4. Nadal odskočil, aby vyhrál v roce 2017 French Open po desáté rekordní rekord „La Decima“ ve španělštině. Poté, co porazil Stan Wawrinku ze Švýcarska v Roland Garros, pokračoval ve svém vítězném pruhu na 2017 US Open. Nadalovo vítězství nad Kevinem Andersonem z Jižní Afriky bylo jeho 16. titulem Grand Slam, který ho vrací na první místo. Poté, co vyhrál na US Open, Nadal hovořil o vzestupech a pádech jeho návratu. "Pro mě osobně je to prostě neuvěřitelné, co se mi stalo letos po několika letech s několika problémy: zranění, chvíle hraní nejsou dobré," řekl. "Od začátku sezóny to bylo velmi emotivní." Zranění zasáhla znovu na začátku roku 2018, což přinutilo Nadala, aby odešel ze svého čtvrtfinálového zápasu vs. Marin Cilic na Australian Open, ale na začátku sezóny s antukou se vrátil do nejvyšší podoby a na povrch si nárokoval 400. kariérní vítězství na cestě k jeho 11. kariérnímu titulu na Barcelona Open v dubnu. 2018 French Open přinesl více stejného od svého nejvíce zdobeného hráče, přičemž Nadal udělal mincemeat své konkurence. Finále proti semenu č. 7 Dominic Thiem představilo zajímavý zápas, protože rakousko-raketový raketník porazil Nadala na hlíně o měsíc dříve, ale Španěl se vrhl k přímému vítězství za pozoruhodnou jedenáctou korunu francouzských singlů a 17. celkově Mistrovství Grand Slam. Nadal postoupil do semifinále následujících dvou Grand Slamů, ale byl od nich nucen s problémem s kolenem a v listopadu podstoupil operaci kotníku. Zotavil se, aby se rozběhl do finále Australian Open v roce 2019 a poté na jaře překonal další ošklivá zranění, aby znovu nastolil svou dominanci nad hlínou, která vyvrcholila čtyřnásobným vítězstvím nad Thiem za jeho 12. francouzskou otevřenou korunu. Ve Wimbledonu toho léta byli fanoušci ošetřeni další klasikou Nadal-Federer, přičemž švýcarští vítězové vyhráli své semifinále v čtyřech setech. O dva měsíce později však Nadal v New Yorku nezastavil, protože odložil tvrdohlavého Daniila Medveděva v pěti setech, aby získal nárok na svůj čtvrtý titul US Open a 19. kariéru Grand Slam.Osobní životNadal chodí s přítelkyní Xisca Perello od roku 2005 a odhalila, že se zapojila v lednu 2019. V Nadaci RafaNadal působí jako projektová ředitelka. 

    16.prosinec 2019 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Tentokárt se podívám na zoubek jednomu zvelikánů a to Rogerovi Federerovi

    Myslím, že je ten pravý čas věnovat místo v tomto blogu někomu speciálnímu. Už jsem analyzoval velikány jakými jsou Djokovič či Nadal, ale dovolím si tvrdit, že značka jménem Roger Federer je něco ještě výjimečnější.Přiznám se, že jsem nikdy nebyl fanouškem Federera, ale vždy jsem ho za to, co předvádí a co dokázal, nesmírně respektoval. Možná i proto, že mi už šlo na nervy to, jak každý druhý trenér či hráč po celém světě nosí oblečení s jeho iniciálami, hraje s toutéž raketou a snaží se za každou cenu opakovat jeho forhend a servis.Roger není jen nejbohatším tenistou, ale i najrozpoznávanejším sportovcem na světě. Vede možná až nudně uspořádaný rodinný život, má čtyři děti, luxusní nemovitosti po celém světě, jsou po něm pojmenovány ulice a jeho tvář je na poštovních známkách. Nikdy nebyl kontroverzní a všude se o něm píše a mluví jen v superlativech. Určitě ho ovlivnilo chování a herní projev jeho největších idolů, kterými byli Stefan Edberg, Boris Becker či Pete Sampras. Roger podle svých vlastních slov hraje jednoruční bekhend jen kvůli nim. Nesmím zapomenout ani na jeho bývalého trenéra Petra Cartera, který měl také výborný jednoruční bekhend.Dovolím si říci, že nikdo nebyl lepším ambasadorem sportu a tenisu. Nikdo to nedělal tak elegantně a džentlmenský. Vždy respektoval své protivníky. Nikdy dokonce neskrečoval ani jeden zápas.Roger vždy dokázal až nadpozemsky kontrolovat své emoce. S médii komunikuje rozvážně a na otázky reaguje promyšleně. Je dokonce i vtipný. Již delší dobu jsem věděl, že Rogera Federera nemohu jen tak obejít. Nyní nastal ten správný čas a to hned z několika důvodů. Nedávno  mi bylo řečeno, že Roger prodal svou supermoderní skelnou vilu ve Wollerau s výhledem na Curyšské jezero a za cca 45 milionů franků koupil 16 000 m2 velký pozemek hned na druhé straně jezera v městečku Rapperswil-Jona.Švýcarsko je krásná horská krajina ideální na turistiku. Trénink v horách nepomáhá pouze po kondiční, ale i po mentální stránce. Posouvají se tam hranice a hráč zjišťuje, že jeho tělo toho dokáže mnohem víc než si myslel. Zde se můžete podívat na jedno z mnoha Rogerova sídel v nejmenovaném resortu nedaleko města Chur.Je to velký pozemek s nádhernými výhledy na alpské štíty. Roger prý velmi rád lyžuje, ale ze zdravotně-bezpečnostních důvodů se této zálibě zatím vyhýbá. V tomto prostředí propletených lyžařskými vleky si svůj tenisový důchod určitě dosyta užije.STYL HRYSvou agresivní celodvorcovou hrou, tvůrčím projevem, výborným podáním, citem a excelentní hrou na síti je Roger bohužel asi posledním dožívající hráčem prezentujícím tento styl hry. Federer byl tenisem posedlý už jako dítě. Hrával hodiny o zeď a kdekoli mohl do něčeho kopal. Byl prý velmi aktivní dítě. Od malička miloval, když mohl hrát a vyhrávat. Tenis je jeho životní láska, něco, co ho posedlo a drží až dodnes. Federer se nejednou rozplakal. Projevuje tím obrovské emoce, které v sobě dokáže během zápasů tak dobře skrývat. Když byl Roger junior, tak často házel raketou a navenek projevoval své emoce výkřiky.Láska ke sportu, bojovnost, nasazení, vrozená ambicióznost a velké emoce, to vše mi připomíná i mé mládí. Moment, když jsem se jako osmiletý zadíval v televizi na daviscupový zápas mezi Česko-Slovenskem a Rakouskem. Je to sice už 31 let, ale dodnes si pamatuji zápas mezi Karlem Nováčkem a Alexem Antonitschem. Tenis byl pro mě láskou na první pohled. Tak, tak Roger změnil život tisícům mladých hráčů po celém světě. Tak, jak Roger inspiroval i své dnešní rivaly. Byl jejich vzorem a dnes je jejich soupeřem. Dimitrov, Tsitsipas ... a mnoho dalších. Roger jim dal naději a vnesl do jejich života vášeň.Sám jsem si nasbíral po mincích v těch nejmenších haléřích 116 československých korun. V Prioru jsem to všechno vysypal prodavačce na pult a koupil si svou první dřevěnou raketu Lion. Svévolně jsem hodiny hrával o zeď, v úzké chodbě v panelákovém bytě jsem otravně celou dobu vyzýval na zápas rodiče s pěnovou míčkem v ruce. Každý den jsem po škole hrával s o pět let staršími klukama na štěrkových sídlištních kurtech, které jsou dnes již zarostlé trávou nebo se změnily na parkoviště. Alespoň to nás s Rogerem spojuje. PERFEKCIONALISTA, KTERÝ SE CHCE NEUSTÁLE ZLEPŠOVATRoger se vždy dokázal přizpůsobit době a jeho hra prošla proměnami. Je velmi adaptabilní a to dokonce i dnes ve věku skoro 38 let. Roger trpělivě pracoval na tom, jak přizpůsobit svou hru a vyhrávat i na antuce. V roce 2009 se mu podařilo vyhrát French Open. Na nějaký čas byl Roger ve stínu Novaka Djokoviče, ale neustále hledal cestu jak to prolomit a v roce 2017 se mu po pěti letech znovu podařilo vyhrát Wimbledon. Teprve nedávno Roger zaměstnal slavného Švéda Stefana Edberga, což vneslo do jeho hry další nové prvky. Federer je poměrně starý, dlouhé výměny mu možná už tak nevyhovují a proto začal ještě více zkracovat hru, měnit rytmus, chodit častěji a rychleji na síť."Jedna věc, kterou jsem se vždy snažil udělat, je ptát se sám sebe. Dokonce i v těch nejlepších dobách, kdy jsem sotva prohrál nějaké zápasy, a také když hrajete špatně nebo jsou věci špatné, vždy si kladete otázky. Jsem dost dobrý? Co musím zlepšit? Ale když vítězíme a věci jdou dobře, tak máme tendenci na to zapomínat. Právě tehdy je ten nejlepší čas ptát se, co bylo podstatou v mé kariéře, "říká Roger Federer.OBROVSKÝ VLIVÚspěšné příběhy, jako ten jeho, jsou sice krásné, ale nejsou pro každého. Roger Federer je vzorem pro desetitisíce lidí po celém světě. Ma velkou moc a je si toho vědom, protože vysílá opravdu pozitivní odkaz. Je džentlmen, je vtipný, má uspořádaný rodinný život a působí poměrně skromně. To mají lidé rádi. K tomu přidáme ještě jeho elegantní herní projev spojený s ladnými pohyby a téměř perfektní technikou. Tento člověk je prostě fenomén a ani trochu se nedivím jeho fanouškům, neboť člověk ho musí buď obdivovat nebo ze závisti nenávidět.Tato mince moci má ale dvě strany. Problém s úspěšnými lidmi, jako je Roger Federer, spočívá hlavně v tom, že všichni se jich za každou cenu snaží kopírovat a očekávají tytéž výsledky. Opakováním jeho techniky, stravovacích návyků, toho jak se obléká a s jakou raketou hraje, neudělá z nikoho světovou jedničku. Často to končí zklamáním, protože oblečení, raketa a stejný styl úderů nestačí. Federerově bojovnosti, ctižádostivosti, houževnatosti, lásce ke sportu, které provádí a v neposlední řadě jeho motorické a koordinační schopnosti nemá každý z nás. Asi tak, jak se ne každý z čtenářů autobiografie Steva Jobse stane slavným vynálezcem.NIKDO NENÍ DOKONALÝPlynulost, ladnost a elegance. Fantastický forhend, efektivní podání, krásný jednoruční bekhend, vynikající slajz, kvalitní voleje ... Bylo by nudné a otřepané, kdybych začal psát o tom, jaká úžasná a plynulá je hra Rogera Federera. Pár chybiček bych našel, ale ty opravdu nestojí za řeč. Raději zkusím být více užitečný a budu se soustředit na to, co bychom od něj kopírovat neměli. Než začneme kopírovat pohyb světových jedniček, tak bychom měli umět rozeznávat pozitivní od negativních prvků v jejich hře. Každý hráč má totiž za sebou svůj příběh a vývoj, kterým prošel.Ve hře skoro každého profesionálního hráče jsou detaily, kterým se chceme vyhnout, ale i pozitivní prvky, které má většina z nich. Například Rogerova východní držení při forhendu má své limitace a nebude vyhovovat každému hráči. Rogerův nápřah při forhendu je kratší, kompaktnější a založený na uvolněnosti pohybu. Učit tento pohyb osmileté olympioniky a doufat, že budou mít forhend Federera, je velkou chybou. Sledovat a kopírovat Rogerův pohyb a postavení během rozcvičky v tréninku a jeho postavení během zápasu je něco zcela jiného. V informacích a videích na internetu se dá velmi snadno "ztratit v překladu". V tomto bodě by ale měli usměrňovat své svěřence trenéři.YOUTUBOVÉ VIDEALidé se dnes učí všechno z videí. Vizualizace je velmi efektivní forma výuky, ale takový způsob vzdělávání bez schopnosti rozeznávat pozitivní od negativních prvků v pohybu a úderech může být často matoucí a zavádějící. Na internetu máme totiž k dispozici obrovské množství videomateriálu, ze kterého si laik jen těžko vybere to správné. Vzhledem ke snadnému přístupu a delší výměně, lidé nahrávají profesionální hráče hlavně při trénincích a rozcvičce. Problém ale spočívá v tom, že "profíci" hrají ve srovnání se zápasovým nasazením v rozcvičce často uvolněně na natažených nohách, používají línější otevřené postavení atd.ASI NEJPOKLÁDANĚJŠÍ OTÁZKA, KOLIK JEŠTĚ? Kolik ještě dokáže Federer setrvat na úplném vrcholu a kolik toho ještě vyhraje? To neví asi nikdo, ale co vím, je to, že Roger je velmi ambiciózní. Vyhrál už všechno, co se jen vyhrát dá. Vše kromě dvouhry na olympiádě. A právě to je podle mě jeho další metou. Pokud se mu to podaří, tak "maestro Fedex" lze k smutku desetitisíců svých obdivovatelů zavěsí raketu na hřebík.Jinak respekt k něcmu z mé strany ať už jako ke sportovci, tak stejně jako k člověku a všemu co dokázal. Má můj soukromý obdiv.

    25.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel