Výsledky vyhledávání v sekci: Články
  • O prokletí, kokainové aféře a cestě zpátky Richarda Gasqueta

    RICHARD GASQUET má tak trochu smůlu, která se s ním táhne a ještě potáhne celou tenisovou kariéru. Už v devíti letech z něj totiž udělali hvězdu a skoro spasitele francouzského tenisu. Předpoklady měl, navíc mezi juniory byl světovou jedničkou a vyhrál dva Grand Slamy. Pak v osmnácti porazil tehdy jasného vládce bílého sportu, dostal přezdívku „Baby Federer“ a nejen doma už ho viděli na vrcholu a s tituly z nejsledovanějších a nejprestižnějších turnajů naší planety. Jenže v drsném a nesmírně konkurenčním prostředí profesionálního tenisu dnes šestadvacetiletému Francouzi něco chybí. Má skvělou techniku, elegantní styl, parádní jednoručný bekhend, vyhrál osm turnajů, byl sedmý na světě a v poslední době se stabilně pohybuje na hraně první desítky. Ale – postrádá zabijácký instinkt šampiona, který by mu dovolil porážet soupeře z nejužší špičky, dotáhnout velké zápasy a turnaje do vítězného konce. Skvělý tenista, který však nejspíš nikdy úplně na vrchol nevystoupí. A také mladík, který se kvůli pár polibkům zapletl s dopingem.Richard Gasquet snad ani neměl jinou volbu, než hrát tenis. Dětství měl nalinkované – jeho otec Francis se staral o tenisový klub v Serignanu, v šestitisícovém městečku na pobřeží Středozemního moře známém svou uvolněnou atmosférou, pohostinností a vášní pro rugby. Také matka Maryse byla tenisovou trenérkou.Jejich malý syn začal pravidelně hrát od čtyř let a jeho talent byl tak veliký, že v devíti mu patřila titulní stránka francouzského tenisového magazínu s titulkem: Francouzská naděje. Je jasné, že od té doby byl pod dohledem nejen přísných a ambiciózních rodičů, kteří svého syna cepovali a připravovali na profesionální kariéru, ale také veřejnosti. Jak jinak, když v podtitulu článku o devítiletém talentu stálo: „Je Richard G šampionem, na kterého Francie tak netrpělivě čeká?“ Leccos tomu nasvědčovalo.Jako čerstvě šestnáctiletý vyhrál v roce 2002 juniorku na Roland Garros a o tři měsíce později vládl také na US Open. Byl vyhlášen světovou juniorskou jedničkou. Ještě předtím ovšem vyhrál dva podniky z kategorie futures a dokázal něco, co dlouhá léta nikdo před ním. V patnácti letech a deseti měsících dostal divokou kartu do kvalifikace na turnaji z prestižní série Masters v Monte Carlu. A zvládl ji. Porazil tehdy ještě neznámého Nikolaje Davyděnka a pak i soupeře z první stovky žebříčku, Adriana Voineu! To ovšem nebylo všechno. V prvním kole dokázal pokořit antukáře Franca Squillariho 7:6, 3:6 a 7:5. „Nedává to smysl. Nevěřil jsem, že bych mohl vyhrát zápas, natož tři,“ byl u vytržení po svém velkém triumfu patnáctiletý klučina. V zápasech se teenager prezentoval výtečným bekhendem. Co mu scházelo na síle, to nahrazoval skvělým citem pro míč...

    16.prosinec 2019 - Napsal: Marián Kroužel

  • Je tenis o hlavě?

    Tenis se vzhledem ke své technické, tělesné, ale i psychické náročností na jednotlivce řadí mezi ty nejnáročnější sporty. Během své kariéry s míčkem v ruce jsem si vyslechl už tolik komentářů na téma, jak moc je tenis "mentální hrou", "nejdůležitější je hlava", nebo že "technika není podstatná", atd. Detaily mi už nikdo nevěděl vysvětlit. Hraje se tenis opravdu jen "mezi ušima"?Je opravdu hlava tím nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím úspěch tenisty? Pokud, tak nakolik? A co tělesné schopnosti, technika a taktika? Nebylo by zajímavé to rozebrat detailnější, dokonce až na procenta? Asi nejznámější rakouský trenér Günter Bresnik se v našem nedávném, přes dvouhodinovém rozhovoru na toto téma vyjádřil následovně: "Technika je základ. Je to nejdůležitější, co může trenér hráči dát. Pokud nemá potřebné mentální a tělesné vlastnosti, tak v tomto sportu i tak nedosáhne úspěch. A taktiku mají i tak skoro všichni hráči na profesionální úrovni stejnou. "Musel jsem souhlasit. Tenisový šampion se šampiónem nejprve narodí a až poté vypracuje. Hráči bez ambicí, vášně, trpělivosti a bojovnosti nepomůže ani ta nejlepší technika a fyzička. Takový hráč nikdy nedosáhne ani jen poloviční úspěch kolegu se sice špatnými technickými návyky, který ale ve svém DNA má tu správnou směs nejdůležitějších mentálně-tělesných předpokladů. Z diamantu se jednoduše ubrousek udělat nedá. Například takový Rafael Nadal vyčníval v mládežnických kategoriích z davu hlavně díky vysoce nadprůměrným vrozeným mentálním a tělesným schopnostem. S největší pravděpodobností by porazil osm z deseti soupeřů pouze s lopatou v ruce. Proč? Neboť by pro vítězství udělal všechno. On? Ne, jeho tělo a jeho mysl by mu jinou možnost ani nedali. Úspěch jednoduše nosí v sobě. Je třeba si uvědomit a akceptovat fakt, že ne každý se narodí s nastavením a předpoklady Nadala, Federera, Samprase či Djokoviče. Výrok Novaka Djokoviče "chci tutéž věc, kterou jsem chtěl, když jsem měl sedm let. Chci být světovou jedničkou! "To jen potvrzuje. Roger Federer je na tom stejně: "Miluji tenis a vždy jsem to tak cítil .... Vždy jsem měl sen, že se jednou stanu světovou jedničkou ... ". Další tenisová legenda Pete Sampras se vyjádřil: "Nikdy jsem nechtěl být super kluk, barevný kluk nebo zajímavý kluk. Chtěl jsem být kluk, co sbírá tituly. "Bojovnost, cílevědomost, vytrvalost, houževnatost a láska k tomu, co děláme, odděluje průměr od nejlepších nejen v životě, v byznysu, ale i sportu. Jinak to není ani v tenise. Matts Willander, bývalá světová jednička a sedminásobný grandslamový šampion ze Švédska se zas vyjádřil takto: "Vyloučil a zakázal bych tleskání za údery pro vašeho soupeře. Tenis není o úderech, jde o mentální bitvu. Pro mě by to měl být boj bojovníka proti bojovníkovi. "Mats byl bojovník. Ne každý má vlastnosti bojovníka a Mats svými slovy jen potvrzuje slova Güntera Bresnika, že talent na tenis není jen o tělesných schopnostech, ale taky o těch mentálních. Bojovnost, vytrvalost a cílevědomost mezi ně jednoznačně patří. Mentální tenis je jedna z mnoha témat, při které se tenisová veřejnost často "ztrácí v překladu". Je to opravdu komplikovaná, komplexní, ale zato velmi zajímavá téma. Něco jako "slepice či vejce?" Myslím, že chápat, jak to do sebe zapadá, by měl každý trenér, rodič, i hráč, protože podle toho by měla být i upravená celková příprava tenisty. Co-to jsem si na toto téma už v životě přečetl a vyslechl, ale nikdo mi to zatím srozumitelně nedokázal vysvětlit. O chvilku zjistíme proč. Pokud chci někomu něco dokázat a být co nejvíce objektivní, tak musím v první řadě začít od faktů. Pojďme tedy pěkně od začátku. Pravidlo číslo jedna v tenise je přehodit míček nad síť. Pravidlo číslo dvě je trefit ji do kurtu. Zní to sice primitivní, ale toto jsou dva nejpodstatnější principy tenisové hry. Po kontrole, dále v pořadí následuje dva - umístění, tři - rychlost a čtyři - rotace našich úderů. V tomto bodě se už víme bavit io využití taktiky. Připomenu i další důležitý fakt, na který bohužel hráči velmi často zapomínají. To, že nejdůležitějším momentem v tenise je ten první a poslední úder výměny. Pro jednoho hráče se vždy začíná výměna podáním a pro toho druhého zas riternom. Tolik k základním principům. Nakolik procent je tedy úspěch v tenise závislý od hráčových mentálních schopností?VĚDA:VÁHA míčky, DÉLKA rakety, VÝŠKA nadhození, OBSAH vzniklá z rotace trupu a ohýbání nohou, jakož i RYCHLOST švihu, trajektorie (dráha) rakety, správné načasování celého procesu, RYCHLOST a ROTACE míčku, ÚHEL, pod kterým byla odehrána, jakož i finální umístění celého podání, jsou všechno fyzikálně-matematické jevy, veličiny, či jednotky. Tyto jevy jsou z největší části ovlivněny technickým provedením daného úderu, tělesnými schopnostmi, ale také emocemi v daném okamžiku. Z toho nám ale vyplývá, že tenis je na cca 70% technická a na 30% tělesně-mentální hra. Vyplývá z toho i to, že technika je úzce propojena s fyzikou a matematikou. Zákony vědy jen tak klamati. Vraťme se ale k podávajícímu hráči, protože zde začíná celý příběh. Každé podání začíná nadhozem. Signál k rozhodnutí provést tento pohyb přichází z mozku. Koncentraci potřebnou k přesnému nadhození můžeme rovněž považovat za mentální faktor. Nadhození míčku rukou je zase fyzickou aktivitou. Totéž platí o sníženi nohou, rotaci trupu, zvednutí rakety, jakož i následném výskoku a švihu. Toto všechno bych považoval za tělesnou aktivitu. Styl, jakým hráč celý úder provádí, a to od nadhození až po dokončení, zapadá do techniky. Z toho vyplývá, že tenis je na cca 40% tělesnou, 40% technickou a jen na 20% mentální aktivitou. Při dvou stejně zkušené a mentální silných hráčích, vyhraje s největší pravděpodobností ten, který je tělesně zdatnější a lépe kondičně připraven.KONDIČKA A EMOCE:Stav 5:5 ve třetím setu, 30:40 při svém podání, dlouhá výměna, úder v běhu do strany při kterém hráč díky únavě stehenních svalů neudrží rovnováhu, jemně ho odkloní a zahraje 30 centimetrů do autu. Jen drobná nedokonalost v kinetice úderu může způsobit malý aut. Fyzička ovlivňuje techniku. Chyba způsobená díky únavě je jedna věc. Druhá věc je chyba způsobena emocemi. Mozek posílá příkazy do svalů a stačí jen jeden spjat sval, který ovlivní určitá emoce, a hráč pochybí. Strach, hněv, smutek, přemotivovaný, přílišná uvolněnost jsou všechno emoce, které ovlivňují funkci svalů a tím i plynulost kinetické reakce pohybu. Z toho nám jasně vyplývá, že emoce mají silný vliv na kondičku a opačně.Z výše uvedeného nám vyplývá, že obojí, tělesná únava, jakož i emoce, ovlivňují i technické provedení. Technické provedení zas ovlivňuje kinetickou reakci, jakož i sebevědomí a další emoce. Čili svaly ovlivňují hlavu, hlava zas techniku. Hlava ovlivňuje svaly a ty zas techniku. Technika ovlivňuje hlavu i svaly. V stresové situaci, hráč s jednoduchým a plynulým provedením úderů používá a zatěžuje méně svalů, více věří v své údery a tím pádem má i mnohem menší šanci na pochybení. Dokazuje to i studia, kde měli hráči s jednoduchým a plynulým provedením svých úderů v kritických situacích až o 30 až 45% méně nevynucených chyb. Čím méně svalů používali, tím menší byla šance na pochybení. Podobné to bylo při vynucených chybách.PSYCHIKA A ZKUŠENOSTI:V souboji dvou super fit hráčů s optimálními tělesnými danostmi / schopnostmi a připraveností, by s největší pravděpodobností vyhrál ten zkušenější a mentálně odolnější hráč. Mentální tenis je velmi obecný pojem. Nabyté zkušenosti hráče, vrozené mentální vlastnosti, aktuální psychická připravenost, osobnost a charakter hráče ovlivněn okolními vlivy. Právě tyto čtyři různé faktory pravděpodobně nejvíce ovlivňují konečný výsledek zápasu. Všechny jsou velmi propojeny. Přesto je v tenise tak rádi zobecnit házením do jednoho pytle s nálepkou "mentální hra". Při chápání tohoto tématu se tenisová veřejnost včetně hráčů, trenérů, rodičů, jakož i fanoušky nechápajíc detaily "ztrácí v překladu". Inteligence nemá s úspěchem v tenise absolutně nic společného. Spíše naopak, čím více emocí a nápadů hráč má, tím spíše pochybí. Takový hráč by se měl více zaměřit například na čtyřhru, kde by měl mnohem více možností využít své schopnosti. V zápase jeden proti jednomu má hráč během výměn extrémně málo času na rozhodování. Různé taktické variace by měl mít hráč natrénováno a zautomatizované a během výměn se i tak většinou rozhoduje podvědomě. Emoce nahlodávají psychiku hlavně mezi výměnami, když má hráč více času přemýšlet. Méně zkušení hráči se stávají obětí svých emocí a naopak, ti ​​nejlepší hráči mají natrénováno metody, jak držet své emoce pod kontrolou. Právě tyto těžce nabyté zkušenosti by měly zvýrazňovat hranici a určovat rozdíl mezi prvním a desátým, desátým a stým, jakož i stým a pětistým profesionálním hráčem. Mnoho semiprofesionálov umístěných mezi místy 200. až 500. místem v žebříčku ATP je na tom výborně po fyzické stránce, hraje tenis hodný první stovky, jenže jim chybí potřebné zkušenosti a sebevědomí. V tomto případě ale samozřejmě mluvíme o hráčích, kteří již mají své mentální a tělesné schopnosti na výborné úrovni. Prošly velmi hustým sítkem a dokázali že "na to" mají. Na této úrovni rozhodují detaily. Nadal je velmi těžko porazitelný soupeř nejen díky tomu, že je silný po mentální a tělesné stránce, ale také díky svým obrovským zkušenostem. V jeho technice se sice najde pár věcí, které by se daly vylepšit, ale jako celek je jeho technika na velmi dobré úrovni a svým provedením úderů splňuje všechny podstatné pozitivní prvky.EVOLUCE:Váha, délka a rozměry rakety jsou již dlouhá léta skoro identické. Změnil se pouze materiál. Velikost a váha míčky jsou také skoro nezměněny. Rozměr kurtu je stejný. Rozdíly ve fyziologii a anatomii lidského těla jsou naprosto minimální a nemají skoro žádný vliv na potřebu zásadně měnit styl úderů. Ano, asi největší tělesná odchylka může nastat u výšky jedince, jenže výška nehraje žádnou roli co se týče biomechaniky a technického provedení úderů a pohybu. Oba, i vysoký i nízký hráč, mají stejný cíl, být efektivní a úsporní. Evoluce techniky by se podle uvedených faktů vlastně ani neměla řešit. Měla by mít už dávno jasně stanovené normy díky rozpoznání pozitivních a negativních prvků, které je ovlivňují. Vytváříme ji uměle jen my lidé a to neustálou analýzou a opakováním toho, co dělá aktuální světová jednička. Takovým způsobem vzdělávání jsme vždy o deset let pozadu. Čili tvrzení, že správných technických provedení je mnoho, je zavádějící. Pohybem se buď šetří nebo nadrába. Určité pohyby budou vždy limitovat a další zas usnadňovat. Ve zkratce řečeno, do tohoto bodu jsou nejdůležitější tělesné schopnosti a technika. Drtivá většina hry je zautomatizovaná a hráč při ní nemusí přemýšlet. Psychika a taktika přichází v momentě, kdy se hráč rozhoduje o tom, kde podání či úder umístí a jakou rotaci použije. Pokud hráč nemá dostatečné technické a tělesné schopnosti, tak mu hlava moc nepomůže.TECHNIKA:"Jeden z klíčů k úspěchu je sebedůvěra. Důležitým klíčem k sebevědomí je příprava, "Arthur Ashe "Pokud chceš patřit k nejlepším, tak potřebuješ dobrou techniku ​​a možná ještě důležitější je mít dobré oko. Pokud vidíš míček dříve, tak máš více času myslet nad tím jak a kde ji zahraješ, "Rafael Nadal. Tento Nadalův citát bych si ještě doplnit následovně: Pokud vidíš - čteš hru soupeře, tak máš více času na přípravu a tím pádem si efektivnější v provedení svých úderů. "Můj tenis je agresivní, ale netvrdil bych, že je více fyzický než technický. Spoléhám více na techniku ​​než fyzičnost, ale být fit mi samozřejmě vždy pomůže, "dodává. Z toho vyplývá, že dobrá technika plus kondiční připravenost se rovnají většímu sebevědomí / pozitivnějšímu nastavení. Vše je úzce propojeny. Technické limitace, jakož i aktuální psychický stav, mohou na druhé straně značně omezit hráčovu výkonnost, zpomalit jeho celkový vývoj, ale i limitovat jeho maximální potenciál. Desetitisíce tenistů po celém světě si neužívají tenis tak, jak by mohli, jen pro technické limitace. V nejhorších případech jsem byl svědkem, jak zranění způsobená špatnými technickými návyky a následnou frustrací z příliš velkého počtu chyb, odradily hráčů od hraní tenisu, čehož následkem mnozí z nich předčasně ukončili svou kariéru. Začněme znovu od faktů. Tenis je o chybách. Statistiky jsou proto odrazovým můstkem a odrážejí aktuální stav hráče. Závodní tenis se hraje hlavně kvůli vítězstvím, bodem do žebříčků a následnému postavení v žebříčcích. Podle toho se hodnotí i úspěšnost hráče. Matematika zde je velmi jednoduchá. Pokud hráč dělá chyby, tak přehrává. Pokud přehrává, tak nemá body. Pokud nemá body, tak mě slabé umístění v žebříčku. Jelikož technika úderů a pohybu má prsty někdy až v 100% nevynucených a značné části vynucených chyb, tak těžko argumentovat proti tvrzení, že technika je v tenise klíčová. Pokud zařadíme hráčovo špatné rozhodnutí v zápase do taktiky, tak by u závodního juniora byla taktika v průměru zodpovědná za 20 až 40%, technika až za 50 až 90%, fyzička za 10 až 40% a psychika za 20 až 50% všech chyb. U top profesionála by to bylo rozložené trochu jinak. V pořadí 40 až 60% psychika, 30 až 40% kondiční připravenost, 10 až 20% taktika a až potom 10 až 20% technika. Nikdy není pozdě na úpravy. I Nadal i Djokovič stále pracují na detailech. Dobrá technická připravenost (i kondiční) totiž automaticky napomáhá tenistovi zvětšit své sebevědomí, dává větší možnosti využít své údery po taktické stránce a navíc je díky ní hráč šetrnější a méně opotřebovává své tělo po tělesné stránce. Žádný geniální vědec by nevynalezl převratný lék bez finančních a technicko-materiálních prostředků potřebných k realizaci. Ty mu ale někdo musí nejprve dát. Bez nich by byl jeho potenciál limitován tak, jak potenciál tenistu se špatnou technikou. Větší sebavedôvera ve své schopnosti je jeden z nejdůležitějších faktorů, které rozhodují v důležitých momentech o tom, kdo strhne vítězství na svou stranu. Pokud se na výměny hráčů podívám okem experta, tak skoro každá míček v síti či autě má nejen své technické odůvodnění, ale i technické řešení. To znamená, že technika má prsty v skoro 100% výsledků všech zápasů. U profesionálů to je samozřejmě o něco méně. Samozřejmě. tyto chyby, jakož i technika, jsou ovlivněny kondičkou a psychikou hráče v momentě, kdy úder zahraje. Unavený hráč dříve selže v technickém provedení, jakož i hráč nervózní, hráč bez sebevědomí, zda hráč pod tlakem důležitosti situace. Z toho vyplývá, že tělo a technika jsou nejdůležitější. Psychika (mentální hra) je jen pozitivní nebo negativní ovlivňuje. Velká důležitost je její přikládána hlavně proto, že sebevědomí, emoce a mentální vlastnosti hráče mají v určitém smyslu prsty v skoro každém úderu. Jak se ale nyní z toho vysomáriť? Je logické, že kondiční trenér tvrdí, že kondiční připravenost je to nejdůležitější, sportovní psycholog zas tvrdí, že jsou to psychika a emoce a tenisový trenér zas klade důraz na taktiku a techniku. Musí uživit sebe a své rodiny.LIDSKÝ ORGANISMUS:Je nemožné určit, který orgán je ten nejdůležitější. Je to srdce pohánějící krevní oběh? Nebo plíce, bez kterých srdce nefunguje, či mozek, který řídí všechno? Žaludek, játra a ledviny? Shodných se na tom, že pro život potřebné jsou všechny. Jejich funkce je tak silně propojena a od sebe závislá. V tenise by mozek představoval psychiku hráče, srdce představovalo tělesné schopnosti hráče, plíce představovali techniku, žaludek představoval taktické vzdělání, finance představovali svaly, šlachy, klouby a kosti bez kterých bychom se nikde nepohnuli, sociálně okolní vlivy jakými jsou rodiče, partner, přátelé, trenér, zda tréninkové podmínky představovaly ledviny, játra a žaludek, které dokáží značně znepříjemnit člověku život. Dále vzpomenu životu potřebné činnosti jako dýchání, pití, jedení, vylučování a spánek. Bez každého ze životních varhan na 100% umřeme, jakož i bez každé ze zmíněných životupotrebných činností také na 100% umřeme. Všechny varhany jsou závisle jeden od druhého, nefungovaly by samostatně a tím pádem nemůžeme ohodnotit ani jeden jako důležitější než ten druhý. Tenis se možná vyhrává hlavou, ale bez těla a rakety bychom se nedostali přes první kolo ani na tom nejslabším turnaji, takže ukončím tento článek tím, že tenis není mentální, ale hlavně komplexní sport, kde se musí bratr ohled na tělo, techniku , ale i hlavu hráče.

    05.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Generační rozdíly jsou dnes extrémní

    Po úspěšné sérii analýz hráčů přinášíme další velmi zajímavý článek, tentokrát Vám přinášíme pohled na dnešní mládež.Po pozitivním ohlasu na stručné analýzy profesionálních hráčů, které Vám díky našemu webu přinášíme, jsem se rozhodl (když mi to čas povolí) v tom pokračovat i v roce 2020. Snažíme se vybírat zajímavých hráčů, být struční a oslovit každého. Cílem je popsat vybrané profesionální hráče z mého pohledu tak, aby to bylo nejen zajímavé pro tenisové nadšence a tipéry, ale i poučné pro trenéry, rodiče, či samotné hráče. Dnes jsem se pro změnu rozhodl rozepsat o něčem jiném.Mnoho z našich trenérů a hráčů už navštívilo juniorské turnaje Eddie Herr a Orange Bowl, který je považován za neoficiální mistrovství světa juniorů všech kategorií. Na rozdíl od Evropy je na Floridě koncem roku ideální počasí, co mnozí využívají například na předsezónní přípravu. Po tréninku v IMG akademii jsme se šli se svěřencemi najíst. K našemu stolu přišel starý opálený pán, kterého jsem já hned poznal. Nick Bollettieri. Je o něm známo, že se rád vyhřívá na slunci jako ještěrka a nebylo to jinak ani teď. Vedle toho jak si Nick pochutnával na hranolkách s kečupem, hamburgery a zapíjel to vše kolou, mi nedalo nevyužít situaci přísedícího a probrat s touto trenérskou ikonou několik zajímavých témat.Už 82-letý americký trenér v rukou několik světových jedničeka byl a je v branži považován za trenérskou legendu. Měl v rukou hvězdy jako Andre Agassi, Jimmy Courier, Monika Selešová, Mary Piercová, Maria Šarapovová, Daniela Hantuchová, Jelena Jankovičová, Nicole Vaidišová, Sabine Lisická, Sara Erraniová, Tommy Haas, Max Mirnyj, Xavier Malisse, Venus Williamsová, Serena Williamsová, Martina Hingisová, Anna Kurnikovová, Marcelo Ríos, Kei Nišikori a dva roky trénoval i Borise Beckera. Přesto je i dnes snadno dostupný a v IMG akademii, kterou původně sám založil, ho potkat není problém. Nick je stále dost aktivní a momentálně tam plní úlohu mentora. Cena hodinového tréninku s ním se pohybuje od 900 do 1500 USD. Pro zajímavost uvedu, že ty největší jména, také na Floridě působících "dožívajících trenérských dinosaurů", nejsou o nic levnější. Hodina s Rickem MACC, který měl v rukou mladého Andyho Roddicka či Sestry Williamsovy, vás vyjde na 400, nebo trénink s Nickem Savianem, který nedávno trénoval Kanaďanku Bouchardovou, stojí prý až 1000 dolarů. Také jsem slyšel několik různých recenzí na jejich práci. Jakékoliv hvězdy měli tito trenéři v rukou, za hodinu Vám neřeknou určitě víc než jiný zkušený trenér. Za jednu či dvě hodiny se toho hodně vyřešit s novou tváří ani nedá, hlavně když detailněji neznáte hráče a jeho pozadí. Kvality těchto trenérů však spočívají ve zkušenostech. Jsem zastáncem teorie, že trenér, který stojí 15 eur na hodinu, ale nevidí a neví vyřešit problémy, vyjde zákazníka ročně mnohem draže, než trenér který stojí sice 40 eur, ale umí problémy nejen hned najít, ale za několik tréninků i vyřešit. Sám si kupuji raději méně, ale kvalitně. Pohodlné věci, které výnosy a vydrží mi déle. Tak by to mělo být i v tenise, protože čas tenisty ve vývoji je vzácný.Mnoho lidí z Nickova okolí, jakož i on sám se netají tvrzením, že není žádný expert co se týče techniky, ale spíše výborný řečník a motivátor. Na podobné věci měl totiž lidí jako například Pata Doughertyho, který se dlouhá léta věnoval metodice a technické přípravě studentů akademie. Základ úspěchu celého jeho projektu na Floridě vidím v tom, že šikovně využil finance jiných na vybudování potřebných objektů, zakotvil na správné geografické poloze a následně se zaměřil na stěhování mladých talentů z celého světa.Jak jsem již zmínil, tak při rychlém "fastfood" obědě jsme prohodily pár vět. Zeptal jsem se ho, že kdyby mi měl poradit jen jednu jedinou věc, kterou považuje jako trenér tolika grandslamových vítězů za nejdůležitější, co by to bylo. Chytil mě za rameno, podíval se mi do očí a řekl. "Naslouchej svým svěřencům. Buď otevřený vůči svým svěřencům, můj příteli. Pokud budeš příliš mluvit a neposlouchat, tak ti unikne to nejdůležitější. Každý z nich je jiný. Agassi mi přišel na trénink a řekl:, Nicku, víš, že dnes musíme trénovat později, neboť mám dohodnutého kadeřníka ?! 'Becker byl zas úplný opak a sestry Williamsovy vyžadovaly jemný přístup, ale já jsem je jen správně vedl k cíli. Neměnil jsem jim nápřahy ani nic. "Jeho myšlenka má určitě něco do sebe. Jakkoliv, hned mi napadlo, že čím se on vlastně potom přičinil o to, aby se mohl chlubit jejich úspěchy, že jejich trénoval, či dokonce vychoval. "Takže Nicku, pokud tomu dobře rozumím, ty vlastně tvrdíš, že šampióni se šampiony už narodí a je třeba je jen dobře vést ?!" zeptal jsem se. "Absolutně," odpověděl Nick a hned potom na chvilku zmrzl. Moje poznámka totiž směřovala k tomu, že jeho akademie byla úspěšná hlavně kvůli tomu, že zaprvé byla lokalizována na Floridě, kde je většinu roku ideální počasí a podmínky na trénink. Zadruhé měl Nick za sebou sponzory, kteří mu vybudovali výborné podmínky pro hráče. Jako poslední, ale nejdůležitější je, že Nick skautoval a stahoval ty největší talenty z celého světa už jako 8-10-leté a dával jim stipendium. Kdo by odmítl kvalitní tréninkové podmínky, v pěkném prostředí, s teplotou 18 - 30 ° C celou zimu, nedaleko pláže a zdarma?Přirovnám to k fotbalovému mužstvu Manchester City, kde trenér dostane od arabského sponzora skoro neomezený rozpočet na vyskládání týmu s možností jejich trénovat v těch nejlepších podmínkách. Šance, že s těmi nejtalentovanějšími hráči přijde i úspěch je značně vyšší, jakoby musel "vymakať" průměrných hráčů, kteří mu přijdou do rukou na hrbolatém vesnickém trávníku. On však celou myšlenkou narážel pravděpodobně hlavně na to, že hráči mají jiné povahové a tělesné vlastnosti. Přicházejí z různých poměrů a proto mají i jiné společenské normy a návyky. Způsob komunikace a užívání tréninkových metod jim třeba právě proto přizpůsobovat. Získat si důvěru slyšením jejich názoru.Hlavně dnes je práce trenéra s mládeží náročnější než kdykoliv předtím. Kdysi totiž převládala u trenérů autoritativní metoda výuky, která byla i velmi efektivní. Teď se nad tím jen pousmejem. Ať to zní jako klišé, ale mládež opravdu měla k trenérům a učitelům větší respekt. Dnes je "materiál" mnohem horší. Mladí sportovci jsou méně koordinovaní, méně chápaví, mají slabší motorické schopnosti provádět a učit se nové pohyby a slabou prostorovou orientaci v 5D prostoru. Proč je to tak, vždyť mají k dispozici lepší tenisky, lepší rakety, míčky, jakož i kvalitnější rehabilitaci.VÝCHOVA A SPOLEČNOSTDnes jejich práva zastupují ve všem obětaví rodiče, kteří si po většině s nimi sami doma nevědí rady. Když bylo dítě kdysi vyhozené z tréninku za špatné chování nebo malou snahu, tak mělo doma co vysvětlovat. Dnes si to naopak všechno "vyžere" spíše trenér. Nejen přehnaná politická korektnost je problém. Další brzdou jsou moderní výdobytky techniky.TECHNOLOGIE A POHODLNOSTTechnologie dnes věci sice v mnoha směrech usnadňují, ale tím automaticky i komplikují. Je všeobecně známo, že lehčí život dělá z lidí lenivce. Člověk má dnes pocit, že může dělat milion věcí najednou, ale nakonec nedělá nic pořádně. Naši koncentraci, emoce, jakož i kvalitu práce ovlivňují nejen mobilní telefonáty a sms zprávy, ale hlavně množství aplikací v mobilu, díky kterým naše mysl zpracovává mnoho rozdílných informací v průběhu krátkého času. Děti mají problém s koncentrací hlavně proto, že celý den drží v rukou mobil. Kdyby se jím alespoň trochu vzdělávali, tak by to bylo ještě v pořádku, ale celý den tráví sledováním primitivních "Prank-nachytávek", "směšných videí", sledováním YouTube a poslechem hudby, takže jejich mozek nenasává a neřeší nic, co by nastartovalo jejich rozvoj mozkových buněk tím správným směrem. Na mobilu jsou sice i když procházejí přes přechod pro chodce, pokud jim ale zavoláte, tak paradoxně mobil nikdy nezvednou. Komunikaci zvládají dnes děti totiž lépe už jen prostřednictvím velmi neosobního stylu komunikace a to psaním. Problémy děti dnes neřeší, ale řešení a odpovědi jednoduše vygooglovat. Domácí úkoly píší na notebooku, kde mají nastavené automatické opravování chyb. Hledají snadněji cesty a zkratky k dosažení cíle a tím ztrácejí přirozenou schopnost se přizpůsobovat situacím, řešit problémy, čili v konečném důsledku se jim snižuje i intelekt. Právě díky těmto zkratkám, které v reálném životě dnes mladí lidé aplikují, jsou na tréninku velmi netrpěliví a těžší se s nimi pracuje. Dá se konstatovat, že nová generace bohužel kvůli technologiím spíše hloupne. V realitě a profesionálním sportu se zkratky k úspěchům dělat naštěstí ještě nedají.MÁLO POHYBUNejde jen o mysl, ale také o tělesné schopnosti, které u dětí viditelně upadají. V tenisových školách po světě se místo tenisu spíše učí, která je pravá a levá noha a jaké je boční postavení. Pokud děti i pochopí, co od nich chceme, tak jsou jejich motorické schopnosti tak slabě rozvinuté, že jejich reálné nedokáží převést. Je to tak skutečné a viditelné, že se toho, popravdě, bojím. Možná to má něco společného s tím, že na tréninky nejdou na kole nebo samovolně, ale pouze ve vyhřátém autíčku. Jejich koordinace je slabší možná i proto, že se ve volném čase nevyhýbají šípem z vlastně vyrobených luků a možná tím, že neskáčou a nelezou na prolézačky, ale hrají se doma na gauči PS4 (PS3, či PS5). Tělocvik byl mým nejoblíbenějším předmětem, dnes prý patří mezi ty nejméně oblíbené.NEZÁJEMBuďme upřímní a podívejme se na to, kolik času dnes hráči tráví sledováním tenisu v televizi nebo na internetu. Já jsem se na VHS kazetách sám analyzoval, dokola sledoval a následně v obýváku imitoval podání Samprase a Ivanisevic. Před tréninky a zápasy jsem se motivoval díváním nejlepších výměn svých oblíbených hráčů. Pak jsem skočil na kolo a měřil si čas, za který přijdu na dvorce, doufajíc, že udělám nový rekord. Od začátku tréninku jsem se díky této vizualizační metodě cítil zodpovědnější za to, co dělám. Dnes mnoho mladých tenistů nejmenuje ani pět hráčů z první světové dvacítky a na trénink chodí jen autem s rodiči-taxikáři.Jakkoli, právě proto, že společnost takový vývoj chce a vyhovuje jí to, Nickovu rady nelze brát doslovně. Jeho myšlenka byla cílená. Být efektivnějším a flexibilnějším trenérem. Samozřejmě, odpovědností trenéra zůstává vést své svěřence správným směrem, ale i vhodně jim upravovat, či rozvíjet techniku, strategii hry, taktické vzdělání a další důležité součásti hry. Jednoduše, maximalizovat jejich potenciál a minimalizovat možnost zranění. Jeho radu, více naslouchat a pozorovat své hráče beru jako velmi hodnotný tip nad kterým jsem se i já hlouběji zamyslel. A co dělat s tou mládeží? To už nechám na samotných rodičů, vždyť v konečném důsledku dítě je a bude z největší části vždy jen jejich zrcadlem. 

    10.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Talent: Raya Roumane - Francouzský čahoun, který zvolil nekonvenční cestu

    Francouzská tenisová škola patří ve světě mezi nejvyhlášenější. Neustále dodává světu nové a nové jména. Momentálně se tlačí vpřed i Raye Roumane.Dětství a (neexistující) juniorská kariéraRaya Roumane se narodil 11. září 2000 v Montreuile na předměstí Paříže. Jeho rodiče, otec Norsalam a máma Karima, jsou Alžířané. Právě otec měl výrazný podíl na tom, že se vydal na tenisovou dráhu a byl jeho prvním trenérem, když začínal s tímto sportem v městečku Bagnolet v metropolitní oblasti Paříže.První výrazný mezinárodní úspěch francouzského talentu přišel v roce 2014. Byl jím zisk titulu na Les Petits As - největším světovém akcí pro tenisty do 14 let hraném ve francouzském Tarbes. Domácí čekání na vítěze tehdy trvalo od roku 2010, kterou ovládl Quentin Halys. V historii vyhráli Les Petits As i legendární hráči jako Richard Krajiček, Michael Chang, Juan Carlos Ferrero a Rafael Nadal.Po tomto úspěchu mu firma Technifibre zařídila tréninkový kemp pod vedením Jeremyho Chardyho. Zkušeného profesionála patřícího do širší světové špičky tehdy okouzlila razance, s jakou 14-letý mladík udeří do míčku. Možná i to byl důvod, proč se Raye namísto mezinárodních juniorských akcí rozhodl zkoušet to hned profesionálně. Mezi chlapci do 18 let si zahrál na mezinárodním fóru pouze dvakrát v životě! Na Roland Garros 2017 i 2018 vypadl v 1. kole. Je však juniorským mistrem Francie z roku 2017.Tréning pod vedením Jérémyho Chardyho:Profesionální výsledkyJak již bylo zmíněno, francouzský tenista s přechodem mezi muže vůbec neotálel. Sotva dosáhl věku 14 let, který otevírá brány mezi profesionály, zkusil to. V červenci 2015 zaujal postupem do semifinále futures akce ve francouzském Saint-Gervais a ve 14 letech se stal nejmladším hráčem evidovaným hodnocením organizace ATP.Rázem se stal větším terčem pozornosti, jak si sám přál. V následujících sezónách tak přišla namísto rychlého pokroku stagnace. Nejlépe to ilustruje konkrétní příklad. Na další semifinále na okruhu ITF si počkal Roumane do září 2018! Kromě téměř vynechané sezóny 2016 přitom cestoval z turnaje na turnaj a možností prorazit měl mnoho.Skutečný průlom nastal loni. Odstartoval ho senzační postup do 3. kola při premiéře v challengerové hlavní soutěži v březnu doma v Lille. Raya zdolal Turka Cema Ilke a svého krajana Antoina Hoanga. V srpnu získal na 25-tisícovým ITF turnaji ve Španělském Pozoblanco první profesionální titul. Následovalo čtvrtfinále na challengeru ve francouzském Cassise, kde trápil svého krajana Jo-Wilfrieda Tsongu a předtím porazil Ukrajince Sergeje Stachovského!V metách si později odbyl premiéru v hlavní soutěži na hlavním okruhu, ale Slovince Aljaz Bedeneho nepřekvapil. Velký skalp přišel v říjnu v eliminaci pařížského Masters akce. Na domácím teenagerovi si vylamujeme zuby Srb Miomir Kecmanovič. Po průlomové sezóně je dnes rodák z Montreuilu v hodnocení žebříčku ATP na 370. místě, v listopadu 2019 byl ještě o 12 příček výše.Profil hráčeRaye Roumane je 193 cm vysoký a 80 kg vážící pravák. Bekhend hraje obouruč. Vzhledem k jeho výšce je pochopitelné, že jednou z nejvýraznějších zbraní je servis. Už v 13 letech podával rychlostí skoro 200 km / h. Vysoké parametry mají i jeho razantní údery od základní čáry. Co mu ve hře trochu překvapivě chybí, jsou častější přechody na síť, které mají ve francouzské tenisové škole své pevné místo. Přestože jsou podmínky na trénink ve Francii skvělé, Raye se vydal podle informací na své oficiální stránce jinou cestou a před pár lety zamířil připravovat se do akademie Barcelona Total Tennis ve Španělsku. V ní se rozvíjely i takové esa jako Albert Costa, Álex Corretja, Feliciano López, Fernando Verdasco, Tommy Robredo nebo Anastasia Pavľučenkovová. V listopadu 2016 byl dokonce na stáži v akademii Rafaela Nadala na Mallorce. S ikonickým Španělem si i zapinkaly. "Bylo to intenzivní, ale zároveň zábavné," pochvaloval si trénink s legendou. "Má obrovský potenciál, velmi tvrdé údery. Kvalita úderů zatím převyšuje jeho chápání hry. Na začátek je však lepší mít skvělé údery. Později můžete pochopit, co s tím. Může dosáhnout velké věci, ale chce to hodně každodenní práce a pokory, "řekl o něm Rafael Nadal. Jeho strýc Toni doplnil: "Mám dojem, že Raye nemá žádné limity." Dnes má nadějný tenista své zázemí opět ve Francii - v akademii Romain Tennis Team v městečku Homps. Dopracovat se k informacím z jeho soukromí, zejména v současnosti, je obtížné. Mladý Francouz, který byl do té doby aktivní na sociálních sítích, se od nich před více než dvěma lety zcela "odstřihl" a dnes se zaměřuje pouze na tenis, což se zatím ukazuje jako správné, protože loni byl jeho progres nejvýraznější. Rayane Roumane v septembri 2019 v relácii Le 15.30: Předpověd tenisem.cz Raya Roumane pojal svou kariéru velmi nekonvenčně už v začátcích. Zcela vynechal juniorský okruh a když v 14 letech začal bodovat mezi muži, všichni od něj čekali zázraky. Ty však dlouho nepřicházely a dřímající potenciál probudil až loni. Je nesporné, že jeho dělový servis a razantní údery jsou těmi správnými zbraněmi v moderním tenise. Potřebuje však být konzistentnější a trochu variabilnější. Jinak bude jeho strop někde kolem 50. místa. Čas plyne, konkurence nespí. V horizontu dvou let se Francouz potřebuje dostat do stovky, což je určitě reálný krátkodobý cíl.    

    31.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Andre Martin po porážce s Rosolem: "Soupeř hrál bohužel světový tenis"

    BRATISLAVA - Vytoužený bod nezískal ve včejrejčím daviscupovém utkání s Českem pro Slovensko ani lídr Andrej Martin. Prohru s Lukášem Rosolem připsal na vrub skvělého výkonu soupeře."Soupeř hrál světový tenis, ne nadarmo byl v první třicítce žebříčku. Nepodržel mě servis, hlavně ve druhém setu. Nehrál jsem až tak špatně, ale soupeři vyšlo opravdu všechno. Mrzí mě velmi hodně těsných autů z prvního servisu. Za stavu 4:4 ve druhém setu jsem měl vyhrát gem, no skoro vyhranou výměnu jsem poslal centimetr do autu, "řekl Andrej Martin. Slovenského kapitána Dominika Hrbatého mrzelo, že před sobotou není stav vyrovnaný. "Chtěli jsme, aby to bylo 1:1. Nedá se nic dělat, po prvním dnu prohráváme 0:2. Ještě však nic není ztraceno. Doufám, že Filip Polášek s Igorem Zelenayaem v deblu potvrdí své kvality. Uvidíme, koho postaví Češi, zda nechají Veselého vyšťavit nebo ho budou šetřit na dvouhru. Veselý s Rosolem na rozdíl od Kovalika s Andrejem Martinem dnes v rozhodujících momentech neudělali chyby, "uvedl Slovenský lodivod. My samozřejmě doufáme, že to naši kluci již rozhodnou dneska. Budeme jim držet palečky.  

    07.březen 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Djokovič s Murraym si sestavili ideálního hráče.

    Sestav si svého ideálního hráče se mezi tenisty stává stále větším trendem. V živém vysílání na Instagramu si to vyzkoušeli i světová jednička Novak Djokovič a jeden z jeho největších rivalů Andy Murray. Koho pro jednotlivé údery vybrali? Ideálního hráče si postavili už například Diego Schwartzman, Stan Wawrinka nebo Benoit Paire. O víkendu se do toho společně pustili aktuální světová jednička a vítěz 17 grandslamů Novak Djokovič a trojnásobný grandslamový šampion a bývalá světová jednička Andy Murray.Servis (Nick Kyrgios a John Isner)ND: Nick má na svou výšku nejlepší servis, který jsem kdy viděl.AM: Řekl bych to samé. Kdybys dal Kyrgiosovi Isnerovu výšku... viděl jsem Nicka, jak servis trénuje...ND: On ho trénuje?AM: Jo, a skoro u toho nedělá žádný pohyb ramenem, přesto tam sází neskutečný servisy.Return (Andy Murray a Novak Djokovič)ND: Tady bych zvolil tebe. Z mých třech největších rivalit... ať už jsem proti tobě hrál na jakémkoli povrchu, tak to byla vždycky výzva. Proti tobě bylo nejtěžší servírovat, protože si mi všechno zreturnoval.AM: Já bych zas vybral tebe. Ty skoro vůbec nekazíš return.Forhend (Juan Martín Del Potro a Rafael Nadal)ND: Volím Thora z Tandilu, Del Potra. Hodně se mi líbí i forhend Fernanda Gonzáleze, ale vybírám Delpa.AM: Já Rafu. Možná ho během kariéry forhend párkrát zradil, ale asi bychom hodně marně hledali zápas, který kvůli forhendu prohrál.Bekhend (Andy Murray a Novak Djokovič)AM: Pro bekhend si vybírám tebe...ND: Já zas tebe. Ta tvoje vyrovnanost na bekhendu, skoro nikdy ho nezkazíš, pro soupeře je to peklo. Snad nikdy se mi nepodařilo tě přes tvůj bekhend přetlačit...AM: Myslím si, že se ti povedlo mě párkrát docela slušně přetlačit.Volej (Roger Federer)ND: Roger je jedním z nejvšestrannějších hráčů našeho sportu. Všichni víme, jak velký a skvělý hráč to je. Podle mě se trošku podceňuje to, že i v kritických momentech umí zahrát servis - volej, a to i proti nám, kdo dobře returnujeme. Vezme ti čas na return.AM: S tím musím souhlasit. Jsou tu možná kluci, kteří některý z volejů hrajou lépe, ale celkově rozhodně Federer. Má pro to prostě cit a je jedním z mála, kteří se tohoto úderu v žádném případě nebojí.Psychika (Rafael Nadal)ND: Je jasné, že má mentalitu šampiona. Jasně to dokazuje fakt, jak se dokázal několikrát vrátit po zranění a co všechno za svou kariéru na všech površích dokázal. Řekl bych, že z Big Four byl nejčastěji zraněný. Každé dva roky měl něco, chyběl několik měsíců a vždycky se dokázal vrátit. Ta jeho odolnost a intenzita, se kterou přichází na kurt... už jen když si poskakuje před vstupem na kurt nahání strach, fyzicky i psychicky je to titán.AM: Řekl bych, že Rafa je dlouhodobě psychicky nejsilnější. Asi jsme proti němu párkrát měli navrch. Ale pokud vezmeme celou kariéru, tak už od mladého věku je psychicky neuvěřitelně silný, a to už v 18, 19 letech, což se jen tak nevidí.Fyzička (David Ferrer a Novak Djokovič)ND: Strašně se mi líbí Ferrerova bojovnost. Vždycky na kurtu působil jako válečník. Volil bych mezi Ferrerem a Dominicem Thiemem. Zvolím Ferrera, protože už má po kariéře a více nahráno. Dominic snad na tour vydrží ještě mnoho let.AM: Pokud bychom se bavili jen o potenciálu, tak Gaël Monfils je pro mě jasná volba. To, co na kurtu občas ukazuje, je snad vtip. Už jsem ho viděl udělat pár neuvěřitelných věcí. Ale co se fyzičky týče, tak volím tebe, i když teda zrovna nemáš největší bicák.A jak se na toto díváte Vy?Přejeme Vám pěkný den.

    21.duben 2020 - Napsal: Redakce

  • Turnaje ITF World Tennis Tour budou pokračovat od SRPNA 2020 - tenisem.cz

    Mezinárodní tenisová federace dnes oznámila, že ITF World Tennis Tour bude pokračovat od 3. srpna pro ženské akce a 17. srpna pro mužské akce. Toto navazuje na oznámení, která dnes učinili ATP, WTA, USTA a FFT, týkající se obnovení turnajů a představení US Open a Roland Garros.ITF v současné době dokončuje upravený kalendář událostí ITF World Tennis Tour od 3. srpna do 27. září, který bude k dispozici na webových stránkách ITF. I když ITF chce vidět tolik turnajů, kolik je možné, aby se maximalizovaly možnosti hraní pro sportovce na celém světě, chceme zajistit zdraví a bezpečnost sportovců. Rozhodnutí o akci, která se má konat, zůstane na uvážení jednotlivých turnajů, aby bylo možné určit, zda je možné, aby jejich akce pokračovala, a měla by být zavedena odpovídající infrastruktura v oblasti zdraví, bezpečnosti a integrity. Turnaje se budou hrát bez diváků, pokud místní nebo národní vládní předpisy výslovně nepovolují fanouškům účastnit se sportovních akcí.Stejně jako v předběžných kalendářích ATP a WTA se může kalendář ITF World Tennis Tour změnit. ITF očekává, že se letos odehraje přibližně 80 procent světových tenisových turnajů ITF, které by byly normálně naplánovány na období srpen až září. Body na žebříčkách byly od 16. března 2020 zmrazeny. ITF pokračuje v diskuzi s ATP a WTA Tours o nejvhodnějším a nejspravedlivějším znovuzavedení žebříčkových bodů na World Tennis Tour.V této fázi se plánované obnovení mezinárodní soutěže týká pouze tenisového turnaje ITF pro muže a ženy. David Haggerty, prezident ITF, prohlásil: „Pandemie COVID-19 je pro náš sport obtížným obdobím, a přestože jsme si vědomi toho, že před námi budou ještě nějaké výzvy, jsme potěšeni, že se mezinárodní soutěž bude moci obnovit v srpnu. Během tohoto období bylo prioritou obnovení příležitostí k výdělku pro sportovce při nejbližší možné příležitosti - způsobem, který chrání zdraví a bezpečnost všech zúčastněných.„Sport se během pandemie spojil, aby finančně podpořil hráče, a budeme pokračovat ve spolupráci s našimi partnery z celého tenisového světa, protože se snažíme o bezpečné obnovení mezinárodní soutěže.Také Vám přinášíme pozitivní zprávy a už se brzo oficiálně dočkáme.Již nyní jede v současné době spousta soutěží.Příští týden se osobně zúčastníme třeba turnaje na Máchově jezeře, Mácha Lake open 2020 ve STarých Splavech u České Lípy, kde bude k vidění skoro celá domácí tenisová špička.Přejeme Vám pěkný den.

    18.červen 2020 - Napsal: Redakce

  • Halepová se už nemůže dočkat staru v Praze, chybí ji zápasové emoce - Tenisem.cz

    Světová dvojka Simona Halepová se při návratu na turnaje, který absolvuje příští týden na Prague Open, těší na zápasové emoce. Až po české zastávce okruhu WTA se rozhodne, zda poletí do New Yorku na grandslamové US Open.  Osmadvacetiletá Halepová plánovala po skoro půlroční pauze, zaviněné koronavirovou pandemií, hrát už tento týden v Palermu, ale ještě se necítila mentálně připravená a účast odřekla. Nyní je ve Stromovce, kde se na antukových dvorcích Sparty chystá do hry. "Chyběly mi zápasové emoce, které doma nezažijete. Už se nemůžu dočkat, až začnu," řekla ve videokonferenci.Předloňská antuková královna z Roland Garros hrála naposledy turnaj 22. února, kdy ve finále v Dubaji porazila Kazašku Jelenu Rybakinovou. Pak léčila zranění nohy a od března sezonu zastavila opatření proti šíření nemoci Covid-19."První dva měsíce jsem měla volno a byla jsem doma," popsala Halepová, co dělala. "Bez tenisu to bylo těžké a zvláštní, ale měla jsem čas relaxovat. Mám za sebou deset let plných turnajů každý týden a nebylo špatné se zastavit."Postupně začala s tréninkem. Doma v Bukurešti trénovala třeba s Irinou-Camelií Beguovou, Anou Bogdanovou i s muži. "Posledních šest sedm týdnů jsem se připravovala tvrdě a jsem nachystaná. Je mi ale jasné, že zápasy jsou něco jiného než trénink, jsem trošku nervózní a čekám, že to bude chvilku trápení," řekla k turnaji v Praze, kde se v 1. kole utká se Slovinkou Polonou Hercogovou.Návrat na kurty si u Vltavy zpestří i čtyřhrou v páru s Barborou Strýcovou. "Hraju s wimbledonskou šampionkou, budu nervózní a bude to legrace. Bára mi to ulehčí snadnými míči na síti," smála se Halepová, která loni vyhrála ve Wimbledonu dvouhru a Strýcová se v All England Clubu radovala z deblového triumfu.Halepová je připravená dodržovat bezpečnostní opatření. "Dělám to doma a všude, kde jsem. Zdraví je pro mě nejdůležitější. Je nutné, aby to dělali všichni, žijeme ve společné bublině a musíme se navzájem chránit," podotkla vítězka 20 turnajů ve dvouhře a na účet pražských organizátorů dodala: "Cítím se tady bezpečně."US Open? Teprve se rozhodnuJeště neví, jestli se koncem srpna vydá do New Yorku na grandslamové US Open. "Odehraju tady turnaj a pak se teprve rozhodnu, co a jak udělám. Podmínky jsou náročné, ale teď na sto procent nevím, jak to bude," pronesla Halepová.Podle Halepové mají mladší po nezvykle dlouhé pauze možná výhodu, že jsou neopotřebovaní a hladoví. Na druhou stranu mají tenisté jako ona na své straně herní zkušenosti. "Které nám v těžké době pomůžou. Víme, kde je naše maximum a jak se na něj dostat," řekla a s úsměvem doplnila: "Už po těch letech patřím k trošku starším hráčkám, ale nejsem tak stará, abych myslela na něco jiného."Zdroj: Tenisportal.cz

    09.srpen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Hráči ATP
  • Analýzy hráčů: Nikoloz Basilašvili

    Při psaní těchto analýz se musím v mnohém a často opakovat. Je to logické, protože top hráči jsou si v mnoha věcech podobní. Jenže, jen nejlepší z nejlepších, jako například "velká trojka", ale i někteří z jejich mladších následovníků jako například Thiem, Tsitsipas, Medveděv, Rublev nebo Zverev mají společné ty nejdůležitější mentální vlastnosti jakými jsou láska k tenisu, houževnatost, cílevědomost, soutěživost, vytrvalost a sebekázeň, která přechází někdy až do perfekcionismu.Přestože mají většinu z těchto důležitých vlastností, je ale tato skupinka mladíků mnohem zranitelnější, snadno zlomiteľná, výsledkově neregulérní a na velkých akcích se neumí prosadit. Jejich psychickou nestabilitu a nevyrovnanost výkonů jsme mohli (s výjimkou Medveděva, který jede v 2019 jako pilka) sledovat během celé sezóny 2019. Procházejí krizemi různého typu. Na žádost čtenářů budu dnes psát o hráči, o kterém díky zmíněným vlastnostem, jakož i tomu, čím vším si musel v životě projít, podle mého názoru budeme ještě hodně slyšet. Je jím 27letý sympatický Gruzínec Nikoloz Basilašvili. Tento hráč možná nemá v rukou tolik fyzického talentu jako například Nick Kyrgios, ale jeho mentální vlastnosti to všechno dorovnávají.Těžké začátky"Byly momenty, kdy jsme s otcem na cestách po turnajích spávali v autě i několik týdnů. Zatím to celé byla velmi zajímavá cesta. Trénoval jsem ve špatných podmínkách a nemohl jsem si najít žádného sponzora, tak jsem si vybavil ruské občanství. Během juniorského okruhu jsme spali v autě i měsíc. Na turnajích jsme spali i ve stanech. Všechny tyto věci vás donutí uvědomit si, že těžké časy nebyly jen tak pro nic. Určitě mě udělali nejen silnějším, ale i víc hladovým soutěžit na té nejvyšší úrovni, "vyjádřil se gruzínský tenista.Důraz na detaily je u něj velký. Není divu, protože jeho otec byl profesionální tanečník (balet) a jeho matka doktorka. V obou profesích je důležitá odpovědnost, disciplína a důraz na detaily. Možná i proto se zdají hra a pohyb Nikoloze takové technicky čisté. "Rozdíly na této úrovni nejsou velmi velké. Jako největší rozdíl vnímám to, že musím být naplno připraven na každý zápas a to bez nejmenšího výpadku. Na tom přesně pracujeme, být schopen hrát stejně proti žebříčkově slabším hráčům se stejnou intenzitou jako proti těm nejlepším, "vysvětlil. Svou skromnost, cílevědomost a uvědomění vystihuje následujícím vyjádřením: "V tenise jsou velmi důležité zkušenosti a sebevědomí hráče, a proto mám před sebou ještě mnoho kroků, které musím projít."StrategieNikoloz používá velmi útočnou hru od základní čáry (pokud mu to soupeř dovolí). Jeho hra mi připomíná bývalou světovou jedničku Juana Carlose Ferrera, ale i Jevgenije Kafeľnikova. Pro svou pracovitost a houževnatost, díky které byl Ferrero pro své protivníky takový otravný, získal tento úspěšný Španěl přezdívku "komár" (komár). Rus Kafelnikov byl zas pro své "střely" a přesnost přezdívaný Kalašnikov. Nikoloz si útočnou hrou vytváří situace na ukončení, ale stále mu chybí kvalita na síti. Jeho statistiky při hře na síti jsou velmi slabé. Je vidět, že co se týče strategie a taktických prvků, je jeho hra teprve ve vývoji. Často dělá zbytečně mnoho nevynucených chyb a jeho údery jsou příliš přímé a neefektivní. Protože jeho ambice jsou nejvyšší, tak ho samozřejmě porovnávám s hráči z první světové desítky.Momentálně staví na trpělivost a poctivou práciTakto se Gruzínec vyjádřil k tématu plánování maximalizování svého potenciálu: "nehoní se za výsledky, ale spíše abych odevzdal 100% na kurtu i mimo něj. Chci maximalizovat to, co mám, hlavně proto, abych ukončil svou kariéru s vědomím, že jsem nenechal ani jednu skálu nepřrevrátěnou.Vše je na dobré cestěV stabilizaci jeho hry a výkonů má momentálně prsty zkušený nizozemský trenér Jan de Witt. "Co mě přesvědčilo, bylo to, jak reagoval v tréninku. Uvědomil jsem si, že tento kluk je velmi seriózní a ochotný dělat vše pro to, aby posunul svou hru na další úroveň, "řekl Holanďan. "Měli jsme jasný obraz o tom, kam chceme jít s jeho hrou," připouští de Witt. "Překvapilo mě, jak rychle se zlepšoval. Nikdy jsem neměl hráče, který se učil tak rychle jako on. Má velmi zvláštní talent učit se, pokud jde o biomechaniku a pohyb. Je to velmi neobvyklé a je to něco, co jsem, když jsem s ním začal poprvé pracovat, ještě nevěděl. Rychle se dokázal naučit opravdu komplexní věci. Má disciplínu na to, aby tvrdě pracoval a pokud ho přitlačíte, tak to udělá, "dodává. Pokud se podíváme na výsledky a statistiky Basilašviliho za poslední tři roky, tak vidíme každým rokem postupný progres. V roce 2019 je Gruzínec podle všeho, díky své tvrdé práci a vytrvalosti, na té nejlepší cestě pokračovat ve svém progresu.2017: žebříček ATP 94. - 51. (0 titulů)2018: žebříček ATP 89. - 21. (2 tituly)2019: žebříček ATP 22. - 16. (1 titul)Slabinyjakkoli agresivně se Nikoloz snaží hrát, od základní čáry mu chybí uvolněnost, švih a rotace, vinou čehož jsou jeho údery při rozhazování soupeře po odskoku pomalejší pro tento styl hry není až tak efektivníjeho hra je dost předvídatelná a málo mění rytmuschybí mu variabilita po taktické i úderové stránceněkdy až příliš riskuje a ma vysokou statistiku nevynucených chybpodle statistik vyhrál na síti jen 8% výměnskoro vůbec nepoužívá servis-volejslabší a méně efektivní podání jako jeho kolegové (o 30% méně es než je průměr top 100 / až 66. místo v žebříčku součtu bodů za podáníSilné stránkypracovitost, sebekázeň a nepoddajnostsolidní hra od základní čáryvýborná technika úderů a pohybu po kurtuvelmi solidní returny (70% více vyhraných bodů / 10% méně chyb než průměr top 100/33. místo v žebříčku součtu bodů za return)

    06.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Stefanos Tsitsipas

    Mladý sympatický Řek má teprve 20 let, ale už má něco málo za sebou. Kromě toho, že byl světovou juniorskou jedničkou a mistrem Evropy se prosazuje už i v mužském tenise.Teprve nedávno dosáhl semifinále Australian Open, na kterém porazil svůj velký idol Rogera Federera. Zahrál si Hopman Cup, vyhrál tři turnaje ATP a 7krát byl ve finále. Je nejmladším hráčem v první desítce ATP a na prize money vydělal již přes 5,5 milionu dolarů. Ničeho se nebojí, je vysoký, motivovaný, ambiciózní, sebevědomý a hlavně pracovitý. Většina hráčů hned po ukončení tréninku jde na Facebook nebo dělají různé jiné věci. Ale to není případ řeka. Ten tenis od malička miluje a je to jeho osudová láska. Kdo by chtěl takového svěřence? No, určitě čtěte dálehttps://www.youtube.com/watch?v=uT5ymVTQunM&feature=emb_logoTsitsipasův potenciál je nsporný již od roku 2017, kdy byl v žebříčku ATP kolem 200. místa. Dnes je již šestý a všem dává jasně najevo, že mu ani to nestačí. Stefanos je velmi fixován na celou svou rodinu. Alexander Zverev i Stafanos Tsitsipas jako nejúspěšnější představitelé tzv. "mladých pušek" mají spoločné nejen to, že jsou vysocí a hubení, ale hlavně nesmírně sebevědomí. Němec se v juniorských kategoriích projevoval větší arogantností a Řek byl spíše skromnější typ. Na rozdíl od Zvereva to sebevědomí u Tsitsipassa spočívá hlavně v tom, že si je vědom toho, co všechno je ochoten udělat proto, aby byl nejlepší. Je si jistý sám sebou. To vidím jako největší klíč k jeho úspěchům. Po světě totiž běhá mnoho ctižádostivých hráčů, kteří by chtěli hrát tenis profesionálně, ale jen extrémně málo z nich dokáže pro to udělat opravdu maximum. Stefanos je jedním z nich.To, že se narodil ve sportovní rodině, mu určitě jen pomohlo. Jeho matka pochází z Ruska a jako mladá talentovaná tenistka dokonce reprezentovala Rusko ve Fed Cupu. Dědeček Stefanos z matčiny strany byl profesionálním fotbalistou a získal zlatou medaili na olympiádě v Melbourne. Model přísné sovětské výchovy se prokázal efektivní hned při několika úspěšných reprezentantech mladé generace. Alexander Zverev, i Denis Šapovalov sice reprezentují Německo a Kanadu, ale jejich rodinní příslušníci také hrávali tenis a pocházejí z Ruska. Jak se sám Stefanos vyjádřil, tak Řekové jsou dost líní, mají problém s disciplínou, a proto mu v mládí pomohla matka právě její přísnějším přístupem.Když vzpomínám na rodinu, tak určitě nesmím zapomenout na jeho otce Apostolose. Už to může z mých úst znít možná otřepaně, ale Stefanosův příběh je jen dalším důkazem propojení mezi úspěchem a obrovskou obětí rodiče. Jinak to v tenise asi opravdu nejde. Výchova závodního tenisty je velmi nákladná a určitě jde rodičům v první řadě o snižování nákladů. Inteligentnější rodič také rychle zjistí, že v tomto sportu je velký problém najít odpovědných a zkušených expertů. Proto se jim netřeba divit, že se začnou sami vzdělávat. Často se setkáváme také s tím, jak se rodič sám rozdělí do role šéftrenéra a manažera také hlavně z důvodu, aby měl lepší dohled nad kvalitou práce trenérů a celého týmu kolem hráče. Všichni víme, že ne vždy to dopadne dobře.To jsou podle mě dva hlavní důvody, proč vidíme tolik "expertů" přetransformovaných z rodiče na trenéra. Je to riskantní cesta plná oběti, na jejímž konci není nikdy zaručen kýžený výsledek. Ne každý si v této pozici dokáže udržet zdravou rovnováhu mezi rodičem a trenérem. Jakkoliv, rodič má určitou výhodu, protože představuje pro hráče nejen nejbližšího člena rodiny, ale i chlebodárce a střechodárce, což mu dává mnohem větší moc než kterémukoliv trenérovi. Důležitost disciplíny v tenise nemusím nikomu připomínat. Hráč potřebuje nejen tvrdou ruku, ale v těžkých chvílích i tu podpůrnou a na to je rodič skoro optimální. Nejdu to už víc rozebírat a ukončím to jen tím, že podle mě právě rozhodnutí rodičů mají největší vliv na potenciální úspěch jejich dětí.STRATEGIE HRYStefanos rád prosazuje aktivní, agresivnější hru od základní čáry. Jeho hra je založena na diktování tempa hry svým forhendů, dokud si nevytvoří možnost projít a ukončovat na síti. Je vysoký, ma velký dosah a solidní voleje, pokud se mu podaří ještě vylepšit efektivitu a variace podání, tak bude z něj velmi nebezpečný útočný hráč. Stefanos má velmi nízké čísla na returnech a to hlavně bekhendovém. Určitě i toto bude něco na co si se svým týmem v brzké době posvítí. TECHNIKAForhendStefanos má ve svém forhendu velké sebevědomí a má na to i důvody. Po statistické stránce Tsitsipas se svými forhendy získává o 30% bodů více a vytváří o 20% méně chyb, než v průměru jeho kolegové z top 100 ATP. Po dvou křížových forhendech v řadě, po oběhávaném inside-out a inside-in vyhrává až 60 - 63% výměn. Jednoduše má vysoký poměr vyhraných úderů a výměn vůči chybám. Pro přirovnání uvedu, že jeho kolega Alex Zverev se v téže forhendové statistice pohybuje někde mezi 47 - 49%. Mnozí laici ho přirovnávají k hráčům z 80. let jen proto, že při něm používá východní držení a jeho raketa je v akcelerační fázi v jiném úhlu jako například ta Federerova. Je to směšné tvrzení, protože se svým forhendy splňuje všechny pozitivní prvky, které by měl tento úder mít. Proto bych ho nazval "moderní forhend minulosti". Jednoduchost, úspornost, efektivita a všestrannost. Vyzvednu několik klíčových prvků:východní držení (klidně by mohlo být i více na semi-western);vysoký loket, který drží v náprahovej fázi celou dobu od těla;jednoduchý a plynulý nápřah ve tvaru C;vztažená ruka při bodu kontaktu;bod kontaktu před sebou;horizontální dokončení ve směru úderu ...Se svými forhendy je opravdu všestranný, protože ho umí použít jak v defenzivních, tak i v ofenzivních situacích či při oběhávání bekhendu (jeho ofenzivní zbraň). Počítaje s tím, že Stefanos ještě fyzicky zesílí, se dá očekávat, že se jeho forhend ještě zlepší. Tento úder mu vytváří základ, na kterém může dále stavět.BekhendTsitsipasův bekhend je neméně elegantní jako ten od Dimitrova, Wawrinky či Federera. Po technické stránce je to opravdu čistý a pohledný úder. Jakkoli, jejich čísla jsou nesrovnatelné. Dokud se Stefanos s bekhendem pohybuje někde mezi 42 - 46%, tak zmínění jeho kolegové jsou někde mezi 52 - 60%. Jako celek hodnotím jeho techniku jako velmi solidní. Stefanos Tsitsipas má kvalitní základ, který bude ještě s určitostí jen vylepšovat.ZhodnoceníStefanos Tsitsipas je podle mě hráč kterého tento sport potřebuje. Je opravdu dobrým vzorem a motivací pro mladé hráče. Ideální ukázkou toho, že pokud se hráč obětuje, dá do toho srdíčko a kus tvrdé práce, tak se výsledky dříve či později dostaví. Zda bude Stefanos v blízké budoucnosti světovou jedničkou si opravdu nedovolím předpovědět, ale pokud se vyhne zraněním, tak se bude určitě moci těšit z trvalého pobytu v první světové pětce. Vždyť má jen 20 let a vše před sebou.  

    08.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Tentokárt se podívám na zoubek jednomu zvelikánů a to Rogerovi Federerovi

    Myslím, že je ten pravý čas věnovat místo v tomto blogu někomu speciálnímu. Už jsem analyzoval velikány jakými jsou Djokovič či Nadal, ale dovolím si tvrdit, že značka jménem Roger Federer je něco ještě výjimečnější.Přiznám se, že jsem nikdy nebyl fanouškem Federera, ale vždy jsem ho za to, co předvádí a co dokázal, nesmírně respektoval. Možná i proto, že mi už šlo na nervy to, jak každý druhý trenér či hráč po celém světě nosí oblečení s jeho iniciálami, hraje s toutéž raketou a snaží se za každou cenu opakovat jeho forhend a servis.Roger není jen nejbohatším tenistou, ale i najrozpoznávanejším sportovcem na světě. Vede možná až nudně uspořádaný rodinný život, má čtyři děti, luxusní nemovitosti po celém světě, jsou po něm pojmenovány ulice a jeho tvář je na poštovních známkách. Nikdy nebyl kontroverzní a všude se o něm píše a mluví jen v superlativech. Určitě ho ovlivnilo chování a herní projev jeho největších idolů, kterými byli Stefan Edberg, Boris Becker či Pete Sampras. Roger podle svých vlastních slov hraje jednoruční bekhend jen kvůli nim. Nesmím zapomenout ani na jeho bývalého trenéra Petra Cartera, který měl také výborný jednoruční bekhend.Dovolím si říci, že nikdo nebyl lepším ambasadorem sportu a tenisu. Nikdo to nedělal tak elegantně a džentlmenský. Vždy respektoval své protivníky. Nikdy dokonce neskrečoval ani jeden zápas.Roger vždy dokázal až nadpozemsky kontrolovat své emoce. S médii komunikuje rozvážně a na otázky reaguje promyšleně. Je dokonce i vtipný. Již delší dobu jsem věděl, že Rogera Federera nemohu jen tak obejít. Nyní nastal ten správný čas a to hned z několika důvodů. Nedávno  mi bylo řečeno, že Roger prodal svou supermoderní skelnou vilu ve Wollerau s výhledem na Curyšské jezero a za cca 45 milionů franků koupil 16 000 m2 velký pozemek hned na druhé straně jezera v městečku Rapperswil-Jona.Švýcarsko je krásná horská krajina ideální na turistiku. Trénink v horách nepomáhá pouze po kondiční, ale i po mentální stránce. Posouvají se tam hranice a hráč zjišťuje, že jeho tělo toho dokáže mnohem víc než si myslel. Zde se můžete podívat na jedno z mnoha Rogerova sídel v nejmenovaném resortu nedaleko města Chur.Je to velký pozemek s nádhernými výhledy na alpské štíty. Roger prý velmi rád lyžuje, ale ze zdravotně-bezpečnostních důvodů se této zálibě zatím vyhýbá. V tomto prostředí propletených lyžařskými vleky si svůj tenisový důchod určitě dosyta užije.STYL HRYSvou agresivní celodvorcovou hrou, tvůrčím projevem, výborným podáním, citem a excelentní hrou na síti je Roger bohužel asi posledním dožívající hráčem prezentujícím tento styl hry. Federer byl tenisem posedlý už jako dítě. Hrával hodiny o zeď a kdekoli mohl do něčeho kopal. Byl prý velmi aktivní dítě. Od malička miloval, když mohl hrát a vyhrávat. Tenis je jeho životní láska, něco, co ho posedlo a drží až dodnes. Federer se nejednou rozplakal. Projevuje tím obrovské emoce, které v sobě dokáže během zápasů tak dobře skrývat. Když byl Roger junior, tak často házel raketou a navenek projevoval své emoce výkřiky.Láska ke sportu, bojovnost, nasazení, vrozená ambicióznost a velké emoce, to vše mi připomíná i mé mládí. Moment, když jsem se jako osmiletý zadíval v televizi na daviscupový zápas mezi Česko-Slovenskem a Rakouskem. Je to sice už 31 let, ale dodnes si pamatuji zápas mezi Karlem Nováčkem a Alexem Antonitschem. Tenis byl pro mě láskou na první pohled. Tak, tak Roger změnil život tisícům mladých hráčů po celém světě. Tak, jak Roger inspiroval i své dnešní rivaly. Byl jejich vzorem a dnes je jejich soupeřem. Dimitrov, Tsitsipas ... a mnoho dalších. Roger jim dal naději a vnesl do jejich života vášeň.Sám jsem si nasbíral po mincích v těch nejmenších haléřích 116 československých korun. V Prioru jsem to všechno vysypal prodavačce na pult a koupil si svou první dřevěnou raketu Lion. Svévolně jsem hodiny hrával o zeď, v úzké chodbě v panelákovém bytě jsem otravně celou dobu vyzýval na zápas rodiče s pěnovou míčkem v ruce. Každý den jsem po škole hrával s o pět let staršími klukama na štěrkových sídlištních kurtech, které jsou dnes již zarostlé trávou nebo se změnily na parkoviště. Alespoň to nás s Rogerem spojuje. PERFEKCIONALISTA, KTERÝ SE CHCE NEUSTÁLE ZLEPŠOVATRoger se vždy dokázal přizpůsobit době a jeho hra prošla proměnami. Je velmi adaptabilní a to dokonce i dnes ve věku skoro 38 let. Roger trpělivě pracoval na tom, jak přizpůsobit svou hru a vyhrávat i na antuce. V roce 2009 se mu podařilo vyhrát French Open. Na nějaký čas byl Roger ve stínu Novaka Djokoviče, ale neustále hledal cestu jak to prolomit a v roce 2017 se mu po pěti letech znovu podařilo vyhrát Wimbledon. Teprve nedávno Roger zaměstnal slavného Švéda Stefana Edberga, což vneslo do jeho hry další nové prvky. Federer je poměrně starý, dlouhé výměny mu možná už tak nevyhovují a proto začal ještě více zkracovat hru, měnit rytmus, chodit častěji a rychleji na síť."Jedna věc, kterou jsem se vždy snažil udělat, je ptát se sám sebe. Dokonce i v těch nejlepších dobách, kdy jsem sotva prohrál nějaké zápasy, a také když hrajete špatně nebo jsou věci špatné, vždy si kladete otázky. Jsem dost dobrý? Co musím zlepšit? Ale když vítězíme a věci jdou dobře, tak máme tendenci na to zapomínat. Právě tehdy je ten nejlepší čas ptát se, co bylo podstatou v mé kariéře, "říká Roger Federer.OBROVSKÝ VLIVÚspěšné příběhy, jako ten jeho, jsou sice krásné, ale nejsou pro každého. Roger Federer je vzorem pro desetitisíce lidí po celém světě. Ma velkou moc a je si toho vědom, protože vysílá opravdu pozitivní odkaz. Je džentlmen, je vtipný, má uspořádaný rodinný život a působí poměrně skromně. To mají lidé rádi. K tomu přidáme ještě jeho elegantní herní projev spojený s ladnými pohyby a téměř perfektní technikou. Tento člověk je prostě fenomén a ani trochu se nedivím jeho fanouškům, neboť člověk ho musí buď obdivovat nebo ze závisti nenávidět.Tato mince moci má ale dvě strany. Problém s úspěšnými lidmi, jako je Roger Federer, spočívá hlavně v tom, že všichni se jich za každou cenu snaží kopírovat a očekávají tytéž výsledky. Opakováním jeho techniky, stravovacích návyků, toho jak se obléká a s jakou raketou hraje, neudělá z nikoho světovou jedničku. Často to končí zklamáním, protože oblečení, raketa a stejný styl úderů nestačí. Federerově bojovnosti, ctižádostivosti, houževnatosti, lásce ke sportu, které provádí a v neposlední řadě jeho motorické a koordinační schopnosti nemá každý z nás. Asi tak, jak se ne každý z čtenářů autobiografie Steva Jobse stane slavným vynálezcem.NIKDO NENÍ DOKONALÝPlynulost, ladnost a elegance. Fantastický forhend, efektivní podání, krásný jednoruční bekhend, vynikající slajz, kvalitní voleje ... Bylo by nudné a otřepané, kdybych začal psát o tom, jaká úžasná a plynulá je hra Rogera Federera. Pár chybiček bych našel, ale ty opravdu nestojí za řeč. Raději zkusím být více užitečný a budu se soustředit na to, co bychom od něj kopírovat neměli. Než začneme kopírovat pohyb světových jedniček, tak bychom měli umět rozeznávat pozitivní od negativních prvků v jejich hře. Každý hráč má totiž za sebou svůj příběh a vývoj, kterým prošel.Ve hře skoro každého profesionálního hráče jsou detaily, kterým se chceme vyhnout, ale i pozitivní prvky, které má většina z nich. Například Rogerova východní držení při forhendu má své limitace a nebude vyhovovat každému hráči. Rogerův nápřah při forhendu je kratší, kompaktnější a založený na uvolněnosti pohybu. Učit tento pohyb osmileté olympioniky a doufat, že budou mít forhend Federera, je velkou chybou. Sledovat a kopírovat Rogerův pohyb a postavení během rozcvičky v tréninku a jeho postavení během zápasu je něco zcela jiného. V informacích a videích na internetu se dá velmi snadno "ztratit v překladu". V tomto bodě by ale měli usměrňovat své svěřence trenéři.YOUTUBOVÉ VIDEALidé se dnes učí všechno z videí. Vizualizace je velmi efektivní forma výuky, ale takový způsob vzdělávání bez schopnosti rozeznávat pozitivní od negativních prvků v pohybu a úderech může být často matoucí a zavádějící. Na internetu máme totiž k dispozici obrovské množství videomateriálu, ze kterého si laik jen těžko vybere to správné. Vzhledem ke snadnému přístupu a delší výměně, lidé nahrávají profesionální hráče hlavně při trénincích a rozcvičce. Problém ale spočívá v tom, že "profíci" hrají ve srovnání se zápasovým nasazením v rozcvičce často uvolněně na natažených nohách, používají línější otevřené postavení atd.ASI NEJPOKLÁDANĚJŠÍ OTÁZKA, KOLIK JEŠTĚ? Kolik ještě dokáže Federer setrvat na úplném vrcholu a kolik toho ještě vyhraje? To neví asi nikdo, ale co vím, je to, že Roger je velmi ambiciózní. Vyhrál už všechno, co se jen vyhrát dá. Vše kromě dvouhry na olympiádě. A právě to je podle mě jeho další metou. Pokud se mu to podaří, tak "maestro Fedex" lze k smutku desetitisíců svých obdivovatelů zavěsí raketu na hřebík.Jinak respekt k něcmu z mé strany ať už jako ke sportovci, tak stejně jako k člověku a všemu co dokázal. Má můj soukromý obdiv.

    25.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Rafael Nadal

    Opět se Vám hlásíme o slovo s analýzou konkrétního hráče. Tentokárte speciálně na přání. Je jím španělský fenomén Rafael Nadal - podle mnohých nejlepší antukář všech dob.Mou prioritou v roce 2020 bude analyzovat především mladé hráče. Jakkoliv, tenis je sport, ve kterém dnes dominují zejména třicátníci. Jednoho z nich nechci a nesmím vynechat. Býk, buldok, mašina. Jde, jde a jde. Zakousne se do vás a nepustí jako hyena. Noční můra protihráčů ... Rafael Nadal.BIOO tom, co je veřejně známo, se mi psát nechce. Proto jen ve zkratce připomenu jeho nejvýznamnější úspěchy. "Rafa" vyhrál Davis Cup reprezentující Španělsko už 4krát, ve sbírce má neuvěřitelných 79 turnajových trofejí, z nichž je až 17 grandslamových. Vyhrál všechny čtyři grandslamové akce. Jednou dobyl Melbourne (Australian Open), 11-krát Paříž (Roland Garros), 2krát Londýn (Wimbledon) a 3-krát New York (US Open). Je majitelem zlaté medaile z olympijských her v Pekingu za dvouhru (2008) a v Riu za čtyřhru (2016).V roce 2003 se stal druhým nejmladším hráčem, který se probojoval do top 100 žebříčku ATP. Při svém debutu ve Wimbledonu ve svých 17 letech se po Borisi Beckerovi stal druhým nejmladším hráčem, který se dostal do třetího kola. V roce 2006 vyhrál všechny zápasy, které hrál na antuce.CHARAKTERByl vždy motivován stát se ještě lepším. Ve své profesionální kariéře prý vynechal díky zraněním více než 25 měsíců, ale nikdy se nevzdal, dokonce často zraněn v zápasech ještě pokračoval a vyhrál je. Představte si psa, který honí klobásku zavěšenou před nosem. Nepřestává, dokud ji nedostane nebo neodpadne od únavy. Nezamýšlí se and tím, co ho to bude stát. Má jen jeden cíl.Pozici světové jedničky okupoval nejprve Roger Federer a později Novak Djokovič. Stále byl někdo o malinko lepší než on, alespoň podle žebříčku ATP. Od srpna 2005 do srpna 2008 byl Rafa tři roky bez přestávky světovou dvojkou ve stínu Federera. Dá se říci, že zmínění hráči posouvaly jeden druhého a druhý třetího o něco dál, a tím byli všichni donuceni zdokonalovat svou hru.Být světovou jedničkou bylo něco, za co by dal "Rafa" všechno a ono to i tak vypadalo. Pro někoho jako Nadal to znamená jen motivaci trénovat tvrději. Tento hráč dává totiž ze sebe všechno do posledního míčku. Zejména díky tomu se stal vzorem pro desetitisíce hráčů a nadšenců tenisu.Někdo ho miluje a někdo zas nenávidí. Djokovič si získával fanoušky díky někdy až Silent humoru a Federer zas svojí plynulou hrou a nakažlivou elegantností. Rafael to vše musel přebít svými výkony a bojovností. Nepomohlo mu ani to, že neuměl dobře anglicky. Veřejná prezentace je totiž i v tomto sportu velmi důležitá.Rafa je také velký závislák na Playstationu, to jste netušily co?TECHNIKAForhend má své chybičky, ale je to jeho velká zbraň. K bekhendu nemám co říct. Voleje a podání Nadal stále zlepšuje. Hraje ještě často v záklonu, což bude tím, že používal mnohem defenzivnější styl hry a západní držení na forhend, ale i na tom pracuje a stále častěji prosazuje přechod na agresivní hru. Rafael Nadal je momentálně nejlepší returnujícím hráčem na profesionálním mužském okruhu, čehož důkazem jsou statistiky na www.atptour.com vyhotovené za posledních 52 týdnů. Je rovněž na 3. místě v historických tabulkách. Největšími konkurenty v této "disciplíně" mu byly Andy Murray a Novak Djokovič. V poslední době mu konkuruje Argentinec Diego Schwartzman.Return je stejně důležitým úderem jakým je podání. Na trénincích mu však věnuje jen málokdo dostatečnou pozornost. Top junioři často nevědí zahrát například forhendový slajz. Doplácejí na to později při returnování na rychlejších površích. Mnozí hráči při returnech zbytečně riskují, dělají přílišné nápřahy, nevytáčejí ramena, vyskakují atd. Spočítejte kolik "dárků" odevzdá Váš hráč protivníkem ve formě zbytečně zkaženého returnu. Řekněme si na rovinu, kdyby mu strýc Nadal "daroval" o trošku lepší techniku úderů, tak by "Rafa" nemusel vynaložit až tolik síly a energie na pohyb. Tělo se tak jednoduše opotřebuje rychleji. Dříve či později a bez rozdílu na tom jak se jmenujete. Nejlepším důkazem jsou Nadalova časté zranění. Mnozí spojují zranění s jeho vrozeným defektem na chodidlech, díky kterým musí nosit speciální výplně. Určitě, něco na tom bude. Tělo totiž kompenzuje a díky tomu se prý jeho kolena, kyčelní klouby a možná i páteř nerovnoměrně zatěžují. Styl hry, kterým se léta prezentoval, mu v tom určitě nepomohl. Nechápejte mě špatně, strýc Toni mu dal hodně a vedl ho k těm největším úspěchům, jenže nikdo nejsme perfektní a v této sféře bych určitě našel jednu, dvě, tři a možná i více nedostatků. Jelikož hvězdy jako Nadal jsou vzory pro tisíce mladých hráčů, neúmyslně tím strýc Toni způsobil mnoho škody po celém světě. V teorii i Rafael Nadal. Hráčů s mentálně-tělesnými předpoklady a vlastnostmi, jaké měl malý "Rafa", by chtěl trénovat každý trenér. Pohybuji se v tenise dost dlouho na to, abych si dovolil tvrdit, že podobné trenérské jména si sice rád poslechnu, ale jejich úspěchy beru s rezervou, protože vím, že hráči jako Nadal mají úspěch předurčen a orazítkovaný v rodném listě. Za výsledky s Nadalem si zaslouží respekt a vzdávám mu hold, napadá mě jen taková filozofická otázka: "Kolik hráčů v životě Toni trénoval a kolik kromě Nadala dovedl k vrcholu?" Nechtěl od Rafaela peníze, aby neztratil pozici, kde není od hráče závislý a sám přiznal, že kdyby mu nebyl strýcem, tak by ho možná několikrát vyhodil. Jeho přísný a autoritativní trenérský styl by s největší pravděpodobností nevydrželo tolerovat 90% juniorů či profíků. Paradoxně je podle statistik díky 16 získaným grandslamovým trofejím právě Toni nejúspěšnějším trenérem na světě. Kromě počáteční nápřahovéj fáze, která s sebou přináší spoustu negativ a nedoporučuji ji nikomu opakovat, je forhend Nadala jeden z nejlepších na okruhu. Forhendové dokončení je určitě optimálnější jako například u Djokoviče, ale pomocná ruka jim překáží oběma. STÁLE SE JE CO UČIT I hráč jako Nadal se stále rozvíjí. Za poslední roky udělal ve své hře již několik dost velkých změn. Změnil forhendové držení na semizápadní, vnesl do svého repertoáru úderů agresivnější dokončení při forhendu a bekhendu, začal častěji chodit do úderů, vylepšil hru na síti, pozměnil techniku podání a dnes ji upravuje znovu! Ano, i takový hráč věci vylepšuje. Často se mě lidé ptají, "a nejsem na to už starý?", "Není na technické úpravy v 30-ce už pozdě?" Ne! Nikdy není pozdě. Vše záleží v první řadě na tom, zda a jak bude hráč z plánované úpravy profitovat, jakož i na tom, zda ji chápe a je ochoten to zkusit. I v tomto případě platí, že nic není zadarmo a bez práce a snahy nejsou koláče. Pokud se mám zavrtat do psychologie, tak tenisté většinou po dosažení určitých úspěchů dost zpohodlní. Je jedno zda jsou v desítce na Slovensku, Česku, v juniorské stovce ITF nebo první desítce ATP. Stoupne jim přirozeně ego. Nedůvěřují komukoliv, jsou pověrčiví a změny doslova nesnášejí. Staví raději na jistotě. Takže odpověď zní, když má trenér dostatek zkušeností podobné změny uskutečnit, tak mu v cestě stoji jen hráčovo ego, důvěra a snaha vyzkoušet to. Nic více, nic méně. ukázka optimální přípravy na forhenddokončení úderu horizontálním topspinem při agresivnějších úderech je až na pravou ruku (která mu překáží a brzdí kinetickou reakci) skoro identické s Federerem.  Znám mnoho obhájců teorie, že to jaký styl úderů či držení hráč používá je asi nepodstatné, protože Nadal byl světovou jedničkou a dokázal tak získat tolik grandslamových trofejí. Odkaz pošlu jasný. Hráči jako Rafael Nadal by porazili mnoho svých mládežnických protivníků díky vrozené bojovnosti, atletickosti a ambicím i s dřevěnou raketou v ruce.  99,99999% hráčů nedokáže vyhrát Grand Slam ani s těmi nejlepšími trenéry, podmínkami, raketami a technikou. Jdeme jim to ještě komplikovat a limitovat jejich hru extrémními postaveními, nesprávným pohybem, nevhodnými styly úderů a extrémními pozicemi rakety?!BUDOUCNOSTJsem velmi zvědavý jak pro Rafaela Nadala dopadne tato sezóna. Vypadá to, že ani v ní se zraněním nevyhne, ale na to je on už zvyklý a určitě zabojuje o další možná i grandslamovou trofej. Díky své bojovnosti a pracovitosti určitě je a navždy zůstane tenisovou legendou a inspirací pro mnohé. 

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Dominic Thiem

    Úvodem zopakuji svá slova z analýzy Rogera Federera: "Jen málokdo si uvědomuje to, jak jsou si Nadal, Djokovič a Federer podobní."Každý z nich pochází z jiné země, mluví jinou řečí, má jiný temperament, vzhled a dokonce i jiný účes. Co ale spojuje tyto tří šampiony? Určitě nenaražím na počet grandslamových trofejí, které získali Nadal 19, Djokovič 17 a Federer 20. Býk Nadal, "vtipálek" Djokovič a džentlmen Federer se sice navenek prezentují odlišně, ale ty nejpodstatnější mentální vlastnosti šampiona je spojují.Všichni tři chtějí stát na vrcholu a nic jiného je neuspokojí. Společně mají extrémní ambicióznost, ctižádostivost a cílevědomost. Jsou to velmi důležité vlastnosti. To, že má dítě na stěně plakát Federera a tvrdí, že chce být světovou jedničkou, ale ještě nic neznamená. Jedna věc je po něčem toužit a ta druhá je pro to něco i udělat. Co je daný hráč ochoten za své sny obětovat? Kolik času tráví dobrovolně na kurtu, když už nemusí? Snít je sice hezké, ale ještě důležitější jsou úsilí, odhodlání a nasazení, které hráč odevzdá v přípravě. Pracovitost, sebekázeň a houževnatost se budují a jsou z největší části ovlivněny rodiči a okolím, ve kterém sportovec vyrůstá.Nadal, Djokovič ani Federer Vám neodpustí ani jeden fiftín. Mají v sobě ducha bojovníka. Právě bojovnost je žene za jediným cílem, kterým je vítězství. Jsou hladoví po vítězstvích a žádné semifinále je neuspokojí. Chtějí jen trofeje a každá překážka je pro ně jen výzvou pracovat na sobě ještě tvrději. Další vlastností šampiona, která tyto tří spojuje, je vytrvalost a neoblomnost. Tenis není o jednom míčku, jednom setu, zápase a ani turnaji. Vyrovnanost výkonů je na těch nejvyšších pozicích extrémně důležitá. Každý ze zmíněné trojky tenis miluje a nedá se jen tak zlomit nějakým neúspěchem. Mají to v DNA. Jak bylo řečeno ve filmu Rocky Balboa, podle kterého žila i další tenisová legenda Lleyton Hewitt a ještě před ním Rakušan Thomas Muster (oba bývalé světové jedničky): "Není to o tom, jak silně dokážeš udeřit. Je to o tom, jak silný úder dokážeš přijmout, postavit se a jít dál ... Takto se vyhrává! "Nejen svými mentálními vlastnostmi, ale i svou determinací a vyrovnaností výkonů na těch největších turnajích se z dnešních hráčů těmto legendám tenisu přibližuje nejvíce Dominic Thiem. Dospěl po taktické stránce a co je nejdůležitější, je to, že si proti Nadalovi, Djokovičem a Federerovi i reálně věří. Mladý Rakušan má všechny předpoklady k tomu, aby se stal jedním z nich. Teprve potom následuje v pořadí Zverev, kterému musí fungovat podání, Tsitsipas, který má nevyrovnanou výkonnost a ještě nedospěl, přibližují se také Rublev a další. Chybí jim ale ustálenost výkonů a sebevědomí v konečných fázích Grand slámu.Dominica znám ještě z dob, kdy s námi trénoval na menších turnajích. Jako junior byl sice úspěšný, ale jeho největší devizou pro úspěch v mužském tenise byla jeho vytrvalost a pracovitost. Nebyl velmi nápadný a můj svěřenec ho v trénincích porážel. Co bylo na něm jedinečné bylo zanícení a oddanost v jeho očích. Následně jsem už jen sledoval, jak lety pomalu, ale jistě, stoupal v žebříčku.Asi nejznámější rakouský trenér Günter Bresnik se v našem nedávném, přes dvouhodinovém rozhovoru na toto téma, vyjádřil následovně: "Technika je základ. Je to nejdůležitější, co může trenér hráči dát. Pokud nemá potřebné mentální a tělesné vlastnosti, tak v tomto sportu i tak nedosáhne úspěch. A taktiku mají i tak skoro všichni hráči na profesionální úrovni stejnou. "Jakkoliv, kdyby nebyl Dominik takový cílevědomý, pracovitý, trpělivý, zanícený, houževnatý bojovník s výbornou sebekázní, tak by mu nepomohla k dosažení dnešních úspěchů ani ta nejlepší technika. Bohužel, ne každý talentovaný sportovec s těmito vlastnostmi se rozhodne pro tenis, a pokud, tak s největší pravděpodobností rodiče nebudou mít možnost financovat jeho přípravu. Proto se trenérům v tomto sportu dostává do rukou jen extrémně málo "obdarovaných Dominiců, Rafaelů, Nováků, či Rogerů".Pokud se tedy přeneseme přes finanční stránku věci, tak ten talentík bude s největší pravděpodobností rozmazlený, dotklivý na kritiku a náročný student. Nejeden rodič by mi na toto asi zareagoval, že najít pracovitého, talentovaného hráče s finanční podporou rodičů, je asi takový zázrak, jak najít oddaného, zkušeného a finančně dostupného trenéra. Souhlasil bych. Nesportovní rodiče bohužel jen málokdy vědí rozpoznat kvalitu, jsou vymáhající, chtějí od trenéra stále více času, energie a za co nejméně peněz. Hledají stále něco lepšího a levnějšího. Mění trenéry a akademie jako včela květiny. Proto se zasměju, když se mě čas od času nějaký "expert" zeptá, že jestli jsem při této konstalaci vychoval i někoho od dítěte až po profesionálního tenistu.Toto může dokázat asi jen rodič, což jasně dokazují i úspěšné příběhy těch nejlepších. Jinak to nebylo ani u Dominica Thiem, kde se obětoval jeho otec Wolfgang. Potřebná kontrola nad přípravou a rozhodnutími lze částečně dosáhnout asi jen z role dohlížitele, šéftrenéra-poradce. Z té úlohy vede kariéru Dominica zase Günter Bresnik. Pro úspěch je proto podle mě důležité mít někoho zkušeného, kdo dohlíží na efektivitu celého týmu kolem hráče. Rodič jakož i trenér totiž mohou často odbočit tím nesprávným směrem.STATISTIKYDominic je velký bojovník, vyhrál až 87,5% rozhodujících setů (třetí nebo pátý set). Převyšuje ho těsně jen Rafael Nadal. Ve statistikách podání je na 15. a kvalitě returnu až na 21. místě a určitě má v těchto oblastech co zlepšovat.STYL HRYDominic je dost komplexní hráč. Jednou z jeho největších zbraní je jednoznačně smrtící bekhend inside-out. Raketu při něm otevírá jakoby hrál slajz. Při topspinovém úderu to je trochu anomálie, ale úder je velmi účinný. Druhou zbraní je jeho forehand, kterým díky své výbušnosti a práci zápěstím vytváří nepříjemný topspin. Momentálně zlepšil svůj přechod na síť a nestojí již tak daleko za základní čarou. Na síti je sebevědomější a po taktické stránce se stává na rychlých površích mnohem nebezpečnějším hráčem.TECHNIKANa jaře v roce 2019 ukončil Dominic Thiem dlouhodobou spolupráci se svým mentorem Günterem Bresnikem, která trvala od roku 2002.Günter se několikrát vyjádřil, že na profesionálním okruhu chybí experti na techniku a dá se jich spočítat na prstech jedné ruky. Určitě ví o čem mluví. Já mám ale pocit, že Dominic svou techniku úderů a pohybu od jara 2019 jen vylepšuje. Paradoxně ne s tím, kdo se pokládá za největšího experta na okruhu (Günter Bresnik), ale během spolupráce s novým trenérem Nicolasem Massúem. To, co dělají, se mi velmi líbí. Zjednodušil nápřah na forhend, zjednodušil podání, při úderech se už tak nezakláňí a hlavně hraje více agresivně. Jeho smeč je opravdu ukázková. Také vytáčení ramen a včasná příprava na údery by měla být trenéry dávána jako vzor pro začínající hvězdičky. V těchto fundamentálních bodech byl Günter opravdu důsledný a dnes z nich Dominic těží.Jako negativa vidím to, že se Dominic při úderech od základní čáry stále trochu odklání a hraje za sebou, jakož i to, že forhendy ze středu kurtu hraje jen z méně efektivního otevřeného postavení. To je s největší pravděpodobností způsobeno tím, že Novak Djokovič i Dominik Thiem používají při forhendu západní držení rakety. Právě jeho nevýhodou je to, že nutí hráče hrát o něco za sebou, tisknout loket k tělu a odklánět se. Dominic Thiem to dosud "uhrával" úžasnou výbušností, švihem zápěstí a citem pro míček.Dominic má v 26 letech za sebou již čtyři neúspěšné grandslamové finále a kolekci 16 trofejí z turnajů ATP. Hráči na okruhu ATP dosahují svůj výkonnostní vrchol mezi 28. až 30. rokem života. Dominic, jak ho znám, je hráč, který na své hře neustále pracuje a chce se zlepšovat. Nikde neskáče, ale jde pomaličku a systematicky každým rokem vpřed. Proto předpokládám a přeji tomuto sympatickému Rakušanovi, aby zvedl nad hlavu svou první grandslamovou trofej už tento rok. Šanci dokázat to má hlavně v Paříži a New Yorku.

    05.únor 2020 - Napsal: Marián Kroužel