Výsledky vyhledávání v sekci: Články
  • Brazilec GUSTAVO KUERTEN a Rus JEVGENIJ KAFELNIKOV se zřejmě stanou novými „přírůstky“ v mezinárodní tenisové Síni slávy

    Dva bývalí nejlepší hráči světa Brazilec GUSTAVO KUERTEN a Rus JEVGENIJ KAFELNIKOV se zřejmě stanou novými „přírůstky“ v mezinárodní tenisové Síni slávy. Oba figurují mezi nominovanými pro přijetí, které se uskuteční příští rok. Nyní čtyřiatřicetiletý Kuerten si nominaci vysloužil 43 týdny, které strávil v pozici světové jedničky, a třemi grandslamovými tituly z Roland Garros z let 1997, 2000 a 2001. Populární „Guga“, který největší úspěchy slavil na antuce, získal za celou kariéru dvacet titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře. O tři roky starší Kafelnikov, jemuž tenisoví příznivci přezdívali pro jeho tvrdá podání a přesně umístěné returny „Kalašnikov“, se během své kariéry rovněž dostal na úplný vrchol mužského žebříčku. Grandslamové tituly získal na Australian Open (1999) a také na French Open (1996), kde ve stejném roce uspěl i ve čtyřhře. V roce 2000 si odvezl zlatou medaili z olympijských her v Sydney a o dva roky později získal s ruským týmem titul v Davis Cupu. O tom, komu se té cti vstoupit mezi legendy tenisu dostane, rozhodnou zástupci médií, kteří se pro uvedení do Síně slávy musí vyslovit alespoň tříčtvrtinovou většinou. Vedle Kuertena a Kafelnikova se mezi nesmrtelné mohou dále zapsat bývalá ženská světová jednička Jennifer Capriatiová, která získala tři grandslamové trofeje a olympijské zlato z Barcelony, dále slavný Španěl Manuel Orantes a Australanka Thelma Coyneová-Longová, jež v letech 1935–1958 dobyla na dnešní dobu přímo neuvěřitelných devatenáct grandslamových titulů. V kategorii slavných „nehráčů“ se o vstup ucházejí proslulý trenér Nick Bollettieri, Japonec Eiči Kawatei, Velšan Mike Davies a Američan Randy Snow.Tahle tenistka se hodně vymyká současnému trendu, podle kterého největší úspěchy sklízejí mladé hráčky a kdo se neprosadí nejlépe ještě před dvacátým rokem anebo brzy po něm, už to nejspíš nedokáže. SAMANTHA STOSUROVÁ totiž zraje jako dobře uskladněné a opečovávané víno, jehož kvality se každým rokem zlepšují a úspěchy se dostavují až v pozdějších fázích kariéry. Ona vůbec už cesta rodačky z Brisbane mezi nejlepší byla neobvyklá a originální. Nejdříve se totiž stala světovou jedničkou a grandslamovou šampionkou v deblu. Teprve o pár let později dobyla dnes sedmadvacetiletá Australanka také titul z podniku „Velké čtyřky“ ve dvouhře. Podmanila si letošní US Open a pro zemi s obrovskou tenisovou tradicí získala první ženský primát z New Yorku po osmatřiceti letech a na kterémkoli z grandslamových turnajů po jedenatřiceti! Kdoví, jestli třeba i tou světovou jedničkou nakonec Samantha Stosurová ještě nebude. Železná lady. V politice byla z Anglie, uměla se ohánět mluvou a jmenovala se Margaret Thatcherová. Ta tenisová je z Austrálie, ohání se raketou a vládne železnou sílou svých svalů. Samantha Stosurová pokořuje soupeřky vynikajícím servisem a drtivým forhendem. Co se v mládí naučíš, později jako když najdeš. Vítězka tří turnajů okruhu WTA se o tom přesvědčuje dnes a denně... Už ve svých dvanácti letech zvládla princip svého druhého podání, kterému dokáže dát pro soupeřky hodně nepříjemný kick. Po odskoku od země dostává míček naprosto nečekanou trajektorii. Odskočí tak vysoko, že zejména z bekhendu je prakticky nemožné zahrát kvalitní return. Stosurová vděčí za tenhle servis kouči Ianovi Bradymu. „Bylo mi asi dvanáct, když mi trenér tenhle způsob podání ukázal. Naučila jsem se ho rychle a už mezi juniorkami to byla moje velká zbraň. Uznávám, že je to rarita, a právě proto je můj servis tak nebezpečný. Jsem ráda, že jsem se to naučila tak mladá, v pokročilejším věku už by to třeba nešlo.“ Další obdivuhodnou stránkou v knize tenisových předností je fyzická připravenost sto dvaasedmdesát centimetrů vysoké hráčky. Říká se o ní, že na kurtu ji lze porazit, ale ne utahat. „Je jí sedmadvacet, ale tělo má pevné, mladé. Netahá na něm tuk, ani kila navíc. Rozhodně má na to, aby vyhrála Grand Slam, a má před sebou tři čtyři hodně dobré roky kariéry,“ říkala o Australance před pár měsíci prorocky Martina Navrátilová, která sama proslula svou výtečnou fyzičkou. Za bicepsy Samanthy Stosurové by se nemusel stydět kdejaký muž. „Je silná a svalnatá. Hraje jako chlapi,“ komentuje to Maria Kirilenková, jež Stosurové podlehla v osmifinále letošního US Open. Aby si snad někdo nevykládal její slova nesprávným způsobem, rychle připojila: „Mám ráda její styl hry.“ Ale jen při pohledu z tribuny, chce se dodat. Stát proti němu není žádný med...

    16.prosinec 2019 - Napsal: Marián Kroužel

  • Je tenis o hlavě?

    Tenis se vzhledem ke své technické, tělesné, ale i psychické náročností na jednotlivce řadí mezi ty nejnáročnější sporty. Během své kariéry s míčkem v ruce jsem si vyslechl už tolik komentářů na téma, jak moc je tenis "mentální hrou", "nejdůležitější je hlava", nebo že "technika není podstatná", atd. Detaily mi už nikdo nevěděl vysvětlit. Hraje se tenis opravdu jen "mezi ušima"?Je opravdu hlava tím nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím úspěch tenisty? Pokud, tak nakolik? A co tělesné schopnosti, technika a taktika? Nebylo by zajímavé to rozebrat detailnější, dokonce až na procenta? Asi nejznámější rakouský trenér Günter Bresnik se v našem nedávném, přes dvouhodinovém rozhovoru na toto téma vyjádřil následovně: "Technika je základ. Je to nejdůležitější, co může trenér hráči dát. Pokud nemá potřebné mentální a tělesné vlastnosti, tak v tomto sportu i tak nedosáhne úspěch. A taktiku mají i tak skoro všichni hráči na profesionální úrovni stejnou. "Musel jsem souhlasit. Tenisový šampion se šampiónem nejprve narodí a až poté vypracuje. Hráči bez ambicí, vášně, trpělivosti a bojovnosti nepomůže ani ta nejlepší technika a fyzička. Takový hráč nikdy nedosáhne ani jen poloviční úspěch kolegu se sice špatnými technickými návyky, který ale ve svém DNA má tu správnou směs nejdůležitějších mentálně-tělesných předpokladů. Z diamantu se jednoduše ubrousek udělat nedá. Například takový Rafael Nadal vyčníval v mládežnických kategoriích z davu hlavně díky vysoce nadprůměrným vrozeným mentálním a tělesným schopnostem. S největší pravděpodobností by porazil osm z deseti soupeřů pouze s lopatou v ruce. Proč? Neboť by pro vítězství udělal všechno. On? Ne, jeho tělo a jeho mysl by mu jinou možnost ani nedali. Úspěch jednoduše nosí v sobě. Je třeba si uvědomit a akceptovat fakt, že ne každý se narodí s nastavením a předpoklady Nadala, Federera, Samprase či Djokoviče. Výrok Novaka Djokoviče "chci tutéž věc, kterou jsem chtěl, když jsem měl sedm let. Chci být světovou jedničkou! "To jen potvrzuje. Roger Federer je na tom stejně: "Miluji tenis a vždy jsem to tak cítil .... Vždy jsem měl sen, že se jednou stanu světovou jedničkou ... ". Další tenisová legenda Pete Sampras se vyjádřil: "Nikdy jsem nechtěl být super kluk, barevný kluk nebo zajímavý kluk. Chtěl jsem být kluk, co sbírá tituly. "Bojovnost, cílevědomost, vytrvalost, houževnatost a láska k tomu, co děláme, odděluje průměr od nejlepších nejen v životě, v byznysu, ale i sportu. Jinak to není ani v tenise. Matts Willander, bývalá světová jednička a sedminásobný grandslamový šampion ze Švédska se zas vyjádřil takto: "Vyloučil a zakázal bych tleskání za údery pro vašeho soupeře. Tenis není o úderech, jde o mentální bitvu. Pro mě by to měl být boj bojovníka proti bojovníkovi. "Mats byl bojovník. Ne každý má vlastnosti bojovníka a Mats svými slovy jen potvrzuje slova Güntera Bresnika, že talent na tenis není jen o tělesných schopnostech, ale taky o těch mentálních. Bojovnost, vytrvalost a cílevědomost mezi ně jednoznačně patří. Mentální tenis je jedna z mnoha témat, při které se tenisová veřejnost často "ztrácí v překladu". Je to opravdu komplikovaná, komplexní, ale zato velmi zajímavá téma. Něco jako "slepice či vejce?" Myslím, že chápat, jak to do sebe zapadá, by měl každý trenér, rodič, i hráč, protože podle toho by měla být i upravená celková příprava tenisty. Co-to jsem si na toto téma už v životě přečetl a vyslechl, ale nikdo mi to zatím srozumitelně nedokázal vysvětlit. O chvilku zjistíme proč. Pokud chci někomu něco dokázat a být co nejvíce objektivní, tak musím v první řadě začít od faktů. Pojďme tedy pěkně od začátku. Pravidlo číslo jedna v tenise je přehodit míček nad síť. Pravidlo číslo dvě je trefit ji do kurtu. Zní to sice primitivní, ale toto jsou dva nejpodstatnější principy tenisové hry. Po kontrole, dále v pořadí následuje dva - umístění, tři - rychlost a čtyři - rotace našich úderů. V tomto bodě se už víme bavit io využití taktiky. Připomenu i další důležitý fakt, na který bohužel hráči velmi často zapomínají. To, že nejdůležitějším momentem v tenise je ten první a poslední úder výměny. Pro jednoho hráče se vždy začíná výměna podáním a pro toho druhého zas riternom. Tolik k základním principům. Nakolik procent je tedy úspěch v tenise závislý od hráčových mentálních schopností?VĚDA:VÁHA míčky, DÉLKA rakety, VÝŠKA nadhození, OBSAH vzniklá z rotace trupu a ohýbání nohou, jakož i RYCHLOST švihu, trajektorie (dráha) rakety, správné načasování celého procesu, RYCHLOST a ROTACE míčku, ÚHEL, pod kterým byla odehrána, jakož i finální umístění celého podání, jsou všechno fyzikálně-matematické jevy, veličiny, či jednotky. Tyto jevy jsou z největší části ovlivněny technickým provedením daného úderu, tělesnými schopnostmi, ale také emocemi v daném okamžiku. Z toho nám ale vyplývá, že tenis je na cca 70% technická a na 30% tělesně-mentální hra. Vyplývá z toho i to, že technika je úzce propojena s fyzikou a matematikou. Zákony vědy jen tak klamati. Vraťme se ale k podávajícímu hráči, protože zde začíná celý příběh. Každé podání začíná nadhozem. Signál k rozhodnutí provést tento pohyb přichází z mozku. Koncentraci potřebnou k přesnému nadhození můžeme rovněž považovat za mentální faktor. Nadhození míčku rukou je zase fyzickou aktivitou. Totéž platí o sníženi nohou, rotaci trupu, zvednutí rakety, jakož i následném výskoku a švihu. Toto všechno bych považoval za tělesnou aktivitu. Styl, jakým hráč celý úder provádí, a to od nadhození až po dokončení, zapadá do techniky. Z toho vyplývá, že tenis je na cca 40% tělesnou, 40% technickou a jen na 20% mentální aktivitou. Při dvou stejně zkušené a mentální silných hráčích, vyhraje s největší pravděpodobností ten, který je tělesně zdatnější a lépe kondičně připraven.KONDIČKA A EMOCE:Stav 5:5 ve třetím setu, 30:40 při svém podání, dlouhá výměna, úder v běhu do strany při kterém hráč díky únavě stehenních svalů neudrží rovnováhu, jemně ho odkloní a zahraje 30 centimetrů do autu. Jen drobná nedokonalost v kinetice úderu může způsobit malý aut. Fyzička ovlivňuje techniku. Chyba způsobená díky únavě je jedna věc. Druhá věc je chyba způsobena emocemi. Mozek posílá příkazy do svalů a stačí jen jeden spjat sval, který ovlivní určitá emoce, a hráč pochybí. Strach, hněv, smutek, přemotivovaný, přílišná uvolněnost jsou všechno emoce, které ovlivňují funkci svalů a tím i plynulost kinetické reakce pohybu. Z toho nám jasně vyplývá, že emoce mají silný vliv na kondičku a opačně.Z výše uvedeného nám vyplývá, že obojí, tělesná únava, jakož i emoce, ovlivňují i technické provedení. Technické provedení zas ovlivňuje kinetickou reakci, jakož i sebevědomí a další emoce. Čili svaly ovlivňují hlavu, hlava zas techniku. Hlava ovlivňuje svaly a ty zas techniku. Technika ovlivňuje hlavu i svaly. V stresové situaci, hráč s jednoduchým a plynulým provedením úderů používá a zatěžuje méně svalů, více věří v své údery a tím pádem má i mnohem menší šanci na pochybení. Dokazuje to i studia, kde měli hráči s jednoduchým a plynulým provedením svých úderů v kritických situacích až o 30 až 45% méně nevynucených chyb. Čím méně svalů používali, tím menší byla šance na pochybení. Podobné to bylo při vynucených chybách.PSYCHIKA A ZKUŠENOSTI:V souboji dvou super fit hráčů s optimálními tělesnými danostmi / schopnostmi a připraveností, by s největší pravděpodobností vyhrál ten zkušenější a mentálně odolnější hráč. Mentální tenis je velmi obecný pojem. Nabyté zkušenosti hráče, vrozené mentální vlastnosti, aktuální psychická připravenost, osobnost a charakter hráče ovlivněn okolními vlivy. Právě tyto čtyři různé faktory pravděpodobně nejvíce ovlivňují konečný výsledek zápasu. Všechny jsou velmi propojeny. Přesto je v tenise tak rádi zobecnit házením do jednoho pytle s nálepkou "mentální hra". Při chápání tohoto tématu se tenisová veřejnost včetně hráčů, trenérů, rodičů, jakož i fanoušky nechápajíc detaily "ztrácí v překladu". Inteligence nemá s úspěchem v tenise absolutně nic společného. Spíše naopak, čím více emocí a nápadů hráč má, tím spíše pochybí. Takový hráč by se měl více zaměřit například na čtyřhru, kde by měl mnohem více možností využít své schopnosti. V zápase jeden proti jednomu má hráč během výměn extrémně málo času na rozhodování. Různé taktické variace by měl mít hráč natrénováno a zautomatizované a během výměn se i tak většinou rozhoduje podvědomě. Emoce nahlodávají psychiku hlavně mezi výměnami, když má hráč více času přemýšlet. Méně zkušení hráči se stávají obětí svých emocí a naopak, ti ​​nejlepší hráči mají natrénováno metody, jak držet své emoce pod kontrolou. Právě tyto těžce nabyté zkušenosti by měly zvýrazňovat hranici a určovat rozdíl mezi prvním a desátým, desátým a stým, jakož i stým a pětistým profesionálním hráčem. Mnoho semiprofesionálov umístěných mezi místy 200. až 500. místem v žebříčku ATP je na tom výborně po fyzické stránce, hraje tenis hodný první stovky, jenže jim chybí potřebné zkušenosti a sebevědomí. V tomto případě ale samozřejmě mluvíme o hráčích, kteří již mají své mentální a tělesné schopnosti na výborné úrovni. Prošly velmi hustým sítkem a dokázali že "na to" mají. Na této úrovni rozhodují detaily. Nadal je velmi těžko porazitelný soupeř nejen díky tomu, že je silný po mentální a tělesné stránce, ale také díky svým obrovským zkušenostem. V jeho technice se sice najde pár věcí, které by se daly vylepšit, ale jako celek je jeho technika na velmi dobré úrovni a svým provedením úderů splňuje všechny podstatné pozitivní prvky.EVOLUCE:Váha, délka a rozměry rakety jsou již dlouhá léta skoro identické. Změnil se pouze materiál. Velikost a váha míčky jsou také skoro nezměněny. Rozměr kurtu je stejný. Rozdíly ve fyziologii a anatomii lidského těla jsou naprosto minimální a nemají skoro žádný vliv na potřebu zásadně měnit styl úderů. Ano, asi největší tělesná odchylka může nastat u výšky jedince, jenže výška nehraje žádnou roli co se týče biomechaniky a technického provedení úderů a pohybu. Oba, i vysoký i nízký hráč, mají stejný cíl, být efektivní a úsporní. Evoluce techniky by se podle uvedených faktů vlastně ani neměla řešit. Měla by mít už dávno jasně stanovené normy díky rozpoznání pozitivních a negativních prvků, které je ovlivňují. Vytváříme ji uměle jen my lidé a to neustálou analýzou a opakováním toho, co dělá aktuální světová jednička. Takovým způsobem vzdělávání jsme vždy o deset let pozadu. Čili tvrzení, že správných technických provedení je mnoho, je zavádějící. Pohybem se buď šetří nebo nadrába. Určité pohyby budou vždy limitovat a další zas usnadňovat. Ve zkratce řečeno, do tohoto bodu jsou nejdůležitější tělesné schopnosti a technika. Drtivá většina hry je zautomatizovaná a hráč při ní nemusí přemýšlet. Psychika a taktika přichází v momentě, kdy se hráč rozhoduje o tom, kde podání či úder umístí a jakou rotaci použije. Pokud hráč nemá dostatečné technické a tělesné schopnosti, tak mu hlava moc nepomůže.TECHNIKA:"Jeden z klíčů k úspěchu je sebedůvěra. Důležitým klíčem k sebevědomí je příprava, "Arthur Ashe "Pokud chceš patřit k nejlepším, tak potřebuješ dobrou techniku ​​a možná ještě důležitější je mít dobré oko. Pokud vidíš míček dříve, tak máš více času myslet nad tím jak a kde ji zahraješ, "Rafael Nadal. Tento Nadalův citát bych si ještě doplnit následovně: Pokud vidíš - čteš hru soupeře, tak máš více času na přípravu a tím pádem si efektivnější v provedení svých úderů. "Můj tenis je agresivní, ale netvrdil bych, že je více fyzický než technický. Spoléhám více na techniku ​​než fyzičnost, ale být fit mi samozřejmě vždy pomůže, "dodává. Z toho vyplývá, že dobrá technika plus kondiční připravenost se rovnají většímu sebevědomí / pozitivnějšímu nastavení. Vše je úzce propojeny. Technické limitace, jakož i aktuální psychický stav, mohou na druhé straně značně omezit hráčovu výkonnost, zpomalit jeho celkový vývoj, ale i limitovat jeho maximální potenciál. Desetitisíce tenistů po celém světě si neužívají tenis tak, jak by mohli, jen pro technické limitace. V nejhorších případech jsem byl svědkem, jak zranění způsobená špatnými technickými návyky a následnou frustrací z příliš velkého počtu chyb, odradily hráčů od hraní tenisu, čehož následkem mnozí z nich předčasně ukončili svou kariéru. Začněme znovu od faktů. Tenis je o chybách. Statistiky jsou proto odrazovým můstkem a odrážejí aktuální stav hráče. Závodní tenis se hraje hlavně kvůli vítězstvím, bodem do žebříčků a následnému postavení v žebříčcích. Podle toho se hodnotí i úspěšnost hráče. Matematika zde je velmi jednoduchá. Pokud hráč dělá chyby, tak přehrává. Pokud přehrává, tak nemá body. Pokud nemá body, tak mě slabé umístění v žebříčku. Jelikož technika úderů a pohybu má prsty někdy až v 100% nevynucených a značné části vynucených chyb, tak těžko argumentovat proti tvrzení, že technika je v tenise klíčová. Pokud zařadíme hráčovo špatné rozhodnutí v zápase do taktiky, tak by u závodního juniora byla taktika v průměru zodpovědná za 20 až 40%, technika až za 50 až 90%, fyzička za 10 až 40% a psychika za 20 až 50% všech chyb. U top profesionála by to bylo rozložené trochu jinak. V pořadí 40 až 60% psychika, 30 až 40% kondiční připravenost, 10 až 20% taktika a až potom 10 až 20% technika. Nikdy není pozdě na úpravy. I Nadal i Djokovič stále pracují na detailech. Dobrá technická připravenost (i kondiční) totiž automaticky napomáhá tenistovi zvětšit své sebevědomí, dává větší možnosti využít své údery po taktické stránce a navíc je díky ní hráč šetrnější a méně opotřebovává své tělo po tělesné stránce. Žádný geniální vědec by nevynalezl převratný lék bez finančních a technicko-materiálních prostředků potřebných k realizaci. Ty mu ale někdo musí nejprve dát. Bez nich by byl jeho potenciál limitován tak, jak potenciál tenistu se špatnou technikou. Větší sebavedôvera ve své schopnosti je jeden z nejdůležitějších faktorů, které rozhodují v důležitých momentech o tom, kdo strhne vítězství na svou stranu. Pokud se na výměny hráčů podívám okem experta, tak skoro každá míček v síti či autě má nejen své technické odůvodnění, ale i technické řešení. To znamená, že technika má prsty v skoro 100% výsledků všech zápasů. U profesionálů to je samozřejmě o něco méně. Samozřejmě. tyto chyby, jakož i technika, jsou ovlivněny kondičkou a psychikou hráče v momentě, kdy úder zahraje. Unavený hráč dříve selže v technickém provedení, jakož i hráč nervózní, hráč bez sebevědomí, zda hráč pod tlakem důležitosti situace. Z toho vyplývá, že tělo a technika jsou nejdůležitější. Psychika (mentální hra) je jen pozitivní nebo negativní ovlivňuje. Velká důležitost je její přikládána hlavně proto, že sebevědomí, emoce a mentální vlastnosti hráče mají v určitém smyslu prsty v skoro každém úderu. Jak se ale nyní z toho vysomáriť? Je logické, že kondiční trenér tvrdí, že kondiční připravenost je to nejdůležitější, sportovní psycholog zas tvrdí, že jsou to psychika a emoce a tenisový trenér zas klade důraz na taktiku a techniku. Musí uživit sebe a své rodiny.LIDSKÝ ORGANISMUS:Je nemožné určit, který orgán je ten nejdůležitější. Je to srdce pohánějící krevní oběh? Nebo plíce, bez kterých srdce nefunguje, či mozek, který řídí všechno? Žaludek, játra a ledviny? Shodných se na tom, že pro život potřebné jsou všechny. Jejich funkce je tak silně propojena a od sebe závislá. V tenise by mozek představoval psychiku hráče, srdce představovalo tělesné schopnosti hráče, plíce představovali techniku, žaludek představoval taktické vzdělání, finance představovali svaly, šlachy, klouby a kosti bez kterých bychom se nikde nepohnuli, sociálně okolní vlivy jakými jsou rodiče, partner, přátelé, trenér, zda tréninkové podmínky představovaly ledviny, játra a žaludek, které dokáží značně znepříjemnit člověku život. Dále vzpomenu životu potřebné činnosti jako dýchání, pití, jedení, vylučování a spánek. Bez každého ze životních varhan na 100% umřeme, jakož i bez každé ze zmíněných životupotrebných činností také na 100% umřeme. Všechny varhany jsou závisle jeden od druhého, nefungovaly by samostatně a tím pádem nemůžeme ohodnotit ani jeden jako důležitější než ten druhý. Tenis se možná vyhrává hlavou, ale bez těla a rakety bychom se nedostali přes první kolo ani na tom nejslabším turnaji, takže ukončím tento článek tím, že tenis není mentální, ale hlavně komplexní sport, kde se musí bratr ohled na tělo, techniku , ale i hlavu hráče.

    05.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Dokáží Federer a Nadal tenisu i ublížit?

    Termíny "ATP a WTA forhend" se v posledních letech stávají v trenérské komunitě více a více populární tématem. V poslední době se o ní po sociálních sítích rozepsali až příliš mnoho "internetových expertů".Tenisové blogy, sociální sítě, či YouTube. Jednoduše vznikl nový termín a tím i nová téma. Oslovilo mě už několik lidí s tím, jaký mám na to odborný názor. Faktem je, že něco jako ATP nebo WTA forhend vůbec neexistuje. Rozdíl ve velikosti, tvaru a stylu provedení nápřahu obecně pojmenovat ATP nebo WTA forhendů je minimálně neprofesionální a amatérské.Pokusím se to co nejjednodušší vysvětlit. Setkání rakety s míčkem (bod kontaktu) je pravděpodobně nejdůležitějším momentem v tenise. Rozhoduje totiž o všem. Jelikož ho ovlivňuje hlavně (ale ne výlučně) to, co se stane před ním, je extrémně důležité brát ohled na přípravnou fázi úderu neboli nápřah. Do stylu úderu samozřejmě zapadá i dokončení (to, co se stane po kontaktu s míčkem). Jenže, v dané situaci se rozebírá hlavně rozdíl nápřahové fáze. Nejčastější rozdíl mezi muži a ženami při úderech od základní čáry spočívá v tom, že ženy (většina z nich) svým nápřahem (špičkou rakety) v počáteční fázi nejen zajíždějí za svou hlavu, ale později i překračují linii svých ramen.Některé to se zacházením za hlavu a také linii ramen provádějí více. Například Sloane Stephensová, Julia Görgesová, Naomi Osaková, Karolína Plíšková či Belinda Benčičová. Některé hráčky zas svým nápřahem jen jemně protínají linii ramen. Například Simona Halepová, Petra Kvitová, Elina Svitolinová, Bianca Andreescuová, Garbine Muguruzová nebo Ashleigh Bartyová.Některé top profesionálky, například Karolína Muchová, Carla Suárezová Navarrová, Daria Kasatkinová, Angelique Kerberová, Serena Williamsová či Anastasija Sevastovová dokonce při forhendovém nápřahu provádějí špičkou rakety kratší dráhu než někteří ATP hráči. Zmínil bych jména jako Diego Schwartzman, Juan Martín del Potro, Borna Coric zda bývalý forhendový bombardér Fernando González. Jakkoliv, drtivá většina WTA hráček má díky ostrým úhlem (cca 90 °) v zápěstí (mezi raketou a předloktím) a v lokti (mezi předloktím a bicepsům) nápřah v průměru až o 120 - 170 cm delší než muži. Zanášet hlavu rakety za hlavu a linii ramen automaticky prodlužuje dráhu rakety k míčku.Ale, proč to tak je? Člověku by hned logicky napadlo, že díky fyziologickým rozdílům mezi oběma pohlavími potřebují ženy na vyvinutí stejné rychlosti jako muži o něco větší dráhu. Mužští hráči mají tendenci dělat o něco kratší nápřahy, protože jsou prostě fyzicky zdatnější. Ale, to je jen otázka fyziologie a ne stylu nápřahu. Škoda Fabia 1.4 litr s 59 kW potřebuje také větší dráhu na vyvinutí stejné rychlosti jako Audi S5 3 litr s 245 kW. Jenže, při forhendu, jakož i při podání, se po správnosti má maximálně využívat rychlost vyvinutá z uvolněného švihu. Ne energie vyvinutá silou. Čili o sílu "výkonu motoru" až tak nejde. Ženy, tak jako i muži, dokáží vyvinout použitím kratších a kompaktnějších nápřahů dostatečnou rychlost úderů. Proto bude důvod spíše někde jinde, než v tom, že ženy jsou fyzicky slabší. Pokud by totiž potřebovali větší nápřah, není důvod k tomu, aby s ním zacházeli za svoji hlavu a linii ramen. Stačilo by ho prodloužit, tak, jak to dělal Fernando González a využít více energie z nohou. Tím pádem nám teorie o rozdílech ve fyziologii obou pohlaví odpadá.Ve velikosti nápřahu osobně žádný problém nevidím. Forhend se má hrát více přes "páky" jako přes svaly. Spíše je to otázkou načasování, kvality a plynulosti jeho provedení. Po správnosti by měla akumulovaná energie vycházející z nohou a z rotace trupu přenést do míčku nejprve přes břišní a zádové svalstvo, dále přes ramenní kloub, loket, zápěstí, raketu až do míčku. Kinetická dráha ruce s raketou by během tohoto procesu měla být co nejplynulejší a bez zbytečných svalových křečí v oblasti ramene, lokte či zápěstí. Během náprahovej fáze existují negativní prvky, které mohou plynulost této reakce narušit nebo ji limitovat. Ženy sice drží loket dost vysoko a od těla, ale díky ostrým úhlem v lokti a zápěstí hrají i tak většinou při těle. Loket při těle zastaví energii a hráč ji musí produkovat v předloktí a pomocí zápěstí. V tomto případě hráč nepoužívá celu váhu svého těla, ale jen váhu svého předloktí plus rychlost švihu zápěstí. Profesionální hráči nám dokazují, že hrát se tak samozřejmě dá. Jen to má své nevýhody. Proč si tedy život komplikovat, když se to dá i jednodušší?!Dalším důvodem přetížení předloktí je i fakt, že ženy mají tendenci používat západní držení. To je nutí hledat bod kontaktu více při těle. Loket tím jakoby přilepily k tělu. Jelikož v tenise není podstatná "síla" úderu, ale jeho rychlost (km / h) a rotace (rpm / rps), tak z toho logicky vyplývá, že podobným narušením plynulého průběhu švihové fáze se naruší i rychlost rakety. Hráč musí pak zapojovat více svalů předloktí, prsou, ramen, či trupu. Tělo musí na každý z tisíců úderů vyprodukovat mnohem více energie a proto se i rychleji opotřebovává.Muži hrají s vystretejšou rukou, protože při úderu využívají více ramenní kloub.Američanka Sloane Stephensová je ideálním příkladem těchto limitací. Díky svému držení i ostrým úhlem v lokti a zápěstí má extrémně překroucený svaly a jejich úpony v oblasti lokte a zápěstí. Opakování všeho, co dělají profesionální hráči, není vždy nejšťastnějším řešením. Může z toho vzniknout "masovky". Právě tak, jak to dopadlo v ženském tenise s přehnaným využíváním otevřených postavení, západními pozicemi, svislého polohou rakety v počáteční fázi forhendové nápřahu atd. Jako příklad uvedu, že Serena Williamsová má přes 80 kg a při bekhend dokáže vyvinout dostatečnou sílu iz otevřeného postavení. Znamená to, že by to tak měli hrát juniorky, jen proto, že tato hráčka vyhrála tolik Grand Slam? Ne! Určitě jejich nevyhrála kvůli svému otevřenému postavení na bekhend. Vyhrála jejich kvůli své houževnatosti, bojovnosti a dalším vlastnostem, které dělají ze šampionů ... šampionů.Přesto, sestry Williamsovy spolu s několika trenéry vytvořili s otevřeným postavením obrovský boom. Ten trvá bohužel dodnes. Před tím to byl zase boom zavřených postavení. Já vím, lidé rádi opakují od nejlepších všechno. Jakoby měli klapky na očích. Davová psychóza je silná věc. Logika a věda jdou najednou stranou. Podobně a ve velkém to globální funguje s bekhendovým držením rakety při podání (Raonic) i vertikální pozicí rakety při forhendové nápřahu (Federer, Nadal, Wawrinka). Kolik profesionálů se inspirovalo dalšími profesionály a od nich to zas odkukali tisíce dalších trenérů a hráčů po celém světě. Pokud si dobře podíváme počáteční fázi úderů většiny top WTA hráček, tak spatříme, že se snaží imitovat počáteční fázi Federera a Nadala. Raketu mají vzpřímenou a levá - pomocná ruka zůstává při vytáčení poměrně vysoko. Jelikož jsem osobně viděl trenérů učit už osmi- či devítileté děti používat kopii tohoto pohybu, tak to zapadá. Pokud se dítě učí něco nového, tak má tendenci držet raketu pevně. Když budete držet pevně raketu s úhly a v pozici v jaké ji mají na začátku Federer a Nadal, tak automaticky zajdete i vy s raketou za svou hlavu, jakož i linii ramen. A máme tu WTA forhend! Jenže, "problém" spočívá v tom, že Roger a "Rafa" mají zápěstí velmi uvolněné. Po tomto svém počátečním rituálu začnou hned a plynule snižovat špičku rakety dolů vede tím od těla. A tady se mohli "ztratit v překladu" tisíce kopírujících rodičů, trenérů, jakož i hráčů.

    07.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • De Minaur se vzdal startu na Australian Open 2020

    MELBOURNE - Australan Alex de Minaur, 21. hráč světa, se nezúčastní prvního grandslamovém turnaji roku Australian Open. Odhlásil se těsně před jeho losem.Důvodem odhlášení australské jedničky je zranění břišního svalstva. "Je zničující, že vynechám domácí Grand Slam. Je to týden v kalendáři, na který se těším a kterému podřizuji všechnu tvrdou práci. Chtěl jsem hrát, přestože mám ve svalu čtyřcentimetrovou trhlinu. Bolí mě , když vstávám z postele, bolí mě každodenní činnosti. Všichni mi říkali, abych nehrál. Je to bohužel to nejmoudřejší nejmoudřejší řešení, "cituje de Minaura oficiální stránka Australian Open."První bolest jsem ucítil během souboje proti Šapovalovovi (na ATP Cupu, pozn. Red.). Pak jsem si vzal čtyři dny volna, následně sehrál dlouhý zápas proti Evansovi, čtyřhru, pak zase den volna a nato jsem hrál proti Nadalovi. Něco jsem cítil, ale nemyslel jsem si, že je to tak zlé. Pokud bych hrál, riskoval bych, že se to zhorší, "přiblížil svůj stav mladý Australan, který uvolnil v" pavouku "místo neúspěšnému hráči z finále kvalifikace.

    16.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel