Výsledky vyhledávání v sekci: Články
  • Je tenis o hlavě?

    Tenis se vzhledem ke své technické, tělesné, ale i psychické náročností na jednotlivce řadí mezi ty nejnáročnější sporty. Během své kariéry s míčkem v ruce jsem si vyslechl už tolik komentářů na téma, jak moc je tenis "mentální hrou", "nejdůležitější je hlava", nebo že "technika není podstatná", atd. Detaily mi už nikdo nevěděl vysvětlit. Hraje se tenis opravdu jen "mezi ušima"?Je opravdu hlava tím nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím úspěch tenisty? Pokud, tak nakolik? A co tělesné schopnosti, technika a taktika? Nebylo by zajímavé to rozebrat detailnější, dokonce až na procenta? Asi nejznámější rakouský trenér Günter Bresnik se v našem nedávném, přes dvouhodinovém rozhovoru na toto téma vyjádřil následovně: "Technika je základ. Je to nejdůležitější, co může trenér hráči dát. Pokud nemá potřebné mentální a tělesné vlastnosti, tak v tomto sportu i tak nedosáhne úspěch. A taktiku mají i tak skoro všichni hráči na profesionální úrovni stejnou. "Musel jsem souhlasit. Tenisový šampion se šampiónem nejprve narodí a až poté vypracuje. Hráči bez ambicí, vášně, trpělivosti a bojovnosti nepomůže ani ta nejlepší technika a fyzička. Takový hráč nikdy nedosáhne ani jen poloviční úspěch kolegu se sice špatnými technickými návyky, který ale ve svém DNA má tu správnou směs nejdůležitějších mentálně-tělesných předpokladů. Z diamantu se jednoduše ubrousek udělat nedá. Například takový Rafael Nadal vyčníval v mládežnických kategoriích z davu hlavně díky vysoce nadprůměrným vrozeným mentálním a tělesným schopnostem. S největší pravděpodobností by porazil osm z deseti soupeřů pouze s lopatou v ruce. Proč? Neboť by pro vítězství udělal všechno. On? Ne, jeho tělo a jeho mysl by mu jinou možnost ani nedali. Úspěch jednoduše nosí v sobě. Je třeba si uvědomit a akceptovat fakt, že ne každý se narodí s nastavením a předpoklady Nadala, Federera, Samprase či Djokoviče. Výrok Novaka Djokoviče "chci tutéž věc, kterou jsem chtěl, když jsem měl sedm let. Chci být světovou jedničkou! "To jen potvrzuje. Roger Federer je na tom stejně: "Miluji tenis a vždy jsem to tak cítil .... Vždy jsem měl sen, že se jednou stanu světovou jedničkou ... ". Další tenisová legenda Pete Sampras se vyjádřil: "Nikdy jsem nechtěl být super kluk, barevný kluk nebo zajímavý kluk. Chtěl jsem být kluk, co sbírá tituly. "Bojovnost, cílevědomost, vytrvalost, houževnatost a láska k tomu, co děláme, odděluje průměr od nejlepších nejen v životě, v byznysu, ale i sportu. Jinak to není ani v tenise. Matts Willander, bývalá světová jednička a sedminásobný grandslamový šampion ze Švédska se zas vyjádřil takto: "Vyloučil a zakázal bych tleskání za údery pro vašeho soupeře. Tenis není o úderech, jde o mentální bitvu. Pro mě by to měl být boj bojovníka proti bojovníkovi. "Mats byl bojovník. Ne každý má vlastnosti bojovníka a Mats svými slovy jen potvrzuje slova Güntera Bresnika, že talent na tenis není jen o tělesných schopnostech, ale taky o těch mentálních. Bojovnost, vytrvalost a cílevědomost mezi ně jednoznačně patří. Mentální tenis je jedna z mnoha témat, při které se tenisová veřejnost často "ztrácí v překladu". Je to opravdu komplikovaná, komplexní, ale zato velmi zajímavá téma. Něco jako "slepice či vejce?" Myslím, že chápat, jak to do sebe zapadá, by měl každý trenér, rodič, i hráč, protože podle toho by měla být i upravená celková příprava tenisty. Co-to jsem si na toto téma už v životě přečetl a vyslechl, ale nikdo mi to zatím srozumitelně nedokázal vysvětlit. O chvilku zjistíme proč. Pokud chci někomu něco dokázat a být co nejvíce objektivní, tak musím v první řadě začít od faktů. Pojďme tedy pěkně od začátku. Pravidlo číslo jedna v tenise je přehodit míček nad síť. Pravidlo číslo dvě je trefit ji do kurtu. Zní to sice primitivní, ale toto jsou dva nejpodstatnější principy tenisové hry. Po kontrole, dále v pořadí následuje dva - umístění, tři - rychlost a čtyři - rotace našich úderů. V tomto bodě se už víme bavit io využití taktiky. Připomenu i další důležitý fakt, na který bohužel hráči velmi často zapomínají. To, že nejdůležitějším momentem v tenise je ten první a poslední úder výměny. Pro jednoho hráče se vždy začíná výměna podáním a pro toho druhého zas riternom. Tolik k základním principům. Nakolik procent je tedy úspěch v tenise závislý od hráčových mentálních schopností?VĚDA:VÁHA míčky, DÉLKA rakety, VÝŠKA nadhození, OBSAH vzniklá z rotace trupu a ohýbání nohou, jakož i RYCHLOST švihu, trajektorie (dráha) rakety, správné načasování celého procesu, RYCHLOST a ROTACE míčku, ÚHEL, pod kterým byla odehrána, jakož i finální umístění celého podání, jsou všechno fyzikálně-matematické jevy, veličiny, či jednotky. Tyto jevy jsou z největší části ovlivněny technickým provedením daného úderu, tělesnými schopnostmi, ale také emocemi v daném okamžiku. Z toho nám ale vyplývá, že tenis je na cca 70% technická a na 30% tělesně-mentální hra. Vyplývá z toho i to, že technika je úzce propojena s fyzikou a matematikou. Zákony vědy jen tak klamati. Vraťme se ale k podávajícímu hráči, protože zde začíná celý příběh. Každé podání začíná nadhozem. Signál k rozhodnutí provést tento pohyb přichází z mozku. Koncentraci potřebnou k přesnému nadhození můžeme rovněž považovat za mentální faktor. Nadhození míčku rukou je zase fyzickou aktivitou. Totéž platí o sníženi nohou, rotaci trupu, zvednutí rakety, jakož i následném výskoku a švihu. Toto všechno bych považoval za tělesnou aktivitu. Styl, jakým hráč celý úder provádí, a to od nadhození až po dokončení, zapadá do techniky. Z toho vyplývá, že tenis je na cca 40% tělesnou, 40% technickou a jen na 20% mentální aktivitou. Při dvou stejně zkušené a mentální silných hráčích, vyhraje s největší pravděpodobností ten, který je tělesně zdatnější a lépe kondičně připraven.KONDIČKA A EMOCE:Stav 5:5 ve třetím setu, 30:40 při svém podání, dlouhá výměna, úder v běhu do strany při kterém hráč díky únavě stehenních svalů neudrží rovnováhu, jemně ho odkloní a zahraje 30 centimetrů do autu. Jen drobná nedokonalost v kinetice úderu může způsobit malý aut. Fyzička ovlivňuje techniku. Chyba způsobená díky únavě je jedna věc. Druhá věc je chyba způsobena emocemi. Mozek posílá příkazy do svalů a stačí jen jeden spjat sval, který ovlivní určitá emoce, a hráč pochybí. Strach, hněv, smutek, přemotivovaný, přílišná uvolněnost jsou všechno emoce, které ovlivňují funkci svalů a tím i plynulost kinetické reakce pohybu. Z toho nám jasně vyplývá, že emoce mají silný vliv na kondičku a opačně.Z výše uvedeného nám vyplývá, že obojí, tělesná únava, jakož i emoce, ovlivňují i technické provedení. Technické provedení zas ovlivňuje kinetickou reakci, jakož i sebevědomí a další emoce. Čili svaly ovlivňují hlavu, hlava zas techniku. Hlava ovlivňuje svaly a ty zas techniku. Technika ovlivňuje hlavu i svaly. V stresové situaci, hráč s jednoduchým a plynulým provedením úderů používá a zatěžuje méně svalů, více věří v své údery a tím pádem má i mnohem menší šanci na pochybení. Dokazuje to i studia, kde měli hráči s jednoduchým a plynulým provedením svých úderů v kritických situacích až o 30 až 45% méně nevynucených chyb. Čím méně svalů používali, tím menší byla šance na pochybení. Podobné to bylo při vynucených chybách.PSYCHIKA A ZKUŠENOSTI:V souboji dvou super fit hráčů s optimálními tělesnými danostmi / schopnostmi a připraveností, by s největší pravděpodobností vyhrál ten zkušenější a mentálně odolnější hráč. Mentální tenis je velmi obecný pojem. Nabyté zkušenosti hráče, vrozené mentální vlastnosti, aktuální psychická připravenost, osobnost a charakter hráče ovlivněn okolními vlivy. Právě tyto čtyři různé faktory pravděpodobně nejvíce ovlivňují konečný výsledek zápasu. Všechny jsou velmi propojeny. Přesto je v tenise tak rádi zobecnit házením do jednoho pytle s nálepkou "mentální hra". Při chápání tohoto tématu se tenisová veřejnost včetně hráčů, trenérů, rodičů, jakož i fanoušky nechápajíc detaily "ztrácí v překladu". Inteligence nemá s úspěchem v tenise absolutně nic společného. Spíše naopak, čím více emocí a nápadů hráč má, tím spíše pochybí. Takový hráč by se měl více zaměřit například na čtyřhru, kde by měl mnohem více možností využít své schopnosti. V zápase jeden proti jednomu má hráč během výměn extrémně málo času na rozhodování. Různé taktické variace by měl mít hráč natrénováno a zautomatizované a během výměn se i tak většinou rozhoduje podvědomě. Emoce nahlodávají psychiku hlavně mezi výměnami, když má hráč více času přemýšlet. Méně zkušení hráči se stávají obětí svých emocí a naopak, ti ​​nejlepší hráči mají natrénováno metody, jak držet své emoce pod kontrolou. Právě tyto těžce nabyté zkušenosti by měly zvýrazňovat hranici a určovat rozdíl mezi prvním a desátým, desátým a stým, jakož i stým a pětistým profesionálním hráčem. Mnoho semiprofesionálov umístěných mezi místy 200. až 500. místem v žebříčku ATP je na tom výborně po fyzické stránce, hraje tenis hodný první stovky, jenže jim chybí potřebné zkušenosti a sebevědomí. V tomto případě ale samozřejmě mluvíme o hráčích, kteří již mají své mentální a tělesné schopnosti na výborné úrovni. Prošly velmi hustým sítkem a dokázali že "na to" mají. Na této úrovni rozhodují detaily. Nadal je velmi těžko porazitelný soupeř nejen díky tomu, že je silný po mentální a tělesné stránce, ale také díky svým obrovským zkušenostem. V jeho technice se sice najde pár věcí, které by se daly vylepšit, ale jako celek je jeho technika na velmi dobré úrovni a svým provedením úderů splňuje všechny podstatné pozitivní prvky.EVOLUCE:Váha, délka a rozměry rakety jsou již dlouhá léta skoro identické. Změnil se pouze materiál. Velikost a váha míčky jsou také skoro nezměněny. Rozměr kurtu je stejný. Rozdíly ve fyziologii a anatomii lidského těla jsou naprosto minimální a nemají skoro žádný vliv na potřebu zásadně měnit styl úderů. Ano, asi největší tělesná odchylka může nastat u výšky jedince, jenže výška nehraje žádnou roli co se týče biomechaniky a technického provedení úderů a pohybu. Oba, i vysoký i nízký hráč, mají stejný cíl, být efektivní a úsporní. Evoluce techniky by se podle uvedených faktů vlastně ani neměla řešit. Měla by mít už dávno jasně stanovené normy díky rozpoznání pozitivních a negativních prvků, které je ovlivňují. Vytváříme ji uměle jen my lidé a to neustálou analýzou a opakováním toho, co dělá aktuální světová jednička. Takovým způsobem vzdělávání jsme vždy o deset let pozadu. Čili tvrzení, že správných technických provedení je mnoho, je zavádějící. Pohybem se buď šetří nebo nadrába. Určité pohyby budou vždy limitovat a další zas usnadňovat. Ve zkratce řečeno, do tohoto bodu jsou nejdůležitější tělesné schopnosti a technika. Drtivá většina hry je zautomatizovaná a hráč při ní nemusí přemýšlet. Psychika a taktika přichází v momentě, kdy se hráč rozhoduje o tom, kde podání či úder umístí a jakou rotaci použije. Pokud hráč nemá dostatečné technické a tělesné schopnosti, tak mu hlava moc nepomůže.TECHNIKA:"Jeden z klíčů k úspěchu je sebedůvěra. Důležitým klíčem k sebevědomí je příprava, "Arthur Ashe "Pokud chceš patřit k nejlepším, tak potřebuješ dobrou techniku ​​a možná ještě důležitější je mít dobré oko. Pokud vidíš míček dříve, tak máš více času myslet nad tím jak a kde ji zahraješ, "Rafael Nadal. Tento Nadalův citát bych si ještě doplnit následovně: Pokud vidíš - čteš hru soupeře, tak máš více času na přípravu a tím pádem si efektivnější v provedení svých úderů. "Můj tenis je agresivní, ale netvrdil bych, že je více fyzický než technický. Spoléhám více na techniku ​​než fyzičnost, ale být fit mi samozřejmě vždy pomůže, "dodává. Z toho vyplývá, že dobrá technika plus kondiční připravenost se rovnají většímu sebevědomí / pozitivnějšímu nastavení. Vše je úzce propojeny. Technické limitace, jakož i aktuální psychický stav, mohou na druhé straně značně omezit hráčovu výkonnost, zpomalit jeho celkový vývoj, ale i limitovat jeho maximální potenciál. Desetitisíce tenistů po celém světě si neužívají tenis tak, jak by mohli, jen pro technické limitace. V nejhorších případech jsem byl svědkem, jak zranění způsobená špatnými technickými návyky a následnou frustrací z příliš velkého počtu chyb, odradily hráčů od hraní tenisu, čehož následkem mnozí z nich předčasně ukončili svou kariéru. Začněme znovu od faktů. Tenis je o chybách. Statistiky jsou proto odrazovým můstkem a odrážejí aktuální stav hráče. Závodní tenis se hraje hlavně kvůli vítězstvím, bodem do žebříčků a následnému postavení v žebříčcích. Podle toho se hodnotí i úspěšnost hráče. Matematika zde je velmi jednoduchá. Pokud hráč dělá chyby, tak přehrává. Pokud přehrává, tak nemá body. Pokud nemá body, tak mě slabé umístění v žebříčku. Jelikož technika úderů a pohybu má prsty někdy až v 100% nevynucených a značné části vynucených chyb, tak těžko argumentovat proti tvrzení, že technika je v tenise klíčová. Pokud zařadíme hráčovo špatné rozhodnutí v zápase do taktiky, tak by u závodního juniora byla taktika v průměru zodpovědná za 20 až 40%, technika až za 50 až 90%, fyzička za 10 až 40% a psychika za 20 až 50% všech chyb. U top profesionála by to bylo rozložené trochu jinak. V pořadí 40 až 60% psychika, 30 až 40% kondiční připravenost, 10 až 20% taktika a až potom 10 až 20% technika. Nikdy není pozdě na úpravy. I Nadal i Djokovič stále pracují na detailech. Dobrá technická připravenost (i kondiční) totiž automaticky napomáhá tenistovi zvětšit své sebevědomí, dává větší možnosti využít své údery po taktické stránce a navíc je díky ní hráč šetrnější a méně opotřebovává své tělo po tělesné stránce. Žádný geniální vědec by nevynalezl převratný lék bez finančních a technicko-materiálních prostředků potřebných k realizaci. Ty mu ale někdo musí nejprve dát. Bez nich by byl jeho potenciál limitován tak, jak potenciál tenistu se špatnou technikou. Větší sebavedôvera ve své schopnosti je jeden z nejdůležitějších faktorů, které rozhodují v důležitých momentech o tom, kdo strhne vítězství na svou stranu. Pokud se na výměny hráčů podívám okem experta, tak skoro každá míček v síti či autě má nejen své technické odůvodnění, ale i technické řešení. To znamená, že technika má prsty v skoro 100% výsledků všech zápasů. U profesionálů to je samozřejmě o něco méně. Samozřejmě. tyto chyby, jakož i technika, jsou ovlivněny kondičkou a psychikou hráče v momentě, kdy úder zahraje. Unavený hráč dříve selže v technickém provedení, jakož i hráč nervózní, hráč bez sebevědomí, zda hráč pod tlakem důležitosti situace. Z toho vyplývá, že tělo a technika jsou nejdůležitější. Psychika (mentální hra) je jen pozitivní nebo negativní ovlivňuje. Velká důležitost je její přikládána hlavně proto, že sebevědomí, emoce a mentální vlastnosti hráče mají v určitém smyslu prsty v skoro každém úderu. Jak se ale nyní z toho vysomáriť? Je logické, že kondiční trenér tvrdí, že kondiční připravenost je to nejdůležitější, sportovní psycholog zas tvrdí, že jsou to psychika a emoce a tenisový trenér zas klade důraz na taktiku a techniku. Musí uživit sebe a své rodiny.LIDSKÝ ORGANISMUS:Je nemožné určit, který orgán je ten nejdůležitější. Je to srdce pohánějící krevní oběh? Nebo plíce, bez kterých srdce nefunguje, či mozek, který řídí všechno? Žaludek, játra a ledviny? Shodných se na tom, že pro život potřebné jsou všechny. Jejich funkce je tak silně propojena a od sebe závislá. V tenise by mozek představoval psychiku hráče, srdce představovalo tělesné schopnosti hráče, plíce představovali techniku, žaludek představoval taktické vzdělání, finance představovali svaly, šlachy, klouby a kosti bez kterých bychom se nikde nepohnuli, sociálně okolní vlivy jakými jsou rodiče, partner, přátelé, trenér, zda tréninkové podmínky představovaly ledviny, játra a žaludek, které dokáží značně znepříjemnit člověku život. Dále vzpomenu životu potřebné činnosti jako dýchání, pití, jedení, vylučování a spánek. Bez každého ze životních varhan na 100% umřeme, jakož i bez každé ze zmíněných životupotrebných činností také na 100% umřeme. Všechny varhany jsou závisle jeden od druhého, nefungovaly by samostatně a tím pádem nemůžeme ohodnotit ani jeden jako důležitější než ten druhý. Tenis se možná vyhrává hlavou, ale bez těla a rakety bychom se nedostali přes první kolo ani na tom nejslabším turnaji, takže ukončím tento článek tím, že tenis není mentální, ale hlavně komplexní sport, kde se musí bratr ohled na tělo, techniku , ale i hlavu hráče.

    05.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Generační rozdíly jsou dnes extrémní

    Po úspěšné sérii analýz hráčů přinášíme další velmi zajímavý článek, tentokrát Vám přinášíme pohled na dnešní mládež.Po pozitivním ohlasu na stručné analýzy profesionálních hráčů, které Vám díky našemu webu přinášíme, jsem se rozhodl (když mi to čas povolí) v tom pokračovat i v roce 2020. Snažíme se vybírat zajímavých hráčů, být struční a oslovit každého. Cílem je popsat vybrané profesionální hráče z mého pohledu tak, aby to bylo nejen zajímavé pro tenisové nadšence a tipéry, ale i poučné pro trenéry, rodiče, či samotné hráče. Dnes jsem se pro změnu rozhodl rozepsat o něčem jiném.Mnoho z našich trenérů a hráčů už navštívilo juniorské turnaje Eddie Herr a Orange Bowl, který je považován za neoficiální mistrovství světa juniorů všech kategorií. Na rozdíl od Evropy je na Floridě koncem roku ideální počasí, co mnozí využívají například na předsezónní přípravu. Po tréninku v IMG akademii jsme se šli se svěřencemi najíst. K našemu stolu přišel starý opálený pán, kterého jsem já hned poznal. Nick Bollettieri. Je o něm známo, že se rád vyhřívá na slunci jako ještěrka a nebylo to jinak ani teď. Vedle toho jak si Nick pochutnával na hranolkách s kečupem, hamburgery a zapíjel to vše kolou, mi nedalo nevyužít situaci přísedícího a probrat s touto trenérskou ikonou několik zajímavých témat.Už 82-letý americký trenér v rukou několik světových jedničeka byl a je v branži považován za trenérskou legendu. Měl v rukou hvězdy jako Andre Agassi, Jimmy Courier, Monika Selešová, Mary Piercová, Maria Šarapovová, Daniela Hantuchová, Jelena Jankovičová, Nicole Vaidišová, Sabine Lisická, Sara Erraniová, Tommy Haas, Max Mirnyj, Xavier Malisse, Venus Williamsová, Serena Williamsová, Martina Hingisová, Anna Kurnikovová, Marcelo Ríos, Kei Nišikori a dva roky trénoval i Borise Beckera. Přesto je i dnes snadno dostupný a v IMG akademii, kterou původně sám založil, ho potkat není problém. Nick je stále dost aktivní a momentálně tam plní úlohu mentora. Cena hodinového tréninku s ním se pohybuje od 900 do 1500 USD. Pro zajímavost uvedu, že ty největší jména, také na Floridě působících "dožívajících trenérských dinosaurů", nejsou o nic levnější. Hodina s Rickem MACC, který měl v rukou mladého Andyho Roddicka či Sestry Williamsovy, vás vyjde na 400, nebo trénink s Nickem Savianem, který nedávno trénoval Kanaďanku Bouchardovou, stojí prý až 1000 dolarů. Také jsem slyšel několik různých recenzí na jejich práci. Jakékoliv hvězdy měli tito trenéři v rukou, za hodinu Vám neřeknou určitě víc než jiný zkušený trenér. Za jednu či dvě hodiny se toho hodně vyřešit s novou tváří ani nedá, hlavně když detailněji neznáte hráče a jeho pozadí. Kvality těchto trenérů však spočívají ve zkušenostech. Jsem zastáncem teorie, že trenér, který stojí 15 eur na hodinu, ale nevidí a neví vyřešit problémy, vyjde zákazníka ročně mnohem draže, než trenér který stojí sice 40 eur, ale umí problémy nejen hned najít, ale za několik tréninků i vyřešit. Sám si kupuji raději méně, ale kvalitně. Pohodlné věci, které výnosy a vydrží mi déle. Tak by to mělo být i v tenise, protože čas tenisty ve vývoji je vzácný.Mnoho lidí z Nickova okolí, jakož i on sám se netají tvrzením, že není žádný expert co se týče techniky, ale spíše výborný řečník a motivátor. Na podobné věci měl totiž lidí jako například Pata Doughertyho, který se dlouhá léta věnoval metodice a technické přípravě studentů akademie. Základ úspěchu celého jeho projektu na Floridě vidím v tom, že šikovně využil finance jiných na vybudování potřebných objektů, zakotvil na správné geografické poloze a následně se zaměřil na stěhování mladých talentů z celého světa.Jak jsem již zmínil, tak při rychlém "fastfood" obědě jsme prohodily pár vět. Zeptal jsem se ho, že kdyby mi měl poradit jen jednu jedinou věc, kterou považuje jako trenér tolika grandslamových vítězů za nejdůležitější, co by to bylo. Chytil mě za rameno, podíval se mi do očí a řekl. "Naslouchej svým svěřencům. Buď otevřený vůči svým svěřencům, můj příteli. Pokud budeš příliš mluvit a neposlouchat, tak ti unikne to nejdůležitější. Každý z nich je jiný. Agassi mi přišel na trénink a řekl:, Nicku, víš, že dnes musíme trénovat později, neboť mám dohodnutého kadeřníka ?! 'Becker byl zas úplný opak a sestry Williamsovy vyžadovaly jemný přístup, ale já jsem je jen správně vedl k cíli. Neměnil jsem jim nápřahy ani nic. "Jeho myšlenka má určitě něco do sebe. Jakkoliv, hned mi napadlo, že čím se on vlastně potom přičinil o to, aby se mohl chlubit jejich úspěchy, že jejich trénoval, či dokonce vychoval. "Takže Nicku, pokud tomu dobře rozumím, ty vlastně tvrdíš, že šampióni se šampiony už narodí a je třeba je jen dobře vést ?!" zeptal jsem se. "Absolutně," odpověděl Nick a hned potom na chvilku zmrzl. Moje poznámka totiž směřovala k tomu, že jeho akademie byla úspěšná hlavně kvůli tomu, že zaprvé byla lokalizována na Floridě, kde je většinu roku ideální počasí a podmínky na trénink. Zadruhé měl Nick za sebou sponzory, kteří mu vybudovali výborné podmínky pro hráče. Jako poslední, ale nejdůležitější je, že Nick skautoval a stahoval ty největší talenty z celého světa už jako 8-10-leté a dával jim stipendium. Kdo by odmítl kvalitní tréninkové podmínky, v pěkném prostředí, s teplotou 18 - 30 ° C celou zimu, nedaleko pláže a zdarma?Přirovnám to k fotbalovému mužstvu Manchester City, kde trenér dostane od arabského sponzora skoro neomezený rozpočet na vyskládání týmu s možností jejich trénovat v těch nejlepších podmínkách. Šance, že s těmi nejtalentovanějšími hráči přijde i úspěch je značně vyšší, jakoby musel "vymakať" průměrných hráčů, kteří mu přijdou do rukou na hrbolatém vesnickém trávníku. On však celou myšlenkou narážel pravděpodobně hlavně na to, že hráči mají jiné povahové a tělesné vlastnosti. Přicházejí z různých poměrů a proto mají i jiné společenské normy a návyky. Způsob komunikace a užívání tréninkových metod jim třeba právě proto přizpůsobovat. Získat si důvěru slyšením jejich názoru.Hlavně dnes je práce trenéra s mládeží náročnější než kdykoliv předtím. Kdysi totiž převládala u trenérů autoritativní metoda výuky, která byla i velmi efektivní. Teď se nad tím jen pousmejem. Ať to zní jako klišé, ale mládež opravdu měla k trenérům a učitelům větší respekt. Dnes je "materiál" mnohem horší. Mladí sportovci jsou méně koordinovaní, méně chápaví, mají slabší motorické schopnosti provádět a učit se nové pohyby a slabou prostorovou orientaci v 5D prostoru. Proč je to tak, vždyť mají k dispozici lepší tenisky, lepší rakety, míčky, jakož i kvalitnější rehabilitaci.VÝCHOVA A SPOLEČNOSTDnes jejich práva zastupují ve všem obětaví rodiče, kteří si po většině s nimi sami doma nevědí rady. Když bylo dítě kdysi vyhozené z tréninku za špatné chování nebo malou snahu, tak mělo doma co vysvětlovat. Dnes si to naopak všechno "vyžere" spíše trenér. Nejen přehnaná politická korektnost je problém. Další brzdou jsou moderní výdobytky techniky.TECHNOLOGIE A POHODLNOSTTechnologie dnes věci sice v mnoha směrech usnadňují, ale tím automaticky i komplikují. Je všeobecně známo, že lehčí život dělá z lidí lenivce. Člověk má dnes pocit, že může dělat milion věcí najednou, ale nakonec nedělá nic pořádně. Naši koncentraci, emoce, jakož i kvalitu práce ovlivňují nejen mobilní telefonáty a sms zprávy, ale hlavně množství aplikací v mobilu, díky kterým naše mysl zpracovává mnoho rozdílných informací v průběhu krátkého času. Děti mají problém s koncentrací hlavně proto, že celý den drží v rukou mobil. Kdyby se jím alespoň trochu vzdělávali, tak by to bylo ještě v pořádku, ale celý den tráví sledováním primitivních "Prank-nachytávek", "směšných videí", sledováním YouTube a poslechem hudby, takže jejich mozek nenasává a neřeší nic, co by nastartovalo jejich rozvoj mozkových buněk tím správným směrem. Na mobilu jsou sice i když procházejí přes přechod pro chodce, pokud jim ale zavoláte, tak paradoxně mobil nikdy nezvednou. Komunikaci zvládají dnes děti totiž lépe už jen prostřednictvím velmi neosobního stylu komunikace a to psaním. Problémy děti dnes neřeší, ale řešení a odpovědi jednoduše vygooglovat. Domácí úkoly píší na notebooku, kde mají nastavené automatické opravování chyb. Hledají snadněji cesty a zkratky k dosažení cíle a tím ztrácejí přirozenou schopnost se přizpůsobovat situacím, řešit problémy, čili v konečném důsledku se jim snižuje i intelekt. Právě díky těmto zkratkám, které v reálném životě dnes mladí lidé aplikují, jsou na tréninku velmi netrpěliví a těžší se s nimi pracuje. Dá se konstatovat, že nová generace bohužel kvůli technologiím spíše hloupne. V realitě a profesionálním sportu se zkratky k úspěchům dělat naštěstí ještě nedají.MÁLO POHYBUNejde jen o mysl, ale také o tělesné schopnosti, které u dětí viditelně upadají. V tenisových školách po světě se místo tenisu spíše učí, která je pravá a levá noha a jaké je boční postavení. Pokud děti i pochopí, co od nich chceme, tak jsou jejich motorické schopnosti tak slabě rozvinuté, že jejich reálné nedokáží převést. Je to tak skutečné a viditelné, že se toho, popravdě, bojím. Možná to má něco společného s tím, že na tréninky nejdou na kole nebo samovolně, ale pouze ve vyhřátém autíčku. Jejich koordinace je slabší možná i proto, že se ve volném čase nevyhýbají šípem z vlastně vyrobených luků a možná tím, že neskáčou a nelezou na prolézačky, ale hrají se doma na gauči PS4 (PS3, či PS5). Tělocvik byl mým nejoblíbenějším předmětem, dnes prý patří mezi ty nejméně oblíbené.NEZÁJEMBuďme upřímní a podívejme se na to, kolik času dnes hráči tráví sledováním tenisu v televizi nebo na internetu. Já jsem se na VHS kazetách sám analyzoval, dokola sledoval a následně v obýváku imitoval podání Samprase a Ivanisevic. Před tréninky a zápasy jsem se motivoval díváním nejlepších výměn svých oblíbených hráčů. Pak jsem skočil na kolo a měřil si čas, za který přijdu na dvorce, doufajíc, že udělám nový rekord. Od začátku tréninku jsem se díky této vizualizační metodě cítil zodpovědnější za to, co dělám. Dnes mnoho mladých tenistů nejmenuje ani pět hráčů z první světové dvacítky a na trénink chodí jen autem s rodiči-taxikáři.Jakkoli, právě proto, že společnost takový vývoj chce a vyhovuje jí to, Nickovu rady nelze brát doslovně. Jeho myšlenka byla cílená. Být efektivnějším a flexibilnějším trenérem. Samozřejmě, odpovědností trenéra zůstává vést své svěřence správným směrem, ale i vhodně jim upravovat, či rozvíjet techniku, strategii hry, taktické vzdělání a další důležité součásti hry. Jednoduše, maximalizovat jejich potenciál a minimalizovat možnost zranění. Jeho radu, více naslouchat a pozorovat své hráče beru jako velmi hodnotný tip nad kterým jsem se i já hlouběji zamyslel. A co dělat s tou mládeží? To už nechám na samotných rodičů, vždyť v konečném důsledku dítě je a bude z největší části vždy jen jejich zrcadlem. 

    10.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Trčka o Privarovi: „Pubertu si na turnaje nebere“

    Peter Benjamín Privara a Daniel Trčka. Nejlepší hráč v Evropě do 16 let a renomovaný český trenér. Spolu tvoří momentálně zřejmě nejlépe fungující tandem v slovenském tenise. Pod vedením uznávaného odborníka zaznamenal slovenský junior loni šest turnajových titulů a v anketě STZ triumfoval s přehledem v kategorii Talent roku 2019.Už letmý pohled na pestrý pracovní životopis na Slovensku pevně etablovaného českého trenéra poukazuje na fakt, že je 15-letý Slovák v dobrých rukou. Pod dohledem rodáka z Rožnova pod Radhoštěm herně rostli i tenisté, kteří patřili svého času k top 10 světového pořadí. Ať už Tomáš Berdych, Radek Štěpánek nebo Jiří Novák. Spolu s Petrem Privarou začínají v trnavském TC Empire už třetí společnou sezónu. Zanedlouho 50-letého kouče jsme zastihli ještě před odletem na jihoamerický kontinent, kde čekají jeho svěřence dva antukové turnaje první kategorie v Paraguayi a v Ekvádoru. Tématem rozhovoru byl samozřejmě nadějný slovenský junior.Jak byste charakterizoval Petra Privaru?"Je to typ tenisty s variabilním herním projevem, odolným vůči stresu, který miluje výzvy a velké zápasy, ve kterých o něco jde. Na dvorec nikdy nenastupuje s jedním plánem, podle potřeby dokáže hrát obranný i útočný tenis. S oblibou hraje neočekávané údery. Aktuálně se nachází v etapě přerodu z defenzivního hráče na ofenzivní typ. Jeho pozice na dvorci se postupně mění směrem dopředu k síti. Výborně podává a dokáže zvládnout náročné zápasové situace. V momentech, kdy ostatní selhávají a nejsou tak psychicky odolní, Petra to motivuje a podává svůj nejlepší výkon. Má obrovskou touhu po vítězství, která je jeho největší zbraní.Slovenský nejtalentovanější junior je známý tím, že produkuje minimální množství nevynucených chyb, což je typické spíše pro defenzivnější hráče."Je to pravda, na tom má založenou svou hru. Je to systém postupného přechodu z defenzívy do útoku. Ale s tím, že hru bez chyb dokáže zrychlit, čímž se samozřejmě dostává více do ofenzivních situací. Zjednodušeně, zrychluje svou bezchybnou defenzivní hru. "Jaký herní progres zaznamenal pod vaším vedením?"Za dva roky naší spolupráce učinil významný posun. Přitom jde o komplexní pojetí osobnosti hráče. Snažím se poskytnout mu prostor na jeho osobní projev. Nechci z něj udělat hráče jakého já chci, ale nechávám ho, aby na dvorci projevil vlastní osobnost. Respektuji jeho cíle, touhy a charakter, a tomu podřizuji i trénink. Samozřejmě, že pracujeme na technických detailech tak, jako všichni ostatní hráči na různých úrovních. Hlavním cílem je zpevnit ho fyzicky. Přišel do kategorie, v níž se setkává s hráči o dva až tři roky staršími a fyzicky vyspělejšími. Pracujeme na silovém tréninku, aby mohl na dvorci aplikovat to, co umí hrát. Aby dokázal hrát turnaje celou sezónu a především, aby vydržel po zdravotní stránce. Dvakrát týdně navštěvuje fyzioterapeuta a musím zaklepat na dřevo, za ty dva roky neměl výrazněji zranění i když vyrostl o více než 20 centimetrů. "Jaké má rezervy a v čem by se ještě mohl ještě zlepšit?"I když je velmi rychlý a dokáže dotáhnout do úspěšného konce i dlouhé zápasy, stále se může zlepšovat po fyzické stránce, především v silové oblasti. Je to typický 15letý kluk se silným prožíváním emocí, které jsou na jedné straně zdrojem jeho energie. Musí však zapracovat na vnitřní kázni a na jejich kontrole. Je opravdu důležité, aby se věnoval pouze utkání na dvorci a nenechal se vyrušovat vlastními pocity. Musí je dostat pod kontrolu rychleji a méně se věnovat okolí. Někdy ví úplně o všem, co se děje za plotem. Hrává pravidelně i čtyřhru?"Petr není typický singlový specialista, snažíme se, aby ji hrával. Ve sbírce má už tři tituly ze čtyřhry v kategorii ITF do 18 let, přičemž nemá stálého partnera. Když však jdeme na turnaj, na kterém nám prioritně záleží a který chceme vyhrát, čtyřhru vynechá. "Mladého Prívaru jste převzali jako hráče s vyprofilovanou technikou jednoručního bekhendu. Předpokládám, že v jeho věku byste ho k obouručnímu držení rakety vrátit nechtěli."Ani to není nutné protože bekhend je v současnosti jeho velká zbraň."Máte pocit, že dokáže přetlačit hráče s obouručním bekhendem?"Peter to dokáže. A na velké překvapení umí z rakety vypustit vzápětí i rychlý úder po čáře, který soupeř obvykle neočekává. K tomu je nutná precizní technika. Má výborný bod zásahu, který je přitom u jednoručního úderu podstatně menší než u obouručního. Dalším důležitým faktorem je rychlost pohybu nohou, s jakou se hráč dokáže postavit správně k míči. Opomenout nemohu ani odhad na míček, na jeho rychlost a předpokládané místo dopadu, aby věděl úder správně načasovat. Pokud to nestihne, je z toho pouze defenzivní úder. Ale když to dobře trefí, je to často ještě větší bomba než z forhendu. Přitom musím přiznat, že za 30 let mé trenérské praxe je Prívara první hráč s jednoručním bekhendem, jehož trénuji.Navzdory výraznějšímu zastoupení hráčů s jednoručním bekhendem v aktuálním pořadí první dvacítky světového pořadí, v juniorských kategoriích jednoznačně převládá hra s obouručním držením."A převládat bude i nadále. Má to jednoduché vysvětlení. Ve všech přípravkách se učí bekhend obouruč. Dlouhá léta jsem neviděl ani v Česku, ani na Slovensku tenisovou školu, kde by to tak nebylo. Pro většinu malých dětí je náročné být konkurenceschopným s jednoručním bekhendem. Proto se ho prvoplánově ani neučí. Existují země, jako například Itálie, Francie nebo státy Jižní Ameriky, kde byste se s jeho trénováním setkali častěji. Obecně se však dá říci, že jednoručním bekhendem hrají dnes tenisté, kteří to z nějakého důvodu takto hrát i chtějí. Buď se jim to líbí, nebo mají svůj vzor. "Existuje optimální věková hranice na přechod od obouručního bekhendu k jednoručnímu?"Ideální by bylo, kdyby jednoruční úder trénovalo dítě od mala. I proto, že ten přechod nemusí být vždy jednoduchý. Po technické stránce jsou to velmi odlišné údery. "Nejsložitějším obdobím v kariéře tenisty bývá přechod k mužům. Co děláte proto, aby ho Prívara zvládl?"Petrovi se věnujeme, aby byl dobrým juniorem, ale souběžně s tím děláme i na tom, aby ten přechod zvládl. Stanovili jsme si krátkodobé ale i dlouhodobé cíle. Už na prvních turnajích dospělých musí být mladý tenista připraven fyzicky, herny, mentálně i takticky. Aby věděl, co má v této kategorii na dvorci dělat, aby se jednoduše, neztratil '. Pokud junior naskočí do mužského kolotoče turnajů brzy a je nepřipravený, problémy ho neobejdou. Na druhé straně je nezbytné na tom pracoval od začátku, aby si byl těchto problémů a rizik vědom. Větším problémem je stav, kdy se většina mladých tenistů začíná připravovat na tento přechod v 16, v 17 letech. To je už pozdě. "Kdy plánujete absolvovat první mužské turnaje?"Pravidlo o věku se vztahuje na datum narození, z čehož vyplývá, že 25 turnajů může absolvovat až od srpna. Do té doby si je musíme šetřit a zvažovat jejich výběr, což nám však zároveň umožňuje zařadit do kalendáře i mužské ITF-ka. Počítáme s volnými kartami pro turnaje v Trnavě. Jejich počet závisí i na Petrově úspěšnosti na akcích ITF a podle toho si v létě nastavíme program. Zatím máme vypracovaný plán pro příští tři měsíce. Naším cílem je, aby se dostal do kvalifikace na Roland Garros."Váš svěřenec prochází obdobím puberty, která se na chování většiny chlapců na dvorci i mimo něj projeví."Momenty puberty si vybere někde jinde, ale ne na turnaji. Je to normální 15letý kluk, se kterým řešíme na tréninku i tyto typické věci pro tento věk. Samozřejmě, že se občas vyskytnou i protesty proti všemu a všem. Když však jde do tuhého, umí se zpevnit a dělá to, co dělat má. "Spolupracovali jste s Berdychem, Štěpánkem i Novákem. Připomíná Vám něčím některého z těchto úspěšných hráčů?"Variabilitou a smýšlením mi připomíná Radka Štěpánka. Ten měl také své limity. Všichni si dobře pamatujeme jeho forhend. Ale zapracoval na tom, aby to nahradil. Pracoval na taktice, na nečekaných variantách hry. Pokud má hráč nějakou slabinu, obvykle má dvě možnosti. Buď se ji naučí nebo ji něčím nahradí. Právě touto schopností překvapit soupeře a nabourat jim systém hry mi Petr připomíná Štěpánka. Jinak bych ho nepřirovnal k nikomu. Petr je jedinečná osobnost, která ani nemusí být přirovnávána k nikomu proto, že on je prostě on. "

    20.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • POkračování Blogu tenisty Runeho, tentokárte podkapitola: Znovu na cestě - Tenisem.cz

    Vítejte v pokračování blogu Holgera Víta Nodskova Runeho. Sedmnáctiletý talent vyhrál svůj první titul Junior Grand Slam v roce 2019 a od nynějška se zaměřuje výhradně na profesionální turnaje. Holger píše pravidelné kousky pro ITF a poskytuje nahlédnutí do svého soukromí. Sbalil jsem si tašky a odešel na můj první turnaj po třech měsících. Nebyla to dlouhá cesta, jen pár hodin jízdy, musel jsem sice opustit své milované Dánsko, ale ten pocit ... páni, jak jsem si ten pocit vychutnával. Směs štěstí, radosti, nervů, všechny emoce byly zpět v mém těle a mysli. Klub v Dánsku uspořádal turnaj a já jsem si chtěl hrát poprvé za poslední 3 měsíce. Byla tam i stanice Eurosport zápasy se běžely v televizi, takže jsem se přirozeně cítil dobře. Měl jsem skvělé tréninkové období, ale těsně před turnajem jsem měl trochu divný pocit. Pocit cvičení bez záspasového vytížení mě zasáhl. Nějak jsem ztratil přehled o svém vývoji. Zlepšil jsem se při cvičení vůbec? Byl jsem teď lepší nebo horší než před krizí? Nebyl jsem schopen měřit svůj vývoj a nemohl jsem se otestovat v zápasech, jako obvykle.Formát turnaje byl na 4 gamy a 2 vítězné sety4. Téměř jako Next Gen [best-of-5 set]. V prvních třech zápasech jsem to zvládl dokonale. Vlastně jsem byl lepší, než jsem doufal. Snadno jsem našel rytmus ve své hře, byl jsem důrazný, dobře jsem se pohyboval a za první den jsem odehrál tři skvělé zápasy. Další den jsme se přesunuli do jiného klubu na semifinále.Než jsem se vydal na kurt, byl jsem příliš uvolněný - nalezení správné úrovně intenzity a energie před zápasem není něco, o čem jsem přemýšlel; Právě jsem to našel. Být jsem zvyklý hrát turnaje pravidelně dělat hodně věcí velmi přirozeně. Nyní jsou tu věci, které si musí připomínat. Začal jsem špatně semifinále, což je katastrofa ve formátu na 4 vítězné gamy, těžko se to dohání. Prohrál jsem. Byl jsem tak naštvaný. Bylo však dobré připomenout, že tenis není jako naučit se chodit nebo jezdit na kole. Tenis má tolik aspektů: technické, fyzické, taktické, mentální. A také malé rutiny před a během zápasů jsou tak důležité, aby bylo možné hrát co nejlépe.Měl jsem dobrý rozhovor s mamkou. Vždy je ke mně vždy upřímná. Někdy to může být velmi nepříjemné, zejména když říká, že věci, které znám a oná má pravdu, ale nechci je slyšet. Mluvili jsme o tom, jak důležité je pro mě hrát zápasy. Vždy věrný své hře a mé osobnosti. A pokud ztratím, tak dobře. Ale prohrát, když nebudu hrát svou vlastní hru a nebudu sám sebou na kurtu, je jen hrozný pocit.O Týden později, co se v Dánsku konal další pozvaný turnaj, se konal Jan Leschly. To bylo vysíláno na největším národním televizním kanálu v Dánsku. A tentokrát jsem se už cítil mnohem lépe připravený. Vzpomněl jsem si na své rutiny a měl jsem na paměti svůj rozhovor s mámou o tom, že mám být vždy sám sebou. Hrál jsem skvělé zápasy a vyhrál turnaj. To byly pravidelné sady už do 6 gamů. Klasické tenisové zápasy ve formátu, který známe.Odtud následovaly dva turnaje ve Švédsku, včetně jednoho v Båstadu, kde se běžně hraje turnaj ATP. Cítil jsem se tam skvěle. Tentokrát to byl znovu formát Fast4. Vyhrál jsem oba turnaje ve Švédsku, takže když ITF a ATP oznámily, že turnaje začnou znovu v polovině srpna, byl jsem tak šťastný. Cítil jsem, že to byla zatím nejlepší zpráva v roce 2020.Když se podívám zpět na toto celé období pauzy, přirozeně to byla katastrofa pro svět, pro lidi a pro podniky, ale také jsem mohl naít pozitiva. Třeba, že během těchto měsíců jsem se vyvinul v mnoha aspektech. Tyto aspekty považuji za zásadní pro dosažení výsledků v profesionálním tenisu a při zpětném pohledu jsem možná nebyl na začátku roku tak připravený, jak jsem si myslel. Takže jsem přirozeně nadšený, že mohu začít znovu hrát.Minulý týden jsem odešel na tenisovou akademii Mouratogla. Je skvělé být zpátky. Moc se mi líbí atmosféra a lidé kolem. A úroveň hráčů je fantastická. Právě teď mají zde turnaj UTS [Ultimate Tennis Showdown]. Takže jsem trénoval se [Stefanos] Tsitsipasem a [Matteem] Berrettinim. S Tsitsipasem jsem předtím trénoval na MTA a v Londýně na finále ATP a vždy mě ohromuje, že je ve všem, co dělá, tak profesionální. Je to skvělý příklad pro mladé kluky s velkými sny, jako jsem já.Turnaj UTS v Mouratoglou se též hraje za zavřenými dveřmi. Myslím, že jsme všichni konzervativní, protože jsme vyrůstali a dívali se na tenis v jednom formátu, ale naši rodiče také vyrostli bez mobilních telefonů, jaké dnes známe. Líbí se mi tedy myšlenka otevřenosti, protože starší není vždy lepší.Sledoval jsem první turnaj ATP Next Gen, který se kdy konal, kde mimo jiné hráli [Andrey] Rublev a [Denis] Shapovalov. Začátkem toho roku jsem byl na jiném turnaji ATP a tento Next Gen byl tak intenzivní. Sedět tak blízko, cítit nervy od těchto mladých tenistů, to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu. Mohl jsem se v těchto chlapích vidět, protože stále nebyli dokonalí. Byli mladí. Minulý rok jsem sledoval finále s Jannikem Sinnerem v Miláně a miloval jsem ho. Takže je to určitě cíl, abych si zahrál Next Gen a udělám vše pro to, abych se tam jednou dostal.

    08.červenec 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Hráči ATP
  • Analýzy hráčů: Stefanos Tsitsipas

    Mladý sympatický Řek má teprve 20 let, ale už má něco málo za sebou. Kromě toho, že byl světovou juniorskou jedničkou a mistrem Evropy se prosazuje už i v mužském tenise.Teprve nedávno dosáhl semifinále Australian Open, na kterém porazil svůj velký idol Rogera Federera. Zahrál si Hopman Cup, vyhrál tři turnaje ATP a 7krát byl ve finále. Je nejmladším hráčem v první desítce ATP a na prize money vydělal již přes 5,5 milionu dolarů. Ničeho se nebojí, je vysoký, motivovaný, ambiciózní, sebevědomý a hlavně pracovitý. Většina hráčů hned po ukončení tréninku jde na Facebook nebo dělají různé jiné věci. Ale to není případ řeka. Ten tenis od malička miluje a je to jeho osudová láska. Kdo by chtěl takového svěřence? No, určitě čtěte dálehttps://www.youtube.com/watch?v=uT5ymVTQunM&feature=emb_logoTsitsipasův potenciál je nsporný již od roku 2017, kdy byl v žebříčku ATP kolem 200. místa. Dnes je již šestý a všem dává jasně najevo, že mu ani to nestačí. Stefanos je velmi fixován na celou svou rodinu. Alexander Zverev i Stafanos Tsitsipas jako nejúspěšnější představitelé tzv. "mladých pušek" mají spoločné nejen to, že jsou vysocí a hubení, ale hlavně nesmírně sebevědomí. Němec se v juniorských kategoriích projevoval větší arogantností a Řek byl spíše skromnější typ. Na rozdíl od Zvereva to sebevědomí u Tsitsipassa spočívá hlavně v tom, že si je vědom toho, co všechno je ochoten udělat proto, aby byl nejlepší. Je si jistý sám sebou. To vidím jako největší klíč k jeho úspěchům. Po světě totiž běhá mnoho ctižádostivých hráčů, kteří by chtěli hrát tenis profesionálně, ale jen extrémně málo z nich dokáže pro to udělat opravdu maximum. Stefanos je jedním z nich.To, že se narodil ve sportovní rodině, mu určitě jen pomohlo. Jeho matka pochází z Ruska a jako mladá talentovaná tenistka dokonce reprezentovala Rusko ve Fed Cupu. Dědeček Stefanos z matčiny strany byl profesionálním fotbalistou a získal zlatou medaili na olympiádě v Melbourne. Model přísné sovětské výchovy se prokázal efektivní hned při několika úspěšných reprezentantech mladé generace. Alexander Zverev, i Denis Šapovalov sice reprezentují Německo a Kanadu, ale jejich rodinní příslušníci také hrávali tenis a pocházejí z Ruska. Jak se sám Stefanos vyjádřil, tak Řekové jsou dost líní, mají problém s disciplínou, a proto mu v mládí pomohla matka právě její přísnějším přístupem.Když vzpomínám na rodinu, tak určitě nesmím zapomenout na jeho otce Apostolose. Už to může z mých úst znít možná otřepaně, ale Stefanosův příběh je jen dalším důkazem propojení mezi úspěchem a obrovskou obětí rodiče. Jinak to v tenise asi opravdu nejde. Výchova závodního tenisty je velmi nákladná a určitě jde rodičům v první řadě o snižování nákladů. Inteligentnější rodič také rychle zjistí, že v tomto sportu je velký problém najít odpovědných a zkušených expertů. Proto se jim netřeba divit, že se začnou sami vzdělávat. Často se setkáváme také s tím, jak se rodič sám rozdělí do role šéftrenéra a manažera také hlavně z důvodu, aby měl lepší dohled nad kvalitou práce trenérů a celého týmu kolem hráče. Všichni víme, že ne vždy to dopadne dobře.To jsou podle mě dva hlavní důvody, proč vidíme tolik "expertů" přetransformovaných z rodiče na trenéra. Je to riskantní cesta plná oběti, na jejímž konci není nikdy zaručen kýžený výsledek. Ne každý si v této pozici dokáže udržet zdravou rovnováhu mezi rodičem a trenérem. Jakkoliv, rodič má určitou výhodu, protože představuje pro hráče nejen nejbližšího člena rodiny, ale i chlebodárce a střechodárce, což mu dává mnohem větší moc než kterémukoliv trenérovi. Důležitost disciplíny v tenise nemusím nikomu připomínat. Hráč potřebuje nejen tvrdou ruku, ale v těžkých chvílích i tu podpůrnou a na to je rodič skoro optimální. Nejdu to už víc rozebírat a ukončím to jen tím, že podle mě právě rozhodnutí rodičů mají největší vliv na potenciální úspěch jejich dětí.STRATEGIE HRYStefanos rád prosazuje aktivní, agresivnější hru od základní čáry. Jeho hra je založena na diktování tempa hry svým forhendů, dokud si nevytvoří možnost projít a ukončovat na síti. Je vysoký, ma velký dosah a solidní voleje, pokud se mu podaří ještě vylepšit efektivitu a variace podání, tak bude z něj velmi nebezpečný útočný hráč. Stefanos má velmi nízké čísla na returnech a to hlavně bekhendovém. Určitě i toto bude něco na co si se svým týmem v brzké době posvítí. TECHNIKAForhendStefanos má ve svém forhendu velké sebevědomí a má na to i důvody. Po statistické stránce Tsitsipas se svými forhendy získává o 30% bodů více a vytváří o 20% méně chyb, než v průměru jeho kolegové z top 100 ATP. Po dvou křížových forhendech v řadě, po oběhávaném inside-out a inside-in vyhrává až 60 - 63% výměn. Jednoduše má vysoký poměr vyhraných úderů a výměn vůči chybám. Pro přirovnání uvedu, že jeho kolega Alex Zverev se v téže forhendové statistice pohybuje někde mezi 47 - 49%. Mnozí laici ho přirovnávají k hráčům z 80. let jen proto, že při něm používá východní držení a jeho raketa je v akcelerační fázi v jiném úhlu jako například ta Federerova. Je to směšné tvrzení, protože se svým forhendy splňuje všechny pozitivní prvky, které by měl tento úder mít. Proto bych ho nazval "moderní forhend minulosti". Jednoduchost, úspornost, efektivita a všestrannost. Vyzvednu několik klíčových prvků:východní držení (klidně by mohlo být i více na semi-western);vysoký loket, který drží v náprahovej fázi celou dobu od těla;jednoduchý a plynulý nápřah ve tvaru C;vztažená ruka při bodu kontaktu;bod kontaktu před sebou;horizontální dokončení ve směru úderu ...Se svými forhendy je opravdu všestranný, protože ho umí použít jak v defenzivních, tak i v ofenzivních situacích či při oběhávání bekhendu (jeho ofenzivní zbraň). Počítaje s tím, že Stefanos ještě fyzicky zesílí, se dá očekávat, že se jeho forhend ještě zlepší. Tento úder mu vytváří základ, na kterém může dále stavět.BekhendTsitsipasův bekhend je neméně elegantní jako ten od Dimitrova, Wawrinky či Federera. Po technické stránce je to opravdu čistý a pohledný úder. Jakkoli, jejich čísla jsou nesrovnatelné. Dokud se Stefanos s bekhendem pohybuje někde mezi 42 - 46%, tak zmínění jeho kolegové jsou někde mezi 52 - 60%. Jako celek hodnotím jeho techniku jako velmi solidní. Stefanos Tsitsipas má kvalitní základ, který bude ještě s určitostí jen vylepšovat.ZhodnoceníStefanos Tsitsipas je podle mě hráč kterého tento sport potřebuje. Je opravdu dobrým vzorem a motivací pro mladé hráče. Ideální ukázkou toho, že pokud se hráč obětuje, dá do toho srdíčko a kus tvrdé práce, tak se výsledky dříve či později dostaví. Zda bude Stefanos v blízké budoucnosti světovou jedničkou si opravdu nedovolím předpovědět, ale pokud se vyhne zraněním, tak se bude určitě moci těšit z trvalého pobytu v první světové pětce. Vždyť má jen 20 let a vše před sebou.  

    08.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Rafael Nadal

    Opět se Vám hlásíme o slovo s analýzou konkrétního hráče. Tentokárte speciálně na přání. Je jím španělský fenomén Rafael Nadal - podle mnohých nejlepší antukář všech dob.Mou prioritou v roce 2020 bude analyzovat především mladé hráče. Jakkoliv, tenis je sport, ve kterém dnes dominují zejména třicátníci. Jednoho z nich nechci a nesmím vynechat. Býk, buldok, mašina. Jde, jde a jde. Zakousne se do vás a nepustí jako hyena. Noční můra protihráčů ... Rafael Nadal.BIOO tom, co je veřejně známo, se mi psát nechce. Proto jen ve zkratce připomenu jeho nejvýznamnější úspěchy. "Rafa" vyhrál Davis Cup reprezentující Španělsko už 4krát, ve sbírce má neuvěřitelných 79 turnajových trofejí, z nichž je až 17 grandslamových. Vyhrál všechny čtyři grandslamové akce. Jednou dobyl Melbourne (Australian Open), 11-krát Paříž (Roland Garros), 2krát Londýn (Wimbledon) a 3-krát New York (US Open). Je majitelem zlaté medaile z olympijských her v Pekingu za dvouhru (2008) a v Riu za čtyřhru (2016).V roce 2003 se stal druhým nejmladším hráčem, který se probojoval do top 100 žebříčku ATP. Při svém debutu ve Wimbledonu ve svých 17 letech se po Borisi Beckerovi stal druhým nejmladším hráčem, který se dostal do třetího kola. V roce 2006 vyhrál všechny zápasy, které hrál na antuce.CHARAKTERByl vždy motivován stát se ještě lepším. Ve své profesionální kariéře prý vynechal díky zraněním více než 25 měsíců, ale nikdy se nevzdal, dokonce často zraněn v zápasech ještě pokračoval a vyhrál je. Představte si psa, který honí klobásku zavěšenou před nosem. Nepřestává, dokud ji nedostane nebo neodpadne od únavy. Nezamýšlí se and tím, co ho to bude stát. Má jen jeden cíl.Pozici světové jedničky okupoval nejprve Roger Federer a později Novak Djokovič. Stále byl někdo o malinko lepší než on, alespoň podle žebříčku ATP. Od srpna 2005 do srpna 2008 byl Rafa tři roky bez přestávky světovou dvojkou ve stínu Federera. Dá se říci, že zmínění hráči posouvaly jeden druhého a druhý třetího o něco dál, a tím byli všichni donuceni zdokonalovat svou hru.Být světovou jedničkou bylo něco, za co by dal "Rafa" všechno a ono to i tak vypadalo. Pro někoho jako Nadal to znamená jen motivaci trénovat tvrději. Tento hráč dává totiž ze sebe všechno do posledního míčku. Zejména díky tomu se stal vzorem pro desetitisíce hráčů a nadšenců tenisu.Někdo ho miluje a někdo zas nenávidí. Djokovič si získával fanoušky díky někdy až Silent humoru a Federer zas svojí plynulou hrou a nakažlivou elegantností. Rafael to vše musel přebít svými výkony a bojovností. Nepomohlo mu ani to, že neuměl dobře anglicky. Veřejná prezentace je totiž i v tomto sportu velmi důležitá.Rafa je také velký závislák na Playstationu, to jste netušily co?TECHNIKAForhend má své chybičky, ale je to jeho velká zbraň. K bekhendu nemám co říct. Voleje a podání Nadal stále zlepšuje. Hraje ještě často v záklonu, což bude tím, že používal mnohem defenzivnější styl hry a západní držení na forhend, ale i na tom pracuje a stále častěji prosazuje přechod na agresivní hru. Rafael Nadal je momentálně nejlepší returnujícím hráčem na profesionálním mužském okruhu, čehož důkazem jsou statistiky na www.atptour.com vyhotovené za posledních 52 týdnů. Je rovněž na 3. místě v historických tabulkách. Největšími konkurenty v této "disciplíně" mu byly Andy Murray a Novak Djokovič. V poslední době mu konkuruje Argentinec Diego Schwartzman.Return je stejně důležitým úderem jakým je podání. Na trénincích mu však věnuje jen málokdo dostatečnou pozornost. Top junioři často nevědí zahrát například forhendový slajz. Doplácejí na to později při returnování na rychlejších površích. Mnozí hráči při returnech zbytečně riskují, dělají přílišné nápřahy, nevytáčejí ramena, vyskakují atd. Spočítejte kolik "dárků" odevzdá Váš hráč protivníkem ve formě zbytečně zkaženého returnu. Řekněme si na rovinu, kdyby mu strýc Nadal "daroval" o trošku lepší techniku úderů, tak by "Rafa" nemusel vynaložit až tolik síly a energie na pohyb. Tělo se tak jednoduše opotřebuje rychleji. Dříve či později a bez rozdílu na tom jak se jmenujete. Nejlepším důkazem jsou Nadalova časté zranění. Mnozí spojují zranění s jeho vrozeným defektem na chodidlech, díky kterým musí nosit speciální výplně. Určitě, něco na tom bude. Tělo totiž kompenzuje a díky tomu se prý jeho kolena, kyčelní klouby a možná i páteř nerovnoměrně zatěžují. Styl hry, kterým se léta prezentoval, mu v tom určitě nepomohl. Nechápejte mě špatně, strýc Toni mu dal hodně a vedl ho k těm největším úspěchům, jenže nikdo nejsme perfektní a v této sféře bych určitě našel jednu, dvě, tři a možná i více nedostatků. Jelikož hvězdy jako Nadal jsou vzory pro tisíce mladých hráčů, neúmyslně tím strýc Toni způsobil mnoho škody po celém světě. V teorii i Rafael Nadal. Hráčů s mentálně-tělesnými předpoklady a vlastnostmi, jaké měl malý "Rafa", by chtěl trénovat každý trenér. Pohybuji se v tenise dost dlouho na to, abych si dovolil tvrdit, že podobné trenérské jména si sice rád poslechnu, ale jejich úspěchy beru s rezervou, protože vím, že hráči jako Nadal mají úspěch předurčen a orazítkovaný v rodném listě. Za výsledky s Nadalem si zaslouží respekt a vzdávám mu hold, napadá mě jen taková filozofická otázka: "Kolik hráčů v životě Toni trénoval a kolik kromě Nadala dovedl k vrcholu?" Nechtěl od Rafaela peníze, aby neztratil pozici, kde není od hráče závislý a sám přiznal, že kdyby mu nebyl strýcem, tak by ho možná několikrát vyhodil. Jeho přísný a autoritativní trenérský styl by s největší pravděpodobností nevydrželo tolerovat 90% juniorů či profíků. Paradoxně je podle statistik díky 16 získaným grandslamovým trofejím právě Toni nejúspěšnějším trenérem na světě. Kromě počáteční nápřahovéj fáze, která s sebou přináší spoustu negativ a nedoporučuji ji nikomu opakovat, je forhend Nadala jeden z nejlepších na okruhu. Forhendové dokončení je určitě optimálnější jako například u Djokoviče, ale pomocná ruka jim překáží oběma. STÁLE SE JE CO UČIT I hráč jako Nadal se stále rozvíjí. Za poslední roky udělal ve své hře již několik dost velkých změn. Změnil forhendové držení na semizápadní, vnesl do svého repertoáru úderů agresivnější dokončení při forhendu a bekhendu, začal častěji chodit do úderů, vylepšil hru na síti, pozměnil techniku podání a dnes ji upravuje znovu! Ano, i takový hráč věci vylepšuje. Často se mě lidé ptají, "a nejsem na to už starý?", "Není na technické úpravy v 30-ce už pozdě?" Ne! Nikdy není pozdě. Vše záleží v první řadě na tom, zda a jak bude hráč z plánované úpravy profitovat, jakož i na tom, zda ji chápe a je ochoten to zkusit. I v tomto případě platí, že nic není zadarmo a bez práce a snahy nejsou koláče. Pokud se mám zavrtat do psychologie, tak tenisté většinou po dosažení určitých úspěchů dost zpohodlní. Je jedno zda jsou v desítce na Slovensku, Česku, v juniorské stovce ITF nebo první desítce ATP. Stoupne jim přirozeně ego. Nedůvěřují komukoliv, jsou pověrčiví a změny doslova nesnášejí. Staví raději na jistotě. Takže odpověď zní, když má trenér dostatek zkušeností podobné změny uskutečnit, tak mu v cestě stoji jen hráčovo ego, důvěra a snaha vyzkoušet to. Nic více, nic méně. ukázka optimální přípravy na forhenddokončení úderu horizontálním topspinem při agresivnějších úderech je až na pravou ruku (která mu překáží a brzdí kinetickou reakci) skoro identické s Federerem.  Znám mnoho obhájců teorie, že to jaký styl úderů či držení hráč používá je asi nepodstatné, protože Nadal byl světovou jedničkou a dokázal tak získat tolik grandslamových trofejí. Odkaz pošlu jasný. Hráči jako Rafael Nadal by porazili mnoho svých mládežnických protivníků díky vrozené bojovnosti, atletickosti a ambicím i s dřevěnou raketou v ruce.  99,99999% hráčů nedokáže vyhrát Grand Slam ani s těmi nejlepšími trenéry, podmínkami, raketami a technikou. Jdeme jim to ještě komplikovat a limitovat jejich hru extrémními postaveními, nesprávným pohybem, nevhodnými styly úderů a extrémními pozicemi rakety?!BUDOUCNOSTJsem velmi zvědavý jak pro Rafaela Nadala dopadne tato sezóna. Vypadá to, že ani v ní se zraněním nevyhne, ale na to je on už zvyklý a určitě zabojuje o další možná i grandslamovou trofej. Díky své bojovnosti a pracovitosti určitě je a navždy zůstane tenisovou legendou a inspirací pro mnohé. 

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel