Výsledky vyhledávání v sekci: Články
  • Je tenis o hlavě?

    Tenis se vzhledem ke své technické, tělesné, ale i psychické náročností na jednotlivce řadí mezi ty nejnáročnější sporty. Během své kariéry s míčkem v ruce jsem si vyslechl už tolik komentářů na téma, jak moc je tenis "mentální hrou", "nejdůležitější je hlava", nebo že "technika není podstatná", atd. Detaily mi už nikdo nevěděl vysvětlit. Hraje se tenis opravdu jen "mezi ušima"?Je opravdu hlava tím nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím úspěch tenisty? Pokud, tak nakolik? A co tělesné schopnosti, technika a taktika? Nebylo by zajímavé to rozebrat detailnější, dokonce až na procenta? Asi nejznámější rakouský trenér Günter Bresnik se v našem nedávném, přes dvouhodinovém rozhovoru na toto téma vyjádřil následovně: "Technika je základ. Je to nejdůležitější, co může trenér hráči dát. Pokud nemá potřebné mentální a tělesné vlastnosti, tak v tomto sportu i tak nedosáhne úspěch. A taktiku mají i tak skoro všichni hráči na profesionální úrovni stejnou. "Musel jsem souhlasit. Tenisový šampion se šampiónem nejprve narodí a až poté vypracuje. Hráči bez ambicí, vášně, trpělivosti a bojovnosti nepomůže ani ta nejlepší technika a fyzička. Takový hráč nikdy nedosáhne ani jen poloviční úspěch kolegu se sice špatnými technickými návyky, který ale ve svém DNA má tu správnou směs nejdůležitějších mentálně-tělesných předpokladů. Z diamantu se jednoduše ubrousek udělat nedá. Například takový Rafael Nadal vyčníval v mládežnických kategoriích z davu hlavně díky vysoce nadprůměrným vrozeným mentálním a tělesným schopnostem. S největší pravděpodobností by porazil osm z deseti soupeřů pouze s lopatou v ruce. Proč? Neboť by pro vítězství udělal všechno. On? Ne, jeho tělo a jeho mysl by mu jinou možnost ani nedali. Úspěch jednoduše nosí v sobě. Je třeba si uvědomit a akceptovat fakt, že ne každý se narodí s nastavením a předpoklady Nadala, Federera, Samprase či Djokoviče. Výrok Novaka Djokoviče "chci tutéž věc, kterou jsem chtěl, když jsem měl sedm let. Chci být světovou jedničkou! "To jen potvrzuje. Roger Federer je na tom stejně: "Miluji tenis a vždy jsem to tak cítil .... Vždy jsem měl sen, že se jednou stanu světovou jedničkou ... ". Další tenisová legenda Pete Sampras se vyjádřil: "Nikdy jsem nechtěl být super kluk, barevný kluk nebo zajímavý kluk. Chtěl jsem být kluk, co sbírá tituly. "Bojovnost, cílevědomost, vytrvalost, houževnatost a láska k tomu, co děláme, odděluje průměr od nejlepších nejen v životě, v byznysu, ale i sportu. Jinak to není ani v tenise. Matts Willander, bývalá světová jednička a sedminásobný grandslamový šampion ze Švédska se zas vyjádřil takto: "Vyloučil a zakázal bych tleskání za údery pro vašeho soupeře. Tenis není o úderech, jde o mentální bitvu. Pro mě by to měl být boj bojovníka proti bojovníkovi. "Mats byl bojovník. Ne každý má vlastnosti bojovníka a Mats svými slovy jen potvrzuje slova Güntera Bresnika, že talent na tenis není jen o tělesných schopnostech, ale taky o těch mentálních. Bojovnost, vytrvalost a cílevědomost mezi ně jednoznačně patří. Mentální tenis je jedna z mnoha témat, při které se tenisová veřejnost často "ztrácí v překladu". Je to opravdu komplikovaná, komplexní, ale zato velmi zajímavá téma. Něco jako "slepice či vejce?" Myslím, že chápat, jak to do sebe zapadá, by měl každý trenér, rodič, i hráč, protože podle toho by měla být i upravená celková příprava tenisty. Co-to jsem si na toto téma už v životě přečetl a vyslechl, ale nikdo mi to zatím srozumitelně nedokázal vysvětlit. O chvilku zjistíme proč. Pokud chci někomu něco dokázat a být co nejvíce objektivní, tak musím v první řadě začít od faktů. Pojďme tedy pěkně od začátku. Pravidlo číslo jedna v tenise je přehodit míček nad síť. Pravidlo číslo dvě je trefit ji do kurtu. Zní to sice primitivní, ale toto jsou dva nejpodstatnější principy tenisové hry. Po kontrole, dále v pořadí následuje dva - umístění, tři - rychlost a čtyři - rotace našich úderů. V tomto bodě se už víme bavit io využití taktiky. Připomenu i další důležitý fakt, na který bohužel hráči velmi často zapomínají. To, že nejdůležitějším momentem v tenise je ten první a poslední úder výměny. Pro jednoho hráče se vždy začíná výměna podáním a pro toho druhého zas riternom. Tolik k základním principům. Nakolik procent je tedy úspěch v tenise závislý od hráčových mentálních schopností?VĚDA:VÁHA míčky, DÉLKA rakety, VÝŠKA nadhození, OBSAH vzniklá z rotace trupu a ohýbání nohou, jakož i RYCHLOST švihu, trajektorie (dráha) rakety, správné načasování celého procesu, RYCHLOST a ROTACE míčku, ÚHEL, pod kterým byla odehrána, jakož i finální umístění celého podání, jsou všechno fyzikálně-matematické jevy, veličiny, či jednotky. Tyto jevy jsou z největší části ovlivněny technickým provedením daného úderu, tělesnými schopnostmi, ale také emocemi v daném okamžiku. Z toho nám ale vyplývá, že tenis je na cca 70% technická a na 30% tělesně-mentální hra. Vyplývá z toho i to, že technika je úzce propojena s fyzikou a matematikou. Zákony vědy jen tak klamati. Vraťme se ale k podávajícímu hráči, protože zde začíná celý příběh. Každé podání začíná nadhozem. Signál k rozhodnutí provést tento pohyb přichází z mozku. Koncentraci potřebnou k přesnému nadhození můžeme rovněž považovat za mentální faktor. Nadhození míčku rukou je zase fyzickou aktivitou. Totéž platí o sníženi nohou, rotaci trupu, zvednutí rakety, jakož i následném výskoku a švihu. Toto všechno bych považoval za tělesnou aktivitu. Styl, jakým hráč celý úder provádí, a to od nadhození až po dokončení, zapadá do techniky. Z toho vyplývá, že tenis je na cca 40% tělesnou, 40% technickou a jen na 20% mentální aktivitou. Při dvou stejně zkušené a mentální silných hráčích, vyhraje s největší pravděpodobností ten, který je tělesně zdatnější a lépe kondičně připraven.KONDIČKA A EMOCE:Stav 5:5 ve třetím setu, 30:40 při svém podání, dlouhá výměna, úder v běhu do strany při kterém hráč díky únavě stehenních svalů neudrží rovnováhu, jemně ho odkloní a zahraje 30 centimetrů do autu. Jen drobná nedokonalost v kinetice úderu může způsobit malý aut. Fyzička ovlivňuje techniku. Chyba způsobená díky únavě je jedna věc. Druhá věc je chyba způsobena emocemi. Mozek posílá příkazy do svalů a stačí jen jeden spjat sval, který ovlivní určitá emoce, a hráč pochybí. Strach, hněv, smutek, přemotivovaný, přílišná uvolněnost jsou všechno emoce, které ovlivňují funkci svalů a tím i plynulost kinetické reakce pohybu. Z toho nám jasně vyplývá, že emoce mají silný vliv na kondičku a opačně.Z výše uvedeného nám vyplývá, že obojí, tělesná únava, jakož i emoce, ovlivňují i technické provedení. Technické provedení zas ovlivňuje kinetickou reakci, jakož i sebevědomí a další emoce. Čili svaly ovlivňují hlavu, hlava zas techniku. Hlava ovlivňuje svaly a ty zas techniku. Technika ovlivňuje hlavu i svaly. V stresové situaci, hráč s jednoduchým a plynulým provedením úderů používá a zatěžuje méně svalů, více věří v své údery a tím pádem má i mnohem menší šanci na pochybení. Dokazuje to i studia, kde měli hráči s jednoduchým a plynulým provedením svých úderů v kritických situacích až o 30 až 45% méně nevynucených chyb. Čím méně svalů používali, tím menší byla šance na pochybení. Podobné to bylo při vynucených chybách.PSYCHIKA A ZKUŠENOSTI:V souboji dvou super fit hráčů s optimálními tělesnými danostmi / schopnostmi a připraveností, by s největší pravděpodobností vyhrál ten zkušenější a mentálně odolnější hráč. Mentální tenis je velmi obecný pojem. Nabyté zkušenosti hráče, vrozené mentální vlastnosti, aktuální psychická připravenost, osobnost a charakter hráče ovlivněn okolními vlivy. Právě tyto čtyři různé faktory pravděpodobně nejvíce ovlivňují konečný výsledek zápasu. Všechny jsou velmi propojeny. Přesto je v tenise tak rádi zobecnit házením do jednoho pytle s nálepkou "mentální hra". Při chápání tohoto tématu se tenisová veřejnost včetně hráčů, trenérů, rodičů, jakož i fanoušky nechápajíc detaily "ztrácí v překladu". Inteligence nemá s úspěchem v tenise absolutně nic společného. Spíše naopak, čím více emocí a nápadů hráč má, tím spíše pochybí. Takový hráč by se měl více zaměřit například na čtyřhru, kde by měl mnohem více možností využít své schopnosti. V zápase jeden proti jednomu má hráč během výměn extrémně málo času na rozhodování. Různé taktické variace by měl mít hráč natrénováno a zautomatizované a během výměn se i tak většinou rozhoduje podvědomě. Emoce nahlodávají psychiku hlavně mezi výměnami, když má hráč více času přemýšlet. Méně zkušení hráči se stávají obětí svých emocí a naopak, ti ​​nejlepší hráči mají natrénováno metody, jak držet své emoce pod kontrolou. Právě tyto těžce nabyté zkušenosti by měly zvýrazňovat hranici a určovat rozdíl mezi prvním a desátým, desátým a stým, jakož i stým a pětistým profesionálním hráčem. Mnoho semiprofesionálov umístěných mezi místy 200. až 500. místem v žebříčku ATP je na tom výborně po fyzické stránce, hraje tenis hodný první stovky, jenže jim chybí potřebné zkušenosti a sebevědomí. V tomto případě ale samozřejmě mluvíme o hráčích, kteří již mají své mentální a tělesné schopnosti na výborné úrovni. Prošly velmi hustým sítkem a dokázali že "na to" mají. Na této úrovni rozhodují detaily. Nadal je velmi těžko porazitelný soupeř nejen díky tomu, že je silný po mentální a tělesné stránce, ale také díky svým obrovským zkušenostem. V jeho technice se sice najde pár věcí, které by se daly vylepšit, ale jako celek je jeho technika na velmi dobré úrovni a svým provedením úderů splňuje všechny podstatné pozitivní prvky.EVOLUCE:Váha, délka a rozměry rakety jsou již dlouhá léta skoro identické. Změnil se pouze materiál. Velikost a váha míčky jsou také skoro nezměněny. Rozměr kurtu je stejný. Rozdíly ve fyziologii a anatomii lidského těla jsou naprosto minimální a nemají skoro žádný vliv na potřebu zásadně měnit styl úderů. Ano, asi největší tělesná odchylka může nastat u výšky jedince, jenže výška nehraje žádnou roli co se týče biomechaniky a technického provedení úderů a pohybu. Oba, i vysoký i nízký hráč, mají stejný cíl, být efektivní a úsporní. Evoluce techniky by se podle uvedených faktů vlastně ani neměla řešit. Měla by mít už dávno jasně stanovené normy díky rozpoznání pozitivních a negativních prvků, které je ovlivňují. Vytváříme ji uměle jen my lidé a to neustálou analýzou a opakováním toho, co dělá aktuální světová jednička. Takovým způsobem vzdělávání jsme vždy o deset let pozadu. Čili tvrzení, že správných technických provedení je mnoho, je zavádějící. Pohybem se buď šetří nebo nadrába. Určité pohyby budou vždy limitovat a další zas usnadňovat. Ve zkratce řečeno, do tohoto bodu jsou nejdůležitější tělesné schopnosti a technika. Drtivá většina hry je zautomatizovaná a hráč při ní nemusí přemýšlet. Psychika a taktika přichází v momentě, kdy se hráč rozhoduje o tom, kde podání či úder umístí a jakou rotaci použije. Pokud hráč nemá dostatečné technické a tělesné schopnosti, tak mu hlava moc nepomůže.TECHNIKA:"Jeden z klíčů k úspěchu je sebedůvěra. Důležitým klíčem k sebevědomí je příprava, "Arthur Ashe "Pokud chceš patřit k nejlepším, tak potřebuješ dobrou techniku ​​a možná ještě důležitější je mít dobré oko. Pokud vidíš míček dříve, tak máš více času myslet nad tím jak a kde ji zahraješ, "Rafael Nadal. Tento Nadalův citát bych si ještě doplnit následovně: Pokud vidíš - čteš hru soupeře, tak máš více času na přípravu a tím pádem si efektivnější v provedení svých úderů. "Můj tenis je agresivní, ale netvrdil bych, že je více fyzický než technický. Spoléhám více na techniku ​​než fyzičnost, ale být fit mi samozřejmě vždy pomůže, "dodává. Z toho vyplývá, že dobrá technika plus kondiční připravenost se rovnají většímu sebevědomí / pozitivnějšímu nastavení. Vše je úzce propojeny. Technické limitace, jakož i aktuální psychický stav, mohou na druhé straně značně omezit hráčovu výkonnost, zpomalit jeho celkový vývoj, ale i limitovat jeho maximální potenciál. Desetitisíce tenistů po celém světě si neužívají tenis tak, jak by mohli, jen pro technické limitace. V nejhorších případech jsem byl svědkem, jak zranění způsobená špatnými technickými návyky a následnou frustrací z příliš velkého počtu chyb, odradily hráčů od hraní tenisu, čehož následkem mnozí z nich předčasně ukončili svou kariéru. Začněme znovu od faktů. Tenis je o chybách. Statistiky jsou proto odrazovým můstkem a odrážejí aktuální stav hráče. Závodní tenis se hraje hlavně kvůli vítězstvím, bodem do žebříčků a následnému postavení v žebříčcích. Podle toho se hodnotí i úspěšnost hráče. Matematika zde je velmi jednoduchá. Pokud hráč dělá chyby, tak přehrává. Pokud přehrává, tak nemá body. Pokud nemá body, tak mě slabé umístění v žebříčku. Jelikož technika úderů a pohybu má prsty někdy až v 100% nevynucených a značné části vynucených chyb, tak těžko argumentovat proti tvrzení, že technika je v tenise klíčová. Pokud zařadíme hráčovo špatné rozhodnutí v zápase do taktiky, tak by u závodního juniora byla taktika v průměru zodpovědná za 20 až 40%, technika až za 50 až 90%, fyzička za 10 až 40% a psychika za 20 až 50% všech chyb. U top profesionála by to bylo rozložené trochu jinak. V pořadí 40 až 60% psychika, 30 až 40% kondiční připravenost, 10 až 20% taktika a až potom 10 až 20% technika. Nikdy není pozdě na úpravy. I Nadal i Djokovič stále pracují na detailech. Dobrá technická připravenost (i kondiční) totiž automaticky napomáhá tenistovi zvětšit své sebevědomí, dává větší možnosti využít své údery po taktické stránce a navíc je díky ní hráč šetrnější a méně opotřebovává své tělo po tělesné stránce. Žádný geniální vědec by nevynalezl převratný lék bez finančních a technicko-materiálních prostředků potřebných k realizaci. Ty mu ale někdo musí nejprve dát. Bez nich by byl jeho potenciál limitován tak, jak potenciál tenistu se špatnou technikou. Větší sebavedôvera ve své schopnosti je jeden z nejdůležitějších faktorů, které rozhodují v důležitých momentech o tom, kdo strhne vítězství na svou stranu. Pokud se na výměny hráčů podívám okem experta, tak skoro každá míček v síti či autě má nejen své technické odůvodnění, ale i technické řešení. To znamená, že technika má prsty v skoro 100% výsledků všech zápasů. U profesionálů to je samozřejmě o něco méně. Samozřejmě. tyto chyby, jakož i technika, jsou ovlivněny kondičkou a psychikou hráče v momentě, kdy úder zahraje. Unavený hráč dříve selže v technickém provedení, jakož i hráč nervózní, hráč bez sebevědomí, zda hráč pod tlakem důležitosti situace. Z toho vyplývá, že tělo a technika jsou nejdůležitější. Psychika (mentální hra) je jen pozitivní nebo negativní ovlivňuje. Velká důležitost je její přikládána hlavně proto, že sebevědomí, emoce a mentální vlastnosti hráče mají v určitém smyslu prsty v skoro každém úderu. Jak se ale nyní z toho vysomáriť? Je logické, že kondiční trenér tvrdí, že kondiční připravenost je to nejdůležitější, sportovní psycholog zas tvrdí, že jsou to psychika a emoce a tenisový trenér zas klade důraz na taktiku a techniku. Musí uživit sebe a své rodiny.LIDSKÝ ORGANISMUS:Je nemožné určit, který orgán je ten nejdůležitější. Je to srdce pohánějící krevní oběh? Nebo plíce, bez kterých srdce nefunguje, či mozek, který řídí všechno? Žaludek, játra a ledviny? Shodných se na tom, že pro život potřebné jsou všechny. Jejich funkce je tak silně propojena a od sebe závislá. V tenise by mozek představoval psychiku hráče, srdce představovalo tělesné schopnosti hráče, plíce představovali techniku, žaludek představoval taktické vzdělání, finance představovali svaly, šlachy, klouby a kosti bez kterých bychom se nikde nepohnuli, sociálně okolní vlivy jakými jsou rodiče, partner, přátelé, trenér, zda tréninkové podmínky představovaly ledviny, játra a žaludek, které dokáží značně znepříjemnit člověku život. Dále vzpomenu životu potřebné činnosti jako dýchání, pití, jedení, vylučování a spánek. Bez každého ze životních varhan na 100% umřeme, jakož i bez každé ze zmíněných životupotrebných činností také na 100% umřeme. Všechny varhany jsou závisle jeden od druhého, nefungovaly by samostatně a tím pádem nemůžeme ohodnotit ani jeden jako důležitější než ten druhý. Tenis se možná vyhrává hlavou, ale bez těla a rakety bychom se nedostali přes první kolo ani na tom nejslabším turnaji, takže ukončím tento článek tím, že tenis není mentální, ale hlavně komplexní sport, kde se musí bratr ohled na tělo, techniku , ale i hlavu hráče.

    05.leden 2020 - Napsal: Redakce

  • Trčka o Privarovi: „Pubertu si na turnaje nebere“

    Peter Benjamín Privara a Daniel Trčka. Nejlepší hráč v Evropě do 16 let a renomovaný český trenér. Spolu tvoří momentálně zřejmě nejlépe fungující tandem v slovenském tenise. Pod vedením uznávaného odborníka zaznamenal slovenský junior loni šest turnajových titulů a v anketě STZ triumfoval s přehledem v kategorii Talent roku 2019.Už letmý pohled na pestrý pracovní životopis na Slovensku pevně etablovaného českého trenéra poukazuje na fakt, že je 15-letý Slovák v dobrých rukou. Pod dohledem rodáka z Rožnova pod Radhoštěm herně rostli i tenisté, kteří patřili svého času k top 10 světového pořadí. Ať už Tomáš Berdych, Radek Štěpánek nebo Jiří Novák. Spolu s Petrem Privarou začínají v trnavském TC Empire už třetí společnou sezónu. Zanedlouho 50-letého kouče jsme zastihli ještě před odletem na jihoamerický kontinent, kde čekají jeho svěřence dva antukové turnaje první kategorie v Paraguayi a v Ekvádoru. Tématem rozhovoru byl samozřejmě nadějný slovenský junior.Jak byste charakterizoval Petra Privaru?"Je to typ tenisty s variabilním herním projevem, odolným vůči stresu, který miluje výzvy a velké zápasy, ve kterých o něco jde. Na dvorec nikdy nenastupuje s jedním plánem, podle potřeby dokáže hrát obranný i útočný tenis. S oblibou hraje neočekávané údery. Aktuálně se nachází v etapě přerodu z defenzivního hráče na ofenzivní typ. Jeho pozice na dvorci se postupně mění směrem dopředu k síti. Výborně podává a dokáže zvládnout náročné zápasové situace. V momentech, kdy ostatní selhávají a nejsou tak psychicky odolní, Petra to motivuje a podává svůj nejlepší výkon. Má obrovskou touhu po vítězství, která je jeho největší zbraní.Slovenský nejtalentovanější junior je známý tím, že produkuje minimální množství nevynucených chyb, což je typické spíše pro defenzivnější hráče."Je to pravda, na tom má založenou svou hru. Je to systém postupného přechodu z defenzívy do útoku. Ale s tím, že hru bez chyb dokáže zrychlit, čímž se samozřejmě dostává více do ofenzivních situací. Zjednodušeně, zrychluje svou bezchybnou defenzivní hru. "Jaký herní progres zaznamenal pod vaším vedením?"Za dva roky naší spolupráce učinil významný posun. Přitom jde o komplexní pojetí osobnosti hráče. Snažím se poskytnout mu prostor na jeho osobní projev. Nechci z něj udělat hráče jakého já chci, ale nechávám ho, aby na dvorci projevil vlastní osobnost. Respektuji jeho cíle, touhy a charakter, a tomu podřizuji i trénink. Samozřejmě, že pracujeme na technických detailech tak, jako všichni ostatní hráči na různých úrovních. Hlavním cílem je zpevnit ho fyzicky. Přišel do kategorie, v níž se setkává s hráči o dva až tři roky staršími a fyzicky vyspělejšími. Pracujeme na silovém tréninku, aby mohl na dvorci aplikovat to, co umí hrát. Aby dokázal hrát turnaje celou sezónu a především, aby vydržel po zdravotní stránce. Dvakrát týdně navštěvuje fyzioterapeuta a musím zaklepat na dřevo, za ty dva roky neměl výrazněji zranění i když vyrostl o více než 20 centimetrů. "Jaké má rezervy a v čem by se ještě mohl ještě zlepšit?"I když je velmi rychlý a dokáže dotáhnout do úspěšného konce i dlouhé zápasy, stále se může zlepšovat po fyzické stránce, především v silové oblasti. Je to typický 15letý kluk se silným prožíváním emocí, které jsou na jedné straně zdrojem jeho energie. Musí však zapracovat na vnitřní kázni a na jejich kontrole. Je opravdu důležité, aby se věnoval pouze utkání na dvorci a nenechal se vyrušovat vlastními pocity. Musí je dostat pod kontrolu rychleji a méně se věnovat okolí. Někdy ví úplně o všem, co se děje za plotem. Hrává pravidelně i čtyřhru?"Petr není typický singlový specialista, snažíme se, aby ji hrával. Ve sbírce má už tři tituly ze čtyřhry v kategorii ITF do 18 let, přičemž nemá stálého partnera. Když však jdeme na turnaj, na kterém nám prioritně záleží a který chceme vyhrát, čtyřhru vynechá. "Mladého Prívaru jste převzali jako hráče s vyprofilovanou technikou jednoručního bekhendu. Předpokládám, že v jeho věku byste ho k obouručnímu držení rakety vrátit nechtěli."Ani to není nutné protože bekhend je v současnosti jeho velká zbraň."Máte pocit, že dokáže přetlačit hráče s obouručním bekhendem?"Peter to dokáže. A na velké překvapení umí z rakety vypustit vzápětí i rychlý úder po čáře, který soupeř obvykle neočekává. K tomu je nutná precizní technika. Má výborný bod zásahu, který je přitom u jednoručního úderu podstatně menší než u obouručního. Dalším důležitým faktorem je rychlost pohybu nohou, s jakou se hráč dokáže postavit správně k míči. Opomenout nemohu ani odhad na míček, na jeho rychlost a předpokládané místo dopadu, aby věděl úder správně načasovat. Pokud to nestihne, je z toho pouze defenzivní úder. Ale když to dobře trefí, je to často ještě větší bomba než z forhendu. Přitom musím přiznat, že za 30 let mé trenérské praxe je Prívara první hráč s jednoručním bekhendem, jehož trénuji.Navzdory výraznějšímu zastoupení hráčů s jednoručním bekhendem v aktuálním pořadí první dvacítky světového pořadí, v juniorských kategoriích jednoznačně převládá hra s obouručním držením."A převládat bude i nadále. Má to jednoduché vysvětlení. Ve všech přípravkách se učí bekhend obouruč. Dlouhá léta jsem neviděl ani v Česku, ani na Slovensku tenisovou školu, kde by to tak nebylo. Pro většinu malých dětí je náročné být konkurenceschopným s jednoručním bekhendem. Proto se ho prvoplánově ani neučí. Existují země, jako například Itálie, Francie nebo státy Jižní Ameriky, kde byste se s jeho trénováním setkali častěji. Obecně se však dá říci, že jednoručním bekhendem hrají dnes tenisté, kteří to z nějakého důvodu takto hrát i chtějí. Buď se jim to líbí, nebo mají svůj vzor. "Existuje optimální věková hranice na přechod od obouručního bekhendu k jednoručnímu?"Ideální by bylo, kdyby jednoruční úder trénovalo dítě od mala. I proto, že ten přechod nemusí být vždy jednoduchý. Po technické stránce jsou to velmi odlišné údery. "Nejsložitějším obdobím v kariéře tenisty bývá přechod k mužům. Co děláte proto, aby ho Prívara zvládl?"Petrovi se věnujeme, aby byl dobrým juniorem, ale souběžně s tím děláme i na tom, aby ten přechod zvládl. Stanovili jsme si krátkodobé ale i dlouhodobé cíle. Už na prvních turnajích dospělých musí být mladý tenista připraven fyzicky, herny, mentálně i takticky. Aby věděl, co má v této kategorii na dvorci dělat, aby se jednoduše, neztratil '. Pokud junior naskočí do mužského kolotoče turnajů brzy a je nepřipravený, problémy ho neobejdou. Na druhé straně je nezbytné na tom pracoval od začátku, aby si byl těchto problémů a rizik vědom. Větším problémem je stav, kdy se většina mladých tenistů začíná připravovat na tento přechod v 16, v 17 letech. To je už pozdě. "Kdy plánujete absolvovat první mužské turnaje?"Pravidlo o věku se vztahuje na datum narození, z čehož vyplývá, že 25 turnajů může absolvovat až od srpna. Do té doby si je musíme šetřit a zvažovat jejich výběr, což nám však zároveň umožňuje zařadit do kalendáře i mužské ITF-ka. Počítáme s volnými kartami pro turnaje v Trnavě. Jejich počet závisí i na Petrově úspěšnosti na akcích ITF a podle toho si v létě nastavíme program. Zatím máme vypracovaný plán pro příští tři měsíce. Naším cílem je, aby se dostal do kvalifikace na Roland Garros."Váš svěřenec prochází obdobím puberty, která se na chování většiny chlapců na dvorci i mimo něj projeví."Momenty puberty si vybere někde jinde, ale ne na turnaji. Je to normální 15letý kluk, se kterým řešíme na tréninku i tyto typické věci pro tento věk. Samozřejmě, že se občas vyskytnou i protesty proti všemu a všem. Když však jde do tuhého, umí se zpevnit a dělá to, co dělat má. "Spolupracovali jste s Berdychem, Štěpánkem i Novákem. Připomíná Vám něčím některého z těchto úspěšných hráčů?"Variabilitou a smýšlením mi připomíná Radka Štěpánka. Ten měl také své limity. Všichni si dobře pamatujeme jeho forhend. Ale zapracoval na tom, aby to nahradil. Pracoval na taktice, na nečekaných variantách hry. Pokud má hráč nějakou slabinu, obvykle má dvě možnosti. Buď se ji naučí nebo ji něčím nahradí. Právě touto schopností překvapit soupeře a nabourat jim systém hry mi Petr připomíná Štěpánka. Jinak bych ho nepřirovnal k nikomu. Petr je jedinečná osobnost, která ani nemusí být přirovnávána k nikomu proto, že on je prostě on. "

    20.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Auger-Aliassime: "Nikdy jsem neměl žádné idoly"

    ROTTERDAM - Kanadský mladík Félix Auger-Aliassime nevstoupil do sezóny ideální, ale věří, že se výsledky dostaví. Řekl to na jedné z tiskovek v Nizozemském Rotterdamu."Pokud budu dělat věci správně, dříve či později to přinese ovoce," cituje Kanaďana francouzský portál We Love Tennis. Přestože si Auger-Aliassime váží tzv. velkou trojky, vzor podle vlastních slov nemá: "Líbí se mi mentální síla a bojovný duch Nadala, forhendová technika Federera a Djokovičovo pokrytí kurtu. Zakládám si však na tom, abych nikoho neduplikoval. Od dob, kdy hráju tenis,  jsem nikdy neměl idoly. " V současnosti je 19-letý Kanadský supertalent v žebříčku ATP na 21. místě. Loni byl již i o čtyři pozice výše, přesto mu však stále chybí premiérový ATP titul a na Grandslamu je jeho maximem 3. kolo z loňského Wimbledonu.  

    13.únor 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Síla kreativní vizualizace. Úspěch na US Open líčila Andreescuová

    Do sezony 2019 vstupovala jako osmnáctiletá a 152. hráčka světa. V průběhu roku se však v žebříčku vyšplhala na 4. místo, když vyhrála velké turnaje včetně US Open. A to ještě kvůli zranění čtyři měsíce nehrála. Mladá Kanaďanka Bianca Andreescuová své úspěchy vysvětluje meditačními a vizualizačními cvičeními, slávu na newyorském grandslamu si prý v hlavě promítala od svých 15 let. Bianca Andreescuová loni prožila průlomovou sezonu, když vyhrála velké turnaje v Indian Wells a Torontu a také zaznamenala první grandslamovou trofej z US Open."Myslím, že se všechno dokonale sešlo a byl z toho ten úžasný titul na US Open," vzpomínala Andreescuová ve včerejším rozhovoru pro Tennis Channel Live."Začalo to už v Aucklandu, kde jsem porazila několik dobrých hráček. Před New Yorkem mi pomohl Rogers Cup, kde jsem se vracela po dlouhém zranění a nebyla jsem pod tlakem."Teprve devatenáctiletá Kanaďanka připisuje svou psychickou odolnost a úspěchy každodenním meditačním a vizualizačním rituálům."Říká se tomu kreativní vizualizace (technika pozitivního myšlení). Představte si sami sebe v budoucnosti, jak chcete, aby ten moment vypadal. Já si od svých patnácti let představovala US Open. Je to legrační, protože jsem tím vlastně sama sobě vypsala výherní šek na rok 2019. Je to ohromující, ale ukazuje to, jak je tahle technika účinná. Klíčem je vcítit se do dané situace v budoucnosti," vysvětlovala Andreescuová..@Bandreescu_'s keys to success?Hard work, creative visualization, and of course, confidence. ????The @usopen defending champion joins @Steve_Weissman and @thetracyaustin on #TCLive to talk quarantine routines, her journey to career-high No. 4, and more→https://t.co/tPoe44TDv0 pic.twitter.com/JSkbSyt5qQ— Tennis Channel (@TennisChannel) April 23, 2020

    24.duben 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Hráči ATP
  • Analýzy hráčů: Nikoloz Basilašvili

    Při psaní těchto analýz se musím v mnohém a často opakovat. Je to logické, protože top hráči jsou si v mnoha věcech podobní. Jenže, jen nejlepší z nejlepších, jako například "velká trojka", ale i někteří z jejich mladších následovníků jako například Thiem, Tsitsipas, Medveděv, Rublev nebo Zverev mají společné ty nejdůležitější mentální vlastnosti jakými jsou láska k tenisu, houževnatost, cílevědomost, soutěživost, vytrvalost a sebekázeň, která přechází někdy až do perfekcionismu.Přestože mají většinu z těchto důležitých vlastností, je ale tato skupinka mladíků mnohem zranitelnější, snadno zlomiteľná, výsledkově neregulérní a na velkých akcích se neumí prosadit. Jejich psychickou nestabilitu a nevyrovnanost výkonů jsme mohli (s výjimkou Medveděva, který jede v 2019 jako pilka) sledovat během celé sezóny 2019. Procházejí krizemi různého typu. Na žádost čtenářů budu dnes psát o hráči, o kterém díky zmíněným vlastnostem, jakož i tomu, čím vším si musel v životě projít, podle mého názoru budeme ještě hodně slyšet. Je jím 27letý sympatický Gruzínec Nikoloz Basilašvili. Tento hráč možná nemá v rukou tolik fyzického talentu jako například Nick Kyrgios, ale jeho mentální vlastnosti to všechno dorovnávají.Těžké začátky"Byly momenty, kdy jsme s otcem na cestách po turnajích spávali v autě i několik týdnů. Zatím to celé byla velmi zajímavá cesta. Trénoval jsem ve špatných podmínkách a nemohl jsem si najít žádného sponzora, tak jsem si vybavil ruské občanství. Během juniorského okruhu jsme spali v autě i měsíc. Na turnajích jsme spali i ve stanech. Všechny tyto věci vás donutí uvědomit si, že těžké časy nebyly jen tak pro nic. Určitě mě udělali nejen silnějším, ale i víc hladovým soutěžit na té nejvyšší úrovni, "vyjádřil se gruzínský tenista.Důraz na detaily je u něj velký. Není divu, protože jeho otec byl profesionální tanečník (balet) a jeho matka doktorka. V obou profesích je důležitá odpovědnost, disciplína a důraz na detaily. Možná i proto se zdají hra a pohyb Nikoloze takové technicky čisté. "Rozdíly na této úrovni nejsou velmi velké. Jako největší rozdíl vnímám to, že musím být naplno připraven na každý zápas a to bez nejmenšího výpadku. Na tom přesně pracujeme, být schopen hrát stejně proti žebříčkově slabším hráčům se stejnou intenzitou jako proti těm nejlepším, "vysvětlil. Svou skromnost, cílevědomost a uvědomění vystihuje následujícím vyjádřením: "V tenise jsou velmi důležité zkušenosti a sebevědomí hráče, a proto mám před sebou ještě mnoho kroků, které musím projít."StrategieNikoloz používá velmi útočnou hru od základní čáry (pokud mu to soupeř dovolí). Jeho hra mi připomíná bývalou světovou jedničku Juana Carlose Ferrera, ale i Jevgenije Kafeľnikova. Pro svou pracovitost a houževnatost, díky které byl Ferrero pro své protivníky takový otravný, získal tento úspěšný Španěl přezdívku "komár" (komár). Rus Kafelnikov byl zas pro své "střely" a přesnost přezdívaný Kalašnikov. Nikoloz si útočnou hrou vytváří situace na ukončení, ale stále mu chybí kvalita na síti. Jeho statistiky při hře na síti jsou velmi slabé. Je vidět, že co se týče strategie a taktických prvků, je jeho hra teprve ve vývoji. Často dělá zbytečně mnoho nevynucených chyb a jeho údery jsou příliš přímé a neefektivní. Protože jeho ambice jsou nejvyšší, tak ho samozřejmě porovnávám s hráči z první světové desítky.Momentálně staví na trpělivost a poctivou práciTakto se Gruzínec vyjádřil k tématu plánování maximalizování svého potenciálu: "nehoní se za výsledky, ale spíše abych odevzdal 100% na kurtu i mimo něj. Chci maximalizovat to, co mám, hlavně proto, abych ukončil svou kariéru s vědomím, že jsem nenechal ani jednu skálu nepřrevrátěnou.Vše je na dobré cestěV stabilizaci jeho hry a výkonů má momentálně prsty zkušený nizozemský trenér Jan de Witt. "Co mě přesvědčilo, bylo to, jak reagoval v tréninku. Uvědomil jsem si, že tento kluk je velmi seriózní a ochotný dělat vše pro to, aby posunul svou hru na další úroveň, "řekl Holanďan. "Měli jsme jasný obraz o tom, kam chceme jít s jeho hrou," připouští de Witt. "Překvapilo mě, jak rychle se zlepšoval. Nikdy jsem neměl hráče, který se učil tak rychle jako on. Má velmi zvláštní talent učit se, pokud jde o biomechaniku a pohyb. Je to velmi neobvyklé a je to něco, co jsem, když jsem s ním začal poprvé pracovat, ještě nevěděl. Rychle se dokázal naučit opravdu komplexní věci. Má disciplínu na to, aby tvrdě pracoval a pokud ho přitlačíte, tak to udělá, "dodává. Pokud se podíváme na výsledky a statistiky Basilašviliho za poslední tři roky, tak vidíme každým rokem postupný progres. V roce 2019 je Gruzínec podle všeho, díky své tvrdé práci a vytrvalosti, na té nejlepší cestě pokračovat ve svém progresu.2017: žebříček ATP 94. - 51. (0 titulů)2018: žebříček ATP 89. - 21. (2 tituly)2019: žebříček ATP 22. - 16. (1 titul)Slabinyjakkoli agresivně se Nikoloz snaží hrát, od základní čáry mu chybí uvolněnost, švih a rotace, vinou čehož jsou jeho údery při rozhazování soupeře po odskoku pomalejší pro tento styl hry není až tak efektivníjeho hra je dost předvídatelná a málo mění rytmuschybí mu variabilita po taktické i úderové stránceněkdy až příliš riskuje a ma vysokou statistiku nevynucených chybpodle statistik vyhrál na síti jen 8% výměnskoro vůbec nepoužívá servis-volejslabší a méně efektivní podání jako jeho kolegové (o 30% méně es než je průměr top 100 / až 66. místo v žebříčku součtu bodů za podáníSilné stránkypracovitost, sebekázeň a nepoddajnostsolidní hra od základní čáryvýborná technika úderů a pohybu po kurtuvelmi solidní returny (70% více vyhraných bodů / 10% méně chyb než průměr top 100/33. místo v žebříčku součtu bodů za return)

    06.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Stefanos Tsitsipas

    Mladý sympatický Řek má teprve 20 let, ale už má něco málo za sebou. Kromě toho, že byl světovou juniorskou jedničkou a mistrem Evropy se prosazuje už i v mužském tenise.Teprve nedávno dosáhl semifinále Australian Open, na kterém porazil svůj velký idol Rogera Federera. Zahrál si Hopman Cup, vyhrál tři turnaje ATP a 7krát byl ve finále. Je nejmladším hráčem v první desítce ATP a na prize money vydělal již přes 5,5 milionu dolarů. Ničeho se nebojí, je vysoký, motivovaný, ambiciózní, sebevědomý a hlavně pracovitý. Většina hráčů hned po ukončení tréninku jde na Facebook nebo dělají různé jiné věci. Ale to není případ řeka. Ten tenis od malička miluje a je to jeho osudová láska. Kdo by chtěl takového svěřence? No, určitě čtěte dálehttps://www.youtube.com/watch?v=uT5ymVTQunM&feature=emb_logoTsitsipasův potenciál je nsporný již od roku 2017, kdy byl v žebříčku ATP kolem 200. místa. Dnes je již šestý a všem dává jasně najevo, že mu ani to nestačí. Stefanos je velmi fixován na celou svou rodinu. Alexander Zverev i Stafanos Tsitsipas jako nejúspěšnější představitelé tzv. "mladých pušek" mají spoločné nejen to, že jsou vysocí a hubení, ale hlavně nesmírně sebevědomí. Němec se v juniorských kategoriích projevoval větší arogantností a Řek byl spíše skromnější typ. Na rozdíl od Zvereva to sebevědomí u Tsitsipassa spočívá hlavně v tom, že si je vědom toho, co všechno je ochoten udělat proto, aby byl nejlepší. Je si jistý sám sebou. To vidím jako největší klíč k jeho úspěchům. Po světě totiž běhá mnoho ctižádostivých hráčů, kteří by chtěli hrát tenis profesionálně, ale jen extrémně málo z nich dokáže pro to udělat opravdu maximum. Stefanos je jedním z nich.To, že se narodil ve sportovní rodině, mu určitě jen pomohlo. Jeho matka pochází z Ruska a jako mladá talentovaná tenistka dokonce reprezentovala Rusko ve Fed Cupu. Dědeček Stefanos z matčiny strany byl profesionálním fotbalistou a získal zlatou medaili na olympiádě v Melbourne. Model přísné sovětské výchovy se prokázal efektivní hned při několika úspěšných reprezentantech mladé generace. Alexander Zverev, i Denis Šapovalov sice reprezentují Německo a Kanadu, ale jejich rodinní příslušníci také hrávali tenis a pocházejí z Ruska. Jak se sám Stefanos vyjádřil, tak Řekové jsou dost líní, mají problém s disciplínou, a proto mu v mládí pomohla matka právě její přísnějším přístupem.Když vzpomínám na rodinu, tak určitě nesmím zapomenout na jeho otce Apostolose. Už to může z mých úst znít možná otřepaně, ale Stefanosův příběh je jen dalším důkazem propojení mezi úspěchem a obrovskou obětí rodiče. Jinak to v tenise asi opravdu nejde. Výchova závodního tenisty je velmi nákladná a určitě jde rodičům v první řadě o snižování nákladů. Inteligentnější rodič také rychle zjistí, že v tomto sportu je velký problém najít odpovědných a zkušených expertů. Proto se jim netřeba divit, že se začnou sami vzdělávat. Často se setkáváme také s tím, jak se rodič sám rozdělí do role šéftrenéra a manažera také hlavně z důvodu, aby měl lepší dohled nad kvalitou práce trenérů a celého týmu kolem hráče. Všichni víme, že ne vždy to dopadne dobře.To jsou podle mě dva hlavní důvody, proč vidíme tolik "expertů" přetransformovaných z rodiče na trenéra. Je to riskantní cesta plná oběti, na jejímž konci není nikdy zaručen kýžený výsledek. Ne každý si v této pozici dokáže udržet zdravou rovnováhu mezi rodičem a trenérem. Jakkoliv, rodič má určitou výhodu, protože představuje pro hráče nejen nejbližšího člena rodiny, ale i chlebodárce a střechodárce, což mu dává mnohem větší moc než kterémukoliv trenérovi. Důležitost disciplíny v tenise nemusím nikomu připomínat. Hráč potřebuje nejen tvrdou ruku, ale v těžkých chvílích i tu podpůrnou a na to je rodič skoro optimální. Nejdu to už víc rozebírat a ukončím to jen tím, že podle mě právě rozhodnutí rodičů mají největší vliv na potenciální úspěch jejich dětí.STRATEGIE HRYStefanos rád prosazuje aktivní, agresivnější hru od základní čáry. Jeho hra je založena na diktování tempa hry svým forhendů, dokud si nevytvoří možnost projít a ukončovat na síti. Je vysoký, ma velký dosah a solidní voleje, pokud se mu podaří ještě vylepšit efektivitu a variace podání, tak bude z něj velmi nebezpečný útočný hráč. Stefanos má velmi nízké čísla na returnech a to hlavně bekhendovém. Určitě i toto bude něco na co si se svým týmem v brzké době posvítí. TECHNIKAForhendStefanos má ve svém forhendu velké sebevědomí a má na to i důvody. Po statistické stránce Tsitsipas se svými forhendy získává o 30% bodů více a vytváří o 20% méně chyb, než v průměru jeho kolegové z top 100 ATP. Po dvou křížových forhendech v řadě, po oběhávaném inside-out a inside-in vyhrává až 60 - 63% výměn. Jednoduše má vysoký poměr vyhraných úderů a výměn vůči chybám. Pro přirovnání uvedu, že jeho kolega Alex Zverev se v téže forhendové statistice pohybuje někde mezi 47 - 49%. Mnozí laici ho přirovnávají k hráčům z 80. let jen proto, že při něm používá východní držení a jeho raketa je v akcelerační fázi v jiném úhlu jako například ta Federerova. Je to směšné tvrzení, protože se svým forhendy splňuje všechny pozitivní prvky, které by měl tento úder mít. Proto bych ho nazval "moderní forhend minulosti". Jednoduchost, úspornost, efektivita a všestrannost. Vyzvednu několik klíčových prvků:východní držení (klidně by mohlo být i více na semi-western);vysoký loket, který drží v náprahovej fázi celou dobu od těla;jednoduchý a plynulý nápřah ve tvaru C;vztažená ruka při bodu kontaktu;bod kontaktu před sebou;horizontální dokončení ve směru úderu ...Se svými forhendy je opravdu všestranný, protože ho umí použít jak v defenzivních, tak i v ofenzivních situacích či při oběhávání bekhendu (jeho ofenzivní zbraň). Počítaje s tím, že Stefanos ještě fyzicky zesílí, se dá očekávat, že se jeho forhend ještě zlepší. Tento úder mu vytváří základ, na kterém může dále stavět.BekhendTsitsipasův bekhend je neméně elegantní jako ten od Dimitrova, Wawrinky či Federera. Po technické stránce je to opravdu čistý a pohledný úder. Jakkoli, jejich čísla jsou nesrovnatelné. Dokud se Stefanos s bekhendem pohybuje někde mezi 42 - 46%, tak zmínění jeho kolegové jsou někde mezi 52 - 60%. Jako celek hodnotím jeho techniku jako velmi solidní. Stefanos Tsitsipas má kvalitní základ, který bude ještě s určitostí jen vylepšovat.ZhodnoceníStefanos Tsitsipas je podle mě hráč kterého tento sport potřebuje. Je opravdu dobrým vzorem a motivací pro mladé hráče. Ideální ukázkou toho, že pokud se hráč obětuje, dá do toho srdíčko a kus tvrdé práce, tak se výsledky dříve či později dostaví. Zda bude Stefanos v blízké budoucnosti světovou jedničkou si opravdu nedovolím předpovědět, ale pokud se vyhne zraněním, tak se bude určitě moci těšit z trvalého pobytu v první světové pětce. Vždyť má jen 20 let a vše před sebou.  

    08.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Rafael Nadal

    Opět se Vám hlásíme o slovo s analýzou konkrétního hráče. Tentokárte speciálně na přání. Je jím španělský fenomén Rafael Nadal - podle mnohých nejlepší antukář všech dob.Mou prioritou v roce 2020 bude analyzovat především mladé hráče. Jakkoliv, tenis je sport, ve kterém dnes dominují zejména třicátníci. Jednoho z nich nechci a nesmím vynechat. Býk, buldok, mašina. Jde, jde a jde. Zakousne se do vás a nepustí jako hyena. Noční můra protihráčů ... Rafael Nadal.BIOO tom, co je veřejně známo, se mi psát nechce. Proto jen ve zkratce připomenu jeho nejvýznamnější úspěchy. "Rafa" vyhrál Davis Cup reprezentující Španělsko už 4krát, ve sbírce má neuvěřitelných 79 turnajových trofejí, z nichž je až 17 grandslamových. Vyhrál všechny čtyři grandslamové akce. Jednou dobyl Melbourne (Australian Open), 11-krát Paříž (Roland Garros), 2krát Londýn (Wimbledon) a 3-krát New York (US Open). Je majitelem zlaté medaile z olympijských her v Pekingu za dvouhru (2008) a v Riu za čtyřhru (2016).V roce 2003 se stal druhým nejmladším hráčem, který se probojoval do top 100 žebříčku ATP. Při svém debutu ve Wimbledonu ve svých 17 letech se po Borisi Beckerovi stal druhým nejmladším hráčem, který se dostal do třetího kola. V roce 2006 vyhrál všechny zápasy, které hrál na antuce.CHARAKTERByl vždy motivován stát se ještě lepším. Ve své profesionální kariéře prý vynechal díky zraněním více než 25 měsíců, ale nikdy se nevzdal, dokonce často zraněn v zápasech ještě pokračoval a vyhrál je. Představte si psa, který honí klobásku zavěšenou před nosem. Nepřestává, dokud ji nedostane nebo neodpadne od únavy. Nezamýšlí se and tím, co ho to bude stát. Má jen jeden cíl.Pozici světové jedničky okupoval nejprve Roger Federer a později Novak Djokovič. Stále byl někdo o malinko lepší než on, alespoň podle žebříčku ATP. Od srpna 2005 do srpna 2008 byl Rafa tři roky bez přestávky světovou dvojkou ve stínu Federera. Dá se říci, že zmínění hráči posouvaly jeden druhého a druhý třetího o něco dál, a tím byli všichni donuceni zdokonalovat svou hru.Být světovou jedničkou bylo něco, za co by dal "Rafa" všechno a ono to i tak vypadalo. Pro někoho jako Nadal to znamená jen motivaci trénovat tvrději. Tento hráč dává totiž ze sebe všechno do posledního míčku. Zejména díky tomu se stal vzorem pro desetitisíce hráčů a nadšenců tenisu.Někdo ho miluje a někdo zas nenávidí. Djokovič si získával fanoušky díky někdy až Silent humoru a Federer zas svojí plynulou hrou a nakažlivou elegantností. Rafael to vše musel přebít svými výkony a bojovností. Nepomohlo mu ani to, že neuměl dobře anglicky. Veřejná prezentace je totiž i v tomto sportu velmi důležitá.Rafa je také velký závislák na Playstationu, to jste netušily co?TECHNIKAForhend má své chybičky, ale je to jeho velká zbraň. K bekhendu nemám co říct. Voleje a podání Nadal stále zlepšuje. Hraje ještě často v záklonu, což bude tím, že používal mnohem defenzivnější styl hry a západní držení na forhend, ale i na tom pracuje a stále častěji prosazuje přechod na agresivní hru. Rafael Nadal je momentálně nejlepší returnujícím hráčem na profesionálním mužském okruhu, čehož důkazem jsou statistiky na www.atptour.com vyhotovené za posledních 52 týdnů. Je rovněž na 3. místě v historických tabulkách. Největšími konkurenty v této "disciplíně" mu byly Andy Murray a Novak Djokovič. V poslední době mu konkuruje Argentinec Diego Schwartzman.Return je stejně důležitým úderem jakým je podání. Na trénincích mu však věnuje jen málokdo dostatečnou pozornost. Top junioři často nevědí zahrát například forhendový slajz. Doplácejí na to později při returnování na rychlejších površích. Mnozí hráči při returnech zbytečně riskují, dělají přílišné nápřahy, nevytáčejí ramena, vyskakují atd. Spočítejte kolik "dárků" odevzdá Váš hráč protivníkem ve formě zbytečně zkaženého returnu. Řekněme si na rovinu, kdyby mu strýc Nadal "daroval" o trošku lepší techniku úderů, tak by "Rafa" nemusel vynaložit až tolik síly a energie na pohyb. Tělo se tak jednoduše opotřebuje rychleji. Dříve či později a bez rozdílu na tom jak se jmenujete. Nejlepším důkazem jsou Nadalova časté zranění. Mnozí spojují zranění s jeho vrozeným defektem na chodidlech, díky kterým musí nosit speciální výplně. Určitě, něco na tom bude. Tělo totiž kompenzuje a díky tomu se prý jeho kolena, kyčelní klouby a možná i páteř nerovnoměrně zatěžují. Styl hry, kterým se léta prezentoval, mu v tom určitě nepomohl. Nechápejte mě špatně, strýc Toni mu dal hodně a vedl ho k těm největším úspěchům, jenže nikdo nejsme perfektní a v této sféře bych určitě našel jednu, dvě, tři a možná i více nedostatků. Jelikož hvězdy jako Nadal jsou vzory pro tisíce mladých hráčů, neúmyslně tím strýc Toni způsobil mnoho škody po celém světě. V teorii i Rafael Nadal. Hráčů s mentálně-tělesnými předpoklady a vlastnostmi, jaké měl malý "Rafa", by chtěl trénovat každý trenér. Pohybuji se v tenise dost dlouho na to, abych si dovolil tvrdit, že podobné trenérské jména si sice rád poslechnu, ale jejich úspěchy beru s rezervou, protože vím, že hráči jako Nadal mají úspěch předurčen a orazítkovaný v rodném listě. Za výsledky s Nadalem si zaslouží respekt a vzdávám mu hold, napadá mě jen taková filozofická otázka: "Kolik hráčů v životě Toni trénoval a kolik kromě Nadala dovedl k vrcholu?" Nechtěl od Rafaela peníze, aby neztratil pozici, kde není od hráče závislý a sám přiznal, že kdyby mu nebyl strýcem, tak by ho možná několikrát vyhodil. Jeho přísný a autoritativní trenérský styl by s největší pravděpodobností nevydrželo tolerovat 90% juniorů či profíků. Paradoxně je podle statistik díky 16 získaným grandslamovým trofejím právě Toni nejúspěšnějším trenérem na světě. Kromě počáteční nápřahovéj fáze, která s sebou přináší spoustu negativ a nedoporučuji ji nikomu opakovat, je forhend Nadala jeden z nejlepších na okruhu. Forhendové dokončení je určitě optimálnější jako například u Djokoviče, ale pomocná ruka jim překáží oběma. STÁLE SE JE CO UČIT I hráč jako Nadal se stále rozvíjí. Za poslední roky udělal ve své hře již několik dost velkých změn. Změnil forhendové držení na semizápadní, vnesl do svého repertoáru úderů agresivnější dokončení při forhendu a bekhendu, začal častěji chodit do úderů, vylepšil hru na síti, pozměnil techniku podání a dnes ji upravuje znovu! Ano, i takový hráč věci vylepšuje. Často se mě lidé ptají, "a nejsem na to už starý?", "Není na technické úpravy v 30-ce už pozdě?" Ne! Nikdy není pozdě. Vše záleží v první řadě na tom, zda a jak bude hráč z plánované úpravy profitovat, jakož i na tom, zda ji chápe a je ochoten to zkusit. I v tomto případě platí, že nic není zadarmo a bez práce a snahy nejsou koláče. Pokud se mám zavrtat do psychologie, tak tenisté většinou po dosažení určitých úspěchů dost zpohodlní. Je jedno zda jsou v desítce na Slovensku, Česku, v juniorské stovce ITF nebo první desítce ATP. Stoupne jim přirozeně ego. Nedůvěřují komukoliv, jsou pověrčiví a změny doslova nesnášejí. Staví raději na jistotě. Takže odpověď zní, když má trenér dostatek zkušeností podobné změny uskutečnit, tak mu v cestě stoji jen hráčovo ego, důvěra a snaha vyzkoušet to. Nic více, nic méně. ukázka optimální přípravy na forhenddokončení úderu horizontálním topspinem při agresivnějších úderech je až na pravou ruku (která mu překáží a brzdí kinetickou reakci) skoro identické s Federerem.  Znám mnoho obhájců teorie, že to jaký styl úderů či držení hráč používá je asi nepodstatné, protože Nadal byl světovou jedničkou a dokázal tak získat tolik grandslamových trofejí. Odkaz pošlu jasný. Hráči jako Rafael Nadal by porazili mnoho svých mládežnických protivníků díky vrozené bojovnosti, atletickosti a ambicím i s dřevěnou raketou v ruce.  99,99999% hráčů nedokáže vyhrát Grand Slam ani s těmi nejlepšími trenéry, podmínkami, raketami a technikou. Jdeme jim to ještě komplikovat a limitovat jejich hru extrémními postaveními, nesprávným pohybem, nevhodnými styly úderů a extrémními pozicemi rakety?!BUDOUCNOSTJsem velmi zvědavý jak pro Rafaela Nadala dopadne tato sezóna. Vypadá to, že ani v ní se zraněním nevyhne, ale na to je on už zvyklý a určitě zabojuje o další možná i grandslamovou trofej. Díky své bojovnosti a pracovitosti určitě je a navždy zůstane tenisovou legendou a inspirací pro mnohé. 

    27.leden 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Dominic Thiem

    Úvodem zopakuji svá slova z analýzy Rogera Federera: "Jen málokdo si uvědomuje to, jak jsou si Nadal, Djokovič a Federer podobní."Každý z nich pochází z jiné země, mluví jinou řečí, má jiný temperament, vzhled a dokonce i jiný účes. Co ale spojuje tyto tří šampiony? Určitě nenaražím na počet grandslamových trofejí, které získali Nadal 19, Djokovič 17 a Federer 20. Býk Nadal, "vtipálek" Djokovič a džentlmen Federer se sice navenek prezentují odlišně, ale ty nejpodstatnější mentální vlastnosti šampiona je spojují.Všichni tři chtějí stát na vrcholu a nic jiného je neuspokojí. Společně mají extrémní ambicióznost, ctižádostivost a cílevědomost. Jsou to velmi důležité vlastnosti. To, že má dítě na stěně plakát Federera a tvrdí, že chce být světovou jedničkou, ale ještě nic neznamená. Jedna věc je po něčem toužit a ta druhá je pro to něco i udělat. Co je daný hráč ochoten za své sny obětovat? Kolik času tráví dobrovolně na kurtu, když už nemusí? Snít je sice hezké, ale ještě důležitější jsou úsilí, odhodlání a nasazení, které hráč odevzdá v přípravě. Pracovitost, sebekázeň a houževnatost se budují a jsou z největší části ovlivněny rodiči a okolím, ve kterém sportovec vyrůstá.Nadal, Djokovič ani Federer Vám neodpustí ani jeden fiftín. Mají v sobě ducha bojovníka. Právě bojovnost je žene za jediným cílem, kterým je vítězství. Jsou hladoví po vítězstvích a žádné semifinále je neuspokojí. Chtějí jen trofeje a každá překážka je pro ně jen výzvou pracovat na sobě ještě tvrději. Další vlastností šampiona, která tyto tří spojuje, je vytrvalost a neoblomnost. Tenis není o jednom míčku, jednom setu, zápase a ani turnaji. Vyrovnanost výkonů je na těch nejvyšších pozicích extrémně důležitá. Každý ze zmíněné trojky tenis miluje a nedá se jen tak zlomit nějakým neúspěchem. Mají to v DNA. Jak bylo řečeno ve filmu Rocky Balboa, podle kterého žila i další tenisová legenda Lleyton Hewitt a ještě před ním Rakušan Thomas Muster (oba bývalé světové jedničky): "Není to o tom, jak silně dokážeš udeřit. Je to o tom, jak silný úder dokážeš přijmout, postavit se a jít dál ... Takto se vyhrává! "Nejen svými mentálními vlastnostmi, ale i svou determinací a vyrovnaností výkonů na těch největších turnajích se z dnešních hráčů těmto legendám tenisu přibližuje nejvíce Dominic Thiem. Dospěl po taktické stránce a co je nejdůležitější, je to, že si proti Nadalovi, Djokovičem a Federerovi i reálně věří. Mladý Rakušan má všechny předpoklady k tomu, aby se stal jedním z nich. Teprve potom následuje v pořadí Zverev, kterému musí fungovat podání, Tsitsipas, který má nevyrovnanou výkonnost a ještě nedospěl, přibližují se také Rublev a další. Chybí jim ale ustálenost výkonů a sebevědomí v konečných fázích Grand slámu.Dominica znám ještě z dob, kdy s námi trénoval na menších turnajích. Jako junior byl sice úspěšný, ale jeho největší devizou pro úspěch v mužském tenise byla jeho vytrvalost a pracovitost. Nebyl velmi nápadný a můj svěřenec ho v trénincích porážel. Co bylo na něm jedinečné bylo zanícení a oddanost v jeho očích. Následně jsem už jen sledoval, jak lety pomalu, ale jistě, stoupal v žebříčku.Asi nejznámější rakouský trenér Günter Bresnik se v našem nedávném, přes dvouhodinovém rozhovoru na toto téma, vyjádřil následovně: "Technika je základ. Je to nejdůležitější, co může trenér hráči dát. Pokud nemá potřebné mentální a tělesné vlastnosti, tak v tomto sportu i tak nedosáhne úspěch. A taktiku mají i tak skoro všichni hráči na profesionální úrovni stejnou. "Jakkoliv, kdyby nebyl Dominik takový cílevědomý, pracovitý, trpělivý, zanícený, houževnatý bojovník s výbornou sebekázní, tak by mu nepomohla k dosažení dnešních úspěchů ani ta nejlepší technika. Bohužel, ne každý talentovaný sportovec s těmito vlastnostmi se rozhodne pro tenis, a pokud, tak s největší pravděpodobností rodiče nebudou mít možnost financovat jeho přípravu. Proto se trenérům v tomto sportu dostává do rukou jen extrémně málo "obdarovaných Dominiců, Rafaelů, Nováků, či Rogerů".Pokud se tedy přeneseme přes finanční stránku věci, tak ten talentík bude s největší pravděpodobností rozmazlený, dotklivý na kritiku a náročný student. Nejeden rodič by mi na toto asi zareagoval, že najít pracovitého, talentovaného hráče s finanční podporou rodičů, je asi takový zázrak, jak najít oddaného, zkušeného a finančně dostupného trenéra. Souhlasil bych. Nesportovní rodiče bohužel jen málokdy vědí rozpoznat kvalitu, jsou vymáhající, chtějí od trenéra stále více času, energie a za co nejméně peněz. Hledají stále něco lepšího a levnějšího. Mění trenéry a akademie jako včela květiny. Proto se zasměju, když se mě čas od času nějaký "expert" zeptá, že jestli jsem při této konstalaci vychoval i někoho od dítěte až po profesionálního tenistu.Toto může dokázat asi jen rodič, což jasně dokazují i úspěšné příběhy těch nejlepších. Jinak to nebylo ani u Dominica Thiem, kde se obětoval jeho otec Wolfgang. Potřebná kontrola nad přípravou a rozhodnutími lze částečně dosáhnout asi jen z role dohlížitele, šéftrenéra-poradce. Z té úlohy vede kariéru Dominica zase Günter Bresnik. Pro úspěch je proto podle mě důležité mít někoho zkušeného, kdo dohlíží na efektivitu celého týmu kolem hráče. Rodič jakož i trenér totiž mohou často odbočit tím nesprávným směrem.STATISTIKYDominic je velký bojovník, vyhrál až 87,5% rozhodujících setů (třetí nebo pátý set). Převyšuje ho těsně jen Rafael Nadal. Ve statistikách podání je na 15. a kvalitě returnu až na 21. místě a určitě má v těchto oblastech co zlepšovat.STYL HRYDominic je dost komplexní hráč. Jednou z jeho největších zbraní je jednoznačně smrtící bekhend inside-out. Raketu při něm otevírá jakoby hrál slajz. Při topspinovém úderu to je trochu anomálie, ale úder je velmi účinný. Druhou zbraní je jeho forehand, kterým díky své výbušnosti a práci zápěstím vytváří nepříjemný topspin. Momentálně zlepšil svůj přechod na síť a nestojí již tak daleko za základní čarou. Na síti je sebevědomější a po taktické stránce se stává na rychlých površích mnohem nebezpečnějším hráčem.TECHNIKANa jaře v roce 2019 ukončil Dominic Thiem dlouhodobou spolupráci se svým mentorem Günterem Bresnikem, která trvala od roku 2002.Günter se několikrát vyjádřil, že na profesionálním okruhu chybí experti na techniku a dá se jich spočítat na prstech jedné ruky. Určitě ví o čem mluví. Já mám ale pocit, že Dominic svou techniku úderů a pohybu od jara 2019 jen vylepšuje. Paradoxně ne s tím, kdo se pokládá za největšího experta na okruhu (Günter Bresnik), ale během spolupráce s novým trenérem Nicolasem Massúem. To, co dělají, se mi velmi líbí. Zjednodušil nápřah na forhend, zjednodušil podání, při úderech se už tak nezakláňí a hlavně hraje více agresivně. Jeho smeč je opravdu ukázková. Také vytáčení ramen a včasná příprava na údery by měla být trenéry dávána jako vzor pro začínající hvězdičky. V těchto fundamentálních bodech byl Günter opravdu důsledný a dnes z nich Dominic těží.Jako negativa vidím to, že se Dominic při úderech od základní čáry stále trochu odklání a hraje za sebou, jakož i to, že forhendy ze středu kurtu hraje jen z méně efektivního otevřeného postavení. To je s největší pravděpodobností způsobeno tím, že Novak Djokovič i Dominik Thiem používají při forhendu západní držení rakety. Právě jeho nevýhodou je to, že nutí hráče hrát o něco za sebou, tisknout loket k tělu a odklánět se. Dominic Thiem to dosud "uhrával" úžasnou výbušností, švihem zápěstí a citem pro míček.Dominic má v 26 letech za sebou již čtyři neúspěšné grandslamové finále a kolekci 16 trofejí z turnajů ATP. Hráči na okruhu ATP dosahují svůj výkonnostní vrchol mezi 28. až 30. rokem života. Dominic, jak ho znám, je hráč, který na své hře neustále pracuje a chce se zlepšovat. Nikde neskáče, ale jde pomaličku a systematicky každým rokem vpřed. Proto předpokládám a přeji tomuto sympatickému Rakušanovi, aby zvedl nad hlavu svou první grandslamovou trofej už tento rok. Šanci dokázat to má hlavně v Paříži a New Yorku.

    05.únor 2020 - Napsal: Marián Kroužel

  • Analýzy hráčů: Félix Auger-Aliassime

    Dnes jsem si pro Vás připravil další analýzu. Pod mým drobnohledem se ocitl Félix Auger-Aliassime, 18letá vycházející hvězda z Kanady.Hned po zápase druhého kola Miami Open, když Félix porazil ve třech setech Marton Fucsovicsem, jsem se zamyslel nejen nad jeho velmi dobrým a vyrovnaným výkonem, ale také nad tím, že tohoto mladíka čeká skvělá budoucnost. Pokud se nic vážnějšího nestane, tak se podle mě tento Kanadský talent bude zanedlouho pohybovat na těch nejvyšších příčkách žebříčku ATP. A kdoví, možná budeme mít za pár let poprvé světovou jedničku tmavší pleti.VELKÉ VĚCIOsmnáctiletý Félix (nar. 8.8.2000) byl loni prakticky ještě juniorem. Jeho prioritou je již delší dobu účast na mužském okruhu. Dvacátého druhého února lonského roku rázně vkročil do první světové stovky, když se ze 104. pozice dostal na 60. místo v žebříčku ATP. Za tři měsíce se v žebříčku posunul až o 73 míst (ze 106. příčky na 33.). Jako další zajímavost uvedu, že Félix se jako 16-letý vyšvihl o 616 míst (ze 784. na 168.). Slušné. VYROVNANOST Na svůj věk je během zápasu neskutečně koncentrovaný, ve výměnách rozhodný a psychicky vyrovnaný. Samozřejmě, i on má určité výpadky, ale vždyť je mu pouze 18 let. Co mě na něm nejvíce překvapuje, je to, že dělá během vyrovnaných zápasů správná rozhodnutí a jeho taktická vyspělost je na velmi vysoké úrovni. Z posledních jedenácti zápasů prohrál pouze dva a momentálně je ve velké formě. Stal se nejmladším semifinalistou v historii Miami Open. Dnes je na 33. příčce ATP rankingu. TECHNIKA Félix je tvůrčí celoplošný hráč, který má nejen úžasný cit pro míček, ale i vynikající předvídavost. Z forhendu dokáže být velmi agresivní, produkovat úžasné úhly, topspin, slajzy, ale během zápasu mu nedělá problém překvapit soupeře "kraťasem", lobem nebo pěkným obhozeným. Při bekhendu má sice při v počáteční fázi nápřahu raketu dost vysoko, ale později to vynahradí zápěstím. Tento úder ho podrží v delších výměnách, ale umí si do něj i agresivnějí vkročit a ukončovat. Vytvořit mladším hráčům základy techniky, která jim později dá "křídla" mít volnost a prosazovat hru v tomto stylu, by mělo být cílem všech trenérů. Co se od něj naučit? Speciálně bych vyzdvihl akcelerační fázi jeho forhendových a bekhendových nápřahů. Právě zrychlení zápěstí dělá jeho údery smrtícími. Čeho se vyvarovat? Při bekhendovém nápřahu by hlava rakety neměla být tak vysoko v horizontální poloze, protože se obtížněji dostává během nápřahu pod míček - trvá to déle a hráč se může zpozdit. Při forhendovém dokončení by měl Félix více nadzvednout loket, čímž by získal ještě více jistoty v úderech.  UNIKÁTNÍ PROJEKT Supertalent v tenise nestačí. Pominu kombinaci vrozených vlastností je třeba se narodit "ve správném čase na správném místě", a v neposlední řadě, mít k dispozici dostatek finančních prostředků. Félix má vždy s sebou dva zkušené tenisové trenéry, což je na okruhu dost neobvyklé. Podle jeho slov mu to tak vyhovuje, dobře si s nimi rozumí a trenéři se navzájem doplňují. Není neobvyklé vidět Kanadských hráče obklopené velkým týmem. Oni si to totiž většinou financují. Kanadský tenisový svaz investoval do nových projektů, školení domácích a angažování zkušených zahraničních trenérů, nemalé finanční prostředky. Félix je také od roku 2014 členem Kanadského Národního tenisového centra v Montrealu. Tenisový boom v Kanadě začal Milos Raonič a Genie Bouchardová svými výsledky kolem roku 2010. Kanada žije ze zahraniční krve. Talentovaná hráčka Bianca Andreescuová se narodila v Rumunsku, Denis Šapovalov zase v izraelském Tel Avivu, Félix Auger-Aliassime má kořeny v Africkém Togu a Milos Raoniš se narodil v černohorské Podgorici. Vašek Pospíšil a ani Peter Polansky také neznějí velmi britsky. Ve svých zemích by však tito hráči možná nikdy ničeho nedosáhli. NAŠE PREDIKCE: Pokud Félix nabere více zkušeností na těch největších turnajích, zesílí vrchní část těla, plus pár malých technických úprav, tak se máme na co těšit. Minimálně na pěkný kreativní tenis v jeho podání.

    22.únor 2020 - Napsal: Marián Kroužel