Bodování

Hlavním cílem hry je získat požadovaný počet setů, a to dříve, než váš soupeř. Nejčastěji se hraje na 2 vítězné sety. Organizátor soutěže však může také rozhodnout i jinak, a k vítězství budete potřebovat získat 3 sety. S tím se často setkáváme na grandslamových turnajích, nebo na Davisově poháru.

Jakmile hráč získá bod, je stav 15:0. Když získá druhý bod, stav se změní na 30:0. Je-li šikovný a záhy získá čtvrtý bod, je stav 40:0 a hráč tak vyhrává game (hru). Stav ale může skončit nerozhodně, například stavem 40:40. Tuto situaci označujeme jako shoda. V takovém případě se pak nejbližší bod počítá jako výhoda pro toho hráče, který jej získal. Získá-li- týž hráč následující bod, vyhrál hru. Pokud se mu ovšem bod nepodaří získat, je opět shoda.

Tenista, který získá nejméně 6 gamů a zároveň vede alespoň o 2 gamy, získává set. V roce 1965 pro urychlení hry vymyslel James Van Alen pravidlo, které říká, že v případě, kdy hra je ve stavu 6:6 se bude hrát poslední game setu, neboli tie-break. Při tie-breaku se zvláštním způsobem střídají podání a strany hřiště. Vyhrává ten hráč, který v něm získá nejméně 7 bodů a zároveň vede o 2 body. Taková situace může nastat, je-li výsledek 7:3 nebo 10:8. Vítěz tiebreaku získává sadu 7:6. Pouze v závěrečné sadě západu určitých turnajů se pravidlo tiebreaku vynechává.

V pravidlech tenisu se lze dočíst také o doplňkových metodách počítání skóre. Může jít například o hru bez výhod, krátké sety (které jsou pouze do 4 her), tie-break nebo královský tie-break (do 10 bodů). A podobně.